Dvojice kanadských psychologů Tamara Strijack a Gordon Neufeld o příčinách a řešeních zhoršujícího se chování žáků
Přišlo by mi skvělé, kdybychom do tříd dokázali navrátit hru. Ne jako aktivitu, která má přinést konkrétní výsledek, ale jako činnost, která je důležitá sama o sobě. Držte si své děti. Ony totiž potřebují vztahy s dospělými, kteří je vedou a pomáhají jim nacházet odpovědi na jejich otázky. Místo těchto vztahů je ale v jejich životech velké prázdno, které vrstevníci nedokážou zaplnit.
Dnes je ale dospívání období, které zabírá klidně deset let. A úkolem těch deseti let života není zapadnout mezi ostatní, ale stát se nezávislou osobností se svými hodnotami, idejemi, postoji. Skvělým nástrojem k poznání sebe sama a k bezpečným kontaktům s ostatními dětmi je například hra, ale tu ze škol systematicky vytlačujeme.
Dětský mozek nejvíc ze všeho potřebuje jisté vazby a ohrožuje ho naopak separace. Jenže vazby s vrstevníky nejsou jisté a bezpečné. Proto vidíme tolik úzkosti a agrese, protože jsou živené frustrací z nefunkčních vztahů. Dřív měly děti navíc k dispozici kulturu a umění – výtvarné, hudební i dramatické – jako bezpečné hřiště pro prožívání emocí. Dnešní doba a dnešní školy se ale tolik soustředí na výkon, že tyto tradiční způsoby zacházení s emocemi tlačíme do pozadí. Měli bychom do struktury vzdělávání zabudovat víc možností, jak se postarat o wellbeing a duševní zdraví. Jinak se nepohneme z místa.
Read more...