Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dnes vzpomínáme 605.výročí upálení Mistra Jana Husa: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.“

* * *

Aktualizováno:

28.7.2020: Hlídací pes - Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá

24.7.2020: Částečná odpověď na ZOI a odmítnutí ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

17.7.2020: Sdělení ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

11.7.2020: Děkuji panu premiérovi za milá slova a ocenění naší práce

10.7.2020: Druhá žádost o doplnění ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové. Dnes byla doplněna.

7.7.2020: Dne 29.6.2020 jsem zaslal ministru zahraničí ČR Tomáši Petříčkovi ZOI. Dne 1.7.2020 odpověděla ředitelka Mgr. Zuzana Štíchová s žádostí o její doplnění. Dnes byla doplněna. 

10.8.2020: Druhá ZOI k rukám ministra zahraničí Tomáše Petříčka

* * *

… Bylo již dávno po začátku pracovní doby, když najednou přijel osobní automobil a vyřítilo se z něj spíše zjevení než osoba se slovy: „Já to tady všechno řídím, mám to tu na starosti. Jmenuji se Marcela Payard.“ Tato věta mne úplně uzemnila, stejně jako její oblečení, které v žádném případě neodpovídalo úrovni reprezentace ambasády (včetně okrových manšestráků socialistického typu). Dle oděvu jsem tipoval, že jde o uklízečku, podle proslovu o velvyslankyni, ale záhy jsem zjistil, že se jedná o hospodářku ambasády. …

* * *

V sobotním vydání Práva jsem četl článek- rozhovor s ministrem zahraničních věcí panem Petříčkem. Zmínil se, že nekomentuje výměnu velvyslanců, že se koordinuje s p. premiérem a p. prezidentem. Myslím, že by ale i veřejnost měla mít právo na informace, být informována více o dění ve státní správě, a to i u zahraniční služby. Diplomaté – velvyslanci reprezentují nejen hlavu státu, ale celou zemi a všechny občany.

Z výstavy v Casablance (únor 2019)

Dopis bývalého velvyslance Slovinska v České republice

Pan ministr zmínil výměnu velvyslanců v Maroku. Rád bych se podělil o svoji zkušenost z této země. V únoru 2019 jsem připravoval v Casablance na Mezinárodním knižním veletrhu český stánek prezentující českou literární tvorbu a náš kvalitní knihtisk. Bylo mi potěšením zajistit knihy, budovat stánek a propagovat naši zemi. Překvapila mne zima v Casablance , čekal jsem v Maroku teplo. V noci v centru Casablanky v dobře zaplaceném bytě jsem doslova mrznul, penzion neměl topení, dokonce ani malá pojízdná kamínka. Tomu odpovídala i kvalita lůžkovin, a tak jsem si svlékl jen sako, vzal svetr a spal v kalhotách přikrytý jejich povlečením.

Ale nepředbíhejme... té fyzické zimě dvou nocí v Casablance předcházela ještě mnohem větší zima jiného rázu – lidského, již při odjezdu z hlavního města Rabatu od českého velvyslanectví. Chystali jsme věci pro veletrh do mikrobusu ambasády – nakládali knihy, stojan s vlajkami, plakáty fotografií České republiky a další dekorace. Bylo již dávno po začátku pracovní doby, když najednou přijel osobní automobil a vyřítilo se z něj spíše zjevení než osoba se slovy: „Já to tady všechno řídím, mám to tu na starosti. Jmenuji se Marcela Payard.“ Tato věta mne úplně uzemnila, stejně jako její oblečení, které v žádném případě neodpovídalo úrovni reprezentace ambasády (včetně okrových manšestráků socialistického typu). Dle oděvu jsem tipoval, že jde o uklízečku, podle proslovu o velvyslankyni, ale záhy jsem zjistil, že se jedná o hospodářku ambasády. Začala nám vyndavat z mikrobusu to, co jsme potřebovali, a naopak přidávat nepotřebné. Nestačil jsem se divit. Nějak to „řízení“ nezvládala. Odjeli jsme takto do Casablancy s nepříjemným zpožděním.

Výrok paní Payard mne šokoval, neboť jsem věděl, že českým velvyslancem v Maroku je pan Viktor Lorenc a ten musí řídit úřad. S paní Payard jsem se podruhé setkal během výše zmíněného veletrhu, kam přijela asi na pět minut, aby se před vyzdobeným stánkem vyfotografovala a zase zmizela. Nepomohla nám vůbec s ničím, přitom zajištění veletrhu nebylo vůbec jednoduché.

Veletržní sál vypadal první den jako staveniště, spousta prachu, stánky se teprve stavěly. V našem chyběly dřevěné příčky, židle, koberec, stůl. Zřejmě někdo přišel do areálu dříve a stačil si to odnést. Musel jsem tedy vše „nasbírat“ po výstavišti se zahradníkem ambasády Hassanem. Lezl jsem po příčkách, lepil fotografie Čech, aby vše vypadalo pěkně. Udělali jsme s konzulkou Janou Chaloupkovou sekci překladů české literatury do arabštiny, dětské literatury, překladů českých děl do světových jazyků, knihy o ČR a různé. Organizátoři pak řekli, že někdo musí ve stánku sedět celou noc, protože ochranka na veletrhu bude až další den. Dobrovolně povinně se přihlásil průvodce Ahmed, který nám pomáhal s instalací. Zůstal pak chudák v tom mrazu až do sedmi hodin ráno druhého dne.

