… Tak, já si myslím, že ta krize je hrubší a zásadnější než si mnozí zatím uvědomují. My jsme si na ni zadělávali velmi dlouho a vlastně sklízíme ovoce, které jsme zasévali celé to minulé dvacetiletí. Stručně řečeno, tak dlouho jsme tolerovali excesy, až se staly normou. Lidé si prostě zvykli na hodně a řekl bych, že ti politici toho často zneužívali. Měli pocit, že jim projde jedna kauza, když projde jedna, projde druhá a pak jich prošlo 17, 20. Dneska už ty kauzy vlastně vnímáme téměř jednu ráno, druhou večer, takže už je ani nestačíme vstřebat, natož nějak vyhodnotit. A my jsme se dostali do velmi zásadní hluboké krize vládnutí, která vlastně má několik dimenzí, jednak je to krize důvěry, nikdo nevěří nikomu. Notabene se v poslední době všichni vzájemně nahrávají a pak to takzvaně práskají. Což je populární disciplína v Čechách. A co je ještě horší, to je ta krize odpovědnosti. Že vlastně nikdo za nic nenese konkrétní odpovědnost.…
... Já myslím, že u nás žádná pravice není, jo. Protože ta pravice je především postavená na nějakých hodnotách, tak, chcete-li zjednodušeně, hodnotová pravice v tuto chvíli v České republice neexistuje. Pravicový politik, řekněme, konzervativní, se přeci opírá o nějaké zásadní hodnoty. To znamená úcta k právu, pořádku, k rodině, k tradicím a tak dále. My jsme tady zplodili podnikatelské rychlokvašky, kteří si navlíkli takzvané populární pravicové tričko. Řada z těch lidí prostě podvádí své manželky, to považuje za normální. Já myslím, že tyhle ty věci spolu všechny souvisí. Ono to o těch lidech hodně vypovídá. Takže pro mě není podstatná ta ideologická floskule, která se natře na ten billboard, anebo se používá v nějaké marketingové zkratce. Pro mě je důležitý, jak ten člověk žije, jaké má životní postoje, jaké má zásady, jestli neuhne, jestli si umí stát za svou pravdou. A já tady ty osobnosti nevidím. To jsou v lepším případě polotovary a v horším případě konstrukce někoho, kdo je tlačí za zády....
… Takže, takže to jako není to zase značka ideál, to určitě ne. A já jenom nevím, jestli všechno to, co bude vyřčeno, bude zítra platit. Víte, když někdo řekne, tak jsme se konečně shodli na daňové reformě a teď to nesmyslně spojí se zvyšováním sazby DPH, tak já si říkám, tak probůh, víte co děláte, nebo nás testujete, co vydržíme? A místo toho, aby řekli, koncept daňové reformy stojí na těch a těch pilířích a tak dále, tak já si myslím, že tahle vláda to nemá v ruce. A především pro ty lidi vysílá zmatečné nesrozumitelné signály. Je zřejmé, že každá země v té, v té recesi musí přijít s nějakým úsporným režimem. Ale znova opakuji, nejde jenom o to škrtání, jde taky o to hledání těch zdrojů. My jsme si nevytvořili například po svých 15 letech žádné zázemí na rezervním důchodovém účtu. Země jako jste zmiňoval, Polsko a Maďarsko, ho mají. I Slováci ho mají. Protože si tam dávali výnosy z privatizací a dividendy z podniků se státní účastí, jo. To by bylo na samostatné téma. ....
… Ale já už jsem nad tím konceptem zlomil hůl a dokonce jsem ji zlomil i nad panem prezidentem. Takže mě už skutečně unavuje přemýšlet o jejich pohnutkách, protože mám pocit, že se mnozí čelní představitelé této země natolik diskvalifikovali v poslední době, že už ztrácí legitimitu.
