Po letu do Kanady jsem neobdržel kufr, který spolu se mnou měl cestovat v zavazadlovém prostoru letadla. Nestalo se mě to poprvé. Při služebních cestách do Ruska jsem raději sebou vozil jen to nejnutnější, abych mohl mít zavazadlo u sebe, neboť několikrát skončilo kde nemělo. Po ohlášení ztráty na letišti v Montrealu jsem byl ujištěn, že po ztraceném kufru bude zahájeno okamžitě pátrání.
Asi po deseti dnech , po našem návratu z USA v pozdních nočních hodinách, vidím ve světle reflektorů auta před garáží domu mého přítele v Kingstonu tmavý předmět, podobný kufru. A skutečně. Protože nikdo nebyl po celou dobu naší nepřítomnosti u přítele doma, postavili jej na veřejné prostranství pod stříšku garáže, aby na něj nepršelo. Jestli tam byl den nebo týden se nedalo zjistit, jen na přiloženém dokladu mělo být potvrzeno převzetí a listina zaslána zpět na letiště do Montrealu. V našich českých poměrech věc nevídaná.
Rovněž si nepamatuji, že by při vystoupení z auta za účelem návštěvy obchodního domu, nebo nějaké kulturní památky můj přítel vozidlo zamykal. Na mé upozornění reagoval jen ironickým úsměvem. Tady je však nutno uvést, že si někteří kanadští občané stěžovali, že platí neúměrně vysoké částky za telefonické hovory směřované do asijských zemí které nikdy neuskutečnili. Bylo zjištěno, že otevřených aut a v nich instalovaných telefonů využívají Asiaté k dlouho trvajícím hovorům se svými příbuznými. Proto byly hovory z aut do zahraničí kanadskými telefonními společnostmi vypnuty. I v tomto případě, vyjma hlasové krádeže, se s ponechaných věcí majitelům aut nikdy nic neztratilo.
Toho se v naší české kotlině bohužel asi nikdy nedočkáme!
Josef Hůrka
18.4.2018
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.