O podání návrhu Nejvyššímu správnímu soudu na neplatnost volby kandidátů ČSSD ve druhém kole voleb do Senátu Parlamentu ČR konaných ve dnech 22.a 23.10.2010
V zastoupení advokáta Mgr.Jaroslava Čapka byl dne 4.11.2010 Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh na neplatnost volby kandidátů ČSSD ve druhém kole voleb do Senátu PČR.
V reakci na usnesení, kterým Ústavní soud prvý den po zveřejnění „výsledků“ druhého kola, dne 25.10.2010 odmítl ústavní stížnost, která byla podána ještě před zahájením obecních a senátních voleb.
Zákon o Ústavní soudu připouští z rigorosně stanovených pravidel k podání ústavní stížnosti výjimku. Ústavní stížnost lze podle zákona podat i proti jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv občanů, než jen proti rozhodnutí orgánu. Zákonnou podmínkou je, že ústavní stížnost se dovolává soudní ochrany ústavně zaručených práv, které svým významem podstatně přesahují vlastní zájmy stěžovatele.
Ústavní stížností jsme se dovolávali soudní ochrany ústavně zaručeného volebního práva občanů České republiky proti výsledkům sněmovních voleb, a proti účasti ČSSD v nadcházejících obecních a sněmovních volbách.
V případě obecních voleb jsme se ústavní stížností dovolávali ještě nadto soudní ochrany nejen ústavně, ale mezinárodně zaručeného volebního práva volit a být volen v obecních volbách v ČR. Toto právo podle Smlouvy o fungování EU náleží občanům všech ostatních členských zemí EU, kteří mají, nebo v budoucnu budou mít bydliště v České republice.
Ústavně a mezinárodně zaručená práva všech těchto občanů ČSSD porušila způsobem financování svých předvolebních kampaní do voleb konaných v r.2010.
Ústava ukládá všem politickým stranám bez rozdílu dodržovat základní demokratické principy ve volné, tedy ústavně přípustné soutěži. Není důležitější soutěže mezi politickými stranami, než jsou volby. Na základě výsledků voleb se rozděluje podíl na státní a veřejné moci ve státě.
Letos v únoru si ČSSD opatřila 180 mil.Kč na financování předvolebních kampaní od družstevní záložny Fio. V rozporu se základními demokratickými principy.
Pokud není dosud v České republice uzákoněna politická korupce jako hospodářsky odůvodněná činnost k legitimnímu podnikání, platí zákonem stanovený zákaz družstevním záložnám půjčovat politickým stranám na volební kampaně. Porušení zákona zakládá hodnocení úvěrové smlouvy ČSSD se společností Fio, jako úvěrový podvod k financování předvolební kampaně ČSSD.
Jaké je výraznější porušení základních demokratických principů politickou stranou ve volbách, než je zákonem zakázaná politická korupce ? Může politická strana veřejně vydávat zákonem zakázanou politickou korupci za hospodářsky odůvodněnou činnost k financování svojí účasti ve volbách ? Může soud považovat politickou korupci za legitimní podnikání politické strany ? Nezvrhávají se volby v soutěž korupčníků o to, kdo si větším podvodem opatří více peněz na manipulaci veřejného mínění ?
Usnesením ze dne 25.10.2010 Ústavní soud upřel občanům soudní ochranu ústavně i mezinárodně zaručeného volebního práva. Ústavní soud rozhodl, že soudní ochrana ústavně i mezinárodně zaručeného volebního práva občanů, není věcí, která podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Že porušení základních demokratických principů ve volební soutěži ČSSD úvěrovým podvodem, nezakládá veřejný zájem na soudní ochranu volebního práva občanů.
Ústavní stížnost výslovně označovala jako účastníky řízení před Ústavním soudem volební orgány. Dále nikoliv ČSSD, ale všechny politické strany zúčastněné ve volbách. Ty jako vedlejší účastníky. Ústavní soud odmítl porušení základních demokratických principů ve volbách ČSSD úvěrovým podvodem projednat. Za důvod označil, že ČSSD jako politická strana není orgánem veřejné moci.
Není to pohrdání Ústavou ? Pohrdání majestátem Ústavního soudu a ústavně zaručenými právy občanů ? Je závažnější následek, který může zneužitím své funkce způsobit ústavní soudce, než když se dopustí jednání k maření soudní ochrany ústavnosti proti převzetí státní moci porušením základních demokratických principů ? Kteroukoliv politickou stranou. Je snad důležitějšího úkolu státního orgánu ?
