Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 20.04.2024 12:42
    Mgr. Jana Gavlasová, advokát, Západní 449, 253 03 Chýně ...

    Read more...

     
  • 19.04.2024 18:09
    Ve Zlínském kraji dnes chybí 3000 míst pro přestárlé lidi.

    Read more...

     
  • 19.04.2024 16:56
    Spione und Saboteure – Wladimir Putin zeigt, dass er in seinem ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 14:44
    Ministerstvo zahraničí daruje Ukrajině pět aut. Jedno pancéřované ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 10:42
    Soukromý vlastník zcizil veškerý svůj majetek. Justice je bez ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 08:11
    Včera mi jeden pán v Praze, sledující mé zpravodajství ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Doplňuji článek ze dne 8. listopadu o další postřehy v následných článcích v LN historika Jaroslava Čechury. Seriál článků byl ukončen 21. Listopadu 2020.

21. Žádná jednání, jen kapitulace! (LN 18.11.2020)

Osoby přísežné dotčené vruby při úřadech složily, že těch těl pomordovaných nemnoho více přes 1600 shledalo a sečetlo. … Vzdala se též posádka Pražského hradu – a nejenže se vzdala, ale nabídla své služby Bavorům.

22. Praha byla dána vojsku v plen (LN 19.11.2020)

V průběhu dopoledne 9. Listopadu 1620 se dostavila k Maxmiliánovi bavorskému stavovská deputace, kterou vedl urozený pán Vilém z Lobkovic. Přinesl stavovské memorandum, které obsahovalo podmínky, za nichž jsou stavové „ochotni“ (!) uznat opět Ferdinanda II. Stručně je přehlédněme:  1.amnestie, 2.zachování náboženských svobod, 3.nezcizitelnost stavovského majetku, 4.ochrana proti plenění vítěznými vojsky, 5.zproštění povinnosti přispívat na císařské vojsko.

Byl den po bitvě. Stavové ještě oficiálně nekapitulovali, ale jen veřejně žádali zrušení svého příspěvku na panovníkovo vojsko! Není nad jasnějšího svědectví toho, že je ani včerejší porážka nedokázala poučit.

Stavovským poslům vyhrkly slzy

Avšak o tom, jak se měly poměry záhy změnit, zpravil deputaci Maxmilián. V podstatě ji odbyl s tím, že se císař nebude řídit žádnými podmínkami kapitulace. Přítomný Buquoy pouze suše utrousil, že by všichni zasloužili trest smrti. Při těchto slovech vyhrkly stavovským poslům slzy, což v dané konstelaci působilo neobyčejně zahanbujícím dojmem. Na tom se vzácně shodují všichni zpravodajové, kteří tuto scénu popisují.

Hned po příjezdu se Fridrich pustil do horečné diplomatické aktivity ve snaze zachránit, případně posílit svou silně pošramocenou pozici. Proto „rozeslal na spěch drahně kurýrů v místa rozdílná a vzácná, zvláště do Uher, do Moravy, chtěje rád vyrozumět, co by dotyčných zemí stavové jako i Bethlen Gábor v příčině té dále před sebe brát a jak pře jeho ujímat se chtěli.“ Obrátil se do Holandska, Dánska, Švédska, Anglie, ale i na jiná vzdálenější místa. Ale bylo již příliš pozdě…

