V Praze dne 20. září 2010
Při klukovských hokejových mačích jsem hlasem ještě neodmutovaným volával: "Já jsem Jaroslav Holík s medvědí silou v pažích a fantastickou technikou hole!" - kterážto slova obdivu jsem slýchal od televizních a rozhlasových komentátorů. Neboť on slynul přezdívkou "Starej" (tj. starší bratr výkonnostně rovněž tak skvělého rekordmana v počtu startů za hokejové Československo Jiřího H.) či spíše "Šéf"; on totiž byl na ledě za každé situace vůdčí osobností, on byl středobodem dění. A myslím, že takovým zůstane vždycky: srdnatý a nezdolný Jaroslav Holík.
Cca v roce 1966 psal pan redaktor Alois Svoboda v okresních novinách Cesta vysočiny: "Josefu Augustovi se začíná dařit holíkovská klička." Z té kratičké věty je dobře vidět, kdo ze zmíněných dvou sportovců byl učitel a kdo byl žák. (Jar. Holík narozen 1942, J. Augusta narozen 1946. Věkový rozdíl čtyři roky, zejména na prahu kariéry dospělých, jistě nebyl zanedbatelný.)
My kluci šedesátých let jsme si znovu a znovu vysnívali a barvitě představovali vizi neuskutečnitelnou: Vespolek jsme družně rokovali, jaké by to bylo (nádherné), kdyby se do dresu (tehdejší) havlíčkobrodské Jiskry, v onom údobí zoufale zápolící o záchranu ve druhé lize, neprodleně navrátila (ve své vrcholné sportovní výkonnosti) trojice našich idolů: Jaroslav Holík, Jiří Holík a Jan Suchý. Nedávno mi přinesla pocity dojetí i štěstí na internetu uveřejněná společná fotografie těchto hokejových velikánů, po čtyřiceti a více letech: Kterak svorně křtí knihu o "Souškovi" - a opět tedy spolu; řečeno ústy literátů, "Souška" a "Bráchové".
Víme dobře, že nevelké, ale rušné a čiperné okresní město Havlíčkův Brod mělo v "nároďáku" posléze několik dalších svých odchovanců; včetně Josefa Augusty, který se po ukončení své aktivní kariéry tak kvalitně vyškolil a uplatnil v trenérské branži. Avšak to prvotní prosazení brodského hokeje do špičkových pozic v jihlavské Dukle a dokonce do páteře celostátní reprezentace probojovali a uskutečnili (v historické návaznosti na vynikajícího hráčského protagonistu Václava Chytráčka) naši tři mušketýři: Jaroslav a Jiří Holíkové a Jan Suchý. Po nich přicházející (mladší) brodští nadějní adepti to pak, tuším, mohli mít v Dukle Jihlava i v národním mužstvu přece jen o kousíček snazší; natolik příkladný a obrovský byl kredit triumvirátu JH st. + JH ml. + JS.
Vážený a milý pane Jaroslave Holíku, mé maličkosti a stejně tak mnoha mým kamarádům, přátelům a známým jste coby aktivní hráč, jakožto mnohonásobný mistr republiky a československý reprezentant dlouhá léta přinášel Vaším hokejovým umem potěšení, radost a požitek. Titul světových šampiónů, který jste s Vašimi spoluhráči dosáhl pro naši zemi v roce 1972 po desetiletích, je nezapomenutelný. Posléze i Vaše působení v pozici trenéra juniorské reprezentace bylo opakovaně vítězné. Každý, kdo opravdu pozorně sleduje Vaše častá masmediální vystoupení, pozná, že dodnes jste na slovo vzatým znalcem českého a světového hokeje.
Dovolte, abych ve skromnosti napsal, že za svou osobu Vám plně věřím i k dnešnímu datu. Nenechte se prosím nikým znepokojit. Přeji Vám brzké a úplné uzdravení. Do mnoha příštích let si pak dovoluji popřát Vám a celé Vaší ctěné rodině hodně štěstí, spokojenosti a nových, dalších úspěchů.
V hluboké úctě Váš MUDr. Václav Urbánek, CSc.
(narozen 1952 v Havlíčkově Brodě
Read more...