… ODS je v této chvíli mrtvá strana, která už leží na kapačkách někde na JIPce. Která už v podstatě s klasickou politickou stranou nemá nic moc společného. Je to jenom takové sdružení zájmových shluků, propojených přes různé klientelistické sítě. A říkám to velmi nerad, protože se vlastně mé dítě tak trošku nepovedlo. …
… A u těch véčkařů to je, pokud je skutečně realitou, že si to tak pan Bárta už před 5 lety naplánoval a leccos se po Praze šuškalo, pokud je pravdou, že ten projekt vlastně stvořili pánové Janoušek a Hrdlička, tak se nemůžeme ničemu divit.Ten jejich projekt byl postavený na populismu, takovém zvláštním jakoby idealismu. Ale byl postaven na lži. Ta lež, pan Kalousek tomu říká mystifikace, já to slovo nepoužívám, já radši říkám lež, a ta lež začíná už tehdy, když ty politické strany říkají my jsme daly na kampaň 10, 20 milionů. A všichni, kteří tomu rozumí, ví, že to stálo 150. A jestli vy jako média jste hledali nějaké téma korupce, no, tak toto je úplně základní téma korupce. Začíná to prostě falešným financováním volebních kampaní, pak to pokračuje golfem v Dubaji a ve finále to končí prostě rejem, drancováním veřejných financí.
… já jsem samozřejmě také pro štíhlý stát, ale fungující štíhlý stát. Stát, který bude ochraňovat mé zájmy a nebude omezovat moji svobodu. To je všechno. Všechno ostatní už si dokážu zařídit sám. To je ten liberální koncept. …
… Ale tady platí jedna důležitá věc. Svoboda bez zákona je nakonec nesvobodou. A to je ten problém. My tady máme dneska už přes 15 tisíc daňových subjektů, které daní v daňových rájích nebo různě mimo republiku. Oni se tím chlubí, oni jsou na to pyšní a my jsme přeborníci v té daňové optimalizaci. Kromě toho, že jsme se stali evropskou korupční velmocí, tak jsme přeborníci i v této oblasti. A mnozí z těch lidí, a já s mnohými z těch významných daňových poplatníků občas komunikuji a říkám jim, a nebylo by lépe, kdybyste to danili tady? A oni říkali, no, to bychom rádi, kdyby ten stát fungoval. Kdyby nám za naše daně odváděl poctivou službu. ...
… Představte si, že my jsme, a vy to přeci víte, vy jste dokonce o tom psal, my jsme jedna ze tří zemí, která umožňuje naprosto volně anonymní akciovky, naprosto volně, bez jakékoliv kontroly. Pak už jsou to jenom dva karibské ostrovy. Takže, víte, ještě jednu poslední věc k této, k tomuto, to je podle mě klíčové téma. Tady se občas říká, no, vždyť ta První republika nebyla o moc lepší, že jo, taky to trvalo 20 let. No, ona byla podstatně lepší, protože ti lidé, kteří tu vlast reprezentovali, tak požívali obecného respektu, úcty a prestiže, nekradli pera někde v Latinské Americe. Svoji prestiž měla například armáda, soudy, policie. Ta společnost fungovala. A ti lidé, kteří reprezentovali ten svět toho domácího byznysu, tak byli hrdi na to, že jsou to české značky, je tady spousta příběhů, kdy ty lidi na zelené louce postavili fabriku, zaměstnávali lidi a svým umem dobyli svět. Ne jako pan Roman, já si nepamatuju, kterou elektrárnu pan Roman postavil. Takže srovnáváme-li například symboly té První republiky Baťu, Škodu, Kolbena a vedle toho postavíte ty frajery, kteří tady ovládli tu privatizaci, 90 procent z nich bývalí estébáci, tak prostě žijeme někde úplně jinde. My jsme si tady prostě 15 let lhali. A teď je potřeba si říct pravdu. …
… Tak myslím, že tady mnozí selhali. Nevím, jestli to například nebyla BISka, nevím, nebo, nebo ta touha po moci byla tak silná, že všechny ty, ty zdánlivé překážky se nejevily podstatné a teď se teprve ukazují v té plné nahotě. Je docela možné, že to zákulisí je boj těch různých mocenských vlivových skupin. Protože se tady samozřejmě hraje o poslední velké privatizační příběhy. Je tady velké sousto ČEZ a teď nemám na mysli jeho případnou privatizaci, ale taky dostavbu Temelína a tak dále. Mluví se o letišti, mluví se o lesích, mluví se o ČD Cargo. A do té hry vstoupili noví vlčáci, kteří si taky chtěli ohlodat tu kořist. No, a narazili na ty staré pardály, které už měli připravený nějaký schéma. To všechno je možný. Ale, víte, já myslím, že, že skoro ani nemá smysl o těch lidech přemýšlet. Protože když to budete do hloubky zkoumat, tak zjistíte, že vám z toho není dobře. Že vás z toho bolí břicho, hlava. Že je to prostě velmi negativistické téma. Takže já když jsem v úvodu řekl, že jsem nad touto skvadrou, která žije téměř v jakémsi polomafiánském režimu, já už jsem nad ní zlomil hůl. A nejen já.
