Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

po čvc 13 @08:30 -
OS Praha 6: kauza JUDr. Zdenka Altnera

Nejnovější komentáře

  • 06.07.2020 09:03
    My stále na všechny chyby, podrazy a podvody jen upozorňujeme.

    Read more...

     
  • 05.07.2020 20:18
    V každém národě se najde několik neohrožených jedinců. O smrti ...

    Read more...

     
  • 04.07.2020 12:39
    Komunisté jsou nepotrestaní od Aše po Peking. KOMUNISTICKÉ ...

    Read more...

     
  • 03.07.2020 12:06
    Poslední odstavec pana bývalého velvyslance jsou velmi úderná ...

    Read more...

     
  • 01.07.2020 00:21
    PČR je na 87 místě na světě ve věci důvěryhodnosti, hned ...

    Read more...

     
  • 01.07.2020 00:05
    Předseda ODS Fiala si loni vydělal jako politolog na universitě ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Lorenc Viktor

Aktualizováno 7.7.2020Dne 29.6.2020 jsem zaslal ministru zahraničí ČR Tomáši Petříčkovi ZOI. Dne 1.7.2020 odpověděla ředitelka Mgr. Zuzana Štíchová s žádostí o její doplnění. Dnes byla doplněna

Aktualizováno 6.7.2020: MAROKO - Knižní veletrh v Casablance 2019, rub a líc české diplomacie

Aktualizováno 3.7.2020: Dopis bývalého velvyslance Slovinska v České republice

Aktualizováno 1.7.2020: Diplomatický skandál v Maroku a mlčení médií. Je snad co skrývat?

* * *

… My, čeští občané, nechceme v zahraničí diplomaty, kteří nám ve stavu nouze nepomohou. Nechceme být reprezentováni lidmi, kteří nás nechají umřít v nemocnici na konci Chaloupková Jana IIIsvěta. Nechceme platit naše daně na velvyslance a diplomaty, kteří nemají ani kousek srdce, pouze nás vidí jako svůj úřednický případ a v půl páté chtějí jít domů a na nás zapomenout, chladně odkazuji pouze na pojišťovnu. …

* * *

Vážený pane Šinágle, 

Zaujal mne Váš web a odvaha, s níž píšete o korupci a nepravostech ve společnosti. Níže zasílám svůj článek, který se týká závažného konzulárního případu nouze české občanky v Maroku. Přístup velvyslance Lorence byl ostudný a nepřijatelný. Pani (73 let) se naštěstí ale podařilo zachránit život. Jsem rád, že jsem k tomu mohl také přispět. Zmiňovaná konzulka Chaloupková byla kdysi konzulkou v Thajsku a pomohla 2 mladým Čechům, kteří byli chyceni s drogami na letišti v Bangkoku a dostali 50 let trestu odnětí svobody. To bylo 1995 a 1996. Tehdy jsem ani netušil, že ji osobně poznám. Čechům pomáhá stále a s velkým srdcem. Byl bych velmi rád, kdybyste můj článek otiskl.

Předem děkuji

P.S. (Právní Stát)

7. června 2020

* * *

Maroko - odstrašující konzulární případ, velvyslanec Viktor Lorenc odmítl pomoc starší české ženě v nouzi.

V dnešní době koronavirové pandemie si ještě více uvědomujeme důležitost zdraví, péče o něj, pomoci bližnímu a často skloňované sounáležitosti. Tato mnohdy do vypuknutí pandemie mezi lidmi chyběla. Tím více si cením těch, kteří neváhají a i v minulosti neváhali nabídnout pomocnou ruku i nad rámec pracovních povinností a maximálně pomohli, a to i tehdy když jim druzí házeli klacky pod nohy a navíc se ještě po nich s úsměškem vozili.

Rád bych se s Vámi podělil o smutný příběh z Marockého království, kde se ocitl v nebezpečí život jedné Češky a velvyslanec Viktor Lorenc neměl o tento případ vůbec zájem, přestože je placen z peněz nás, daňových poplatníků, a kromě toho by měl projevit i lidský přístup.

Ke konci minulého roku jsem pomáhal při řešení konzulármího případu starší dámy ze severní Moravy v Maroku. Náhle onemocněla během své dovolené u Středozemního moře a posádka letadla ji odmítala přepravit zpět domů do České republiky. Ve vysokém věku nad 70 let se ocitla sama daleko v nemocnici  u alžírské hranice v Oujdě, bez financí, bez pomoci pojišťovny, která se vymlouvala, že její pojištění nepokrývá další pobyt a léčení v Maroku po skončení zájezdu, bez náhradního oblečení, pouze s vybitým mobilem a pasem.