Nové knihy, které jsem nanosil osobně z centra Prahy díky podpoře Nakladatelství Academia do Černínu a byly zaslány kargem MZV ČR do Rabatu, jsme umístili v popředí. Knihy Academia také tvořily samostatnou sekci. Ahmeda kontrolovali Maročané, zda ve stánku nedřímá. Byl velmi obětavý.

Následující den mělo být kolem 18 hodiny slavnostní zahájení. V ten moment člověk zapomene na námahu, únavu z práce, nevyspalost a v srdci ho hřeje pocit dobře vykonaného díla, které reprezentuje jeho zemi, jeho vlast. Náš stánek byl ozdobený papírem s malbami hlavních pražských památek a v horní části plakáty s fotografiemi českých lázní, hradů a zámků a přírodních krás.

Konzulka mi řekla, že organizátoři dají ke stánkům, které má osobně navštívit oficiální delegace otevírající veletrh, červené šipky. U našeho šipka nebyla. Moc mne to mrzelo. A tak později během pohybu delegace po areálu jsem jednu šipku nenápadně přesunul k nám. Bohužel ale asi existoval plán přesunu VIP hostů po veletrhu, a tak se mi je nepodařilo zmást. Místo nás si vybrali stánek Saúdské Arábie, který byl samozřejmě vzhledem k finančním možnostem tohoto státu obrovský, dekorovaný televizními obrazovkami s filmy o této zemi.

Na zahájení se očekával někdo z královské rodiny. Všichni byli v napětí. Nakonec ale dorazil premiér Othmání. Jen náš velvyslanec p. Lorenc tam chyběl! Vůbec nepřijel, cítil jsem velké zklamání. Přitom v Rabatu mi zdůrazňoval, že se ČR účastní asi již popáté a je jediným státem V4, který účast nikdy nevynechá. Vyhlížel jsem ho u vchodu, ale marně.

K frontě velvyslanců se tedy přidala konzulka a zástupkyně velvyslance J. Chaloupková. Pozdravila premiéra a dala mu dárek – jednu ze svých knih. Premiér se zastavil jen s ní, s žádným jiným velvyslancem. Byl to velký úspěch. Také pak byla v televizi, pozdravil se s ní i guvernér Casablancy a ministr kultury. Nakonec tedy nepřítomnost velvyslance výborně vyvážila. Během veletrhu uspořádala Den cestovatele Zikmunda k jeho 100. narozeninám a také na památku africké cesty Zikmund – Hanzelka r. 1947 Tatrou, jež začala právě v Casablance. Marocké ministerstvo kultury pozvalo sl. Chaloupkovou k interview „Hodinka se spisovatelkou Janou Chaloupkovou“, kde hovořila nejen o své literární tvorbě, ale i česko-marockých vztazích. Měla velký ohlas.

Co mne překvapilo byl nezájem naší ambasády. Nikdo nepřijel ani na zahájení veletrhu, ani na rozhovor pí konzulky, ani na Den Zikmunda.

Na závěr veletrhu proběhla v Galerii Berrada výstava obrazů opavské malířky Ireny Stanislavové na téma hudby. Zde se již objevil p. velvyslanec a vernisáž uvedl francouzsky, pí Chaloupková hovořila i výborně arabsky. Výstava oživila konec veletrhu a představila umění ženy – malířky, což velmi ocenila pí Chenna – prezidentka místní Asociace pro pomoc svobodným matkám. Paní Chenna obdržela mnoho ocenění za svou práci, která je v muslimské společnosti velmi odvážná. Mít dítě za svobodna je tu totiž tabu. Pochopil jsem, jak je konzulka Chaloupková oblíbená. Pí Chenna přišla na zahájení expozice i přes stáří a zdravotní stav právě kvůli ní, ocenit její aktivity a podpořit ženy – umělkyně. A to působila pí Chaloupková v Maroku jen čtyři měsíce!

Vzhledem k mým osobním zkušenostem z Maroka a dalším informacím, které jsem do dnešní doby z království získal, mne zaráží, že úspěšná konzulka, která vykonala mnoho pro rozvoj bilaterálních česko-marockých vztahů, byla po pouhém roce působení v zemi odvolána zpět do České republiky  a lidé, kteří o reprezentaci ČR nejevili moc zájem, zůstávají stále na úřadu. 

P.S. (Právní stát)

6. 7. 2020

* * *

Diplomatický skandál: Výzva k odchodu velvyslance ČR v Maroku Viktora Lorence – 9.6.2020

Diplomatický skandál v Maroku a mlčení médií. Je snad co skrývat?  - 1.7.2020

Dopis bývalého velvyslance Slovinska v ČR ve věci neudržitelných poměrů na velvyslanectví ČR v Maroku! – 3.7.2020

Děkuji panu premiérovi za milá slova a ocenění naší práce - 11.7.2020

Maroko – kniha zrozená z krve a slz. Velvyslanec Viktor Lorenc znevažuje památku obětí pandemie koronaviru - 25.7.2020

Další dopis bývalého velvyslance Slovinska v České republice: Thajské perličky – úspěch bývalé české konzulky v Maroku v Království úsměvů - 3.8.2020

* * *

Letter of former Ambassador of Slovenia to he Czech Republic in the matter of unacceptable situation at Czech Embassy in Morocco - visa business – 9.7.2020

* * *

Jana Chaloupková: Video s marockým médiem Kasspress - setkání s marockým premiérem Othmani, kde předává svou knihu a vypráví o českém stánku.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)