Ústavní soud nemohl ústavní stížnost proti porušení Ústavy ČSSD ve volbách nezávisle a nestranně projednat. Čím dál více se Ústavní soud zaplétá do sítí svojí korupce.
Mezinárodní úmluvy o korupci platí nejen na soudce Ústavního soudu, ale i na soudce mezinárodních soudů. Podle nich se každý soudce, i těchto soudů, dopustí zločinu úplatkářství veřejného činitele, když při výkonu svojí pravomoci komukoliv poskytne, nebo jen přislíbí jakoukoliv nepatřičnou výhodu. Co jiného je tedy nadržování ústavních soudců ČSSD, než úplatnost veřejných činitelů ?
Ústavní soud sjednání úvěrového podvodu se společností Fio porušením zákona ČSSD umožnil. Jak ? Loni v listopadu. Nálezem prohlásil, že moje a Zemanova vůle v mandátní smlouvě uzavřené na zastupování kauzy Lidového domu je „nepoznatelná“ i obecným soudům. Ano pod takový blábol se podepsali, jako pod „nález“, soudci Ústavního soudu.
Proč ? Aby po vytunelování necelé miliardy Kč kupní ceny, získané za prodej části Lidového domu v r.2001, ze společnosti Cíl ČSSD vedenou Jiřím Paroubkem, nezkolabovala předvolební kampaň ČSSD ještě před sněmovními volbami. Ani za bankovní licenci by společnost Fio v rozporu se zákonem ČSSD letos v únoru nepůjčila 180 mil.Kč na předvolební kampaň. Kdyby Ústavní soud loni v listopadu svým nálezem nezpochybnil veřejně známé předlužení ČSSD ze smluvních sankcí za pohrdání touto smlouvou.
Hrozil finanční kolaps politické strany díky níž se JUDr.Pavel Rychetský stal předsedou Ústavního soudu. A tak Ústavní soud musel loni v listopadu zasáhnout. I za cenu zfalšování protokolu o jednání soudu.V protokolu o jednání soudu zamlčel námitku, že soud jedná o listině, která není podepsaná ani stěžovatelem, ani jeho zástupcem.
Jenže společnost Fio má problém. Problém, který ČSSD s Ústavním soudem nejen společnosti Fio, ale celé veřejnosti úspěšně tají.
Ještě letos v květnu před sněmovními volbami se Nejvyšší soud ČR odmítl řídit nálezem Ústavního soudu o „nepoznatelnosti“ vůle smluvních stran v textu smlouvy uzavřené se Zemanem. Ve věci dovolání společnosti Alba a.s. Té společnosti, na kterou jsem postoupil pohledávku 33 mil.Kč.
Nejvyšší soud je v České republice nejvyšší soudní instancí soustavy obecných soudů s pravomocí, na rozdíl od Ústavního soudu, rozhodovat o konkrétních nárocích konkrétního subjektu. Usnesením ze dne 4.5.2010 vyjádřil závazný právní názor pro obecné soudy všech nižších stupňů. Ani jedna z námitek nižších soudů, pro kterou od r.2004 soudy odmítají společnosti Alba a.s. vydat částku 33 mil.Kč ze soudní úschovy vedené Obvodním soudem pro Prahu 1, netvoří zákonnou překážku tomu, aby částka 33 mil. Kč byla společnosti vydána.
Nejvyšší soud ČR jako nejvyšší soudní instance obecných soudů s pravomocí rozhodnout v občanském soudním řízení vyjádřil, po vydání nálezu Ústavním soudem, pro všechny soudy nižších stupňů závazný právní názor, že mandátní smlouva, kterou jsme s Milošem Zemanem uzavřeli je pro ČSSD závazná.
V rámci své pravomoci zasáhl Nejvyšší soud ČR svým usnesením proti svévoli Ústavního soudu vůči věřitelům ČSSD, kteří jsou v dobré víře v závaznost závazků ČSSD sjednaných Milošem Zemanem. Nejvyšší soud ČR svým usnesením potvrdil, že krize ústavnosti soudní pravomoci nedosáhla ještě rozvratu soustavy soudů v jeho působnosti.
