Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Česká konference: Kutná Hora 13.5.2011

"Bez pravdy o naší minulosti nemůžeme jít její cestou ani v budoucnosti."

Problematika českých Němců z pohledu Čechošvýcara (r. 1952), její vliv na českou společnost v minulosti, současnosti a v budoucnosti.

Franišek Palacký

„ … Germanizování a frankizování v historii právě tak nepravé a škodné jest jako nemírné slovanění ..."

„ … jeho propagace konstitučního fungování v právní jistotě, sociálním po­kroku a národní autonomii; jeho boj proti dvojí morálce a politice  prostředků posvěcených cílem; jeho ideál svobody, dosažené vzděláním, statečností občan­skou, sebevědomím národním, národní mravností, nikoliv revolučním násilím; jeho nová představa národnosti, protiromantická a protimytická, kde národovství je jen aplikací myšlenky demokratické a vyplývá z ní: to demo­kracie podle něho znamená a žádá po­jištění práv jazykových a slib konstituce nemá mít za následek jen  svobodu občanskou,  ale i volnost vývoje národního.“

„ … základní totiž pravidlo, aby všecky pod žezlem jeho sjednocené národnosti i všecka vyznání víry požívaly vespolek ouplné rovnosti práva i vážnosti. Právo národův jesti skutečné právo přírody; žádný národ na zemi nemá práva žádati, aby k jeho pro­spěchu soused jeho sebe sám obětoval, žádný není povinen pro dobré souseda svého sebe sám zapříti neb obětovati. Příroda nezná žádných ani panujících, ani služebných národův. Má-li svazek, který spojuje více rozličných národův v jeden politický celek, býti pevný a trvan­livý,  nesmí žádný národ míti příčiny obávati se, že tímto spojením přijde o některý z nejdražších statků svých, naopak, každý musí míti jistou naději, že v oustřední moci nalezne ochranu i záštitu před možnými přechvaty sousedův přes čáru rovnosti; potom  se  také každý přičiní opatřiti ústřední tuto moc silou i takovou, aby dotčenou ochranu mohla s prospěchem vykonávati.“

„Jenom spravedlivý jesti právě svobodným a silným.“

* * *

Úvod:

Vážené dámy a pánové,

děkuji vám za pozvání na tuto konferenci. Srdečně zdravím všechny přítomné. Krátce se Vám dovolím představit. Jsem občanem České republiky a Švýcarské konfederace. V Československu jsem žil do konce srpna 1982, poté 20 let ve Švýcarsku. Od konce roku 2002 působím v České republice jako angažovaný občan a nezávislý publicista. V současnosti jsem předsedou občanského sdružení SODALES SOLONIS a členem předsednictva Sudetoněmeckého Krajanského sdružení v Čechách na Moravě a ve Slezsku. V bývalém komunistickém Československu jsem žil 30 let, ve Švýcarsku 20 let. Snažím se využít mé nabyté zkušenosti službou ve prospěch mé rodné země. Především Švýcarsku děkuji za poznání skutečné demokracie a získání nového pohledu na svět a i na dějiny mé rodné země.

My a Sudečtí Němci – minulost o které bychom měli mluvit

Počet těch co chápou, že během totalitní doby byla ve školách naší země vyučována historie na základě falešných mýtů, popírání pravdy, resp. lži, narůstá. Otázka jak bude vypadat budoucnost naší země závisí významně na tom, jak upřímně se pokusíme zpracovat naši nedávnou minulost a jak důkladně se budeme zabývat i naší současností. K naší minulosti patří jak čas komunismu, tak čas našeho společného žití se Sudetskými Němci a jejich vyhnání. Jsem přesvědčen, že tuto už skoro 70 let čekající výzvu musíme přijmout. Pokusme se v rámci společné Evropy o positivní přístup a vyslat i z naší země potřebný signál i pro ostatní Evropu.

Neustále mne překvapuje, že i po 20 letech možnosti získávat objektivní informace, si přesto převážná většina Čechů stále myslí, že Čechy patří jen Čechům, jakoby zde po dlouhá staletí nežili a poctivě nepracovali i Sudetští Němci, Židé a jiné etnické skupiny. Podílely se nemalým dílem na jejich hospodářském rozvoji, rozkvětu, vytváření dějin a kdy tvořily nemalou část obyvatelstva země.

Jako občan České republiky, Švýcarska a EU nemohu ignorovat, co se stalo po skončení II.světové války s našimi bývalými spoluobčany.

Na úvod mnohým z vás neznámé číselné údaje o vyhnání, ztrátách a škodách:

Osoby: Vyhnaní sudetští Němci – 3.259.530 osob,  Pohřešováno po vyhnání – 271.246 osob

Území a venkovské obce: Celková plocha – 28.942.66 km²  Zemské okresy – 71 Města a obce - 3397

Hospodářství: Průmyslové podniky – 11200 Živnostníci – 236.818 Statky – 185.303 Akciové společnosti – 368 Společnosti s r.o. - 418

Vzdělání: University – 1 Technické vysoké školy – 2 Gymnázia – 10 Reálná gymnázia – 45 Občanské školy – 441 Základní školy – 3165 Zemědělské školy – 52 Učitelské ústavy – 10 Školy pro postižené – 23 Mateřské školy – 667 Knihovny – 3629 Muzea a Galerie – 20 Divadla a opery - 28

Zničených vesnic a osad – 1390

Zničených Kostelů, kaplí a klášterů - 862

!!! Ztráty na hodnotách celkově: 206 miliard Euro !!!

