Podle trestního řádu Josef Vondruška nebyl uznán vinným. Nikoli však shledán nevinným.
Z komentáře na mém webu: „Aparát řízený i dvacet let po sametovce komunisty nemůže ani jiný verdikt vynést. Zločiny komunismu, dále jen komunistů se netrestají.“
Po výpovědi Jiřího Wolfa nebyl jiný rozsudek možný. Soudce nemohl konat jinak. Nenapravené svědecké rozpory a totální absence přímých důkazů tak došla svého „spravedlivého“ naplnění… Ani vraha nelze odsoudit, nebyla-li mu vražda prokázaná a na svědky si sadističtí bachaři dávali sakra pozor!
Soud rozhodl: exposlanec Vondruška vězně nebil
MORÁLNÍ ROZSUDEK OBĚTÍ NAD KOMUNISTICKÝM BACHAŘEM JOSEFEM VONDRUŠKOU
Minkovice byl poslední komunistický koncentrák, v „provozu“ až do konce roku 1989 (!!!) se vším všudy, který si v mnohém nezadal s nacistickými koncentráky a v mnohém je i překonal – viz Zpráva o kriminálu Minkovice – z roku 1980, aktualizovaná v roce 2011! Naprosto hrůzné a děsivé čtení – byla čtena celá soudcem Mgr. Pavlem Pachnerem u OS Liberec dne 13.4.2011. Při jejím čtení se viditelně bachař Vondruška nudil, udiveně kroutil hlavou či se šklebil…?! Mimochodem rozkaz č.1/1990 ministryně spravedlnosti JUDr. Dagmar Burešové ke zrušení tohoto kriminálu mi dodnes Národní archiv nezaslal – byl nalezen pouze rozkaz č.2/1990 – rozkaz č.1/1990 se zřejmě „ztratil“…?!
Poznámky editora Jiřího Kubíka, politického vězně, k aktualizaci Zprávy o kriminálu Minkovice z dubna 2011: „Původní strojopis této samizdatové knihy pana Jiřího Wolfa o minkovickém pekle je z roku 1980. Po jejím ilegálním propašování roku 1981 byla vydána v Rakousku. Po 3 letech vyšlo 2. vydání aktualizované a doplněné roku 1984 o dílčí změny poměrů panem Jiřím Gruntorádem. Kniha má 58 stran psaných psacím strojem. Originál strojopisu je uložen v knihovně Libri Prohibiti pana Jiřího Gruntoráda v Praze. Zveřejnění těchto přísně tajných informací na Západě v době tzv. studené války mělo na jedné straně za následek částečné zmírnění nelidských poměrů v patrně nejhorším československém kriminále za socialismu. Doslova zločinným následkem vydání této publikace však bylo i okamžité odsouzení a uvržení autora na dalších 6 let do kriminálu pro doživotně odsouzené vrahy, tentokrát přímo do 3. nápravně výchovné skupiny ve Valdicích.“
Zbývá jen poznamenat, že z vedení KPV ČR se nikdo a nikdy soudního jednání s Vondruškou nezúčastnil !!! Čest politickým vězňům, kteří se zúčastnili, především plk. Josef Hetmánek, Jiří Kubík a Míla Petrovský. Pokud vím, tak Jiří Wolf má nyní starosti se zaplacením soudních výdajů. Přeplněná kasa soudružky „rudé carevny“ MUDr. Naděždy Kavalírové, předsedkyně KPV ČR a Rady ÚSTR mu těžko pomůže...?!
Pokud si přečtete článek plk. letectva v.v. Josefa Hejtmánka, předsedy pobočky KPV Česká Lípa, nazvaný KLUKY v roce 1953 a 2010 , ze dne 20.9.2010, pochopíte proč!
Takto je zakončen: Paní Kavalírova v té době (1953), kdy komunizmus pořádal podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám" hon na zemědělce i v Klukách. žila a měla dítě s manželem JUDr. Jiřím Kavalírem. A manžel paní Kavalírové, jako legislativec a agilní člen KSČ sloužil zločinnému režimu na místě, kde bylo možno postihnout škrtem pera největší počet odpůrců. O něm ještě dnes paní Kavalírova píše, že to byl člověk vzdělaný a čestný. Vidět vzdělaného komunistu je možné. Zločinci se vzděláním bývají právě ti horší. A zbývá posoudit, může-li být komunista čestný. Když posoudím zákon 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, vychází mi, že čestný komunista je něco jako kulatý čtverec. To je také nemožné! Paní Kavalírova by potom mohla stejně hodnotit všechny militantní komunisty, včetně zločince Gottwalda. Jak mohl pan JUDr. Kavalír v době největší genocidy sloužit komunistickému režimu, ještě k tomu jako legislativec, byl-li člověkem čestným? A je docela možné, že sama paní Kavalírova, když ji odsoudili, doplatila na to, co její manžel jako kovaný komunista pro svou „rodnou stranu"' prováděl!
Zatím co ostatní muklové po propuštění z trestu byli přikazováni na málo placené a špatné práce, paní Kavalírova se vyhřívala na výsluní jako hlavní sestra nemocnice uranových dolů, kde stála na straně proti otrokům, kteří dobývali uran pro SSSR, nebo potom jako samostatný referent 18 roků na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které obrovské části spoluobčanů porušovalo lidská práva. Všichni muklové po propuštění z vězení, koncentráků či pracovních táborů, byli až do zhroucení zločinného režimu objektem sledování a dokonce většinu z nich kontrolovali, jestli si nevydělají víc, než nějaký komunistický lajdák a nemakačenko.
Kde se v paní Kavalírové bere tolik drzosti, že se odváží zúčastnit se odhalení pamětní desky zemědělcům v Klukách, když její manžel, co by ministerský úředník, komunistický funkcionář a služebně legislativec se do jisté míry musel podílet na všech zločinech proti lidskosti, páchaných komunistickou stranou na různých vrstvách a skupinách obyvatelstva naší republiky!
Vzhledem na zákon 198/1993 Sb. a vzhledem na to, co na sebe a svého manžela paní Kavalírova prozradila, ale také co o něm říká svazek USTR H-350 1-17973 - akce Zpěvačka, vyplývá, že při minimu taktu paní Kavalírové se tato neměla nikdy zmíněné akce v Klukách zúčastnit. A nikdy také neměla být členkou KPV, natož jejím představenou!
Zbývá jen dodat, že vyšetřovací spis StB na Kavalírovou není dodnes k nalezení, takže musíme uvěřit jejím slovům, že byla „špiónkou“ a že je to dosud tajné…?!
Správa země se nám hroutí stále více. Bude její neodvratný kolaps využit opět darebáky, nebo konečně slušnými a schopnými…?!
Jan Šinágl, 28.4.2011
Komentáře
To je jako by soud rozhodl, ze nasizmus byl legalni, nebot nikdo v plynove komore nedokazl ze byl zplynpovan.