Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

Žádné události k zobrazení

Nejnovější komentáře

  • 02.12.2020 12:45
    Dokud nebudou činy, jsou veškeré řeči pro srandu králíkům ...

    Read more...

     
  • 02.12.2020 12:43
    Mírumilovnost stalinského Ruska se projevovala tak, že KGB ...

    Read more...

     
  • 30.11.2020 13:30
    Zeman chce po BIS jména ruských špionů. Z tajných informací dělá ...

    Read more...

     
  • 29.11.2020 12:11
    Chapeme to spravne, ze u zadne ze schuzek Martina Nejedleho v ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:48
    "Dokud se nezbavíme lží, tradice starověkého vzteku, dokud ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:44
    To vzdělané a bezcharakterní individuum na Hradě českých králů ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Wonka Pavel mrtevAktualizováno 9.8.2020: "Pravda a láska, 2500 Kč za smrt P. Wonky" - RESPEKT č.19/2020

* * *

Akce byla pečlivě připravena. Osm policajtů si rozdělilo úkony. Čtyři obsadili únikové cesty a zbytek se připravil k samotnému zákroku: zneškodnění nebezpečného individua. Nic netušícíStB o PW 10 27 2003 zločinec vstoupil do pasti která bleskurychle sklapla — než se lump nadál, ležel s pouty na rukou v policejním voze, který rychlou jízdou opustil místo děje. Zatčený o akci vypověděl:

„Jsem dost obezřetný a nečekal jsem takovýto zákrok na ulici za bílého dne. Viděl jsem nějaké muže v černém, myslel jsem si, že jde o Černé šerify, kteří dávají botičky cizincům. Pak jsem dostal ránu do vazu a kdosi mě podrazil nohy. Začal j sem volat o pomoc: Následovalo několik kopanců do zad a rána pěstí do hlavy. Zkroutili mě ruce za záda a nasadili pouta. Mlátili mě a RESPEKT Pravda a laska 2500 za smrt P. Wonky 19 2020nacpali pod zadní sedadlo auta tak brutálně, že jsem nemohl ani dýchat. Nohy mě vyčuhovaly ven a oni se pokusili zaklapnout dveře, že mě je málem zlomili. Dr. Liška ve vězení konstatoval, že mám na nohách výron způsobený dveřmi vozu. Tlačili mě hlavu dolů, abych neviděl kam mě vezou …“

Datum a místo činu: 13. únor 1995, Vrchlabí okres Trutnov, Česká republika. Jméno zatčeného: Jiří Wonka, bratr Pavla Wonky umučeného komunisty v dubnu 1988. Důvod: snaha Jiřího pohnat k zodpovědnosti viníky Pavlovy smrti.

V Česku se snad všichni zbláznili

Pavel Wonka (1953-1988): Okresní soud v Trutnově znovu žádá o odnětí věci

Wonka PavelJméno Pavla Wonky je známé, méně známo je, proč byl komunistickým režimem bezohledně stíhán. Důvod je prostý - neváhal poukazovat na rozpor proklamací a činů komunistů. Byl velmi inteligentní a po maturitě se třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu University Karlovy, ovšem marně. Negativní kádrový posudek byl směrodatnější než cokoliv jiného. Vzdělával se tedy sám. Během času nabyl značné právní znalosti, což mu umožnilo pomáhat jak spoluobčanům v jejich právních sporech, tak i pozdější obhajobu sebe sama. Znalost komunistického práva však vedla i k jeho záhubě - normalizační režim se nemínil nechat narušovat ani svými vlastními zákony. Čtyřikrát byl Pavel odsouzen, vždy šlo o porušení zákona ze strany režimu dr. práv Husáka. Díky znalosti čs. práva se Pavlovi podařilo to co nikomu jinému: úspěšnou právní argumentací dosáhl zrušení dvou rozsudků a jejich vymazání z trestního rejstříku. 0 tom, že by se někdo pokusil pohnat k zodpovědnosti soudce, kteří vědomě vynášeli protiprávní rozsudky není nikde ani slechu. Rozsudek třetí, též juristicky neudržitelný, ležel v době jeho smrti u Generální Prokuratury ČSR dva roky v trezoru a G.P. se jím odmítala zabývat i přes /nebo pro/ porušení práva. Na základě tohoto protiprávního rozsudku si Pavel odseděl 14 měsíců.

V roce 1986 se Pavel s bratrem Jiřím dopustili činu, jež Husák kvalifikoval jako velezradu, třebaže dle "zákona" byl zcela legální: Pavel vyhlásil nezávislou kandidaturu na poslance Sněmovny lidu do Federálního shromáždění ČSSR. Za tímto účelem vypracoval dva dokumenty: "Provolání nezávislého kandidáta" a "Volební program".

Nezávislá kandidatura kdekoho, toť čin trestuhodný, neb jeho eventuelní následování by mohlo ohrozit samotnou podstatu normalizačního režimu. A to i přes to, že čin byl v mezích "zákona". Zákrok byl proto proveden rychle a tvrdě. Bratři Wonkové byli zatčeni a uvrženi do vyšetřovací vazby. Oba dva jsou fysicky ztýráni, Jiří následky nese dodnes. Po roce vazby byli bratři převezeni v březnu 1987 z Hradce do Prahy k "soudu". Líčení se konalo ve dnech 20. až 26. března v ruzyňské věznici bez přístupu veřejnosti. Byl to klasický monstrproces, bez důkazů, jen s falešnými svědky. Díky pozornosti, kterou tomuto případu věnovalo zahraničí, bylo nutno nějak zdůvodnit roční věznění bratrů. Za nezávislou kandidaturu Pavla je odsoudit nešlo, neb tuto zákon povoloval. Jiří byl proto odsouzen za "pobuřovaní" jehož se měl dopustit obsahem "socialistického závazku" jehož text nikdo nikdy neviděl, kterým se ale údajně cítil pohoršen zaměstnavatel Jiřího OPS Náchod. Trest mu byl vyměřen na jeden rok odnětí svobody, čímž se pokryla "vyšetřovací" vazba. Pavel, nezávislý kandidát, musel být exemplárně potrestán, aby někoho jiného nenapadla podobná velezrádná myšlenka.