Její zdravotní stav se zhoršoval a chudinka začala mít mnoho problémů a nakonec prakticky nemohla ani chodit a pohybovat se.

Po delší době, kdy se rodině podařilo spojit s konzulárním oddělením velvyslanectví v Rabatu, se začal případ řešit. Konzulka dr. Jana Chaloupková prakticky zachránila tento lidský život, a to nejen svou profesionalitou, ale i lidským přístupem, který je v nouzových situacích tak důležitý. Zajistila převoz paní do hlavního města Rabatu do kliniky, která má vazby na Českou republiku, jeden z majitelů studoval v ČR, klinika používá kvalitní vybavení z Čech a jednu místnost má dokonce pojmenovánu po jedné slavné české lékařce 19. století. Právě sem českou pacientku symbolicky umístili. Díky péči konzulky byla prominuta platba za léčení a převoz sanitkou, což činilo za 3 týdny nemalou částku. Následně pak osobním přístupem, dobrým slovem, češtinou, která v Oujdě tolik chyběla při komunikaci, možností podat mobil a umožnit kontakt s dcerou v ČR přispěla významnou měrou ke zlepšení zdravotního stavu. Samozřejmě pomohla i výborná péče kliniky, která vyšla vstříc, zdarma a všichni se zde k ženě chovali prakticky jako rodinní příslušníci.

Nemocnici v Oujdě i Klinice Beausejour Rabat patří obrovský dík za humánní přístup, za pomoc českému občanovi v nouzi, za výbornou spolupráci s konzulkou. Nemocnice v Oujdě koupila i oblečení, Organizace pro lidská práva Instance des Droits Humains zakoupila oblečení a obuv na cestu paní letadlem do ČR a pomohla technický při jejím přenosu na letišti, neboť bylo třeba více silných mužů.

 Zlepšení stavu umožnilo převoz do Prahy, tedy cestu letadlem, kde konzulka opět zajistila okamžitou cestu linkou Air Arabia na přímé lince Casablanca - Praha a opět velký dík patří letecké společnosti Air Arabia za minimální cenu na letenku pro ženu a doprovázejícího lékaře. Takto mohl být zajištěn co nejrychlejší návrat nemocné do vlasti, aby mohla mít péči českých lékařů, kde se i dobře dorozumí, aby mohla být v blízkosti své rodiny, svých blízkých. Opět doma.

Konzulka ji doprovodila na letiště, narychlo zajistila i lékaře, neboť zdravotní stav neumožňoval, aby paní cestovala sama. Nebylo snadné najít lékaře, který by zdarma opustil svou práci na 4 dny mezi dvěma lety z Maroka, který by mohl téměř ze dne na den odjet do ČR, měl vízum atd. Marocký lékař p. Adil, jenž studoval v Rusku, a mohl tedy alespoň trochu s paní komunikovat, se uvolil, že za těchto podmínek pojede. Nepožadoval jako jiní tisic euro, jen chtěl jet s ženou a děckem a strávit v Praze dva dny. Nemocné koupil z vlastních peněz léky a nějaké zařízení pro diabetiky do letadla. Protože mu vypršelo francouzské vízum, musela konzulka učinit téměř nemožné, aby se zajistila i rychle schengenská víza.  Přestože sama byla právě ve zdravotní indispozici chřipky, odvezla paní na letiště v Casablance, pomohla s přenosem nemocné na vozík, muselo ji nést několik lidí. Telefonicky zajistila check-in na letišti a nástup do letadla na poslední chvíli, asistenci Air Arabia a celnice ještě u auta a dále na letišti. Pro její mimořádnou angažovanost jsem ji navrhnul p. prezidentovi, p. premiérovi a p. ministrovi zahraničí na vyznamenání. Pracovala nejen jako úředník, ale především jako člověk s velkým srdcem. Byl bych rád, kdybyste mně v této nominaci podpořili.

Čekal jsem na letišti v Ruzyni, pomohl s příletem nemocné, postaral jsem se o lékaře a doprovodil jsem ho do hotelu, ukázal mu jako poděkování v následujících dnech Prahu. Chtěl jsem mu jménem České republiky symbolicky poděkovat. Paní byla následně umístěna na nějaký čas do LDN a jsem rád, že se její stav poté zlepšil, i když nemocnicím se zatím nemůže vyhnout. Přitom do Maroka odjela úplně zdravá.