… Víte, ten, jediný komentář, který má smysl je ten, že toto přeci není střet dobra se zlem. Jako tady se prostě na jednom malém, poměrně malém hřišti a už jako hodně zaneřáděném, utkávají menší, větší a možná i největší padouši, různí lidé, řeknu, s deformacemi osobnosti. Můj přítel Honza Hnízdil jim dokonce říká psychopati a myslím si, že není daleko od pravdy, takže tady nevíte, co všechno vyplave zítra. Který odposlech, jo, víte, když ta vláda vznikala a díval jste se na ty první dýchánky té K 9, tak já jsem si říkal, proboha, já se musím štípnout, jestli se mi to nezdá. Proč má o mém životě, o mém osudu, mé budoucnosti rozhodovat pětadvacetiletá dívka nebo nějaký tajemný donátor? Nebo nějaká celebrita z bulváru? My jsme posunuli tu, tu politiku do úplně jiné kategorie. A já nevím, jestli existuje podobný příběh, v okolních zemích určitě ne. Víte, když, když občas komunikuji se svými přáteli, kteří žijou jinde, nebo jsou to cizinci, tak říkají, no, teda to jako my to pozorujeme teda s němým úžasem, kam to chcete dotáhnout?
… Tak, vždycky to má ale nějaké hranice. A když říkáte Polsko a Maďarsko, tak oni mají jedno téma, kde, kde se jsou schopni, i když ne tak často, ale přece jenom, shodnout. A to je ten vztah k té vlasti. Když prostě řeknete Polákovi, no, tohle jste udělali blbě, jo, to on přijme. Ale nesmíte urazit Polsko jako zemi. Jo, a to je ten problém, že my jsme si vlastně za těch 20 let nevypěstovali tu autentickou identitu. Kdo jsme, co jsme, jakou zemi vlastně chceme, na jakých principech bude stát. Víte, je přeci zásadní, když předseda Ústavního soudu řekne, nejsem si jist nezávislostí justice. A dnešní politické scény se štítím. To je velmi silné prohlášení. To neřekl jenom tak, aby pobavil národ. Takže i ti Poláci, i ti Maďaři navíc mají velmi silný vztah se svojí emigrací. Polské lobby nejenom v Evropě, ale ve Spojených státech je schopno pro tu zemi něco udělat, něco vracet. No, u nás je to tak, že bývalý ministr dopravy si pak v Dubaji koupí nějakou haciendu a tamhle na Toskánsku nějakou vilku. A všichni si říkáme, no, tak je to daň za tu demokracii. Jak dlouho, proboha? Jak dlouho se budeme vymlouvat na to, že jsme mladou demokracií? Já myslím, že ty naše excesy v poslední době opravdu, já bych řekl, že jsme se dostali na čelo pelotonu. …
… No, voliči prostě si zvolili marketingový produkt. To máte, to máte tak, jako když se procházíte hypermarketem a vidíte tam nějakou úžasnou krabici a říkáte si, ale já to vlastně ani nepotřebuju, ale ta krabice je tak pěkná, že si ji koupím. Tak si ji koupím, doma ji rozbalíte a zjistíte, že v té krabici vůbec nic není. Vůbec nic.