Protože čin trestný nebyl, StBáci si vymysleli jiný - údajné tvrzení bachařů z věznice Plzeň — Bory kde byl Pavel dříve vězněn, že se "hanlivě vyjadřoval o poměrech v ČSSR, hanobil KSČ a její politiku a urážel čelné představitele ČSSR a SSSR”. A na tyto velezrádné činy měli komunisti paragrafů kvanta. Za stupidní výmysly dostal Pavel 21 měsíců nepodmíněně a tzv. ochranný dohled v trvání 3 let. Pavel rozsudek prohlásil za silné porušení zákona, což juristicky zdůvodnil a odvolal se k Nejvyššímu soudu. Ten ale odvolání zamítl a rozsudek potvrdil - jiného se v normalizačním temnu čekat nedalo. Pavel byl odvezen do věznice v Minkovicích. Píše o tom:

"Do Minkovic jsem byl odvezen a při tom zbit libereckou eskortou která je známa svou brutalitou. Utrpěl jsem otřes mozku. Při lékařské prohlídce se mě lékař ptal, zda dosáhnu prstem na špičku nosu — nedosáhl jsem -  čímž prohlídka skončila …"

Pavel rozsudek nerespektoval a ve výkonu trestu odmítl pracovat. Důvod proč oznámil soudu: "Juristicky se vůbec v NVÚ Minkovice nemám nalézat, neboť jsem podal žádost o odklad ze zdravotních důvodů, která má odkladný účinek. Senát odvolacího soudu mi ale byrokratickou cestou zabránil toto právo využít. Ve věci dosud nebylo rozhodnuto, proto dle zákona mám být buď ve vazbě, nebo na svobodě. Místo toho jsem zde již přes měsíc týrán psychicky a fyzicky. Korespondenci mě zadržují pro údajnou závadnost. Trpím silnými psychickými potížemi související s mým odsouzením, které bylo vyvrcholením neuvěřitelné persekuce. Zhroutil se můj hodnotový úsudek, životní podmínky jsou nesnesitelné. Kupř. na bloku zavřeli okna, jen u mě okno otevřeli a z cely se stala větrná štola. Průvan mi rozdíral klouby, nebyl jsem schopen pohybu. Trpěl jsem nesnesitelnými revmatickými bolestmi v kyčlích a kolenou. Nohy mě ztuhly a zmodraly, dostával jsem křeče, svlečený jsem byl takto v průvanu tři dny. Pak přišli a začali mě různě týrat a mučit, plakal jsem a žádal, aby mě už dali pokoj ... začal jsem držet hladovku, neb jsem raději chtěl zemřít hladem než zimou. Odtáhli mě k lékaři, tam jsem dostal injekci, nevím jakou a zdravotní sestra se na mě s křikem rozpřáhla, že mě udeří …"

Během dvou měsíců zhubl o 21 kg., což zalarmovalo i bohorovné bachaře. Z obavy o jeho život, byl odvezen do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde se během měsíce trochu zotavil. Pak byl převezen do věznice Bory u Plzně. I zde odpíral pracovat ze stejných důvodů — protiprávnost rozsudku. Je proto odvezen do blázince v Bohnicích, psychiatrická porucha ale u něho zjištěna nebyla. Odtamtud byl 26. února 1988 propuštěn. Protože nebyl schopen chůze, byl domů odvezen sanitou. Svědectví jeho matky: "Když ho přivezli, vypadal jako Kristus sňatý z kříže ... nejdříve jsme ho museli očistit a zbavit červů, kteří hlodali v jeho těle, což se nám během několika dnů podařilo …"

Zdravotní stav Pavla se ale nelepšil. Nemohl chodit a podléhal depresním stavům. Vzhledem ke své situaci se rozhodl zažádat o povolení emigrace do Německa. V rámci tohoto řízení byl předvolán na Okresní vojenskou správu do Trutnova. Když se tam 5. dubna 1988 v 10 hodin ráno dostavil, čekala na něho úderná skupina Stbáků. Oficielní zápis praví, že Pavel Wonka byl "vzat do vyšetřovací vazby". Ve skutečnosti byl hned zbit do bezvědomí. Když přišel k sobě, bylo mu oznámeno, že na něho soudkyně Okresníno soudu Trutnov Marcela Harváthová uvalila vazbu. Porušila tak, jak Pavel upozornil krajský soud, zákon: uvalit vazbu je možno jen po předběžném výslechu zadrženého a písemném předání rozhodnutí o vazbě. "V tomto státě je ale asi možné všechno", fatalisticky komentoval nové bezpráví.

Marcela Horváthová však velmi dobře věděla co dělá. O Wonkově případu byla předem informovaná a pro jistotu o věci konferovala s Krajským sekretariátem KSČ. Byla upozorněna, že Wonkův "zájmový" případ je sledován nejvyššími stranickými místy. Soudružka soudkyně nezklamala. Polomrtvého Pavla, neschopného samostatného pohybu, do její soudní síně na kolečkové židli přivezeného, odsoudila k odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně. Datum — 2O. duben 1988. Suchá mluva dokumentů zaznamenává zvířeckou bezcitnost komunistického režimu, jež si nijak nezadá se zločiny nacistů.

Dokud mohl, Pavel psal sám protesty a popis ukrutností vězeňského personálu. Když mu bachaři zchromili ruce, diktoval poslední dopisy spoluvězňům:

Předsedovi Krajského soudu v Hradci Králové, 6. duben 1988: „Včera, 5. IV. 1988, jsem byl v Trutnově zatčen a dopraven do věznice v Hradci Králové. Z toho, co se dělo, si pamatuji, že jsem byl zbit a za ruce vlečen po nějakých schodech. Orgány věznice jsem byl poučen, že na mě soudkyně Marcela Horváthová uvalila vazbu, což se příčí ust. par. 2/1,5,6,13 tr.ř. Žádám vás o osobní zásah v této věci, berte ale v úvahu, že někteří soudci jsou náchylní k upřednostňování účelu před zákonem. Existuje snaha stavět pyramidu z nezákonností, využívat nezákonné rozsudky jako základ k dalšímu trestnímu stíhání. Tomuto brání par. 8/1 tr.ř. Jsem mlácen a vězněn, proč? Vyřízení podnětu pro porušení zákona se dočkat nelze, což ostře kontrastuje s rychlostí, s jakou umí naše orgány zavírat lidi do vězení.“

Generální prokuratuře ČSR 7. duben 1988. Věc: Stížnost.

