Poznal jsem Honzu (jinak se mu neřeklo) v oddílu lehké atletiky v Žebráku pod vedením pana Františka Průši ze Bzové. Věnoval se disku, oštěpu a vrhu koulí. Dotáhl to až do ligové Slavie Praha. Hrál i hokej za Spartak Žebrák jako útočník, jeho bratr Sláva jako obránce. Zúčastňoval se i populárního turnaje v nohejbale „starších pánů“ na hřišti pod hradem Točníkem. Naposledy jsem ho zdáli zahlédl letos z jara při kosení „veřejné“ trávy v okolí hřiště. Těšil jsem se na další setkání na „kus řeči“ „U Rytířů“…
Vypadal dobře, měl stále dobrou kondicí. Dokázal si poradit s mnohým, ale agresivní typ rakoviny byl už nad jeho síly… Dožil se 70. let.
Byl prvním polistopadovým starostou Točníka. Pracoval jako šofér na Plevně v Tlustici. Posledních 10 let před penzí rozvážel pečivo, vstával ve tři ráno. Měl dva bratry, staršího Slávu, který tragicky zahynul a mladšího Pavla, který také nešťastně zemřel.
Je škoda, že se dnes už neumíme loučit se spoluobčany tak jako dříve, kdy se pohřbů vždy zúčastňovalo mnoho lidí… Honza zanechal v našem kraji dobrou stopu. Neodešel. Zůstane v naších vzpomínkách jako člověk, kterých nebude nikdy dost. Jejich skutečnou cenu poznáme, až když nejsou mezi námi.
Třeba pořadatelé letošního ročníku v nohejbale pod Hradem přejmenují oblíbený turnaj na „Memoriál Honzy Váni? Připomínal by i rodinu Váňů. Bylo by to hezké poděkování jeho životu. Díky Honzo „U Rytířů“ budeš chybět a nejenom tam…
Měl dceru, syna, čtyři vnoučata a pravnoučka. Děkuji jeho manželce Marii za laskavé zapůjčení fotografie a souhlas s napsáním článku.
Jan Šinágl, 10.6.2018
Read more...