… Totiž může se stát, že když tady nebude nějaká korektní kultivovaná demokratická nabídka, tak se toho volného prostoru uchopí nějaká extremistická struktura, nebo dojde k té radikalizaci politiky, jako se to stalo v Maďarsku, kdy Orbán prostě přitvrdil a to už nemá s pravicí moc společného. To je takový národovecký populismus. Ono to občas tento jazyk používají lidé kolem Václava Klause a mě z toho mrazí. A pak je ještě třetí nebezpečí, a to je prostě taková ta reminiscence ke starému dobrému žití za Husákova režimu. A prostě tady existuje ještě množina lidí, kteří říkají, podívejte, tehdy bylo líp. … Když vyjedete mimo Prahu, tak ten venkov se začíná velmi výrazně radikalizovat. … A vzpomeňte, když na konci 80. let kdybyste nějakému soudruhovi v ÚV řekla, že za 4 měsíce bude balit, tak by se vám vysmál, že jo. Takže ta, ta nálada, já neříkám, že je identická, ale, ale docházíme k nějakému bodu zlomu. Ta výzva záměrně, záměrně jsme ji pustili bez bombastické reklamy, bez nějakých cukrlátek, bez nějakého spíkra z Novy, bez nějakého stárnoucího knížete. Prostě je to, je to postaveno na tom, jestli to opravdu lidi chytne a osloví. A můžu vám říct, že za prvních pár dnů to podepsalo 5 tisíc lidí a asi 35 tisíc lidí si to otevřelo jako text. A žije to jenom tím, že si to ti lidi opravdu posílají. … A ono to tak prostě je. Tam, podívejte, když byste se ptala, koho vlastně hledáme, co tím chceme dosáhnout, tak tady je přeci úplně jiná elita národa, která žije mimo tu politiku. Elita národa se nehodnotí podle toho, kdo byl pětkrát u Moravce. No, byla tam i slečně Kočí. Já ji, mě to, to je prostě kanál v přímém přenosu, jo. Takže já si myslím, že těch lidí, kteří těch 20 let věnovali něčemu rozumnějšímu, věnovali to studiu, cestování, prostě zažívali ten svobodný otevřený svět, vychovávali své děti a necítili se tou politikou ohroženi. … A teď přichází ta chvíle, kdy se tou politikou cítí ohroženi.
… Já jsem, já jsem jednu chvíli, jak říkal pan Holub z mé historie, byl tím insiderem. Ale odešel jsem už v roce 93. Já jsem považoval tu svoji misi ukončenou tím, že jsem porazil komunisty v roce 90 a v roce 92. A pak jsem s němým úžasem koukal na jistého Petra Čermáka, jak se kolem něho začínají rodit bývalí soudruzi z PZ a ještě horší prostě různí, různé figury, s kterými já jsem nechtěl mít nic společného. K mému velkému překvapení to nevadilo Václavu Klausovi. Takže jsem si říkal, jediné, co já pro vás mohu udělat, že s váma přeruším vztah. Nešel jsem do žádné funkce, nevzal jsem žádnou trafiku, neprivatizoval jsem žádný státní podnik. Ale, ale ... A myslel jsem si, že to prostě nějak poběží, že se vlastně tady vygeneruje sorta lidí, kteří budou normálně civilně manažerovat ten stát. Protože to co my teď dneska potřebujeme v té krizi, je spíše figuru nějakého krizového manažera. Ne vystresovaného stárnoucího stranického bafuňáře, který neví, jestli je ráno nebo večer. To je prostě smutný příběh. Ti lidé nejen, že na to nejsou vybaveni odborně, oni na to nejsou vybaveni ani osobnostně. To musíte mít prostě silný žaludek, abyste to vstřebal, zvládl. A pak ustál.
… Tak, já myslím, že ta dnešní vláda je v tak prach mizerné kondici a já příliš nevěřím na nějakou nápravu, já nevidím, podívejte, já ty strany znám docela, docela důkladně. A já tam nevidím ty lidi, že by dneska prostě se to vyřešilo tím, že tam místo Frantíka přijde Pepík a budeme mít ráj na zemi. To tak prostě není. Ta výzva má jinou ambici. Ta chce být platformou pro integraci toho rozumného občanského vzdoru. My vlastně budujeme jakousi občanskou opozici. Věřte mi, já teď denně odpovídám asi na 40 mailů a jsou to velmi zajímavé příběhy. Lidé, kteří něco dokázali, prostě mají nějaký kredit ve své profesi a říkají, já přeci vím, jak by se toto dalo léčit. Ale mě jako člověka, který žije mimo ty struktury vlastně nikdo nikdy neoslovil. Takže my připravujeme koncept občanské stínové vlády. Ti lidé jsou schopni opravdu vygenerovat, ale to není hanění těch, kteří tady jsou, je to spíš ten pohled do budoucna. Abychom prostě to postavili na nějaké pozitivní motivaci. Protože vymezovat se vůči, vůči téhle té taškařici, to je skoro až nedůstojné.