„Stěžuji si, že na mě soud uvalil vazbu bez mého výslechu a v době, kdy jsem byl v bezvědomí. Porušil tím ust. par. 2/1,5,6,13 tr.ř. Z vězení jsem byl dopraven až domů ve špatném zdravotním stavu, nemohl jsem chodit. Při první cestě, na předvolání OVS Trutnov ohledně mé žádosti o vystěhování z ČSSR jsem byl doslova přepaden, zbit a uvězněn. V tomto státě mě není dovoleno normálně žít ani jej opustit. Dva nezákonné rozsudky byly již zrušeny a vymazány z mého tr. rejstříku. Rozsudek třetí, 3T 688/83 OS Náchod je též juristicky neudržitelný. GP CSR je nečinný a obnovu řízení přes dva roky nenařizuje. Čtvrtému odsouzení jsem se nikdy nepodřídil a nepodřídím. Vše má své meze a to platí i pro justiční zločiny. Tím, že mě státní orgány zmalují záda do modra se na věci nic nemění. Napáchali jste tolik zla a nezákonností, že vám nezbývá než v tom pokračovat...“

Ani na jeden dopis adresát nereagoval. Pavel Wonka konstatoval: "Prošel jsem dalším tr. řízením které opět prokázalo zrůdnost našeho justičního systému. Odsoudili mě zase jen za cenu drastických porušení zákonů. Nemohlo jít o chybu, šlo o organizovanou akci, kdy každý organ zakrýval nezákonnosti kterých se dopustil ten předchozí. Nakonec i nejvyšší soudní orgán republiky porušil zákon. Lze učinit závěr, že občan ČSSR nemá žádné záruky, aby nebyl jako nevinný odsouzen. Zákon jej nechrání, ten slouží těm, co jej vykládají a aplikují. Občan se může jen zcela neúčinně dovolávat. Obhajoba je ignorována či nesmyslným způsobem vyvracena. Kontroly a revize se soud bát nemusí ani v prokázaných případech falšování důkazů. Je— li zákonů takto užíváno, ztrácejí svou funkci, z právního systému se stává pláštík pro maskování represí a persekucí..."

Na takovéto názory měl Husakův režim jedinou odpověď - systematické mučení. Posledním dopisem, diktovaném spoluvězni, se Pavel Wonka obrací na právního zástupce dr. Jelínka, m.j. agenta StB :

"Vážený pane doktore, nechávám si psát dopis. Několik dní jsem o sobě nevěděl. Jsem zcela bez vlády. Jídlo jsem měl naposledy před zatčením. Nemohu už ani pít, všechnu tekutinu zvracím. Nevím, jak dlouho vydržím. Včera jsem se, díky studeným obkladům spoluvězňů sebral k sobě. Jen dík neustálým výplachům úst vodou se držím při životě. Spolknout nemohu nic. Žádám Vás o okamžitý zákrok ve všech možných směrech. Trpím bolestmi pohybového ústrojí a ledvin, ležel jsem na betonu pod otevřeným oknem celý týden. Mám zmrzačené ruce, najdou se totiž tací, kteří mě dokázali bít pendrekem přes zmrzlé prsty i při přenášení k lékaři. Ve věci vazby jsem podal stížnost, návrh na potrestání ani rozhodnutí o vazbě nemám. Vazbu měl nařídit OS Trutnov, Horváthová. Převezměte aktivní obhajobu, nevím zda to přežiji. Sám již nemám sílu utrpení snášet..." Datum: 16. duben 1988.

Dopis psaný cikánským spoluvězněm, plný pravopisných chyb, odezvu u váženého pana JUDr. Jelínka nenalezl (trvalo dva roky, než jej bratr Pavla, Jiří, od pana advokáta vymohl). Čtyři dny na to se koná tzv. přelíčení. Polomrtvý Pavel, neschopen pohybu, je přinesen před samosoudkyni Horváthovou, která lidskou trosku před sebou místo do nemocnice na smrt do vězení poslala. Necelý týden po této frašce byl Pavel mrtev. Oficielní příčina smrti: plicní embolie. Svědectví o tom jak bylo s Pavlem ve vězení zacházeno podávají spoluvězňové (vynikající doklad povahy komunistického vězeňství):

Bývalý vězeň (jméno, datum nar., adresa): „Dosvědčím, že Pavel Wonka byl mučen a ubit k smrti. Nebyla to embolie, ale vražda. Pavel byl na cele vedle mě, se dvěma Romy, Absolonem a Balášem. Byl jsem svědkem, jak byl Pavel mučen a bit. Když mě vedli na zubní prohlídku, viděl jsem: Vyvedli ho z cely, vysvlékli do naha a pověsili za ruce na mříže, měl chodidla tak 10 cm nad zemí a polévali ho hadicí. Ve vědru měli bachaři připraveno pět pendreků. Pět příslušníků SNV do něho řezalo tak dlouho, až už on nemohl křičet, jen sípal. I ženy o poschodí výše, když do Pavla mydlili, bouchaly do dveří cel a volaly: "Vy dobytkové, nebijte ho..!!" Vím, že Pavel nemohl řádně chodit a měl v těle i červy. O tom museli vědět i lékaři, brali ho na prohlídky, ale Pavel byl brán, jako by byl zcela zdravý, i když ho den před smrtí nesli na ošetřovnu. Jednou, když ho mučili, rozrazil jsem si úmyslně o topení hlavu. Bylo to zrovna po křiku, co Pavla domlátili. Devěťák otevřel dveře, byl jsem zakrvácený a odvedl mě na chodbu. Tam jsem viděl něco příšerného. Pavel byl pověšený na katru a nejevil známky života. Když jsem se vrátil od doktora, zabouchal jsem na Absolona, který mě řekl, že Pavel je na cele, v bezvědomí a že ho ošetřují. Chci podat toto svědectví a očistit tak Pavlovo jméno od té špíny, kterou na něj totalitní režim nakydal a dnes se tak činí dál...“