Zákon omezuje právo občanů na soudní ochranu volebního práva správními soudy pouze na přezkum výkonu volebního práva ve volebním okrsku. Těch jsou stovky. Teprve v součtu tvoří volební obvody. Okleštění soudní ochrany volebního práva občanů volebním zákonem je nikoliv jen v rozporu, ale přímo neslučitelné s Ústavou.
Ústava výslovně chrání právo většiny občanů podílet se výkonem volebního práva na politickém rozhodování o tom, komu bude podle výsledku voleb svěřena státní a veřejná moc. O tom, komu bude svěřena moc se nerozhoduje ve volebním okrsku. V případě politických stran ani ve volebním obvodu, ale v celé republice. Tak jakápak soudní ochrana volebního práva většiny občanů ?
Listinou Ústava stanoví, že zákonná úprava volebního práva, její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat ústavně přípustnou soutěž politických stran. V případě rozporu zákonné úpravy s Ústavou, i pro správní soudy platí ústavní povinnost rozhodnout podle Ústavy.
Návrhem na neplatnost volby kandidátů ČSSD ve druhém kole senátních voleb jsme usnesením ze dne 25.10.2010 Nejvyššímu správnímu soudu doložili, že Ústavní soud ve věci soudní ochrany ústavně zaručeného volebního práva občanů ČR vůči občanům selhal. Podobně jako Ústavní soud selhal vydáním „nálezu“ vůči věřitelům ČSSD.
Nad rámec uvedeného jsme Nejvyššímu správnímu soudu doložili neregulérnost účasti ČSSD ve druhém kole senátních voleb. Mimo jiné nedostatečnou informovaností voličů o porušení základních demokratických principů ČSSD ve volbách způsobem financování předvolebních kampaní.
Zejména veřejnoprávní média porušila povinnost voliče svobodně informovat. Také statutární místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka porušil základní demokratické principy. Před druhým kolem senátních voleb byl vyzván, aby voliče férově informoval, že „vítězství“ ve sněmovních a obecních volbách dosáhla ČSSD financováním předvolebních kampaní z úvěrového podvodu. Výzvu Bohuslav Sobotka ignoroval.
Ústavní soud dlouhodobě odmítá požadavek, aby podle německého vzoru zakázal užití počítačů při zpracování výsledků voleb. Podle dostupných informací jen způsobem zaokrouhlování lze nepostižitelně dosáhnout při zpracování výsledků voleb rozdílu až osmi procent.
Při účasti 24,64 % voličů získali kandidáti ČSSD do senátu oproti svým protikandidátům v pěti volebních obvodech (č.7, č.49, č.61, č.70, č.73 a č.76) většinu hlasů s rozdílem menším pěti procent. Při úrovni korupce v České republice nelze mít důvěru, že minimálně v těchto pěti případech nebyly přímo výsledky druhého kola senátních voleb zfalšovány.
S advokátem Mgr.Jaroslavem Čapkem jsme se proto ve věci soudní ochrany volebního práva občanů rozhodli obrátit na Nejvyšší správní soud. S návrhem na neplatnost volby kandidátů ČSSD ve druhém kole senátních voleb. Ne podle zákona. Podle Ústavy.
Budou mít občané České republiky v případě Nejvyššího správního soudu takovou soudní ochranu svého volebního práva, jaké se dostalo věřitelům ČSSD Nejvyšším soudem ČR ?
Zdeněk Altner
Příloha : návrh na neplatnost volby kandidátů ČSSD ve druhém kole voleb do Senátu PČR
AK Mgr.Jaroslav Čapek Komenského 241, 500 03 Hradec Králové 3
Nejvyšší správní soud
Moravské nám.6
657 40 Brno
V Hradci Králové dne 4.11.2010
Navrhovatel: JUDr. Zdeněk Altner, Klidná 69, 252 26 Třebotov, adresa pro doručování Nad
Olšinami 2445/27, 100 00 Praha 10
Právně zast. : dle plné moci jak v záhlaví uvedeno
Odpůrkyně: Česká strana sociálně demokratická, se sídlem Hybernská 7- Lidový dům,
Praha 1, za kterou jedná podle čl. XXX stanov České strany sociálně
demokratické, registrovaných Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. II/S – OVS/1-
1795/97 statutární místopředseda Bohuslav Sobotka
Účastníci řízení: Státní volební komise
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
Návrh
na neplatnost volby kandidátů odpůrkyně ve druhém kole
voleb do Senátu Parlamentu ČR
konaných ve dnech 22.a 23.10.2010
Trojmo !