… Takže my chceme být tou politickou alternativou postavenou na nějakých demokratických principech, být korektní. A pokud budeme prezentovat nějaké naše návrhy, tak ve svých řadách máme i právní kancelář, která se zaměřuje na legislativu začínajících demokracií. My se v mnohých ohledech budeme muset vrátit na start. Protože přeci není možné 20 let tvrdit, my jsme chtěli zákon o státní službě, jenom jsme to nějak nestihli schválit, jo. My taky víme, že ty anonymní akciovky jsou asi, ale my jsme to nějak prostě pustili, jo, takže já už odmítám tenhle ten kolektivní alibismus, toto žití v těch zapařených sklenících. Víte, když chce někdo po veřejnosti utáhněte si opasky, jako buďte pokorní, no, tak já bych předpokládal, že nám budou vládnout lidé, kteří znají význam těch 4 důležitých slov. To je pokora, profesionalita, trpělivost a odvaha. A já tam místo toho vidím prostě vystresované chudáky, namixované s nějakými gaunery, kteří plní něčí zadání.
… No, tak já myslím, že je to spíš prostor pro nějakou stranu volebního typu, řekněme, občanské hnutí. Já v mnohém s panem prezidentem nesouhlasím a jeden z jeho zásadních omylů je, že považuje občanskou společnost an blok za levičáctví. Já si to nemyslím. Takže my jsme oslovili i různé občanské iniciativy. Hlásí se samy a jsou připraveni. Takovéto setkávání se někde po hospodách nebo kverulování doma u televize či Internetu není příliš produktivní. Já mám jediný motiv, proč vůbec na stará kolena takhle blázním. A to je ten, že nechci před svými dětmi vypadat jako zbabělec. A taky nechci, aby mi za 3, 4 roky řekly, tatínku, víš co, já téhle zemi, nebo my téhle zemi nevěříme, my budeme žít raději někde jinde. A není pravda, že je to všude stejné. Není to prostě pravda. To, co teď předvádějí naši veleduši, je naprosto nepředstavitelné v normálně fungujících zemích. A je taky naprosto nepředstavitelné to, že někdo je pyšný, že neplatí daně, je naprosto nepředstavitelná ta míra nevymahatelnosti práva. To podstatné, co by normální daňový poplatník si přál od těch svých reprezentantů, které si navíc platí, tak je přeci předvídatelný stabilní daňový, sociální a zdravotní systém, který musí být ale postaven na širším společenském a politickém konsensu. To nejde vytrucovat dvěma hlasama nějaké slečny Kočí. Pak tady musí být předvidatelnost a vymahatelnost práva. Takže my sice říkáme, jsme protikorupční, ale tady je x zákonných norem, které vlastně tomu rejdování s veřejnými financemi nahrávají. A věřte mi, že to není téma na 20 let. Ta zásadní změna se dá udělat během 2 let a my ve finále, pokud ten projekt dotlačíme, a já věřím, že ano, do té finální nabídky, tak nebudeme nabízet nějaké mlhavé koncepty, ale konkrétní legislativní návrhy.
… Podívejte, tenhle ten model, přeci všichni ho vidíme, je nereformovatelný. A pokud nebude za přečin, notabene nějaký opravdu závažný trestný čin, nebude následovat trest, pokud to prostě bude dalších 20 let fungovat tak, že těm rošťákům projde všechno a pěšáci to odskáčou. Víte, my jsme si říkali, a já myslím, že tady jako mediální pozorovatelé dění kontinuálně celého vývoje, tak to přeci asi tušíte, že když jsme vstupovali do Evropské unie, nebo ještě dříve do NATO, tak jsme si říkali, tak fajn, to je důležitý, protože někdo tady přinese ty normy, ta pravidla. My se naučíme ten civilizovaný způsob správy země. No, já myslím, že mnozí podcenili tu českou dovednost. Ty zlodějny v armádních zakázkách narostly do nebývalých výšin. V tomhle jsme naprostí přeborníci. My koupíme dvojnásobně dražší transportní letadla než Poláci zmiňovaní. Poláci, čili chci říct, že tak nekradou jako my. Ale ještě horší je, že ta letadla nelítají, taková drobnost. Jo, a postavíme pro ně hangáry, kde, kam se ta letadla nevejdou. Takže jestli nad tím mávneme rukou a řekneme, to bylo špatné manažerské rozhodnutí, nebo za to může 50 lidí, kteří už na tom ministerstvu armády nepracují, nebo obrany nepracují, tak těch příkladů je přeci milion.