Svědectví vězně jiného (jméno, dat. nar., adresa): „Pro pozůstalé, bez úmyslu jitřit rány, k objasnění pravdy a potrestání viníků. V březnu 1988, cestou na ošetřovnu, mě předvádějící vyzval, abych pomohl v chůzi vězni, který se držel zábradlí. Měl řídký vous, horečnaté oči, tepláky a pod nimi pyžamo, což svědčilo, ze měl povoleno ležet. Zavěsil se do mě a řekl: "Jmenuji se Pavel Wonka a jsem politickej. Policajti mě zmlátili..." Pak mě řekl, abych mu vyhrnul tepláky v oblasti ledvin. Viděl jsem, že má na zádech krevní podlitiny. Jméno Pavel Wonka jsem znal, proto jsem se o jeho další osud zajímal. Umístili ho na celu č. 136 ke dvěma Romům, jména Absolon a Baláž, přímo naproti. Jeho poslední noc si pamatuji přesně, neb připomínala horor. Sám jsem byl několikrát zmlácen do bezvědomí, tak znám všechny zvukové efekty. Bylo jasně slyšet, ze exekutoři bijí do bezvládného těla. Když to skončilo, okamžitě jsem se ptal Absolona, co se stalo. Odpověděl: "Museli jsme Wonku svléknout do naha a vystrčit z cely. Oni ho nám strčili zpět v bezvědomí..." V noci, přesnou hodinu neznám, Pavel Wonka, pravděpodobně s posledním vypětím sil se vyškrábal na okno a do tmy volal svá poslední slova: "Já nechci umřít, já chci doktora..." Omlouvám se za jitření citů.“ Podpis.

Nutno připomenout "zločin", jehož se Pavel Wonka dopustil: nezávislá kandidatura do Sněmovny lidu F.S. ČSSR, státu, kde si dle bolševické propagandy "lid vládl sám". Toť vše!! Za to byl nelidským režimem odsouzen, mučen a doslova ubit k smrti. Husáci, Bilakové, Horváthové, či jak se ta vládnoucí sebranka jmenovala, měli k tomuto jednání důvod: Strach! Jeden z Pavlových spoluvězňů přesně vystihl podstatu případu:

Wonka byl pro ně velmi nebezpečný, takových lidí se totalitní režim bál! Novodobé gestapo v rudém ho proto pověsilo na katr a řezalo ho jako králíka. Jeho zbraň byla tužka a papír, proto mu nakonec zmrzačili ruce aby nemohl psát.

Vězeňský lékař ošetřující  Pavla,  MUDr. Radim Pek  vězni "Mengele" zvaný, se  k  Wonkovu případu vyjádřil (jen pro  silné nervy): "Pokud se týče Wonkova úmrtí, nejsem si vůbec, nebo nejsme si vědomi, že to byla chyba lékařská. Byla to věc náhody! Bylo nás tam pět lékařů, kteří jsme vyšetřovali Wonku před smrtí. Nám lékařům nikdo z vězeňské služby neřekl nic o zdravotních potížích Pavla a proto hlavní vina odpovědnosti leží na soudkyni Horváthové..." Tak je to! Pět lékařů - jaká to péče o zavřeného lumpa! Den před smrtí Pavla tito na něm neshledali nic závažného. Krvavé podlitiny, modřiny, přelámané prsty, neschopnost se jakkoliv pohybovat, chrlení krve, symptomy které popisuje řada vězňů všem těmto "lékařům" tak nějak unikly. A jelikož jim soudkyně Horváthová o potížích Pavla nic neřekla, byl tedy dle nich Pavel zdráv jako řípa a jen tak náhodou pak za několik hodin zemřel. Dnes je dr. Pek v soukromé praxi. Vědí pacienti jakou kvalifikaci má jejich lékař za pasem?

Nastala éra Sametu. Začaly se napravovat zločiny a křivdy zkrachovalého režimu.

Bratr umučeného Pavla Wonky, Jiří, se pokusil přivést k zodpovědnosti viníky smrti bratra, jmenovitě soudkyni Horváthovou. Avšak — Velký humanista a disident byl zvolen presidentem a prohlásil: "My nejsme jako oni!" Nad prokazatelnými komunistickými zločinci vznesl ochrannou ruku a prohlásil je za stejné, ba spíše ještě větší, oběti padlého režimu než tisíce umučených, které tito katané po 40 let vraždili. JUDr. Marcela Horváthová se obratem z justičního zločince stala pomýlenou obětí. Takovýto právní velikán se musí využít. Na návrh kohosi, proti silné oposici občanských iniciativ, jmenovitě VONSu a KPV, byla presidentem obdařena doživotním korytem, soudcem v Trutnově. Dnes je předsedkyní okresního soudu. Po tomto jmenování napsal Jiří Wonka paní soudkyni dopis, ve kterém ji sdělil, co si o ní myslí. Mezi jinými to, že ji on, Jiří, považuje za justičního vraha a že všichni co se podíleli na smrti jeho bratra jsou prasata. Něco takového si paní soudkyně líbit nenechala. Předala dopis dál a žádala potrestání viníka. Díky byzantským zákonům, které v Sametu vládnou, toto nebylo obtížné. Vytáhl se paragraf 156 tr.ř. kde se v článku 3 praví:

Kdo hrubě urazí nebo pomluví veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo peněžitým trestem.

Veřejná činitelka Horváthová se cítila "hrubě uraženou", neb ona není žádný justiční zločinec, nýbrž oběť. Troufalost recidivisty Wonky se musela potrestat. Ten se zdržoval v Německu, kde si léčil poranění páteře utrpěné po zákrocích komunistických bachařů, nyní ovšem obětí bývalého režimu. Spřeženec dr. Horváthové na OS Trutnov, prokurátorka Eliška Rychlíková zaslala Jiřímu obsílku k soudu a když se nedostavil, byl na něho vydán zatykač. A vyčkávalo se, až se pachatel vrátí z ciziny. Stalo se v pátek 10. února. V pondělí se vydala jednotka osmi ostrých hochů v černém lapit výtečníka. Ten, ničeho netuše, se po poledni vydal na nákup dárku pro svou matku k narozeninám. K tomu si vzal 4000 korun. Po brutálním zatčení mu kdosi z komanda peníze ukradl. Výpovědi svědků:

"Viděla jsem, jak několik policistů táhne neznámého muže a snaží se ho nacpat do vozu. On křičel: „Lidi pomoc, oni mě zabijí..." Jiný svědek: "Zákrok policistů byl naprosto brutální, osm na jednoho bezbranného člověka..." Několik německých turistů zákrok černých šohajů přirovnalo k nacistické policii.

