Beneš zaplatil během trvání první republiky z tajných fondů čs. ministerstva zahraničí desítky milionů korun zahraničním časopisům, novinářům a dalším jednotlivcům, aby pochvalně psali o Masarykovi, o něm a o politice čs. státu. Jen menší část z toho pocházela ze státního rozpočtu. Odkud pocházely zbylé prostředky pro tajné fondy ministerstva zahraničí, se můžeme jen dohadovat. Například Štefanu Osuskému, čs. velvyslanci ve Francii, poslal Beneš v roce 1922 na výše uvedené účely 401.600 franků, v roce 1927 už to bylo 746.000 franků a v roce 1938 franky v hodnotě 3.346.534 korun. Z poslední částky byly vyčleněny jen pro korupci franky za 2.000.000 korun.
Henry Wickham Steed dostal z Benešových fondů 10.000 liber (cca 2.000.000 korun) pro svůj časopis Review of Reviews, pak dostával dva roky tučné honoráře (až 100.000,-Kč) za napsané články (Urban, Kalvoda, 1998).
Ministerstvo zahraničí také přímo subvencovalo ze svých tajných fondů vydávání zahraničních časopisů a novin ve Francii, Anglii, Švýcarsku, Jugoslávii, Rakousku a jinde. Podporovaly se i noviny a časopisy ruské a ukrajinské emigrace, německý tisk v ČSR. Například do září 1930 se vydalo vídeňskému „tiskovému fondu“ přes 3.500.000 šilinků. V roce 1931 dostala bělehradská Pravda subvenci ve výši 50.000 korun. Vyplácely se odměny redaktorům Daily Guardian, Sun and daily Telegraph, Evening News, Labour Daily a podobně. MZ se v roce 1928 zavázalo krýt schodek francouzského časopisu Le Monde Slave do výše 380.000 franků ročně, subvence dostávaly Liberté, Paris Soir, Temps, Paris National, Journal des Debats a podobně – celkem jich ve Francii bylo třicet (Urban).
Ruský historik Miljukov, přítel Masarykův a Benešův, obdržel touto cestou např. v roce 1930 260.000 korun, v roce 1931 200.000 korun a v roce 1932 400.000 korun. MZV vlastnilo vídeňskou Verneyovu tiskárnu a tři rakouské noviny Die Börse, Die Stunde, Die Bühne (Klimek, 1996), podle dokumentů, které uvádí Urban, také Der Wiener Tag. Náklady na ovlivňování vídeňského tisku se odhadují přibližně na 40.000.000 korun (Urban).
Z tajných fondů MZ byly hrazeny i zájezdy vhodných osob a delegací do republiky, deficity domácího tisku např. novin Prager Presse se ztrátou za období 1921 – 1930 v celkové výši přes 60.000.000 korun, kterou každý rok plně hradil Beneš z tajných fondů. V dalších létech se hrazené ztráty těchto novin pohybovaly ročně kolem 4.000.000 korun (Urban).
Nakl. ORBIS dostalo v listopadu 1935 1.000.000 korun pro „důvěrné účely“, a jelikož bylo před prezidentskými volbami, které Beneš nakonec vyhrál, mohlo jít o peníze na podporu jeho propagandistické volební kampaně.
Novinář Lidových novin Hubert Ripka dostával z tajného fondu každých pár týdnů částku mezi 2.000 až 10.000 korun údajně na zahraniční cesty (vyplatí se to srovnat s tehdejším průměrným platem).
Beneš dostával státní peníze také rovnou na ruku, aniž uvedl, na co je potřebuje, natož aby je vyúčtoval. Podle stvrzenek jím podepsaných převzal jen v období od ledna 1934 do listopadu 1935 v sedmi částkách dohromady 9.000.000 korun (Urban).
Beneš byl sice v mnohých směrech skromný, ale potrpěl si na luxus naznačující jeho vysoké postavení. V Paříži za války si k bytu pronajal hned dva tenisové kurty. Po válce si nechal zařídit i svá soukromá sídla nábytkem a obrazy ze státních zámků a sbírek. Obyvatelstvo ČSR nelibě neslo jeho zvyk nechat si tisknout jídelní lístky k obědům a večeřím doma státní tiskárnou na drahém papíře, a to i tehdy, jednalo-li se o zcela soukromou večeři s manželkou. Na zahradu své vily si nechal dovést mramorový písek z Itálie. Na druhou stranu byl skrblík. Stříbrný popisuje, že Beneš zapomínal dávat obsluze spropitné, takže za něj musel diskrétně zaskakovat (Klimek, 1996).
Tomáš Krystlík, ZAMLČENÉ DĚJINY, I. díl, str. 83
Beta Books, ALFA Nakladatelství, s.r.o., Ječná 32, Praha 2, I.vydání 2008
P.S.
Divíte se, že i komunisté v Parlamentu hlasovali pro zákon Edvard Beneš, zasloužil se o stát (a jeho následné zničení předáním do rukou komunistů!). Myslíte si, že se podobné praktiky dnes dají vyloučit, že neexistují, že hradní či jiní páni nemají dnes své „Ripky“ na správných místech v novinách, časopisech, rádiích a televizích...?! To si může myslet jen naivní a neinformovaný „ovčan“, žijící v zemi, kde vládne bezpráví, korupce a zločin až do nejvyšších míst! J.Š.
„Žijeme ve dvojích dějinách, v těch co se nám zdají, a v těch, jaké skutečné byly.“
Karel Bartošek
„Strach je vůbec nejsilnější hybnou silou tohoto národa.“
Walter Koch, německý velvyslanec v Praze o Češích
„Naše neštěstí začalo zánikem starého Rakouska.“
Emil Hácha
„Státník, který se dopustil tolika chyb jako Beneš, má v zájmu vlastního národa přímo povinnost odejít z vysoké politiky.“
Édouard Daladier ke Štefanu Osuskému 2.10.1939
„Soudobé dějiny jsou infikovány lží jako děvka syfilidou.“
Arthur Schopenhauer
Komentáře
Cituji Jiri Nestler: