Její osobnost a charakter představují stále kvalitu, které je nám ve společnosti zoufale zapotřebí.
Všichni byli nadšeni atmosférou a neopakovatelným duchovním rozměrem, díky paní Věře Čáslavské a dokonalým způsobům japonských hostitelů. Poslední hosté odcházeli až po třech hodinách. Přítomní si mohli porovnat rozdíly ve způsobech naší a japonské společnosti - kultivované vystupování japonských diplomatů a Japonců, s chováním, způsoby, neskutečnou srdečností a pohostinstvím, které na české politické scéně zatím ani zdaleka nepotkáváme a nejenom na ní.
ZDE si můžete poslechnout zvukový záznam celého slavnostního aktu a ZDE prohlédnout fotogalerii, která vám alespoň trochu přiblíží jedinečnou atmosféru. Věra Čáslavská svůj napsaný projev většinou nečetla, ale improvizovala způsobem jí vlastním – nemělo to chybu. ZDE si jej můžete přečíst.
Nezapomenu na moment, když Věře Čáslavské selhal hlas, byla ji přinesen nápoj, který si odložila na poličku opodál – okamžitě přistoupila manželka pana velvyslance Harady a po celou dobu projevu držela pohár vody s neskutečnou noblesou. Jeden starší, velmi sympatický Japonec, žijící u nás už od roku 1959 mi vyprávěl, jak po vystoupeních Věry Čáslavské na Olympiádě v Tokiu v roce 1964, prudce stoupl zájem Japonců o tehdejší Československo, jeho kulturu, zejména hudbu a jak Japonci objevili dosud neznámou malou zemi ve Střední Evropě.
Občerstvení bylo naprosto skvělé. Už se nedivím, proč se Japonci dožívají tak vysokého věku.
Zúčastnil se i velvyslanec Mexika pan José Luis Bernal, president Václav Havel. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se nemohl dostavit - poslal nádhernou kytici s osobním věnováním a gratulací. Bohužel prezident Václav Klaus nebyl přítomen, jak by odpovídalo významu slavnostního aktu, údajně nebyl mezi pozvanými hosty. Od toho má své úředníky, aby tyto významné události sledovali a svými aktivitami napravovali, případné nechtěná opomenutí druhých napravili. Na druhé straně se nemůžeme divit, když má prezident Václav Klaus tak špatnou pověst mezi představiteli skutečné politické a společenské elity ČR. Svědčí o tom i to, že Pražský hrad nenavštěvují významní presidenti a osobnosti a pokud ano, tak sídlo českých králů a české státnosti navštěvují jako jedno z posledních. Bez ohledu na toto faux pas, jsme malá země a máme, bohužel i malého prezidenta, který nerad chodí tam, kde není tím hlavním, prvním a oslavovaným…?! Má to ale i jistě jiné důvody. Pan prezident je i velkým kamarádem Doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc, nového děkana Národohospodáské fakulty Vysoké školy ekonomické (NF VŠE), syna sestry Josefa Odložila, zemřelého manžela Věry Čáslavské. Přímo patologicky nenávidí Věru Čáslavskou a dokonce zašel tak daleko, že nedávno hrozil soudní žalobou jednomu časopisu za zveřejnění rozhovoru s Věrou Čáslavskou, kde se zmiňuje o tom, jaký skutečně Josef Odložil byl člověk. Nic lichotivého. To samozřejmě pan Ševčík, pořadatel memoriálu Josefa Odložila nemůže potřebovat. Není bez zajímavostí, že pravidelným hostem memoriálu je Václav Klaus, ale na Zlaté Tretře ho těžko uvidíte. Inu vše má svoji zaslouženou úroveň. Shodou náhod jsem při cestě domů v metru potkal Václava Klause ml. Byl to zajímavý rozhovor, byť poněkud jednostranný, kdy přítomní občané s údivem a nemalým zájmem poslouchali informace, které jsem synovi prezidenta sděloval – i o nepřítomnosti hlavy státu na tak významném aktu. Mimochodem prezident Václav Klaus odmítl i pozvání na oslavy 200 let nezávislosti Mexika – hádejte proč asi…?!
Byly přítomné dva televizní štáby japonské televize, nepochybně i zástupci japonského tisku a rozhlasu. Českou stranu zastupovali hlavně fotoreportéři a především dcera režisérky Olgy Sommerové slečna Špátová, která celý večer zpracuje ve formě dokumentu pro ČT a kina. Smutné je, že ČT 24, která vysílá kdejakou „podvýznamnou“ událost, se nezmohla na přímý přenos a hlavní zprávy na ČT se zmohly jen na pár vteřin. To byl jediný „kaz“ tohoto večera, když pominu chování fotoreportérů, kteří se nestyděli sednout si na zem před sedadla čestných hostů, kteří se jim tak byli nuceni dívat na záda. Bylo jim to naznačeno, nehnuli se – o jejich oblečení nemluvě. Údajně se to dozvěděli hodinu před začátkem, což jim věřím, ale nevěřím, že by přišli ve společenském oblečení i kdyby to věděli už od rána. Je to pro ně přirozené, bohužel. Neodklizený sníh v diplomatické čtvrti také nepůsobil zrovna dobrou reklamu Praze, resp. Magistrátu.
Velké ARIGATO paní Věře Čáslavské, hostiteli panu velvyslanci Chikahito Haradovi a Japonsku, které si, podobně jako Mexiko paní Věry Čáslavské váží více, než její rodná vlast, pro kterou toho tolik vykonala!
Jan Šinágl, 8.12.2010
Komentáře
Ovšem za její charakter a osobnost bych mnoho nedal,neboť svého syna tak dlouho štvala proti svému bývalému manželovi,až ho onen ,,hrdina,, zabil.
To jsou paradoxi,že?!?!