K zatčení se též vyjádřil mluvčí policie Karel Matula ze Semil: "Pokud jde samozřejmě o zákrok policistů tvrdím, že byl naprosto adekvátní k jednaní pachatele, který byl skutečně!! velice agresivní..." Mluvčí z Hradce Králové: "Jiří Wonka kladl výrazný odpor a policisty bezdůvodně fysicky napadl. Na vozidle způsobil škodu 15.000 korun a byl obžalován z poškození věci v majetku státu.“

Zatčení Jiřího Wonky vzbudilo pozornost veřejnosti i medií. Jan Jitman z TV Nova se pokusil o interview vězně ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Tiskový mluvčí věznice souhlasil s návštěvou novinářů, ti ale byli ředitelem Jaroslavem Gruberem odkázáni do patřičných mezí: "Gruber velice striktně, dalo by se říci  hrubým způsobem, vstup zakázal" sdělil reportér Jitman TV publiku. Místo toho se objevil šéf zdravotní služby por. MUDr. Alexander Vobora a novinářům sdělil: "Pan Wonka zlomeniny žádné nemá, jen po těle modřiny a oděrky, konkrétně na bércích a za uchem. Na zápěstí pak patrnou rýhu od pout. Otřes mozku zjištěn nebyl."

O jak zpatlanou akci šlo, svědčí porůzné vysvětlování. Úřad vyšetřování v Semilech, jehož policisté Wonku zatkli: "Wonka byl obviněn 31. března 1994 z trestného činu útoku na veřejného činitele dle par. 156 odst. 3.". K dotazu, zda jde o Wonkův dopis soudkyni Horváthové se mluvčí nevyjádřil. Předseda Nejvyššího soudu JUDr. Otakar Motejl dal  lidu na vědomí: "Wonka nebyl vzat do vazby za urážku soudkyně Horváthové, ale proto, že se vyhýbal trestnímu řízení." Na otázku proč je konkrétně Wonka stíhán dr. Motejl nereagoval. Soudkyně Horváthová také přišla se svou trochou do mlýna: "Mohu jen uvést, že sama jsem trestní oznámení na Wonku nepodávala. V průběhu posledních let jsem obdržela od něho několik dopisů dá se říci výhružného charakteru, které jsem vždy předala dál." Vše vysvětlila Wonkova utrápená matka: "Bylo to kvůli tomu dopisu, co tady má, když se vrátil z Německa, ani to už nemohl najít, napsal tam: vy jste vrazi, prasata a něco ještě... "

K případu se vyjádřily Občanské iniciativy a Charta 77: “V případu Jiřího Wonky jde o pečlivě zrežírovaný akt odvety ze strany přebarvené komunistické moci za to, že Jiří Wonka nadále a tvrdošíjně zastává své nekompromisní názory..." Jinými slovy, narušuje pokojné budování sametového režimu a dělá tak ve světě ostudu.

Bývalý disident Václav Benda, dnes předseda Křesťanských demokratů a šéf Úřadu pro vyšetřování komunistických zločinů: "Věznění Jiřího Wonky je skandál pro tuto republiku, většího rozsahu než celá, aféra s BIS. Je nepřijatelné, aby byl někdo stíhán za ostrá slova na adresu spoluviníků někdejších komunistických zločinů." Ostrá to slova, za něž může ješitná soudkyně Horváthová pana Bendu dle uvedeného paragrafu 156 stíhat. Karel Srp z Jazzové sekce, který si odkroutil za komunistů několik let basy se obrátil na presidenta Havla: "S Pavlem Wonkou jsem byl v roce 87 vězněn na Borech a vím, že každá hodina v kriminále je strašná, proto bych velice prosil pana presidenta, aby se tohoto případu ujal." Karel Mašita byl přesnější: "Záležitost dělá ostudu České republice a jejímu právnímu řádu, že něco takového je zde vůbec možné..." Mluvčí presidenta Ladislav Špaček pak prohlásil, že president je o celém případu informován a své stanovisko sdělí v několika dnech po prostudování "všech důležitých dokumentů."

Po onom "studiu" lidumil Havel 19. února udělil Jiřímu Wonkovi z "humáních důvodů milost" a trestní stíhání zastavil. Milost za něco, co nikdo nikde řádně nedefinoval. Milost za tzv. "zločin", který v žádné civilizované zemi trestný není - za soukromý dopis soudkyni, spoluvinici komunistických zločinů, která by jinde než v diktatuře (a nyní sametu) soudní úřad zastávat nemohla. Rozumné hlasy tohoto charakteru se začínají v Česku ozývat:

Petr Uhl: "Domnívám se, že soudkyně Horváthová svým postojem za diktatury nepřímo zavinila smrt Pavla Wonky a milost Jiřímu dnes nic neřeší. Je třeba aby Horváthová, je-li loajální tomuto státu, ze soudcovského místa odstoupila .. ."

Osm starostů, dva místostarostové a tři duchovní z trutnovského okresu kde Marcela Horváthová působí, podepsalo výzvu k jejímu odstoupení a předali ji Ministerstvu spravedlnosti. K této výzvě se JUDr. Horváthová vyjádřila takto: "S touto výzvou zásadně nesouhlasím a nemíním ji v žádném případě respektovat. Co se týče jejího obsahu je psána bez znalosti věci a je zřejmé, že oni signatáři jsou informovaní jednostranně." K soudkyni Horváthové se připojil ministr spravedlnosti Jiří Novák: "K věcem týkající se paní soudkyně Horváthové se vyjadřují lidé, kteří chtějí celou věc politicky využít, kteří neví o kause ani desetinu toho co ví poslanci, kteří o té věci rozhodovali, co vím já." Co ví pan ministr je známo: na mítinku pravověrných komunistů, pardon ODS, v Prostějově minulé léto prohlásil: "Wonka, to byl hotl syčák, tak jako všichni disidenti..." Konstatuji zde, že hulvát většího kalibru než jest pan ministr Novák, se jen tak honem nenajde. Na pravém, symbolickém místě to v republice České tento právní skvost sedí. A president Havel, který dle Ústavy jmenuje soudce, se nechal slyšet, že on za jmenování soudružky Horváthové opravdu nemůže — v době kdy byla jmenovaná soudcem, t.j. 10. listopadu 1992, on presidentem prosím nebyl. Na dotaz, co si myslí o par. 156, vrchní evropský moralista odpověděl: "Tento paragraf je legitimní součástí právního řádu u nás i v zahraničí..." Kde konkrétně, to, ehm, jaksi nedefinoval. Asi měl na mysli Severní Koreu s Kubou.