… No, já jsem, já jsem v jednom ze svých blogů, pokud budou chtít posluchači, tak si určitě najdou, napsal před už asi půl druhým rokem text, který se jmenuje Korupce na vrcholu ledovce. A hledal jsem způsob, jak to, jak to uchopit to téma a začal jsem citací z Ottovy všeobecné encyklopedie, kde vlastně přesně na 5 řádcích máte popsánu naši realitu. Prostě začíná to, začíná to u různých forem, tam ta korupce není jenom o tom, že, že Pepík má za kamaráda Lojzu a tomu přihraje nějaký kšeft. To přeci začíná i tím, jak někdo hospodaří s těmi penězi v těch státních podnicích. Jak hospodaří ČEZ, jak hospodaří ŽSDC a jak se všechny ty vznešené společnosti jmenují. Kolik lidí tam pracuje a nedělá vůbec nic. Víte, taky si všimněte, že ČEZ je prostě nedotknutelné téma. Na tom se všichni shodnou. Takže v tom korupčním prostředí fungují všechny parlamentní strany. My nejsme opozicí vůči této vládě. My jsme opozicí vůči těmto parlamentním stranám. Všichni porcovali medvědy, všichni seděli v těch správních radách, tamhle v ČEZu dneska sedí pan Kohout, nevím, na co je expert, jo, ale sedí v dozorčí radě. Čili my jsme si vlastně udělali takový stranický model hospodaření s veřejnými financemi, to je taková stranická oligarchie. A to se skutečnou demokracií, anebo se systémem společnosti, kde fungují kontrolní mechanismy, nemá vůbec nic společného. Když k tomu ještě přidáte zparalyzovanou policii, protože ta dostává těžké rány, tak co dva roky, a řekněme, ne příliš výkonnou justici, no, tak ta deziluze, ta frustrace těch lidí je samozřejmě hmatatelná, oni to vidí.
… Tak, já myslím, že je nejvyšší čas, aby do té politiky vstoupili lidi s dobrou profesionální výbavou, s dobrou osobnostní výbavou. A kdyby to byli lidé, kteří mají, řekněme, už nějaké zázemí a nepotřebují tam vstupovat proto, že je to jejich obživa. My přeci nemůžeme donekonečna klonovat ty Dalíky a Knöttigy a tvářit se, že je to prostě daň za nějakou mladou demokracii. To jednou musí skončit.
… To jsou ty legislativní normy. Začněme anonymními akciovkami, státní služba. Ti lidé, kteří se dopustí nějakého pochybení, tak samozřejmě musí vědět, že za to bude následovat sankce. Stejně tak je to i nějaké dodatečné zdanění, model Řecko a tak dále. Ale není přeci možné, aby si jeden ministr udělal svoji rozvědku, druhý ministr svoji bezpečnostní agenturu a teď se budou mydlit, kdo je větší frajer a kdo má lepší peří, jo. Takže takhle to přeci nemůže fungovat. A to není jenom o té legislativě. Protože víte, ta rozumně fungující společnost, řekněme to takhle. Tady byl nedávno jeden americký profesor, který se zaměřuje na etiku byznysu. Tu akci pořádala americká obchodní komora. A on řekl zajímavou věc. On řekl, vy jste země s obrovským potenciálem. Vy byste mohli být takové středoevropské Norsko, kde by se mohlo hezky žít. Ale bohužel. Díky korupci jste spíš na úrovni Senegalu. To je strašlivé zjištění. Nebo když vám tady třeba, myslím si, že málo, málo doceňujeme to, že tady na těch ambasádách různých velkých zemí nesedí samí hlupáci. To jsou lidé, kteří to analyzují. No, ale kdybyste si teď jako zašla na některou z těch ambasád a řekla, mohli byste mi ukázat zprávu, kterou jste včera poslali, tak to radši nečtěte. To by vás bolelo břicho ještě víc. Takže my o sobě vysíláme velmi defetistické signály, špatné. A je prostě na čase otevřít tu společenskou diskusi a politickou diskusi ne tak, že si Václav Moravec bude zvát svých 10 oblíbenců a ti tam budou mlátit prázdnou slámu. A my budeme stát před Kramářovou vilou, jestli se slečna Kočí zrovna dobře vyspala. Mě to už prostě nebaví, mě to unavuje a navíc to platím. Nejenom jako daňový poplatník, ale ještě koncesionář České televize.
Komentáře