Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Domácí totalitní režim je hluboce vinen tím, že z politických důvodů nechránil práva a životy vlastních občanů - Při dnes tak častých tendencích rela­tivizovat historické události je třeba mít stále na paměti, že již samotné obsazení Československa bylo jednoznač­ným pošlapáním veškerých zákonů a mezinárodních smluv. Občané okupa­ci naprosto odmítali. Smysl sovětské vojenské přítomnosti v Českosloven­sku byl až postupně vnucen mocen­skou skupinou sloužící zájmům cizí moci.

… Dodnes se hovoří zejména o obětech prvních měsíců následujících po 21. srpnu 1968. Skutečně tehdy s účas­tí okupačních sil zahynulo do konce roku 1968 nejméně 135 občanů. Situa­ce se zdánlivě stabilizovala, většina vojsk odjela a zbývající byla stažena do kasáren vyklizených Českosloven­skou lidovou armádou. Přesto od 1. led­na 1969 do data odchodu posledního sovětského vojáka 27. června 1991 za­hynulo dalších 267 civilistů. …

… Například Anna Hájková (47 let), spolujezdkyně v osobním automobilu, byla u Mladé Boleslavi 3. října 1981 bez varování zasažena hydraulickým zvedákem, který vypadl z nezajištěné skřínky na nářadí protijedoucího sovět­ského nákladního automobilu ZIL 131. Zraněná žena týž den podlehla v ne­mocnici těžkým zraněním. Přestože československá Veřejná bezpečnost případ za pomoci svědků jednoznačně zdokumentovala, sovětská vojenská prokuratura využila skutečnosti, že hever z místa nehody „záhadně“ zmizel, a zastavila trestní stíhám s tím, že Annu Hájkovou zabil neznámý před­mět. Za tuto zcela zbytečnou smrt ne­byl nikdo potrestán a sovětská strana za ni tehdy nepřevzala ani majetkovou odpovědnost. Mimo obětí na životech docházelo při dopravních nehodách k ještě dale­ko většímu počtu zranění nejrůznější­ho charakteru, mnohdy s doživotními následky. Všechny takové případy, kte­ré měly pro oběti velmi trýznivé důsledky, lze dnes jen těžko všechny do­kumentovat.

… Každoročně zběhly od sovětských útvarů desítky vojáků, nezřídka ozbrojených. Zběhové byli většinou postupně dopadeni. Někteří spáchali v bezvý­chodné situaci sebevraždu. Nejméně tři takové případy ale skončily zavraž­děním československých civilních ob­čanů, a to včetně dětí. Zavražděno tak bylo od ledna 1969 do června 1991 nejméně dvanáct občanů. Takové pří­pady se snažila StB zamlčovat, proto­že je považovala za politické riziko. V případě zavraždění mladé matky a jejích dvou malých dětí 3. dubna 1981 v Břuchotíně u Olomouce zbě­hem Kononovem Státní bezpečnost dokonce šířila záměrně dezinformaci, podle níž měl vraždu spáchat „zahra­niční dělník“. Dne 26. listopadu 1971 v Liliové ulici v Praze staršina Sovět­ské armády Alexandr Ivanovic Čalij smrtelně zranil sedmnáctiletou stu­dentku Taťjanu Máčikovou, dva další občany postřelil a sám spáchal sebe­vraždu.

… Mezi další formy kriminálního jedná­ní můžeme zahrnout znásilnění, četné krádeže a vloupání nebo rozšířený čer­ný obchod. Z poškození majetku to byly četné škody na budovách a komu­nikacích vlivem provozu vojenské techniky.

Důsledné zamlčování

Až na období do jara 1969 byly všech­ny tragické události důsledně zamlčo­vány. Jako náhradu mohly oběti a příbuzní dostat jen kompenzaci fakticky doložitelných škod na majetku nebo případné sociální dávky. Až po roce 1989 došlo k vyplacení finančních částek jako náhrad za utrpěné ztráty na životech a zdraví. Žádné odškodně­ní ale nemohlo nahradit životy, trvalá poškození zdraví a psychické útrapy. Domácí totalitní režim je pak hluboce vinen tím, že z politických důvodů ne­chránil práva a životy vlastních obča­nů.

Při dnes tak častých tendencích rela­tivizovat historické události je třeba mít stále na paměti, že již samotné obsazení Československa bylo jednoznač­ným pošlapáním veškerých zákonů a mezinárodních smluv. Občané okupa­ci naprosto odmítali. Smysl sovětské vojenské přítomnosti v Českosloven­sku byl až postupně vnucen mocen­skou skupinou sloužící zájmům cizí moci.

Ze článku Prokopa Tomka Vraždil „zahraniční dělník/, nikoli voják – LN, 25.6.2015

* * *

Připomínám současnou situaci na Ukrajině, kde je také plno novodobých ruských „zahraničních dělníků“. Tři ruské vojáky Ukrajinci zatkli, zveřejnili jejich identitu, načež Moskva prohlásila, že už v ruské armádě neslouží. Ovšem propouštěcí rozkazy ani po měsících nezveřejnila!

Jan Šinágl, 26.6.2015

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)