Soudkyně Marcela Horváthová, která Pavla de facto odsoudila k smrti, se dnes tváří nevině. Ona totiž neměla tušení, že Wonka je "politický případ". To, že ho k ní přivezli polomrtvého na kolečkové židli, považovala za simulanství, neb těchto případů prý viděla víc. Ona, osoba z nomenklatury, dcera bolševického kádra z Vrchlabí, komunistická činitelka a věrná služka zločinného komunistického režimu. V té době měla m.j. výnosnou fušku — Husák ji jmenoval do specielní komise která připravovala novou komunistickou Ústavu. O tom, že vědomě ve Wonkově případu porušila zákon, se bavit nechce. Ona přece nic!

Mučednická smrt Pavla Wonky bude sameťáky strašit tak dlouho, dokud její viníci nebudou, alespoň morálně, odsouzeni — a ne odměňováni - ať se to Novákům, Horvátkám či jiné pakáži líbí nebo ne. Zatím se ke stíhání konkrétních osob nikdo nemá. Samet se naopak snaží, dle osvědčené metody orientálních despotů, likvidovat posly špatných zpráv. VONS k tomu vydal 15. února 1995 aktuální prohlášení:

"Jsou obavy z porušování lidských práv v České republice, projevující se sílící represí a novou vlnou politických procesů vůči bývalým disidentům a odpůrcům komunistické diktatury."

Je zřejmé, do kulturní, civilizované a slušné společnosti Západního typu kam údajně Czech Republic odhodlaně kráčí, má tato daleko. A cesta tam je dlouhá a trnitá.

Good luck on your journey, happy travelers...!!

 

James V. Jakoubek

Publikováno in: POLYGON č. 5, 7. srpen 1996, str. 10

(Tučně zvýrazněný text J.Š.)

* * *

Před cca 25 lety napsal autor několik článků o PW. Tehdy mezi mnoha jinými zprávami z Čech obdržel i informaci, že když byla JUDr. Marcela Horváthová pozvána z Trutnova do Hradce k soudu s PW (duben 1988), tak měla být předvolána na krajský výbor KSČ (nebo se tam dostavila z vlastní vůle?), kde měla být upozorněna, že tento případ je sledován nejvyššími stranickými místy? Nepochybuji, že  to dobře věděla i bez této případné návštěvy. Ostatně to neměli v Trutnově vyšetřovací vazbu, když byl Pavel Wonka převezen do Hradce Králové, stejně tak své soudce, když soudkyně OS Trutnov odjela soudit Pavla Wonku do Hradce Králové?! Vše nasvědčuje spiknutí trutnovské justiční mafie proti Pavlu Wonkovi!

O tom, že si tuto kauzu soudruzi hlídali jak mohli nikdo tehdy nepochyboval – a nepochybuje ani dnes, kdy pohrobci zločinné komunistické justice stále v nemalé míře ovládají českou justici a své zájmy.

Z diplomatické pošty USA vyplývá, že tento případ byl též sledován US Embassy v Praze. Dle sdělení tehdejšího velvyslance Niemzcyika, mu český ředitel konzulárního odboru Josef Houžvička tvrdil, že vystěhování PW do Německa bylo vyhověno, neb on sám prý osobně vyhotovil patřičné papíry a že "všichni" na české straně byli PW smrtí "překvapeni".

S Josefem Houžvičkou jsem se setkal před lety v jeho pražském bytě, kdy jsme hovořili o PW cca 2 hodiny. Potvrdil i mně, že vystěhování PW do NSR už bylo vyřízeno.

Je ostudné, že i za peníze veřejnoprávní ČT byl natočen pomlouvačny film „Pavel Wonka se zavazuje“ (původně se měl jmenovat „Pavel Wonka advokát chudých.“ Jeho autorka, dokumentaristka Libuše Rudinská je usvědčená podvodnice, zlodějka a lhářka. Teprve až bude natočen pravdivý dokument o životě a smrti Pavla Wonky, budeme se moci považovat za skutečně vyspělou a demokratickou zemi. Do té doby si na ni budeme jen hrát – více k tématu: Fámy, pomluvy a Pavel Wonka.

* * *

Pan Karel Mrzílek správně v komentářích připomněl osud ruského "Pavla Wonky" právníka Sergeje Magtitského, který je kopií života a charakteru Pavla Wonky v ruských podmínkách - Rusko, 16.listopadu 2009: † Sergej Magnitskij – cituji:

Magnitskij BorisV pondělí 16. listopadu 2009 se do Butyrky vydal Sergejův advokát Dmitrij. Úředníci mu však sdělili, že Sergeje nemohou přivést, jelikož „je mu nevolno a nemůže opustit celu“. Když Dmitrij požádal o lékařskou zprávu, dozvěděl se, že má jít za Silčenkem. Zavolal mu a požádal o kopii zprávy, Silčenko mu však sdělil, že zpráva „je interní materiál nezbytný pro vyšetřování“, a odmítl Dmitrijovi sdělit jakékoli podrobnosti.

Dmitrije úmyslně honili od čerta k ďáblu, ale Sergejovi bylo mnohem hůř než „nevolno“. Po měsících neléčeného zánětu slinivky, žlučových kamenů a zá­nětu žlučníku Sergejovo tělo podlehlo a dostal se do kritického stavu. Vedení Butyrky v minulosti odmítalo jeho žádosti o lékařskou péči, toho dne ho však konečně posleli do zdravotnického střediska v Matrosské Tišině na pohotovost.

Když tam byl přivezen, nedopravili ho do nemocničního traktu. Strčili ho do izolační cely a připoutali k lůžku. Pak k němu přišlo osm dozorců ve výstroji určené k potlačování nepokojů. Sergej požádal velitele oddílu, aby mu zavolal advokáta a prokurátora. Řekl: „Jsem tu proto, že jsem odhalil krádež 5,4 miliard rublů policisty.“ Dozorci tam však nebyli, aby mu pomohli. Přišli, aby ho zbili. A pak se do něj nelítostně pustili gumovými obušky.

Po hodině a osmnácti minutách přišel civilní lékař a našel Sergeje Magnitského. Ležel na podlaze a byl mrtvý.

Jeho žena už nikdy neuslyší Sergejův hlas, jeho matka už nikdy nespatří Ser­gejův milý úsměv, jeho děti už nikdy neucítí dotek Sergejových něžných dlaní.

