… Uzavírám proto svou stručnou exhortaci konstatováním, že jako Pitomio se mi daleko více jeví senát Vrchního soudu v Praze, který tímto nebetyčně blbým způsobem rozhodl.
Garbage in, garbage out, praví stará informatická moudrost, s významem, že chybná vstupní data generují chybná data na výstupu. Pro českou justici lze pravidlo modifikovat tak, že jeho první polovinu vypustíme: soudy generují výstupy, které nemají s jejich vstupy téměř nic společného, a mírou překvapivosti by, domnívám se, hravě strčily do kapsy průměrně kvalitní generátor pseudonáhodných čísel.
Když navíc onen výstup projde jako filtrem průměrným absolventem žurnalistiky na UK, dostaneme titulek Okamuru je možné v oprávněných případech nazývat Pitomio, rozhodl soud. Proboha!
Bez hlubšího rozboru je jasné, že toto soud nevyřkl, arci jak to s tak řečeným Pitomiem Okamurou bylo doopravdy, zůstává zahaleno tajemstvím. Omezme se proto na několik obecných thesí.
Osoba v exponovaném postavení, najmě ve veřejné funkci, je povinna snášet kritiku, včetně kritiky neoprávněné, a chráněna je toliko před zjevnými excesy, které nemají vůbec reálný faktický základ. Kritika může být i zesměšňující, uštěpačná, satirická, ironická, sarkastická a vůbec docela pitomá, protože požadujeme-li od kritiky, aby takovou nebyla, zakážeme to, čím se demokracie liší od diktatury – právo na výsměch mocným.
Je pošetilostí hodnou českého soudce hodnotit, zda bylo zesměšnění jména, snad infantilní, nicméně pertinentní a nápadité, užito oprávněně; to je kategorie, která nemá v regulaci veřejného diskursu této úrovně a formy vůbec co dělat. Jinak bychom se mohli dočkat dne, kdy mne zažaluje některý z laureátů ceny Osel měsíce a soudy budou vážně zkoumat, zda jsem ocenění neudělil frivolně a zda je onen doopravdy takovým troubou, aby mu tato cena příslušela.
Uzavírám proto svou stručnou exhortaci konstatováním, že jako Pitomio se mi daleko více jeví senát Vrchního soudu v Praze, který tímto nebetyčně blbým způsobem rozhodl.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.