V celém příběhu je šokující přístup českého velvyslance Viktora Lorence, který nejen že s ničím nepomohl, ale ještě kladl překážky. Nechtěl poskytnout mikrobus velvyslanectví na převoz paní na letiště a vymlouval se na to, že by měla jet sanitkou. Ta by samozřejmě stála velké finance, nebylo možné stále něco žádat od marocké strany zdarma, a zdravotní stav již sanitku nevyžadoval, bylo třeba jen prostorné vozidlo, aby se paní vzhledem k omezenému pohybu a  větší tělesné konzistenci dobře a pohodlně posadila a nebyla příliš unavená ještě před letem. Přitom velvyslanectví mikrobus ve svém vozovém parku má a také dva řidiče a dalšího řidiče - zahradníka. Osobně jsem je poznal během své návštěvy ambasády a jsou velmi obětaví. Lékař sice také jel svým autem, ale s ženou  a malou holčičkou, a jeho sedadla byla příliš malá, nebylo by tam dost místa. Telefonovali jsme s dcerou, kde šlo, abychom pomohli konzulce, aby se mikrobus uvolnil. Nakonec byl poskytnut téměř na poslední chvíli a málem se letadlo nestihlo. Na druhou stranu ale něco zlé pro něco dobré, alespoň pani nečekala na letišti v Casablance dlouho. Velvyslanec Lorenc také prokázal své chladné srdce, naprostý nezájem o českého občana v nouzi a vůbec o člověka v tísni, v krizi života. Nikdy se nezeptal, jak se paní cítí, byla pro něj "bábou, která mu spadne na krk, když měla peníze na dovolenou v Maroku, měla by si vše zaplatit", jak mi sdělil jeden očitý svědek těchto jeho hrozných výroků. Odstrašující případ neprofesionalismu. Přitom p. ministr Petříček dceři napsal, že pomoc českým občanům, je povinností diplomatů, a od dcery obdržel na dr. Chaloupkovou mnoho pochval. Ta se ale nedočkala ocenění, nýbrž svého odvolání do ČR, po pouhém roku práce v Maroku.

My, čeští občané, nechceme v zahraničí diplomaty, kteří nám ve stavu nouze nepomohou. Nechceme být reprezentováni lidmi, kteří nás nechají umřít v nemocnici na konci světa. Nechceme platit naše daně na velvyslance a diplomaty, kteří nemají ani kousek srdce, pouze nás vidí jako svůj úřednický případ a v půl páté chtějí jít domů a na nás zapomenout, chladně odkazuji pouze na pojišťovnu. Nebýt dr. Chaloupkové, konzulky, možná by ona žena nebyla již mezi námi. Konzulka dokonce nakonec přispěla na náklady léčby a sanitky ze svého, aby velvyslanec Lorenc nemohl říkat, že marocká strana bude něco vyžadovat na oplátku. Maročané ale pomohli rádi, také je stav nemocné zajímá dodnes a obě nemocnice ji braly "jako svou". Velký rozdíl oproti přístupu vedoucího ambasády. 

Velvyslanec Lorenc dále setrvává na své pozici, pobírá sympatický plat a na nemocnou si jistě ani nevzpomene. Pani Chaloupková se čas od času ptá telefonem na její zdraví a stav. Takových diplomatů je málo, a proto vyzývám k podpoře Jany Chaloupkové, diplomatky s velkým srdcem  a s velkou profesionalitou. A k odchodu p. Viktora Lorence z jeho postu.

* * * 

Oslovím ministra zahraničí Tomáše Petříčka, premiéra Andreje Babiše, prezidenta Miloše Zemana a občany zákonodárce. Případné reakce budou zveřejněny.

J.Š. 9.6.2020

* * *

Aktualizováno 10.6.2020:

Dobré odpoledne,

velmi si cením Vašeho zájmu a děkuji za publikování mé statě. Všimnul jsem si na webu již včera. Našel jsem na internetu i hezčí fotografii pí Chaloupkové - viz příloha, myslím, že za tu pomoc nemocné pani si zaslouží reprezentativnější snímek. Dnes jsem se dozvěděl, že je opět v nemocnici, má již třetí mozkovou mrtvici. Zdá se, že ji Maroko podlomilo zdraví. U starších osob je třeba dávat pozor, někdy jsou čiperní, najednou se něco stane a úplně to celý organismus naruší.  Je to smutný  případ. Je škoda, že někdo si místo radosti z dovolené přiveze podlomené zdraví. Alespoň na paní konzulku má ale rodina moc dobré vzpomínky. Říkali mi, že psali p. Petříčkovi, že je pí Chaloupkova "jejich hvězda na nebi, která jim maminku zachránila". Dobrý člověk ještě žije.  
 