„Drží mě ve vazbě,“ zapsal si Sergej do svého vězeňského deníku, „přitom to nemá nic společného se zákonným účelem vazby. Je to trest, jenž na mě byl uvalen jen a pouze za to, že jsem hájil zájmy svého klienta a zájmy ruského státu.“

Sergej Magnitskij byl zavražděn pro své ideály. Byl zavražděn, jelikož věřil v zákon. Byl zavražděn, jelikož miloval svůj lid a protože miloval Rusko. Bylo mu třicet sedm let.

* * *

Autor knihy o Sergeji Magnitském Bill Browder: „Čím více Putin reaguje, tím více víme, že děláme správnou věc.“

* * *

Není náhoda, že nový film o Václavu Havlovi obsahuje i momenty, které mohou u nemálo lidí posílit jejich negativní pohled v rámci tradičního českého rovnostářství. Byl člověk jako každý jiný. Pomluvit, pošpinit, stejně jako Pavla Wonku. O Husákovi se film měl točit, ale nebude, stejně jako o Mašínech. Jen další ideové vítězství bývalých komunistů a jejich pohrobků.

Další soud o rehabilitaci Pavla Wonky proběhne u OS Trutnov dne 13.srpna od 8:30 hod. Bude opět veřejnoprávní ČT nepřítomná?!

Takto mi odpověděl president Václav Havel dne 8.dubna 2008. Dopis jsem přečetl před OS Trutnov při demonstraci k 20.výročí mučednické smrti Pavla Wonky.

Zločiny skryté a zamlčované jsou horší jak viditelné!

Žijeme v komunistickém podsvětí!

I proto není možné prosadit korespondenční volbu pro krajany v zahraničí. Je třeba nového Listopadu 89 a skutečně se vyrovnat se zločiny a dědictvím komunismu, chceme-li si uchovat naději na zachování skutečné svobody a demokracie!

 

Jan Šinágl, 2.8.2020

* * *

PAN MACHÁLEK: Nevina soudkyně Horváthové

‘Blood libel’: Czech lawyer specialising in judicial rehabilitation takes on Hilsner Affair of 1899

IV. dražba mého domu zrušena. Boj za svobodu slova a práva veřejnosti na informace pokračuje

* * *

From: James Jak
Sent: Friday, July 24, 2020 12:07 PM
To: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.;; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.;
Subject: Pavel Wonka

Velevážená soudružko (údajně) soudkyně. 

Vzhledem k nastávajícímu Veřejnému Zasedání v „trestní věci“ Pavla Wonky plánované na den 13. 8. 2020 u Okresního soudu v Trutnově, č. dveří 101 v 1. podlaží si Vám dovoluji zaslat několik dokumentů, čistě proto, abych Vás vyvaroval v šíření lží a výmyslů jimiž velice ráda zahrnujete zmíněného Pavla Wonku. 

Především on se nikdy žádného „trestného činu“ nedopustil, tímto byl obviněn pouze a jenom  Vámi a ostatní komunistickou sebrankou jež tam tehdy vládla (za pozornost stojí Zákon 198/93, tvrdíte, že zákon platí pro všechny ať je to Petr nebo Pavel, máte zde možnost dle tohoto Zákona jednat). Kandidatura do veřejné funkce o níž se Pavel Wonka pokusil (kandidatura do FS) dle zákona trestná nebyla a přesto tento čin byl základem pronásledování a justiční vraždy Pavla Wonky. Vaše výmluva, že si nejste vědoma že Pavel Wonka byl především politicky pronásledovaný občan bývalé ČSR, ČSSR, ČFR, či jak se bývalý ten komunistický spolek nazýval, jest bohapustá lež, což jest všeobecně známo všem normálním lidem jak v tehdejší vaší zemi, tak v zahraničí. 

Totéž se týká další Vaší hanebné lži, že Pavel Wonka byl „spolupracovník StB“. Pokud opravdu umíte číst a rozumíte psanému slovu, račte si přečíst přiložený dokument – pro objasnění, neb zřejmě nejste schopna chápat smysl některých slov – „nepřátelská osoba“ kterak byl Pavel Wonka charakterizován ve spisech StB jest totální protiklad výrazu „spolupracovník StB“. Pro jistotu si nechte toto vysvětlit od žáčků nejbližší třetí třídy obecné školy, ti Vás z Vašeho omylu spolehlivě vyvedou. Ono se opravdu nesluší, aby údajná soudkyně "demokratického státu" veřejně lhala. Ono to bylo sice zcela běžné za vlády těch vašich komunistů, ale dnes se to přece jenom moc nehodí. 

Přiložen je též krátký článek pro osvěžení Vaší paměti co se vašeho trvalého porušování tehdejších zákonů týče. Pavel Wonka Vám jich několik specificky vyjmenovává, čili poučte se, laskavě. Bude Vám to jen k dobru. 

Zde bych ještě, čistě pro Vaši informaci, poznamenal fakt – všechny tzv. „rozsudky“ jimiž poskoci bývalého "zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného"  režimu, včetně Vás, Pavla Wonku zahrnuli, byly zavrhnuty „ex tunc“. Tolik k tomu Vašemu velice "čistému svědomí" kterým se dnes velice ráda vytahujete... 

S Vaším komunistickým pozdravem  Míru Zdar! 

 

Bývalý trutnovák 😜

James V. Jakoubek, 

* * *

Na dopis nebylo do dnešního dne reagováno. Přílohy k e-mailu naleznete v článku výše: Odpověď MV (27.10.2003), článek z Hlídacího psa "V Česku se všichni zbláznili“ (7.9.2007) a odpověď presidenta Václava Havla na moji žádost k 20.výročí mučednické smrti Pavla Wonky  (8.4.2008). J.Š.

* * *

„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku,

a padne nám do klína jako zralé ovoce.“

Lenin

* * *

„PRÁVO JE MINIMEM MORÁLKY“

Georg Jellinek, rakouský právník a právní teoretik

* * *

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.00 (5 Votes)
Share

Komentáře   

-2 #7 Jan Šinagl 2020-08-03 09:07
... Když tam byl přivezen, nedopravili ho do nemocničního traktu. Strčili ho do izolační cely a připoutali k lůžku. Pak k němu přišlo osm dozorců ve výstroji určené k potlačování nepokojů. Sergej požádal velitele oddílu, aby mu zavolal advokáta a prokurátora. Řekl: „Jsem tu proto, že jsem odhalil krádež 5,4 miliard rublů policisty.“ Dozorci tam však nebyli, aby mu pomohli. Přišli, aby ho zbili. A pak se do něj nelítostně pustili gumovými obušky.