23. Divadlo hrůzy jako varování (LN 20.11.2020)

V polovině května roku 1621 bylo vše jasné! Císař podepsal 51 rozsudků. Nakonec po řadě úprav, některých milostí či odložení výkonu trestu zůstalo 28 trestů smrti. Výčet jmen níže ovšem prozrazuje, že „poprava 27 českých pánů“ je tradovaný mýtus. K hrdelnímu trestu bylo odsouzeno 28 mužů, z nichž pouze tři náležely do panského stavu. Nejpočetnější skupinou, která byla odevzdána katovi, byli měšťané; doplňovala je menší skupina nižších šlechticů. A kde hledat onoho osmadvacátého odsouzence? Nejedná se o omyl? Nikoli! Byl jím pražský měšťan, právník, ale i finančník Martin Fruwein z Podolí. Tento pozoruhodný člověk širokého záběru a velkého angažmá za stavovského povstání spáchal den před popravou sebevraždu – skočil do hradního příkopu. Nicméně jeho mrtvé tělo bylo vyzdviženo, odvezeno na Staroměstské náměstí a symbolicky popraveno. Kat si za tyto úkony účtoval speciálně vysoký honorář. Dodávám, že většina odsouzených byla vyššího věku (a to zejména vzhledem k délce života v té době). Nejmladší byl staroměstský měšťan Jan Kutnauer, jemuž v okamžiku popisované popravy bylo asi 40 let.

24. Jirásek je v tom nevinně (LN 21.11.2020)

Slavata zase vystupoval proti hrozící germanizaci. Mimochodem což nehrozila potenciální germanizace od kroků Fridricha Falckého? Ano, hrozila stejně, pokud by se jeho příbuzní etablovali na českém trůně… Na to laskavě nezapomínejme.

Nezapomínejme, že Švédové hledali kořist na Malé Straně či na Pražském hradě ještě poté, co byl v roce 1648 uzavřen tak dlouho očekávaný mír. A je nepochybné, že ani tentokrát neodjeli s prázdnou. Slavná rožmberská knihovna by o tom mohla vyprávět. Z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. Byla v roce 1647 převezena z nepříliš bezpečné Třeboně do Prahy. Mne osobně šokuje způsob, jak to tehdy zodpovědné osoby provedly: naložili 10 000 svazků do sudů, které umístily na vory a poslaly je po Vltavě do hlavního města. Tak se tehdy dopravovali do Prahy různé produkty, třeba obilí, ale i knihy? O tom, že se tak mnoho vzácných knih doslova utopilo v stříbropěnném moku, nelze pochybovat a ni na vteřinu… A Švédům tak byla vlastně ušetřena cesta na jih. Knihy uložené na Pražském hradě vojáci naložili a odvezli. Zbytky proslulé rožmberské knihovny tak najdeme v jihošvédské Uppsale.

Tak za interpretaci následků Bílé hory jako katastrofy pro český národ může mistr Jirásek? Když ale skutečně čtete ten obrovský román (pokud jej v dnešní době ještě někdo čte), zjistíte, že šlo spíše o pozdější ideologické zneužití Jiráskova materiálu. Obrat „temna“ petrifikoval teprve stejnojmenný film Karla Steklého z roku 1950, konkrétně scéna, kdy je sedlák s pluhem a do něj jsou místo tažných zvířat zapřaženi čtyři lidé. To je temno, ta temná síla, to vykořisťování…

Tehdejší historická věda, ale i její epigoni v tom spatřovali třídní boj. Jenže v 17. století se o žádném třídním boji mluvit nedá – nebyly totiž třídy. Společenské rozvrstvení bylo jiné než v 19. století. Majitelé panství si většinou uvědomovali, že jejich hlavním bohatstvím je sedlák, a věděli, že když ho budou dřít, může vzít pár svých volů a odejít do zahraničí. To se dělo např. v německy mluvícím pohraničí, kde byli nekatolíci v převaze kolem roku 1680. Když na ně byl vyvíjen příliš velký tlak, utekli do lesa, tam chvíli přežívali a nakonec odešli do Saska.

A tak vážení čtenáři, mohu klidně uzavřít tento seriál slovy: Jirásek je v tom nevinně…

* * *

J.Š. 29.11.2020

* * *

400. výročí „bitvy“ na Bílé hoře, aneb jak to ve skutečnosti bylo

Maršál Radecký, příkladný symbol jednotné Evropy

Praha 15.8.2020: Mariánský sloup v Praze nám opět ukazuje správný směr

28.říjen: „Oslava“ potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva a zločinu proti lidskosti

* * *

Prosinec 2018: prof. Josef Kalvoda: Genese Československa - doplněné vydání

* * *

„Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.“

George Orwell

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.33 (3 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)