Ještě jednou děkuji a přeji hezký den  

P.S. (Právní Stát)

* * *

Dobry den,

Pritel mne upozornil na clanek, ktery vyse u Vas na Webu o Maroku. Zminuje se tam o pi. Dr. Chaloupkove. 

Jsem fotograf, historik umeni, odbornik na architekturu, specializuji se na silo slovinskeho architekta Joze Plecnika. Napsal jsem mnoho knih a odbornych clanku o praci Plecnika na Prazskem hradu, take jsem se podilel na velke vystave o Plecnikovi na Prazskem hradu v r. 1996. Mam Velmi rad Ceskou republiku a casto organizuji vystavy, prednasky a publikuji knihy.

S Pi dr. Chaloupkovou jsem prave dokoncil knihu k 60. Vyroci diplomatickych vztahu CR - Maroko. Zasilam ji v priloze. 

Byl Bych Velmi rad, kdybyste ji zavesil na svou stranku, aby meli ctenari predstavu, o kom se hovori.

Dr. Chaloupkova Je tvurcem konceptu, textu a vubec autorkou teto hezke myslenky. Na fotografii u sveho uvodu Je v tradicnim marockem kaftanu behem jedne svatebni ceremonie, na kterou byla pozvana. Takto se na ozdobene sedacce foti novomanzele.

Designerem knihy Je slovinsky-italsky designer Andrea Furlan. Oba nalezime k Akademii ved Slovinska.

Bylo pro mne potesenim pracovat na teto knize a Doufam, ze se Vam a ctenarum bude libit.

K navrhu na oceneni dr. Chaloupkove se rad pripojuji, nejen za konzularni pomoc, ale za jeji vzdy perfektni profesionalni diplomaticky vykon, reprezentativnost, bohate zkusenosti z prace na ambasadach v peti zemich, mimoradne znalosti 12 jazyku, umelecke spisovatelske cinnosti, a v neposledni rade, Jak uvadite, vlidnemu obetavemu srdci, se kterym vzdy pomaha ceskym obcanum, a nejen Jim. Takovych diplomatu neni mnoho.

Preji Vam hezke cestovani po pamatkach Cech a Maroka.

 

S peknym pozdravem

 

Damjan Prelovsek

Lublan

Slovinska

PS Omliuvam se za chyby v cestine.

* * *

DVDB JCH uvod

Bylo mi velkou ctí, že jsem mohla sloužit v Maroku během oslav 60. výročí diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Marockým královstvím. Toto jubileum představuje období intenzivních dvoustranných vztahů ve všech oblastech - politické, ekonomické, kulturní, sportovní a v cestovním ruchu. Vrchol vztahů symbolizuje soukromá návštěva J.V. krále Mohammeda VI. v České republice v roce 2016 a jeho setkání s prezidentem Milošem Zemanem. Těší mne, že si panovník naši zemi zamiloval a doufám, že Jeho Výsost v budoucnu opět přivítáme.

Česká značka Škoda slaví v Maroku velké úspěchy, toto vozidlo je ceněno díky své kvalitě a dobré ceně. České zdravotnické vybavení a know-how usnadňují práci klinik a nemocnic v Maroku. Obdobně vstoupily na marocký trh také české potravinářské výrobky a zemědělské stroje; musíme rovněž zmínit probíhající velké investiční projekty. České ženy mají v oblibě arganový olej, vodu z růží a pomerančovníků a další orientální kosmetické výrobky. Exotické koření, datle, olivový olej - to vše je součástí středomořské kuchyně, která byla zapsána jako nehmotné dědictví UNESCO. Naše dvě země jsou spojeny dvěma přímými lety - Air Arabia na trase Casablanca - Praha a Ryanair na trase Marrakéš - Praha.