Po hodině a osmnácti minutách přišel civilní lékař a našel Sergeje Magnitského. Ležel na podlaze a byl mrtvý.

Jeho žena už nikdy neuslyší Sergejův hlas, jeho matka už nikdy nespatří Ser­gejův milý úsměv, jeho děti už nikdy neucítí dotek Sergejových něžných dlaní.

„Drží mě ve vazbě,“ zapsal si Sergej do svého vězeňského deníku, „přitom to nemá nic společného se zákonným účelem vazby. Je to trest, jenž na mě byl uvalen jen a pouze za to, že jsem hájil zájmy svého klienta a zájmy ruského státu.“

Sergej Magnitskij byl zavražděn pro své ideály. Byl zavražděn, jelikož věřil v zákon. Byl zavražděn, jelikož miloval svůj lid a protože miloval Rusko. Bylo mu třicet sedm let.

sinagl.cz/.../...
-2 #6 Jan Šinagl 2020-08-03 09:06
Připomínám, že Magnitského zákon schválil i Evropský parlament.

sinagl.cz/.../...
-2 #5 Jan Šinagl 2020-08-03 09:03
JÁ NIC, JÁ PRÁVNÍK.

P.W.

Zničení Pavla Wonky s následkem smrti za bolševika v České republice a nepotrestání viníků, silně připomíná zabití právníka Magnitského v Rusku, ze kterého americký senát vyvodil pro Rusko patřičný důsledek. Vznikem tzv. Magnitského zákona, dle kterého účastníci mající spojitost s tímto trestným činem mají zakázán vstup do USA.


Soudnictví v České republice se chová k případu usmrcení Pavla Wonky obdobně jako tetřevy hlušci, protože s pachateli tohoto trestného činu stále spolupracují, nejsouce schopni uplatnit spravedlnost.

K.Mrzílek
-2 #4 Jan Šinagl 2020-08-02 21:47
III.část
***
Zde bych ještě, čistě pro Vaši informaci, poznamenal fakt – všechny tzv. „rozsudky“ jimiž poskoci bývalého "zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného " režimu, včetně Vás, Pavla Wonku zahrnuli, byly zavrhnuty „ex tunc“. Tolik k tomu Vašemu velice "čistému svědomí" kterým se dnes velice ráda vytahujete...

S Vaším komunistickým pozdravem Míru Zdar,

Bývalý trutnovák

James V. Jakoubek,
***
Na dopis nebylo do dnešního dne reagováno. Přílohy k e-mailu naleznete v článku: Odpověď MV (27.10.2003), článek z Hlídacího psa "V Česku se všichni zbláznili“ (7.9.2007) a odpověď presidenta Václava Havla na moji žádost k 20.výročí mučednické smrti Pavla Wonky (8.4.2008). J.Š.
-1 #3 Jan Šinagl 2020-08-02 21:46
II.část:
***
Totéž se týká další Vaší hanebné lži, že Pavel Wonka byl „spolupracovník StB“. Pokud opravdu umíte číst a rozumíte psanému slovu, račte si přečíst přiložený dokument – pro objasnění, neb zřejmě nejste schopna chápat smysl některých slov – „nepřátelská osoba“ kterak byl Pavel Wonka charakterizován ve spisech StB jest totální protiklad výrazu „spolupracovník StB“. Pro jistotu si nechte toto vysvětlit od žáčků nejbližší třetí třídy obecné školy, ti Vás z Vašeho omylu spolehlivě vyvedou. Ono se opravdu nesluší, aby údajná soudkyně "demokratického státu" veřejně lhala. Ono to bylo sice zcela běžné za vlády těch vašich komunistů, ale dnes se to přece jenom moc nehodí.

Přiložen je též krátký článek pro osvěžení Vaší paměti co se vašeho trvalého porušování tehdejších zákonů týče. Pavel Wonka Vám jich několik specificky vyjmenovává, čili poučte se, laskavě. Bude Vám to jen k dobru.
-1 #2 Jan Šinagl 2020-08-02 21:43
I.část:
***
From: James Jak
Sent: Friday, July 24, 2020 12:07 PM
To: ;
Subject: Pavel Wonka
Velevážená soudružko (údajně) soudkyně.

Vzhledem k nastávajícímu Veřejnému Zasedání v „trestní věci“ Pavla Wonky plánované na den 13. 8. 2020 u Okresního soudu v Trutnově, č. dveří 101 v 1. podlaží si Vám dovoluji zaslat několik dokumentů, čistě proto, abych Vás vyvaroval v šíření lží a výmyslů jimiž velice ráda zahrnujete zmíněného Pavla Wonku.

Především on se nikdy žádného „trestného činu“ nedopustil, tímto byl obviněn pouze a jenom Vámi a ostatní komunistickou sebrankou jež tam tehdy vládla (za pozornost stojí Zákon 198/93, tvrdíte, že zákon platí pro všechny ať je to Petr nebo Pavel, máte zde možnost dle tohoto Zákona jednat).
Kandidatura do veřejné funkce o níž se Pavel Wonka pokusil (kandidatura do FS) dle zákona trestná nebyla a přesto tento čin byl základem pronásledování a justiční vraždy Pavla Wonky. Vaše výmluva, že si nejste vědoma že Pavel Wonka byl především politicky pronásledovaný občan bývalé ČSR, ČSSR, ČFR, či jak se bývalý ten komunistický spolek nazýval, jest bohapustá lež, což jest všeobecně známo všem normálním lidem jak v tehdejší vaší zemi, tak v zahraničí.
-1 #1 Jan Šinagl 2020-08-02 21:19
Je zajímavé se dozvědět, jak soudy v ČR hodnotí lidský život - na 110,96 USD.

- Je to méně než náklady na jedno plné natankování plynu pro automobil.
- Je to hodnota nakoupených potravin za jeden týden.
- Je to dokonce méně než hodnota těžké jednodenní práce.

Překvapuje mě, že hodnota Čecha má takovou nevýznamnou hodnotu.

Je hodnota Čechů tak malá, nebo jen Pavla Wonky?

John Bata Nash
***
It is interesting to learn that the CZ court values a human life at $110.96 USD.

- It is less than the cost of 1 tank of gas in a car.
- It is the value of 1 week worth of groceries.
- It is even less than the value of a day of hard work.

I’m surprised that a Czech man has such an insignificant value.
Are all Czechs worth so little, or only Pavel Wonka?

John Bata Nash

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)