Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 28.10.2023: Dát zaznít tomu co bylo umlčováno

***

„Jestliže je tedy člověk členem vývojové, stoupající řady, není snad jasné, že i jeho ničivost je vyvinutým a stále rostoucím znakem téže řady? A neprokazuje to vlastně ničivost nejen dějin, ale i přírodní minulosti? Místo ´od méně dokonalejšího k dokonalejšímu´ bychom tedy vývojový pochod měli popisovat slovy ´od velmi rozmanitého života k nehybné smrti´.

„S tímto zjištěním se znovu můžeme obrátit k Písmu Nového zákona. Padnou nám do očí dva výroky: nejen Ježíšovo pochybující zamyšlení nad tím, jak málo víry zůstane ještě mezi lidmi při jeho konečném příchodu, ale také velmi nesmlouvavá věštba apoštola Pavla o generaci posledních dnů, která ´nebude schopna rozumné úvahy´ a která, přes všechno bádání, na které vynaloží své síly, nebude schopna ´přiblížit se pravdě´.“

Když po těchto výrocích uvážíme též Solovjovovo důtklivé upozorňování na to, jak se křiví a komolí význam slov, nebo když zjistíme, že římský biskup chce křesťanskou mravní nauku „podepřít“ filosofickými tlachy jakéhosi Maxe Schellera, stěží se vyhneme závěru, že konec dějinného dramatu se blíží čím dále tím rychleji.

(Bohdan Chudoba: Člověk nad dějinami, str. 579)

P.S.

Pravda na zemi je nutně relativní. Proto člověk nutně opakuje stále stejné chyby, jinak by popřel svoji přirozenost, přestal žít a jen prázdně existoval v bezhodnotovém světě. JŠ  

***

Cesty pro budoucnost - nalezeno na ulici

"If, then, man is a member of an evolving, ascending series, is it not clear that his destructiveness is an evolving and ever-increasing feature of the same series? And does this not in fact prove the destructiveness not only of history but also of the natural past? Instead of 'from the less perfect to the more perfect', we should describe the evolutionary march in terms of 'from a very diverse life to an immobile death'.

"With this observation we may turn again to theScriptures of the New Testament. Two statements strike us: not only Jesus' doubtful reflection on how little faith will still remain among men at his final coming, but also the apostle Paul's very unsparing prediction of a latter-day generation which will be 'incapable of rational reflection' and which, in spite of all the research on which it will expend its energies, will be unable to 'approach the truth'."

When we consider, after these statements, Solovyov's subtle pointing out how the meaning of words is twisted and twisted, or when we find that the Bishop of Rome wants to "support" Christian moral doctrine with the philosophical gossip of one Max Scheller, we can hardly avoid the conclusion that the end of the historical drama is approaching faster and faster.

(Bohdan Chudoba: Člověk nad dějinami ´Man over History´ p. 579)

P.S..

Truth on earth is necessarily relative. Therefore, man necessarily repeats the same mistakes over and over again, otherwise he would deny his nature, cease to live and just exist idly in a valueless world. JŠ

 Závěrečný bod č. 15: „Největší šance na budoucnost a kvalitní život jsou ve společenství svobodných a demokratických zemí. Mezi ně by měla naše země nezpochybnitelně patřit a v jejich rámci hájit svoje bezpečnostní i ekonomické zájmy“. KAN

***

Bez osobní angažovanosti svobodného občana, kvalitní výchovy, odpovědnosti k sobě, práci a životu, toho nelze nikdy trvale dosáhnout. JŠ

***

Bohdan Chudoba: Člověk nad dějinami

„Aplikací určitých principů jsou civilizace nejprve dovedeny k rozkvětu – a posléze, setrváváním na těchto principech v jejich pozdější, hypertrofované podobě, k záhubě.“

Miroslavem Bártou formulovaný tzv. Hérakleitův zákon 

***

Osobnost Bohdana Chudoby byla po roce 1990 v Československu prakticky neznámá, jak by ne, téměř nikdo nevěděl, co se skutečně dělo za ostnatým drátem, na Západě. Jistě, byli tam různí lidé, kteří se snažili udržet exil při životě, byl Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Škvorecký se svým torontským nakladatelstvím... Ale měli jsme vlastní starosti, plány, představy. V naší každodennosti se však přeci jen „exil“ začal připomínat, začali jsme ho brát jako součást naší kultury. A tak došlo i na osobnosti, které nebyly takovými jmény jako Ivan Medek („Hlas Ameriky, Vídeň“, kolikrát to mnozí slyšeli). V roce 2000 vyšla péčí Milana Drápaly v nakladatelství Prostor záslužná (a objemná) kniha Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948 a v ní úvodní esej o Bohdanu Chudobovi a ukázky z jeho díla. Kapitolu s názvem „Na křížové výpravě dvacátým stoletím“ napsali Zdeněk Beneš a Milan Drápala; z článku samotného vyplývalo, že v případě Chudoby jde tak trochu o „horký brambor“; dozvěděli jsme se o někom, kdo byl do té doby téměř neznámý, ale dozvěděli jsme se o něm jen málo na to, abychom pochopili povahu toho, proč ho „nelze spolknout“.