Vzpomínám si na jeden incident ve Švýcarsku, kde byl před mnoha lety samopalem vystřílen celý soudní senát. Je jen otázkou času, kdy oběti české justice budou také dohnány k extrémním činům a začnou páchat sebevraždy, nebo obrátí zbraň proti soudu.
To, co jsem dne 11.12.2019 zažil v soudní síni OS Praha východ u samosoudkyně JUDr. Dany Haňkové takovéto jednání jen „programuje“. Kdo neviděl a neslyšel neuvěří. Nevím jak dr. Haňková soudila před 30 lety a zda už tak neschopná byla či zde působí i možná začínající stařecká demence. Soudkyně je mi v podstatě líto, ale je pánem, „moderně“ řečeno paní nad obviněnými a jejich životy. Tady už přestává veškerá legrace a odpovědné, kontrolní instituce by měly urychleně konat proti takové flagrantní zvůli a bezpráví. Nejhorší je, že děti jsou až na posledním místě a jsou likvidovány roky trvající nečinností samosoudkyně, stejně jako jejich otec, kdysi ředitel mezinárodní firmy a dnes pomalu bezdomovec…
Jestliže je u jedné strany diagnostikováno vážné psychické onemocnění, díky traumatům z dětství a které se projevuje i jejím chováním v soudní síni a jemuž soudkyně podléhá jedná se o alarmující stav. Člověk nevěděl, zda má na soudkyni zavolat policii, či záchranku z Bohnic, která by s sebou vzala nejenom ji, ale i účastnici jednání a představitelky OSPODu. Zvukový záznam z celého jednání jsem rozdělil na tři části, kdy doporučuji přestávky, aby posluchač neutrpěl duševní újmu či psychický šok z toho co vše je možné vidět, slyšet a zažít u soudu demokratické země. Skvěle a statečně vystoupila svědkyně Bc. Alena Reitmayerová ve druhé části jako sociální pracovnice jako sociální pracovnice SAS pro rodiny s dětmi. Níže k tématu dopis, který jsem obdržel stejného dne. Zvukovými záznamy doplním můj dříve podaný podnět k Nejvyššímu soudu ČR, který byl přijat. Ve věci byly učiněny první kroky.
První část – druhá část s výpovědí Bc. Reitmayerové – třetí část. Jednání bylo odročeno na neurčito a psychické trápení dětí tak bude pokračovat dalších několik měsíců! Po zadání do hledáčku „ing. Petr Vlček“, si můžete přečíst vše podstatné o této ostudné kauze, kterou sleduji roky.
Demokracie v rukou nedemokratů přináší své trpké plody a nejen v justici. Je nejvyšší čas, aby se slušní občané spojili, byli aktivními občany a začali pracovat na potřebných změnách, nemá-li se stát celá naše země také odsouzenou, bezbrannou obětí neschopných a všehoschopných!
Jan Šinágl, 12.12.2019
* * *
Dobrý den,
jmenuji se Dagmar Krausová (40) a jsem ze Zlína. Předem se omlouvám za svoji troufalost a ráda bych vás požádala o pár minut Vašeho času. Tyto řádky píši srdcem a odtud pramení i má myšlenka na rodiče, děti a systém. Náhodou jsem Vás objevila na internetu a řekla si, že napsat e-mail do Vaší schránky, stojí za pokus. Přejdu tedy k věci.
Situace v ČR stran soudnictví, OSPODu a v první řadě dětí, které vším trpí nejvíce, mi přijde alarmující. Rodiče hrají “hry”, systém nefunguje dle zákonů a soudy se vlečou roky. Nikdo ovšem nemyslí na “naši budoucnost”, tedy potomky. Systém nikdy nepřizná “pochybení” a léta stresu a manipulace dělají naši společnost “nezdravou”. Stát je plný nezletilých, kteří si traumata nesou po zbytek života, něco jako druhé jméno. Dobrý den, jsem Pepa Depres Novák. Pak v tisku čteme, že spotřeba antidepresiv v republice stoupá a soudní tahanice šplhají do extrémních čísel.
Jistě, necháme v tom děti vyrůstat, do života si nesou špatný vzorec a přichází lavinový efekt. Pokud bych zašla ještě dál, “problémového” potomka bude OSPOD “cpát” do diagnostického ústavu s myšlenkou “převýchovy”. Přitom potřebuje “uzdravit” a ne převychovat. Vše se na něm podepsalo, my všichni, on není zlý a nezvladatelný.
A teď otázka.... Myslíte, že podání podnětu na nový zákon, by mohl něco změnit? Komplexně řešit problém?
Úvaha.... Dochází k domácímu násilí, což ve výsledku stát stojí peníze a “ničí” ratolesti. Nařízená ústavní léčba pro agresora, protože i on trpí psychickou poruchou, která by zároveň řešila vykázání z bytu. Oběť by byla v bezpečí, děti v klidu, agresor v léčení. Že by to státní kasu stálo peníze? To stojí i výjezdy policie k zásahu, lékařská péče o oběti. Ty často setrvají v pracovní neschopnosti a v nejhorším případě v invalidním důchodu.
Zároveň soudy o opatrovnictví by měli jednat v zájmu dítěte a ne jednoho z rodičů, vše spojeno se znaleckými posudky. V neposlední řadě také s ohledem na názor dítěte, který by opět doplnil znalecký posudek.
Tohle je jen výřez z celé mé myšlenky, ale budu doufat, že jste dočetl až sem, za což bych byla velmi vděčná.
Snad Vám mé řádky budou stát za zpětnou vazbu a já zjistím, jestli v té hlavě alespoň “něco mám”. Tímto Vám děkuji jako žena, kdysi týraná, se špatným vzorcem do života, z dysfunkční rodiny a s psychickými poruchami, ale také jako matka dcery (20), která bohužel opakovala chyby svých rodičů.
Děkuji a s přáním fajn nadcházejících dnů se loučím.
Dagmar Krausová
11.12.2019
Read more...