… My jsme naopak přesvědčeni, že tato vstřícnost není na místě a diskredituje i samotné Čechy. Vyhnání sudetských Němců není možné ničím ospravedlnit, Benešovy dekrety jsou ostudou českého právního řádu a vyrovnání nelze pojmout na basi these tak my vám tedy, že jsme vás vyhnali a okradli, odpustíme. Je přitom třeba hledět do budoucna a dívat se na zmírnění následků sudetoněmecké genocidy především jako na něco, co dlužíme sami sobě a co musíme udělat, abychom se nemuseli před sebou a svými dětmi a vnuky stydět. Anebo snad chceme i jim vysvětlovat, že vyhnat dva a půl milionu lidí a zmocnit se jejich majetku jen pro jejich ethnický původ, bez jakékoli individuální viny (a desetitisíce při tom jaksi mimochodem připravit o život), nebyl zločin? To nám přece neuvěří, a nevěříme tomu ani sami, jen v nás doznívá komunistická indoktrinace, jíž se ani po dvaceti letech života na svobodě nedokážeme zbavit. Tento problém není u Němců. Tenhle problém je v nás a sudetské Němce bychom měli chápat jako partnery, kteří nám s jeho řešením mohou pomoci.
http://slepeckahul.pecina.cz/2011/04/kdy-zlodej-odpusti.html
Komentáře
Cambridgský mezinárodní slovník angličtiny, Camridge University Press, 1996, definoval genocidu jako: „Vraždu celé skupiny lidí, především celého národa, rasy, náboženské skupiny, atd.“. Myslím že tak příšeré to nebylo.
Podle výstupů Společné česko-německé komise historiků, z roku 1996 vypadala situace takto:
Z Československa bylo odsunuto v r. 1946 2,232.544 Němců (v rámci organizovaného odsunu: 2/3 do amerického sektoru, 1/3 do sovětského).V celém Československu zůstalo k 1.1.1947 celkem asi 240.000 Němců, z toho v Česku 216.000.
Podle stejné komise zahynulo v letech 1945-1946 násilnou smrtí, v internačních táborech, při pracovním nasazení a v důsledku abnormálních podmínek asi 10 000 lidí. K nim je třeba přiradit cca 5 000-6 000 blíže nespecifikovaný ch úmrtí, která však bezprostředně souvisejí s průběhem odsunu, takže nejnižší počet obětí se podle dosavadního stavu bádání pohybuje — bez sebevražd — mezi 15 000-16 000. Tento počet potvrzují i českoslovovensk é statistiky za léta 1945 a 1946, jež uvádějí celkem 22 247 mrtvých, kteří zemřeli v důsledku »násilí, zevních a nevyjasněných příčin« nebo sebevraždy (6 667 případů). Tomu se přibližuje součet prokazatelných 18 889 úmrtí ve zmíněných kartotékách hledaných osob, v němž je obsaženo 3 411 prokázaných sebevražd.“ V úplném závěru komise nabádá, „aby se ve vědeckém diskurzu, ale ani v politických debatách nepoužívalo počtu 220 000“.
Samozřejmě jsou to čísla šílená, ničím neomluvitelná. Přesto bych se ale neodvážil hovořit o "české genocidě sudetských němců".