Ve čtvrtek proběhne před OS Trutnov vzpomínková demonstrace u příležitosti 24. výročí smrti Pavla Wonky – poslední oběti zločinného komunistického systému a jeho stále aktuálního odkazu. Veřejnoprávní média přislíbila svoji účast. Vystoupí bratr Pavla Wonky Jiří Wonka, spoluvězeň Pavla Wonky, další přátelé a známí. Šiřte informaci a hlavně přijďte! Pavel Wonka: „… Čím vyšší právní kulturu má národ, tím je více demokracie a lepší zajištění práv a svobod a to je přece základ a předpoklad i pro rozvoj kultury v tom smyslu, jak je všeobecně pojímána. Silná a vyspělá právní kultura dokáže zabránit mnohým tragédiím i historickým zvratům. …“
Svědectví spoluvězně Pavla Wonky
NVÚ – Ostrov „C“, 10. ledna 1990
Pro pozůstalé, bez úmyslu jitřit rány, k objasnění pravdy a potrestání viníků.
Jméno: Král Vladimír
Narozen: 26.8.1951
Místo: Liberec
Bytem: Liberec, Otavská 159
T.č. : Ostrov „C“
Od 22. září 1987 do dubna 1988 jsem byl konstrukcí VB vězněn ve vazbě Hradec Králové.
Mé výpisky, poznámky a dopisy mě byly zlikvidovány, takže čísla a datumy jsou přibližné!!
V březnu 1988, jsem byl umístěn do samovazby na 5 dní, neodebíral jsem stravu a podrobovali mě lékařským kontrolám. Při jedné lékařské kontrole mě vyzval předvádějící, přezdívkou „kulturista“, abych pomohl v chůzi člověku v mojich letech, který stál před celou č. 102 a držel se pletiva nad zábradlím. Pamatuji si řídký vous, horečnost očí, tepláky a pod tepláky noční úbor, což svědčilo, že měl povoleno ležet. Zavěsil se do mne a na mou otázku odpovídal: „Jmenuji se Pavel Wonka, jsem politickej, vrátil jsem se z Minkovic, policajti mě zmlátili a znovu zavřeli.“ Řekl mi, abych mu vyhrnul tepláky v oblasti ledvin. Přitom jsem viděl, že má pod tepláky pyžamo a pod pyžamem krevní podlitiny v části zad a ledvin. Byl jsem přítomen i „vyšetření“ u lékaře přezdívaného “mengele“. Já seděl v čekárně a dveře zůstaly otevřené. Z rozhovoru vyplynulo, že lékař zná Wonku i jeho bratra, dále Wonka vyhlásil hladovku pro nedůvodnou vazbu a pro zmlácení od VB. Z vyprávění na vazbě jsem jméno P. Wonka znal a tak jsem se o jeho další osud každý den zajímal. Po čase ho přemístili na celu č. 136 a s ním umístili dva Romy jménem Absolón a Baláž. Já byl na cele 128 -131, čili přímo naproti 136 (grafická skica znázorňující polohu cel). Často jsem hovořil s Absolonem a zajímal se o Wonkovo zdraví. Bylo mi řečeno, že Pavel nejí a jeho jídlo, že jedí oni. Poslední noc si pamatuji přesně, neboť silně připomínala horor. Jestli mne paměť neklame, byla neděle. Sám jsem byl několikrát zmlácen do bezvědomí, tak znám všechny zvukové efekty této exekuce i přes dveře. Bylo jasně slyšet, že exekutoři buší do bezvládného těla. Po cvaknutí dveří naproti, jsem se okamžitě ptal Absolona co se děje? On mi odpověděl: „Museli jsme Wonku svléknout do naha a vystrčit z cely. Později ho v bezvědomí strčili zpět.“ Na mou otázku co je s ním, řekl Absolón, že spí.
V noci, přesnou hodinu neznám, se Pavel Wonka pravděpodobně s vypětím posledních sil vyškrabal na okno a do tmy volal poslední svá slova: „Já nechci umřít, já chci doktora!“
Tato slova slyšeli desítky lidí, kteří neměli u dveří kliku, ti co měli klíče, jak je nazvat?
Omlouvám se vám za jitření vašich citů.
Král Vladimír v.r.
Ostrov „C“
Pozn.
Z kopie ručně psaného dopisu přepsal Jan Šinágl, 11.2.2006
* * *
Čestný občan Wonka. Ale stojí vůbec za to se o něj zajímat?
Je to opravdu důležitá zpráva? Královéhradečtí radní se rozhodli jmenovat Pavla Wonku čestným občanem svého města. Vedle informací o zhoršující se světové ekonomice, bitkách mezi policisty a aktivisty na Šumavě a vraždě spisovatelky Monyové to vypadá jako dost velká nuda.