Přílohy :
- pozvánka na tiskovou konferenci ze dne 19.10.2010
- Smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 26.2.2010
- výpis Fio, družstevní záložna, IČ 64946843 z Obchodního rejstříku
- Informace k tiskové konferenci konané dne 21.10.2010
- výzva navrhovatele ze dne 21.10.2010 statutárnímu místopředsedovi ČSSD Bohuslavu
Sobotkovi
- článek časopisu Respekt ze dne 25.2.2009 „Ústavní soud je přetížen, poslanci jednali o
řešeních“
- přípis Ústavního soudu ze dne 20.5.2010 spr.ÚS 148/10
- ústavní stížnost ze dne 7.10.2010 proti výsledkům sněmovních a přípravě komunálních a
senátních voleb
- usnesení Ústavního soudu ze dne 25.10.2010 sp.zn. III.ÚS 2918/10
- plná moc ze dne 1.11.2010
Úvodem návrhu se navrhovatel dovolává nálezu Ústavního soudu k zákonu č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, kterým Ústavní soud odsoudil právní formalismus snah vykládat ústavní demokracii jen jako politickou moc vykonávanou právními nástroji a zdůraznil, že podstatou právního státu je především moc založená na hodnotách a principech přirozeného práva.
Ve smyslu nálezu Ústavního soudu podává navrhovatel tento návrh s odvoláním na povinnost každého občana České republiky zakotvenou v Preambuli Ústavy chránit Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům.
Současně navrhovatel jako advokát, a člen České advokátní komory působící v rámci CCBE (COUNCIL OF BARS AND LAW SOCIETIES OF EUROPE), se tímto dovolává
- mandátu zvláštní role advokáta členské země EU ve společnosti založené na principech
právního státu, zakotvené v Etickém kodexu advokátů v Evropské unii ve znění přijatém na
plenárním zasedání CCBE dne 6.12.2002 (dále jen Etický kodex), spočívající v povinnosti
advokáta sloužit zájmům spravedlnosti stejně jako zájmům těch, jejichž práva a svobody je
pověřen advokát prosazovat a hájit,
- jakož i Doporučení výboru ministrů členským státům ke svobodě výkonu advokáta
DOP.(2000) 21.
Navrhovatel dále poukazuje na čl.6 Ústavy, podle kterého politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Pokud se o politická rozhodnutí ke stanovení podílu účasti na státní moci ucházejí politické strany, jsou podle čl.5 Ústavy politické strany povinny respektovat základní demokratické principy ve volné, tedy ústavně konformní soutěži.
Při výkonu volebního práva občanů zaručeného čl.21 LZPS musí být podle čl.17 LZPS zaručena práva občanů na svobodu projevu a informací.
Pokud podmínky volebního práva občanů stanoví zákon, musí podle čl.22 LZPS zákonná úprava, její výklad a používání umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Navrhovatel tvrdí, že osvědčené principy právního státu, které jsou podle Preambule Ústavy součástí ústavního pořádku České republiky ve smyslu zmíněné úpravy ústavního pořádku České republiky vylučují, aby se kterákoliv politická strana mohla legitimně domáhat účasti na výkonu státní moci jednáním založeném na omezené informovanosti volících občanů o tom, že tato politická strana porušuje základní demokratické principy.
A to již jen proto, že i podle obecné zákonné úpravy je neplatný právní úkon učiněný v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, jestliže ten komu byl úkon určen, (jinak řečeno v jehož prospěch byl učiněn), omyl vyvolal, nebo o něm musel vědět.
Zákon obecně, tedy nejen ve volbách, ochraňuje pod sankcí neplatnosti právního úkonu toho, kdo má učinit platný úkon, jeho právem být řádně informován o právních důsledcích projevu své vůle učiněné právním úkonem.
Cenzura informací je Ústavou zakázána. Jedině tehdy, nezasahuje-li nikdo do ústavně zaručeného práva občana a voliče na svobodu informací (čl.17 LZPS) může být hlas odevzdaný voličem ve volbách platný. K řádné informovanosti si daňový poplatník platí veřejnoprávní média.
Jak ústavní, tak obecná zákonná úprava tedy chrání občana, aby dříve, než ve volbách odevzdá svůj hlas, když ne jinými, tak alespoň veřejnoprávními médii byl řádně informován o všech skutečnostech, které by mohly ve vztahu ke kreditu kandidátů ve volbách, a regulérnosti jejich účasti ve volební soutěži, mít vliv na odevzdání volebního hlasu některé z politických stran či kandidátů.
