Exekuce se dneska týká cca milionu našinců. Dalších statisíce jsou v insolvenci. Z uvedených čísel vyplývá, že téměř každá rodina se s problémem předlužení potýká nebo potýkat bude. Jedná se tedy o problém, o kterém se však pouze hovoří, ale až na kosmetické změny, které jsou někdy k horšímu se zásadně nic nemění. Bodejť by jo. Síla exekuční a insolvenční mafie je nesmírná. Při takové síle ovlivnit činy našich volených zástupců je snadné. Zničením lidí a jejich rodin v exekučním řízení vytváří celospolečenský problém. Z lidí, kteří byli ekonomicky aktivní a byli schopni vytvářet hodnoty, se najednou stanou lidmi pasivními bez sebedůvěry bez naděje...
Tato beznaděj se přenáší na další členy rodiny a výsledkem logicky je, že se takto postižený člověk zapojí do tzv. šedé ekonomiky a přežívá ze dne na den. Kde je příčina? Musíme změnit pohled na lidi v dluhové pasti. Věřitel musí nést za svoji pohledávku stejnou odpovědnost, jako dlužník za svůj závazek.
Řešení je jednoduché. Každá osoba právnická či fyzická, pokud zjistí, že její pasiva (závazky) jsou vyšší než-li je výše jejich aktiv (majetku) a pokud zjistí dlužník, že vzhledem k jeho předpokládaným příjmům nebude moci již své závazky hradit, musí mít právo vyhlásit tzv. bankrot. O tomto bankrotu nikdo rozhodovat nemůže, to je fakt, který musí vzít všichni na vědomí. Dlužník nesmí skrýt svá aktiva a pokud tak učiní musí být trestně odpovědný. Z aktiv dlužníka se uhradí zcela nebo částečně všechny závazky dlužníka. Ti věřitelé, samozřejmě včetně státu, na které se z aktiv nedostalo mají prostě smůlu. Půjčili holt blbě, jejich rozhodnutí, jejich ztráta!!! Ti, kteří zajistili svůj závazek zástavním právem k věci musí počítat s tím, že o věc přijdou jejím zpeněžením. Ale dál už nesmí dlužit nic. Podobný systém funguje, a to velmi dobře, v USA.
Řada z Vás bude namítat, co chudáci věřitelé... Většina z těch věřitelů lichváři, banky apod. vydělávají obrovské sumy na rozdílu mezi tím co půjčily a tím co má dlužník zaplatit! To je jejich byznys. K tomu aby určily míru rizik mají dokonalé technické i personální zázemí. Míra rizika pak logicky musí mít přímý vliv na výši rozdílu mezi poskytnutou výší úvěru a příslušenství, které si napočítají. Jednoduše řečeno, nelíbíš se mi, nepůjčím nic. Líbíš se mi málo, půjčím Ti na vysoký úrok. Líbíš se mi hodně, půjčím Ti levně a hodně...
Pak jsou věřitelé, kteří půjčují svým přátelům, příbuzným jen tak, protože jim prostě věří... Pokud nedostanou zpátky svoje peníze je to zase jenom jejich chyba, neměli půjčovat a za hloupost se většinou platí. Má to však i své výhody. Člověk se svoji chybou poučí.
Můžete namítnout, že popsaný systém neuvěřitelně zvýhodní dlužníky, kteří by se uvedenými kroky, vyhlášením bankrotu, vyhnuli svým závazkům...To je fakt. Každý kdo projde bankrotem by byl minimálně 5 let v tzv. registru bankrotářů a každý, kdo s touto osobou přijde do obchodního styku, může následně zvážit míru rizik s takovou osobou obchodovat.
Souhlasím s názorem, že exekutoři by měli být státními zaměstnanci, kteří budou v postavení vysokých státních úředníků s odpovídajícím platem. Tato činnost však nesmí být podnikatelskou činností, neboť smyslem podnikání je vytváření maximálního zisku zákonnými prostředky. Nikdo nesmí vydělávat na dluzích! Je to nemravné, ale nám to už přijde jako normální.
My rozhodujeme o tom, kam se naše země a zákony prostřednictvím námi volených zástupců, bude ubírat. Že to jde, ukazují Francouzi tzv. žluté vesty. Nikdo nám tady neříká pravdu o tom, co se za pár týdnů těmto žlutým vestám podařilo změnit a jak se politici pod takovýmto nátlakem začali zajímat o životy nás voličů.
Stejným způsobem jak je uvedeno výše by měly být státními zaměstnanci i insolvenční správci. Pakliže náš stát vynakládá nemalé finanční prostředky na různé státní instituce s obrovskými počty úředníků, jejíž činnost je pro nás občany bez přínosu, pak by se určitě těmito prostředky vyřešil jeden z největších byznysů v této zemi, tedy byznys s chudobou.
* * *
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.