* 60 * byla oslavena v roce 2019 výstavami obrazů inspirovanými hudbou malířky Ireny Stanislavové (Rabat, Casablanca), česko-marockou módní přehlídkou v Rabatu představující značku Navarila, šperky Karla Votipky a kaftany ze Salónu Salma Creation. Česká republika se zúčastnila knižního veletrhu v Casablance 2019 stánkem české literatury a prezentací naší země. Den Miloslava Zikmunda připomněl 100. narozeniny tohoto českého cestovatele, který zahájil své velké africké turné se svým přítelem Hanzelkou v Casablance v roce 1947 v autě Tatra. Putovní  výstava fotografií Pražského hradu a Zámku v Lánech se konala pod záštitou první dámy paní Ivany Zemanové v dubnu v marockém městě Meknès v Galerii Bab Mansour a v srpnu v galerii Radnice hlavního města Rabatu. Fotografie Damjana Prelovska - bývalého slovinského velvyslance v České republice, historika umění a spisovatele ukazují krásu a eleganci dvou hradů symbolizujících politickou moc, historii země a turistické památky. Oči a srdce fotografa nám nabízejí nezapomenutelné okamžiky s věčnou architekturou. Totéž lze říci o této knize, která symbolizuje přátelství, spolupráci, dialog mezi různými národy, kulturami a náboženstvími napříč světadíly.

Tato kniha je věnována všem, kteří mi pomohli během mého pobytu v Rabatu, všem mým přátelům, kteří mne podporovali v těžkých dobách, a kteří přispěli k výše uvedeným důležitým aktivitám české veřejné diplomacie v Maroku.

Děkuji všem! Alf shukr!

 

Jana Chaloupková

Rada - vyslanec

Velvyslanectví České republiky v Rabatu

Rabat, 1/12/2019

 

Věnováno našim rodičům, těm nejkrásnějším na světě!

Fotografie: Damjan Prelovšek

Text: Jana Chaloupková

Design: Andrea Furlan

Toto dílo vzniklo za laskavé podpory Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Dokončeno v dubnu 2020 na památku obětí koronavirové pandemie mezi zdravotnickým personálem, vojskem a policisty Marockého království a jejich hrdinství.

P.S.

Nádherná, nekomeční publikace a provedení, ukazující krásy dvou tak rozdílných zemí a bohatost jejich kultur. Ano, šťastní lidé, kteří mohou říci, že mají „nejkrásnější rodiče na světě“. Smyslem našich životů je nejen dědictví našich předků uchovat, ale i obohatit a předat novým generacím. Je mi ctí moci vyhovět přání pana Prelovšeka – můžete se sami přesvědčit o kráse kolem nás, kterou bychom si neměli zapomenout vnímat a připomínat i ve vlastním zájmu – Dvě tváře štěstí, aneb naši nejkrásnější rodiče

… Pani Chaloupkova venovala knihu rodicum. Jeji jsou jeste ve vysokem veku na sve te a prave oslavili 59.vyroci svatby. Moji slysi toto venovani bohuzel jiz v nebi. Knihu je take venovana obetem koronaviru v Maroku z rad zdravotniku, policie, vojska a celniku.  … V Maroku podlehlo pri praci mnoho mladych ve veku 30, 40 let, v rozpuku zivot a. Nektere jsem znal. Stale je tam i nouzovy stav, nesmi se vychazet po 18 hodine, povoleno je chodit ven pouze mezi 14-18hod. A do nejblizsiho okoli. Nase kniha ma dodat pozitivni energii, nadeji do budoucna, inspiraci na cesty po ustupu nakazy, potesit milovniky umeni, symbolizovat pratelstvi dvou zemi, podporit i budouci politickou, ekonomickou, kulturni a turistickou spolupraci. Snad se nam to povedlo. Pozdravuji do Czech... (z e-mailu Damjana Přelovšeka 11.6.2020)

Věřím, že si mohu dovolit poděkovat všem výše uvedeným jménem občanů České republiky, za tuto skvělou publikaci a práci, o to více potřebnou v dnešním světě.

J.Š.  

* * *

Aktualizováno 29.6.2020: Z dopisu pana Ahmeda Tinrira (dopis psán částečně česky a anglicky. Dopřeloženo Googlem). 

 

AHOJ JAN

Ahmed a CRJa jsem Ahmed z Maroka. Studuji angličtinu v Marrákeši, omlouvám se za chyby a vím jen pár slov v češtině - ahoj, jak se mas? no, na shledanou. Ale Česko moc miluji.

