Švýcarsko je malá země a vede si skvělě, právě proto, že si svoji elitu udržuje a podporuje - i z řad „cizáků“.
* * *
Cituji z článku Adama Drdy na Hlídacím psu: Náraz na vlast. Jaký byl pro emigranty návrat domů v roce 1989
… V roce 1993 dělala společnost IVVM průzkum veřejného mínění, z něhož vyplynulo následující: 72 procent dotázaných soudilo, že emigranti jsou bohatí; jen 37 procent bylo přesvědčeno, že mají zájem pomáhat republice; právo na český důchod by jim přiznalo 47 procent lidí, právo na restituce majetku 22 procent a právo volit do parlamentu 14 procent Čechů.
… Interpretace je jistě ošidná věc, ale ve výsledcích onoho průzkumu se dá vystopovat směs závisti, nedůvěry, neznalosti i vlivu komunistické propagandy. Mnoho autorů už konstatovalo, že příkop mezi exilem a domovem byl v českém prostředí o poznání větší než u Maďarů nebo Poláků.
… Rezervovaný vztah veřejnosti k exilu (a rozčarování emigrantů) posilovaly i výroky politiků. Kupříkladu popřevratový ministr zahraničí Jiří Dienstbier se nechal slyšet, že nikdo nemusel ze země utíkat. Někdejší dlouholetý předseda zahraničního výboru sněmovny, člen ODS Jiří Payne řekl v roce 1993 pro newyorský časopis Československý týdeník, že emigranti mají u nás „špatnou pověst“, protože „veřejnost má logický pocit, že jsou to lidé, kteří si ulehčili situaci tím, že odešli“ a po roce 1989 se domáhali vysokých postů ve svobodném Československu.
* * *
Málodo dne rozlišuje pojmy emigrant a exulant. Ten první představuje ekonomické důvody, druhý politické. Někdy se samozřejmě propojují. Nemyslím, že je mnoho krajanů, kteří se vrátili a aktivně pomáhají rodné zemi na její cestě ke svobodě a demokracii svými zkušenostmi, schopnostmi a možnostmi.
Emigranti šli především za blahobytem, což je přirozené. Sledovali jej i návratem, kdy za západní měnu si návratem domů značně snížili životní náklady. Mnoho z nich se vracelo ze stesku, kdy se nedokázali v nové zemi integrovat. Nedokázali to ani po návratu do rodné země, kdy mnozí prodávali byty a „emigrovali“ podruhé. Nepochopili, že návrat má smysl jen je-li naplněn prací pro vlast. Pouhý konzum a blahobyt vede k podobné frustraci jako v zemi emigrace a závisti okolí. Často se dopustili stejné chyby – brali a užívali jen výhody bez snahy o integraci do nové společnosti ve smyslu hesla: přijmout co nemám, dát co nemá.
Exulantů bylo vždy málo, stejně tak jako se jich málo vrátilo z těch co ještě mohli věkově a danou životní situací a pomáhat rodné zemi. Bohužel většina byla postupně „eliminována“, přestali se angažovat, nebo se vrátili do druhého exilu. Někteří to nepřežili, jako např. Karel Kryl…
Jiné země si svých krajanů váží. My se na ně díváme jako na nepřátele, jakoby v nás geneticky přežíval syndrom „cizáka“, tedy nebezpečí, které často v dějinách ohrožovalo naši zemi a kdy jsou všichni „cizáci“ stejní a stejně nebezpeční…
Včera mi jedna starší prodavačka v Plzni řekla zajímavý postřeh – dokáže bezpečně rozeznat Číňany, Korejce, Vietnamce apod., protože vypadají stejně, jsou povahově a způsoby stejní. Už ne tak Čechy, kteří jsou fyzickým vzhledem hodně rozdílní – a i názory. Tak se na našem vzhledu a charakteru podepsaly dějiny, kdy se po území Bohemie proháněly cizí vojska, jiné kultury, jiná náboženství, jiné charaktery, kdy to nemohlo zůstat bez následků. Nejnovější průzkum tvrdí, že už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny…
Nedivme se proto, že jsme tak přizpůsobiví, neradi bojujeme, riskujeme a obětujeme. O to více jsme „mistři“ v přežití za každých podmínek, uhlídat si svoji „pohodu“ za každou cenu - a snadno strachem manipulovatelní. Nemůžeme se potom divit absenci morálních a mravních hodnot v naší zemi, jejichž stav jen reflektuje stav obyvatelstva a který nemůže být jiný. Ztráta vrstev elit trvající po mnoho generací, nemohla a nemůže zůstat bez následků. Je otázkou, zda tak malá země, na rozdíl od velkých, je schopna si jejich úbytek ještě nahradit.
Švýcarsko je malá země a vede si skvělě, právě proto, že si svoji elitu udržuje a podporuje - i z řad „cizáků“.
Jan Šinágl, 27.10.2019
Read more...