Navrhovatel tvrdí, že to se ve druhém kole senátních voleb konaných ve dnech 22.10 a 23.10.2010 v případě kandidátů České strany sociálně demokratické nestalo.
Dne 19.10.2010 navrhovatel většině médií, především veřejnoprávním, rozeslal pozvánku, kterou sdělil adresátům, že na tiskové konferenci dne 21.10.2010 poskytne účastníkům informace o právních důsledcích toho, že Ústavní soud svojí nečinností připustil konání voleb založených na financování předvolebních kampaní Českou stranou sociálně demokratickou z peněžních prostředků získaných s pomocí úvěrového podvodu.
Důkaz : pozvánkou na tiskovou konferenci ze dne 19.10.2010
Tiskovou konferencí navrhovatel navázal na již dříve zveřejněnou ústavní stížnost podanou Ústavnímu soudu před zahájením obecních a senátních voleb. Ústavní stížností navrhovatel Ústavní soud informoval, že pokud není dosud v České republice uzákoněna politická korupce jako hospodářsky odůvodněná činnost k legitimnímu podnikání, platí zákonem stanovený zákaz družstevním záložnám půjčovat na volební kampaně politických stran.
Zák.č.87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrových družstvech, v úplném znění v ust.§ 1, odstavec 5, pod písm.c) zákon stanoví, že družstevní záložna „nesmí uzavírat smlouvy..., zejména takové, které zavazují družstevní záložnu k hospodářsky neodůvodněnému plnění..., porušení této podmínky zakládá neplatnost smlouvy“. Zákon výslovně prohlašuje takové smlouvy za neplatné.
Uzavřením smlouvy o úvěru č.101000006 ze dne 26.2.2010 s Fio, družstevní záložnou, na financování předvolebních kampaní ČSSD v r.2010 půjčkou 180 milionů korun v únoru tohoto roku v rozporu se zákonem, se ČSSD dopustila úvěrového podvodu. V rámci volební soutěže politických stran porušila povinnost, zakotvenou v čl.5 Ústavy, dodržovat základní demokratické principy.
Důkaz : Smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26.2.2010
výpisem Fio, družstevní záložna, IČ 64946843 z Obchodního rejstříku
Bez půjčky 180 mil.Kč by ČSSD nemohla finančně zvládnout volební kampaně v roce 2010.
Porušením čl. 5 Ústavy úvěrovým podvodem na 180 milionů korun „vyhrála“ ČSSD sněmovní volby s pomocí takto učiněného volebního podvodu. Jím získala okolo 176 milionů Kč státního příspěvku za sněmovní volby k financování obecních a senátních voleb. Nyní přes 85 procentům, tedy nesporné většině občanů, kteří hlasovali proti ČSSD, nebo se voleb nezúčastnili hrozí, že z jimi odevzdaných daní bude ČSSD nárokovat další příspěvky ze státního rozpočtu na úhradu nákladů předvolebních kampaní v obecních a senátních volbách.
Navrhovatel před druhým kolem senátních voleb občany na tiskové konferenci informoval, že odevzdáním hlasu kandidátům ČSSD volí za uvedených okolností korupci a bezpráví založených právě na získání státní moci volebními podvody.
Informaci, s podstatnými údaji zveřejněných na tiskové konferenci, navrhovatel po tiskové konferenci rozeslal většině, zejména veřejnoprávních médií.
Důkaz : Informací k tiskové konferenci konané dne 21.10.2010
Současně s rozesláním Informace k tiskové konferenci konané dne 21.10.2010 vyzval navrhovatel statutárního místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, aby ještě před druhým kolem senátních voleb občanům, jako voličům, férově veřejně přiznal, že ČSSD vyhrála sněmovní i obecní volby s pomocí úvěrového podvodu, uzavřením úvěrové smlouvy s Fio, družstevní záložnou, na půjčku 180 milionů Kč v rozporu se zákonem.
Důkaz : výzva navrhovatele ze dne 21.10.2010 statutárnímu místopředsedovi ČSSD
Bohuslavu Sobotkovi
Voliči o tom, že ČSSD vyhrála sněmovní i obecní volby úvěrovým podvodem, uzavřením úvěrové smlouvy s Fio, družstevní záložnou, na půjčku 180 milionů Kč v rozporu se zákonem, před druhým kolem senátních voleb ani Bohuslavem Sobotkou, ani veřejnoprávními médii informováni nebyli.