Marginálie.
Ale zajímavý je fakt, že na Pavla Wonku, označovaného za poslední oběť komunistické totality, si v této zmatené a rychlé době radní Hradce Králové vůbec vzpomněli. Jejich rozhodnutí ještě bude muset schválit zastupitelstvo, ale i tak je jasné, že vyvolává řadu otázek: čestným občanem krajského města se má stát politický vězeň, který tragicky zemřel v roce 1988 (pouhý rok před pádem komunismu!) za mřížemi, aniž byl za jeho smrt kdokoli potrestán či profesně postižen. Nebylo by správnější pokusit se konečně případ vyšetřit a viníky dopadnout?
Nebo alespoň pojmenovat, když už ne potrestat?
Když ministr spravedlnosti podává podnět k novému otevření více než šedesát let starého případu vraždy generála Heliodora Píky, proč ho také tento v podstatě současný příběh nezajímá?
Ale jsou i další otázky: Jaký byl vůbec Wonkův názorový odkaz, co nám zanechal kromě vzpomínky na nesmyslnou oběť totalitního režimu? Nebo snad jeho jediným odkazem je jen fakt, že se stal tou nesmyslnou obětí?
Žijeme příliš rychle, takže jsme se naučili pohybovat ve světě zkratek, jejichž rytmus udává klikání do klávesnice počítače. Příběh Pavla Wonky by se však nikdy neměl stát jen heslem typu „Wonka = poslední oběť".
Wonka nebyl typickým odpůrcem režimu, pokoušel se totiž režim nabourat v jeho nejcitlivějším místě: zbořit frašku jménem volby. Jako první se rozhodl nezávisle kandidovat do tehdejšího Federálního shromáždění a naplnit tak právo volit a být volen, které platilo jen na papíře. Ukázal rozpor mezi slovy a skutečností.
Wonka svým způsobem zemřel za to, abychom my mohli dnes volit svobodně.
Možná rozhodnutí královéhradeckých radních vyvolá alespoň minimální vlnu zájmu o totalitní minulost, možná se někdo začne zajímat o příčinu jeho tragické a zbytečné smrti. Mluvíme o komunismu a říkáme: zločinný režim. Ale k jeho poznání vedou dvě cesty: hledat zločince a potrestat je, to je ta první.
Tou druhou je hledat odvážlivce, kteří se dokázali těmto zločincům postará na odpor.
Jinak řečeno: Hledat stíny, nebo světlé body ve tmě?
A jde si vybírat? Není Wonkův příběh příběhem odvážlivce, který nás nakonec stejně zavede mezi zločince?
Luděk Navara, MFD 6.8.2011
* * *
Z myšlenek Pavla Wonky
O právní kultuře
„Kultura národa není určována jen uměleckou tvorbou, či stavem veřejných záchodků, ale též, a to především, kulturou právní, která je, myslím, rozhodujícím kulturním kritériem, ač to, bohužel, není adekvátně doceňováno. Čím vyšší právní kulturu má národ, tím je více demokracie a lepší zajištění práv a svobod a to je přece základ a předpoklad i pro rozvoj kultury v tom smyslu, jak je všeobecně pojímána. Silná a vyspělá právní kultura dokáže zabránit mnohým tragédiím i historickým zvratům. Právě v ní tkví její důležitost i pro zajištění stability a jistoty nejen v mezinárodních vztazích, o zajištění všech lidských a občanských práv nemluvě. Silná právní kultura německého národa dokázala ve své době zabránit odsouzení Jiřího Dimitrova. Teprve tehdy, když byla rozbita, mohlo dojít k rozpoutání války a všem dalším hrůzám. Všeobecný zájem lidstva vyžaduje zajištění rozvoje právní kultury. Jelikož ne všude lze tento požadavek zajišťovat úsilím národa, jeví se potřebné napomáhat tomuto úsilí cestou mezinárodní spolupráce.“
Slova
„Dané podmínky vytvářejí dnes nutnost pro mnohé, aby vyslovovali a proklamovali líbivé fráze o tom, co bychom měli dělat. Musejí to dělat, chtějí-li obstát. Jiná je potom otázka, jak oni své proklamace chápou, jaký jim přikládají význam a smysl, nakolik se chtějí svými slovy řídit v praxi. Měli bychom je odhalovat, předkládat jim jejich vlastní fráze pod nos a kontrolovat je s jejich skutky. Argumentovat... a nutit je k jednání. To je jeden z nejhlavnějších úkolů!“
Myšlení
„Společné podmínky nevedou k nutnosti změnit myšlení (vcítění se), získání pocitu sounáležitosti, provázené vírou ve spravedlnost věci, od čehož se odvíjí konání společensky prospěšných věcí, zákonnost a podobně. Panuje oboustranná nedůvěra, nutící jen přizpůsobit se novým podmínkám, přičemž se předem presumuje jejich formálnost. Budou to tedy podmínky tzv. přestavbové, kterým je třeba se přizpůsobit a všichni si to již nějak zařídí, aby přežili tak, jak to šlo vždycky.“
* * *
České rozkrádání u dědy Pavla a Jiřího Wonky dle zločinných Benešových dekretů…
P R O H L Á Š E N Í
sepsané dne 23.XII.1945. mezi panem Františkem Wonkou, zedníkem v Dolní Branné 8, ve věci: domovní prohlídky, která se konala dne 13.XII.1945; a to 3mi četníky a za přítomnosti pana Jiřičky a pana Zaplatílka. Přítomna byla také pani Františka Patzáková.
