„Kdo mluví pravdu, musí mít koně připraveného u vrat, jednu nohu v třmeni a šavli v ruce.“ (arménské přísloví)
Moudrý a uvážlivý politik (pokud by vůbec nějaký byl) musí být vůči sobě přísný a sebekritický a musí naprosto přesně znát své schopnosti i jejich meze. Nikdy proto nesmí přijmout úkol, na který jeho vědomosti, intelektuální schopnosti a zkušenosti nestačí. Proto musí být schopen přijmout i nepříjemnou pravdu o sobě samém (pokud je to skutečně pravda) a nad touto kritikou se nesmí veřejně pohoršovat, protože tím by ještě „přilil oleje do ohně“.)
Protože naprostá většina politiků se nemůže opřít o své vlastní rozsáhlé vědomosti, praktické zkušenosti a nezpochybnitelnou mravní kvalitu, cíleně se obklopují se pochlebovači a kývaly, kteří stojí při jejich projevech za nimi nebo vedle nich, všem jejich slovům souhlasně přikyvují, neustále je chválí a obdivují, obhajují jejich rozmanité prostořekosti a „ukecnutí“ a všude vynášejí jejich přednosti, čímž v nich upevňují zrádné pocity sebejistoty, geniality a výjimečnosti.
„Nejhorším druhem nepřátel jsou ti, co chválí.“
(Pessimum genus inimicorum laudantium)
(Římský historik Publius Cornelius Tacitus – asi 55-120 n.l.; Agricola)
„Člověka mohou omámit a dokonce do záhuby strhnout ti, kdo ho nepravdivě
a nezaslouženě vychvalují.“
„(Pochlebník) nedovede sice poradit, vypomoci, závodit, bojí se námahy
a každé vážné práce, zato je vždy po ruce ve všech špinavých podnicích.“
(Plútarchos z Chairóneie – asi 45 -120 n.l.)
„Pocty mění mravy.“
(Honores mutant mores.)
Jen málokterý politik je proto schopen snést pravdu o sobě samém a dokonce se sám nad sebou usmát anebo pohoršit. Čím větší má totiž kdo moc, tím je o své neomylnosti přesvědčenější a vůči vyslovení pravdy o sobě samém nesnášenlivější – zvláště pokud je neustále chválen a obdivován. Vůči chvále je proto téměř každý (nemoudrý) politik bezbranný.
„Tak velikou moc má pochlebnictví, největší však, jak se zdá, právě u těch,
kteří si sami připadají největšími. Neboť velké sebevědomí a ctižádostivost
propůjčuje pochlebníkovi důvěru a smělost.“ (Plútarchos)
V každém politickém systému se proto ustálila tato základní pravidla:
Článek 1: Vedoucí (předseda) má vždycky pravdu.
Článek 2: Nemá-li vedoucí (předseda) pravdu, platí článek 1.
„Pro pravdu se lidé nejvíc zlobí.“ (české přísloví)
„Čím větší pravda, tím větší urážka na cti.“
(Pravidlo lorda Ellenborougha – Murphyho zákony)
„Kdo mluví pravdu, neumře na nemoc.“
(Čingischán – 1162-1227)
„Kdo mluví pravdu,
musí mít koně připraveného u vrat,
jednu nohu v třmeni a šavli v ruce.“ (arménské přísloví)
„Žádný šéf nebude zaměstnávat člověka, který má ustavičně pravdu.“
(První osidla geniality – Murphyho zákony)
Pro politika proto patří promyšlené pochlebování k největším nebezpečím, protože jej cíleně zbavuje sebekritiky a soudnosti. V politice je totiž jakékoliv pochlebování zištné, protože pokud je politik chválen, tak nikoli pro jeho přednosti, schopnosti, myšlenky, slova a činy, ale pro prospěch chválícího! Nejhorší pochlebovači jsou pak ti, kteří svého chlebodárce dokonce finančně podporují (např. mu platí volební kampaň), aby si tak v případě jeho úspěchu zajistili své dosavadní výhodné postavení (v podstatě se jedná o korupci pro budoucno). Pokud pak politik opakované chvále podlehne, ztratí sebekontrolu i soudnost a časem stane se terčem posměchu, po němž velice často následuje cíleně připravený pád. Pak se z dosavadních pochlebovačů rázem stanou posměváčci, kteří svého bývalého mocného chlebodárce usilovně pomlouvají, aby tak získali přízeň nového mocného politika.
„Mrtvého hada i opice tahá za ocas.“ (indické přísloví)
„Mrtvého lva i zajíci urážejí.“
(Mortuo leoni et lepores insultant) (římské přísloví)
Jen moudrý, zkušený, pozorný a lidské psychiky znalý politik dokáže přesně analyzovat niternou motivaci chválícího, který jej nikdy nekritizuje, pochválí cokoli a při každém jeho projevu si může hlavu ukroutit souhlasným kýváním.
„Ti, co mne z očí do očí kritizují, jsou mými učiteli,
ti, co mne přede mnou chválí, jsou mými přáteli,
ti, co mi podlézají, jsou mými nepřáteli.“ (Sün-c´)
Poučky: POCHLEBOVÁNÍ JE ZÁKEŘNÝ A SILNÝ JED!
NELZE NEKRITICKY VĚŘIT SLOVŮM CHVÁLÍCÍHO!
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 18.5.2019
Read more...