Navrhovatel tvrdí, že řádná, svobodná informovanost voličů před druhým kolem senátních voleb o financování předvolebních kampaní ČSSD pomocí úvěrového podvodu, by nepochybně umožnila občanům, kteří se těchto voleb nezúčastnili, rozhodnout se voleb účastnit odevzdáním protestního hlasu protikandidátům ČSSD.
Naopak voličům, kteří v těchto volbách kandidátům ČSSD dali svůj hlas by řádná, svobodná informovanost voličů před druhým kolem senátních voleb umožnila, se svobodně a informovaně rozhodnout se voleb neúčastnit, popřípadě se jich účastnit odevzdáním svého hlasu protikandidátům ČSSD.
Podle výsledků zveřejněných Státní volební komisí dne 26.10.2010 se druhého kola senátních voleb zúčastnilo 24,64 % voličů. Z nich mělo dát ve dvanácti volebních obvodech kandidátům ČSSD většinu hlasů. Z toho v pěti volebních obvodech (č.7, č.49, č.61, č.70, č.73 a č.76) získali kandidáti ČSSD do senátu oproti svým protikandidátům většinu hlasů s rozdílem menším pěti procent.
Minimálně v případě těchto kandidátů je více než pravděpodobné, že v případě řádné, svobodné informovanosti voličů před druhým kolem senátních voleb o financování předvolebních kampaní ČSSD pomocí úvěrového podvodu by kandidáti ČSSD do senátu oproti svým protikandidátům většinu hlasů nezískali.
Podle výsledků druhého kola senátních voleb měla ČSSD obdržet za cenu zatajení svého úvěrového podvodu (nezávisle na jiných ovlivněních) hlasy ani ne 15 % všech oprávněných voličů. Tyto výsledky představitelé ČSSD veřejnosti prezentují tak, že většina v senátu, kterou jim vyhlášené výsledky druhého kola senátních voleb získaly, je projevem vůle ústavně chráněné většiny občanů a opravňuje ČSSD se zásadním způsobem účastnit na výkonu zákonodárné moci většinou svých senátorů.
Pokud se tak stalo za cenu porušení shora označených ústavních principů, porušením základních demokratických principů financováním volebních kampaní ČSSD pomocí úvěrového podvodu, je výsledek druhého kola senátních voleb zveřejněných Státní volební komisí dne 26.10.2010 v případě kandidátů ČSSD ohrožením demokratického ústavního zřízení České republiky. Nelze připustit, aby kterákoliv politická strana prosadila svojí účast na výkonu státní moci porušením základních demokratických principů ve volební soutěži.
Navrhovatel má za to, že porušením základních demokratických principů ve volební soutěži ČSSD jak uvedeno, byly porušeny základní ústavní principy České republiky způsobem, který zásadně ovlivnil výsledky hlasování druhého kola senátních voleb tak, že to bezprostředně ohrožuje demokratický řád lidských práv a základních svobod České republiky založený Listinou.
Soudu netřeba dokazovat skutečnosti veřejně známé. Přesto je navrhovatel připraven obratem doložit soudu následující.
Před sněmovními volbami v květnu 2010 podal navrhovatel Ústavnímu soudu ústavní stížnost pro rozpor volebního zákona s ústavními principy na ochranu vůle většiny při výkonu volebního práva. Zákonné omezení práva voličů na soudní přezkum voleb pouze ve volebním okrsku je v rozporu s těmito ústavními principy. Je také v rozporu s povinností občana chránit Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako svobodný a demokratický stát. A to nejen v případě kandidátů volených ve volebních obvodech s příslušným počtem volebních okrsků, ale především vůči politickým stranám, za které tito kandidáti kandidují do zákonodárného orgánu státu jako celku.
Je známo, že soudní ochrana ústavnosti se za současného Ústavního soudu dostává ve smyslu čl.23 LZPS do stavu ústavní krize, kdy činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Je především odpovědností Ústavního soudu, že ignorováním podstaty právního státu jako státní, a tedy i soudní moci, založené na hodnotách a principech přirozeného práva ve smyslu shora označeného nálezu Ústavního soudu, v důsledku nepředvídatelnosti způsobu výkonu soudní moci nápad soudní agendy v České republice hrozivě narůstá.
