Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Takřka před 50 lety  napsala svoji kapitolu moderní pohádka i ve městě Schönaich: Johann Bruecker - vynálezce a milionář - poprvé navštívil své příbuzné, krajany a zanechal v ní charitativní stopu. Před půl stoletím se stal čestným občanem města.

Příběh, který má něco z „dobrého strýčka z Ameriky“, začal pro Schönaich v roce 1953. Johann Bruecker (1881-1965), muž, který pomohl mužům tohoto tohoto světa se svým „Sunbeam Shavemaster“ provádět holení prvním elektrickým strojkem, čímím se stal bohatým mužem. Začal  hledat svého bratra Petra. Po válečném chaosu se usadil ve Schönaichu jako vysídlenec, kdy sdílel osudy mnoha lidí, kteří se ocitli v komunitě přeplněné přistěhovalci a uprchlíky: život ve stísněných podmínkách hromadného ubytování.

Několik dní poté, co se poprvé setkali, byl Bruecker v kanceláři starosty Schönaichu Fritze Übeleho. Už měl v hlavě plán výstavby dvou bytových domů pro ubytování svých příbuzných a dalších, v kapse potřebné peníze k poskytnutí tohoto daru komunitě - „jako příspěvek ke zmírnění nedostatku bydlení vysídlených v Německu“, jak je uvedeno. Byla uzavřena smlouva a zřízena nadace pro tento účel.

Vor rund 50 Jahren bedachte das moderne Märchen auch Schönaich mit einem Kapitel: Johann Bruecker – Erfinder und Millionär – besuchte damals die Gemeinde das erste Mal und hinterließ dort eine Spur der Wohltat. Heute vor einem halben Jahrhundert wurde er zum Ehrenbürger der Gemeinde ernannt.

Die Geschichte, die was vom guten Onkel aus Amerika hat, begann für Schönaich im Jahr 1953. Johann Bruecker (1881-1965), der Mann, der der Männerfraktion dieser Welt mit seinem „Sunbeam-Shavemaster“ zur elektrischen Bartentfernung verholfen hatte und damit zu einem vermögenden Mann geworden war, befand sich auf der Suche nach seinem Bruder Peter. Der war nach den Kriegswirren als Heimatvertriebener in Schönaich sesshaft geworden und teilte das Schicksal vieler, die sich in der von Zuwanderern und Flüchtlingen überfüllten Gemeinde wiederfanden: ein Leben in drangvoller Enge von Massenunterkünften.

Wenige Tage nach dem Wiedersehen stand Bruecker bei Schönaichs Bürgermeister Fritz Übele im Büro. Im Kopf den Plan zum Bau zweier Mehrfamilienhäuser für die Unterbringung seiner Verwandtschaft, in der Tasche das hierfür notwendige Geld, mit dem die Gemeinde diese Schenkung auf die Beine stellen sollte – „als Beitrag zur Linderung der Wohnungsnot der Vertriebenen in Deutschland“, wie es im Vertrag der hierfür gegründeten Stiftung hieß.