Prohledával jsem internet, hledal jsem novinky o Maroku a češtině a viděl jsem tvůj článek o Maroku a viděl jsem fotku slečny Jana. Chybí mi! Všichni nám v Maroku chybí a doufáme, že se vrátí! Je to vynikající diplomat, udělala tolik akcí, jsem tak rád, že ji znám. A také fotograf ze Slovinska pan Damjan. Vždy se usmívá, tak dobré srdce. Viděl jsem, že jste na svůj web vložil jejich knihu Two Faces of Happiness - Deux Faces de Bonheur. Pomohl jsem také - zavedl jsem Damjan v Maroku do našich hor, do mé malé vesnice nedaleko Tinriru a moje máma vařila naše berberské jídlo. Zapomněl zmínit mé jméno, ale možná byl příliš zaneprázdněn.

Doufám, že jednoho dne navštívím Slovinsko. Loni jsem měl v prosinci šanci navštívit Prahu. Byla to moje první cesta do Evropy, tak hezké. A šli jsme také do Vídně a lázní v Německu poblíž hranic - Bad Brambach a Bad Elster. Příjemný zážitek. Takže příště doufám, že půjdu také do Slovinska. Nejprve potřebujeme ukončit koronu, abychom dokončili a znovu začali normální život. Je hezké, že slečna Jana a pan Damjan věnovali svou knihu obětem koronaviry. Je tak smutné, kolik mladých lidí zemřelo. Hrozná nemoc.

Setkal jsem se se slečnou Janou z českého velvyslanectví v Rabatu poprvé v srpnu 2018 na svatbě zde v Oarzazate. Přišla na pomoc při svatebním obřadu mého přítele. Má ráda kulturu, umění, zajímá se o zvyky a tradice jiných zemí. Později přišla do práce na velvyslanectví v Rabatu a vždy mě pozvala na velvyslanectví. Tímto způsobem jsem mohl poprvé ve svém životě jít na koncert klasické hudby, na výstavu malby, na módní přehlídku. Tyto věci v našich horách nemáme. Zde je život jednoduchý. Vlastně moje rodina byla velmi chudá, měli jsme jen pole u řeky a otec musel pracovat na jiných polích, aby pro nás získal život. Studoval jsem ve škole jen 4 roky a chodil jsem do města pracovat v Hammanu. Byl jsem malý chlapec, tvrdě jsem pracoval a šetřil peníze. Později jsem pracoval jako řidič kamionu, kamionu a dělal dlouhé cesty. Opět jsem ušetřil peníze a otevřel jsem malou cestovní kancelář. Časem mám své 4x4 a provozuji okruhy po celé Ahmed clanekzemi. Ale nikdo neotevřel mé obzory v kultuře nebo vědění.

Byla to slečna Jana, která mě trápila, že Země je kulatá, Slunce nezapadá do vody, objevil jsem západní kulturu, tak inspirující. Pošlu vám pár fotek z akcí v Rabatu.

Pomohl jsem postavit stánek české literatury na knižním veletrhu Casablanca 2019. Bylo to poprvé, co jsem viděl fotografie Česka. Vyzdobili jsme s nimi stěny stánku, Praha, Karlovy Vary, Františkovy Lázně ..... Po skončení festivalu jsem vzal ty plakáty domů a vyzdobil jim náš dům. Když navštívím svou mámu a sestru a spím v pokoji, tvoje země je kolem mě. Dívám se na tyto fotky a pamatuji si na prosincový výlet a předtím jsem jen snil o návštěvě Evropy a vidění jiného světa, stejně jako vaši turisté se mnou tady v Maroku.

Ahmed ChaloupkovaSlečna Jana uspořádala během knižního veletrhu Den českého cestovatele. Myslím, že se jmenoval Zikmund. Bylo mu 100 let a ona uspořádala konferenci o své cestě do Afriky, která začala v mé zemi v Casablance. Bylo to v roce 1947. Slečna Jana uvedla, že cestoval s jedním dalším mužem a ona mi dala pohlednici - 2 čeští muži s tatranským autem poblíž brány v Rabatu. Řekl jsem, že byste měli udělat fotku Jany a Damjana se Škodou poblíž stejné brány, protože jste také jako tento Zikmund, cestujete, děláte fotografie, knihy, konference, výstavy. Pěkné vznešené věci.

Slečna Jana byla milovaná všemi. Posílám vám krátký článek publikovaný v novinách Al-Usbu v únoru tohoto roku. Říká se, že byla symbolem oslav 60. výročí česko-marockých vztahů, odešla příliš brzy a všem chybí. To je pravda. Twaheshtak keteeer! To znamená v arabštině vám hodně chybí.

Miluji česky !!! Mam rad Cesko!

Vas Ahmed

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.10 (30 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)