Za současné praxe Ústavního soudu jsou předvídatelná pouze taková jeho rozhodnutí, která souvisejí s platovými poměry, nebo důchodovým zabezpečením soudců Ústavního soudu, a rozhodnutí o stížnostech navrhovatele, zvláště ve vztahu k ČSSD.
Poslanci PČR odmítly v únoru 2009 požadavek Ústavního soudu, aby změnou zákona o Ústavním soudu zrušili povinnost Ústavního soudu odůvodňovat usnesení, jimiž ÚS odmítá tzv. zjevně neopodstatněné stížnosti. V rámci pravomoci Ústavního soudu vnitřními normativními instrukcemi upravit svoje vnitřní poměry si Ústavní soud změnu zákona nahradil svojí vůlí. Změnu zákona o Ústavním soudu obešel „Pravidly“ pro zápis ústavní stížnosti do tzv. „rejstříku správních úkonů“. Zneužívání pravomoci Ústavního soudu k porušování ústavně soudní ochrany základních práv a svobod občanů tak dostalo povahu systémových opatření.
Vnitřní normativní instrukcí si Ústavní soud k úmyslnému obejití zákona o Ústavním soudu stanovil pravidla, podle kterých o soudní ochraně ústavně zaručených práv občanů nerozhoduje Ústavní soud jak zákon stanoví, ale administrativa Ústavního soudu zápisem ústavní stížnosti do „rejstříku správních úkonů“, namísto do rejstříku ústavních stížností.
Odmítnutím ústavní stížnosti navrhovatele na ochranu volebního práva občanů před sněmovními volbami, Ústavní soud potvrdil, ve kterých případech jsou jeho rozhodnutí předvídatelná.
Obdobně usnesením ze dne 25.10.2010 sp.zn. III.ÚS 2918/10 odmítl Ústavní soud poskytnout soudní ochranu ústavně zaručeného volebního práva občanů při komunálních a senátních volbách, jak navrhovatel požadoval ústavní stížností ze dne 7.10.2010.
Odmítnutí soudní ochrany volebního práva občanům ostatních členských zemí EU v obecních volbách v České republice (čl.20 Smlouvy o fungování EU), kteří mají nebo v budoucnu budou mít bydliště na území České republiky Ústavním soudem usnesením ze dne 25.10.2010 sp.zn. III.ÚS 2918/10, není a nesmí být svrchovanou záležitostí České republiky.
Právě ve vztahu k usnesení Ústavního soudu ze dne 25.10.2010 sp.zn. III.ÚS 2918/10, je smyslem tohoto návrhu postavit najisto, zda krizí ochrany základních práv a svobod soudní mocí podle čl.4 Ústavy je zasažena pouze pravomoc Ústavního soudu, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, či zda a do jaké míry je touto krizí postižena i pravomoc obecných soudů, včetně nejvyšší soudní instance, k obecné soudní ochraně volebního práva občanů.
V zájmu toho navrhovatel poukazuje na protiústavnost zákonného omezení práva voličů na soudní přezkum voleb pouze v jejich volebním okrsku, a v případě ČSSD, jako politické strany, za kterou její kandidáti kandidovali ve druhém kole senátních voleb do senátu jako zákonodárného orgánu s působností pro celé území státu jako celku, se dovolává označených ústavních principů, a v případě jejich kolise se zákonnou úpravou, ústavní povinnosti soudní moci přednostně aplikovat ústavní principy namísto zákonné úpravy.
Je na Nejvyšším správním soudu, aby nezávisle na zákonném omezení, a především vzhledem k současné soudní praxi Ústavního soudu, uplatnil ve smyslu čl.4 Ústavy pravomoc obecných soudů připuštěním aktivní legitimace navrhovatele k podání tohoto návrhu jak shora uvedeno, a ve smyslu dotčených ústavních principů v zájmu principiální ochrany svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti přímo, nebo v rámci společně sdílené justiční pravomoci v rámci komunitárního práva, popřípadě postupem podle čl.95 Ústavy, tento návrh projednal a vydal toto
u s n e s e n í :
Výsledky druhého kola voleb do Senátu Parlamentu České republiky vyhlášené Státní volební komisí dne 26.10.2010 jsou v případě kandidátů České strany sociálně demokratické neplatné.
JUDr.Zdeněk Altner
Read more...