Po vykonané prohlídce jmenovanými orgány byla paní Anna Wonková odvedena do Vrchlabí. Zboží a druhé nebyly dosud odneseny.
Ten samý den v 21 hod. přišel pan předseda Kraus do bytu, s ním pak ještě pan Zaplatílek a pan Jiřička a pan Panýr.
Mimo to přišel dodatečně jako hlídač pan Skála, kolář, který s předsedou a p. Wonkou seděli v kuchyni a mezitím druzí výše jmenování prováděli domovní prohlídku.
Při odchodu okolo 23.hod. odneseno bylo nimi v 2 pytlích obuv /5párů bot a v druhém pak byly látky na šaty, prádlo, kapesníky, a.t.d./, což patřilo synovi Ludvíku Wonkovi. Střevíce byly většinou nové. Pan Panýr dal si do své aktovky dámskou kabelku, z černé kůže; mimo to sházelo v hrnci ještě asi 20 vajec, kdo je odnesl, to nevím. Pan Panýr předával p. předsedovi plnou aktovku a upozornil jej, aby se nerozbilo, to co jest vevnitř.
Drahého dne přišli asi v 9 hod. dopoledne četníci /ti samí co první den/, páni Zaplatílek, Jiřička, Panýr; znovu se prováděla prohlídka a sepisovalo se. Vedle kuchyně v byte bylo vše prohledáno a pak odnesena panem Zaplatílkem v modrém ubrousku zabalená věc ve velikosti 25x15x5 cm k četníkům do vedlejší místnosti. Četník našel ve skříni nějaké cigarety, tvrdil, že jich je 500, což nemohu potvrditi, neb je měla zena připraveny pro dárek k vánocům. Tyto byly také odnešeny.
Šaty a různé prádlo bylo též odneseno do bytu k četníkům.
Ze světnice odnesena byla též plná loktuše do místnosti k četníkům. Z půdy a druhých místností odneslo se všechno do jedné místnosti, která je zamknuta a klíče nachází se u Místního národního výboru. Večer pak odvezena jedna loktuše věcí /co v ní je, nevím/ na sáňkách p. Panýrem a p. Zaplatílkem i p. Jiříčkem; kam to nevím. Každý z přítomných měl vždy sebou aktovku.
Mel jsem také 22 láhví masa naloženého /I litr a 2 litry/, které pocházely z mé vlastní porážky z měsíce února. Četníci mi nařídili, abych přinesl chleba a naložené maso si k tomu vzali a jedli. Co nebylo pojedeno, bylo odnešeno. Jednu láhev mi z toho dali.
Mimo toho jsem jim musel upéci 8 vajec, tak jak bylo nařízeno. Když odcházeli k obědu, p. Zaplatílek se vrátil a vzal sebou 5 láhví piva, které jsme si koupili.
Po obědě přišli všichni znovu; tu se pak dále zapisovalo.
Na večeři pojedly moje naložené slívy, angrešty a chleba. V 6 hod. večer odešli. Po tří dny jsem je musel stravovati ze zásob. Měl jsem také na skladě likéry a i slivovici, kteréžto byly zde také vypity. Odcházeli v povznešené náladě všichni.
V neděli 16, nebo v pondělí 17.XII.45 o půlnoci přišel mne buditi pan Jiřička ještě s jedním vysokým slabým pánem /Borůvka/ zjišťovati, kdo odsud odnesl jednou večer zboží. Já jsem mu na to odpověděl, že pan Jiřička byl přitom, takže on to musí věděti. Nato zase odešli. Jeden stál pak venku na silnici.
Na všechny druhé věci se nemohu přesně pamatovati, dokud nepřijde žena.
Františka Pacáková může také potvrditi částečně výpovědi pana Wonky.
Sepsal dne 23.XII.1945.
Frant. Wonka, m.r.
Antonín Skálský, m.r.
Přítomen: Zuzanek Václav, m.r.
Jan Šinágl, 25.4.2012
Komentáře