O tom, že Rusku nejde o kvalitní vztahy se svými sousedy, nýbrž o jejich poslušnost, a o tom, že Spojené státy jsou mnohem více než Evropská unie oddány hodnotám jako lidská práva a svoboda, mluvil EurActiv s ukrajinským politologem a žurnalistou Mykolou Riabčukem.
… Poslední dobou se zdá, že úloha EU v ukrajinské krizi ustoupila do pozadí a do popředí se dostalo soupeření mezi USA a Ruskem. Spojené státy jsou více oddané hodnotám jako lidská práva, svoboda a demokracie. Evropská unie je v tomto ohledu mnohem pragmatičtější, řekl bych i cyničtější. Zaměřuje se více na své zájmy, než na hodnoty. EU navíc nevystupuje jednotně, několik členských zemí se snaží rozvrátit společný postoj. Všichni si taky dobře vzpomínáme na případ německého kancléře Gerharda Schrödera, kterého Rusové zkorumpovali. Dokážu si lehce představit, kolik takových malých „Schröderů“ pobíhá po členských státech a snaží se prosazovat ruské zájmy. EU by sjednocení velmi potřebovala, a to jak v oblasti bezpečnostní politiky, zahraniční politiky, tak i a energetiky. Rusko často používá energie jako zbraň. Bylo by dobré, aby EU podepisovala energetické smlouvy s Ruskem jako celek. Bohužel tomu brání jednotlivé korporátní zájmy. …
Vidíte nějakou změnu ve vztazích mezi Ukrajinou a Ruskem po nedávných prezidentských volbách?
Rusko se nyní ocitlo v těžké situaci, ze které sotva vede cesta ven. Jeho propaganda vytvořila falešný dojem státního převratu a fašistické vlády v Kyjevě, což nemá se realitou absolutně nic společného. Rusko musí nyní najít způsob, jak přiznat, že se jednalo o propagandistické lži. Rusko se musí vypořádat s tím, že mu jeho plán na masovou rebélii nevyšel. Nejedná se o občanskou válku v té míře, jakou Moskva očekávala. Většina lidí včetně obyvatel oblasti Donbas se k Rusku připojit nechce a samotné ruské vedení bylo otrávené vlastní propagandou. To se stává ve společnostech, kde dochází k neutralizaci alternativních názorů. Předpokládám, že budou hledat diplomatické řešení, které bude nutit Ukrajinu k ústupkům. Záměrem prezidenta Putina bylo vytvořit federální stát, podobný jako je Bosna, který je tzv. failed state, tzn. že existuje pod mezinárodním dohledem. V případě Ukrajiny by to byl pochopitelně dohled Ruska. Myslím si, že k určitému kompromisu se může dospět pomocí mezinárodního vyjednávání. Ukrajinská vláda může nabídnout pomoc pro bezpečný odchod ruských vojsk a amnestii pro ty, kteří se na bojích nepodíleli přímo.
Jsou tyto body součástí rusko-ukrajinské dohody, o které na začátku minulého týdne hovořil prezident Porošenko?
Tento plán ještě nebyl zrealizován a je těžké hovořit o něčem, co ještě není úplně jasné. Jasné ale zatím je, že ukrajinská vláda nemohla jednat s teroristy. Bylo by hloupé vyjednávat s lidmi, kteří přišli na Ukrajinu s Kalašnikovy a tvrdili, že jsou zástupci lidu Donbasu. Věřím, že v tomto případě pomohou legitimní volby pod mezinárodním dohledem a vyjednávání s legálně zvolenými zástupci. Vláda je nakloněna decentralizaci moci, což je velmi dobré znamení.
Očekáváte tedy, že dojde ke změně ústavy?
Nemyslím si, že je to nutné. Stačily by určité administrativní změny, podobné těm z Polska z devadesátých let, které byly velmi efektivní. Všechny bývalé komunistické státy byly hypercentralizované. Na Ukrajině se o decentralizaci pokoušela oranžová vláda, ale nebyla úspěšná. Není nutné provádět změnu ústavy, která je komplikovaná a trvala by minimálně půl roku, stačilo by dát více moci regionům. Díky vládní kontrole ruských médií by se to dalo využít i ve prospěch Ruska. Já doufám, že se nám podaří najít kompromis.
Prezident Porošenko není v politice nováčkem. Je pro Kreml více akceptovatelnou postavou?
Já si upřímně myslím, že nikdo na Ukrajině není pro Kreml přijatelnou postavou. A to stejné se týká všech ostatních států sousedících s Ruskem, protože oni s těmito státy nechtějí dobré vztahy, chtějí od nich poslušnost.
Takže pro prezidenta Putina by byl dobrým lídrem někdo jako Ramzan Kadyrov v Čečensku, protože je absolutně podřízený. Naopak ani lidé jako Alexandr Lukašenko v Bělorusku, Vladimir Voronin v Moldavsku, Eduard Ševardnadze v Gruzii a nakonec ani Janukovyč nebyli pro Putina přijatelní. Rusko prostě nebude spokojené, dokud v regionu nezíská plnou kontrolu.
A je tedy pravděpodobné, že se tato situace bude ještě někdy opakovat?
Rusko se samozřejmě bude i v budoucnu snažit provokovat. Ukrajina ale díky této zkušenosti pochopila, že je nutné mít dobře vybavenou armádu, což zdůraznil i prezident při svém inauguračním projevu. Nejlepší způsob, jak uchovat mír, je být připravený na válku.
Očekáváte, že se do celé situace více zapojí Spojené státy? Rusko by to ale pak mohlo brát jako další provokaci…
Uvítáme jakýkoliv trénink. Tady se jedná o vnitřní záležitost Ukrajiny, ne o ruský problém. K vyzbrojení by došlo až v případě, že by Rusko vystupňovalo svou agresi. Mluvil o tom i generální tajemník NATO Rasmussen, podle nějž vše závisí na přístupu Ruska a na tom, kam až bude ochotné zajít. Poslední dobou se zdá, že úloha EU v ukrajinské krizi ustoupila do pozadí a do popředí se dostalo soupeření mezi USA a Ruskem.
Spojené státy jsou více oddané hodnotám jako lidská práva, svoboda a demokracie. Evropská unie je v tomto ohledu mnohem pragmatičtější, řekl bych i cyničtější. Zaměřuje se více na své zájmy, než na hodnoty. EU navíc nevystupuje jednotně, několik členských zemí se snaží rozvrátit společný postoj. Všichni si taky dobře vzpomínáme na případ německého kancléře Gerharda Schrödera, kterého Rusové zkorumpovali. Dokážu si lehce představit, kolik takových malých „Schröderů“ pobíhá po členských státech a snaží se prosazovat ruské zájmy. EU by sjednocení velmi potřebovala, a to jak v oblasti bezpečnostní politiky, zahraniční politiky, tak i a energetiky. Rusko často používá energie jako zbraň. Bylo by dobré, aby EU podepisovala energetické smlouvy s Ruskem jako celek. Bohužel tomu brání jednotlivé korporátní zájmy.
Rozhovor proběhl na pražské konferenci Aspen Annual Conference 2014.
* * *
J.Š. 19.6.2014
Read more...