Zdroje: Ztráty podle: Fritz Peter Habel, Langen „Dokumenty k otázce Sudet“ a Alfred Böhm: „Sudetské němectví v číslech“

První Němci začali přicházet na naše území už v 8.století. Na pozvání českých králů a knížat jich přicházelo stále více během 11. až 14 století do nehostinné krajiny. Zde si dovolím citovat z jedené historické listiny:

Svobodná práva udělená Němcům českým knížetem Soběslavem

Já Soběslav český, dávám všem na vědomost, že My Němcům, kteří mé výzvy následovali a naši zemi svým umem obohacovali, pod naší zvláštní ochranou se nachází tam, kde na určené rodné hroudě podle práva německého žíti smějí. To platit bude pro přítomnost i budoucnost.

Do budoucna oznamujeme novým příchozím do naší země, že jim nejenom jimi nahospodařené vlastnictví  a jejich tradice zachovány budou, ale přiznáváme Němcům i právo pohostinství pro ty, kteří s nimi k nám přicházeti budou.

Rozhodnuto při mši svaté v Praze v Praze l.p. 1176 po Kristu

Soběslav, Kníže český

* * *

Mimochodem, je zajímavé, že už Vratislav dovolil Němcům přivést si vlastní soudce - asi to s českou justicí nebylo ono už tehdy…?

Krajinu postupně kultivovali a přivedli k rozkvětu. Ptolemaios kdysi tuto krajinu nazval výstižně „Země divokých sviní“. Ta jí po tvrdé práci Sudetských Němců a následných pokolení přestala být. Po jejich vyhnání ji zase, bohužel začíná připomínat, nejen hmotně, ale především duchovně – viz statistiky o nadměrné kriminalitě a nefunkčnosti policie a soudů v oblastech, kde žili a pracovali Sudetští Němci.

Často sebe vidíme jako oběť zločinů národního socialismu a fašismu. Musíme ale věci pojmenovat pravým jménem. Vyhnání a Benešovy dekrety jsou a zůstanou hanbou naší země, dokud budou zamlčovány a Česká republika se s nimi nedokáže otevřeně zabývat. Nejednalo se v žádném případě o humanitární vysídlení, ale o zločinnou, účelovou a zbabělou etnickou čistku. Díky tomuto falešnému mýtu jsme dokázali naši situaci tak zkresleně představit, že dokonce i EU byla ochotny nebrat na vědomí tuto nezpracovanou část naší minulosti – ačkoliv víme, že EU zásadně etnické čistky odsuzuje – viz případ bývalé Jugoslávie.

Mohlo by se tak zdát, že už se nemusíme s naší dávnou minulostí zabývat. Je tomu skutečně tak? Proč projevují naše veřejnoprávní média tak malý zájem o porušování lidských práv ve vlastní zemi, ale o to více v jiných?

Uvedu jen jeden příklad - Čečensko, kde Ruská armáda před zraky celého světa povraždila 40.000 dětí a 250.000 civilistů - svět mlčel - a stále mlčí, k tomuto do nebe volajícímu zločinu. V České republice bylo uspořádáno celkem sedm výstav o tomto masakru před zraky celého světa s názvem „Čečna konečné řešení“. Uspořádal jsem sám na své náklady celkem čtyři. Výstavu mi zapůjčil její polský autor pan Adam Borowski. V Bruselu mu tuto výstavu zakázali úředníci EU v den jejího zahájení - pro její otřesnost - ačkoliv splnil všechny požadavky úředníků EU. Při její likvidaci bez vědomí autora došlo dokonce i k poškození části exponátů. To bylo také impulsem pro můj zájem. Výstavy proběhly bez absolutního zájmu celoplošných veřejnoprávních médií ČR - o nezájmu veřejnosti nemluvě – s čestnou výjimkou na Kolonádě v Karlových Varech, v Knihovně Václava Havla a na radnici Prahy Suchdol, kde se vernisáže výstavy zúčastnil i polský velvyslanec. Je smutné, že této výstavy se v prostorách Karlovy univerzity nezúčastnil ani jeden profesor a pouze jeden student, ačkoliv mi tiskový mluvčí univerzity sdělil, že interní poštou informaci o výstavě rozeslal…?

Barevné fotografie na 50 velkých panelech byly otřesné. První noc jsem nemohl vůbec usnout. Zpětně se mi tyto obrazy vracejí při studiu dokumentace o zvěrstvech, která se děly na Sudetských Němcích po skončení II. světové války. Jakoby nám tyto otřesné fotografie chtěly připomenout i temnou kapitolu dějin naší země? Můžete ji shlédnout na mých webových stránkách s anglickým textem.

Bezprostředně po skončení II.světové války muselo sudetoněmecké obyvatelstvo během několika hodin či dokonce jen během několika minut, opustit vše, tedy i svůj domov, který přivedly k rozkvětu jejich předci během dlouhých staletí poctivé práce. Z velké většiny byly překvapeni krutými opatřeními partyzánů. Zkuste si představit sami tu situaci, kdy rodina sedí v klidu u oběda a najednou je neočekávaně přepadne tlupa primitivních ozbrojencův podstatě spodina lidské společnosti, lůza a donutí, tak jak jsou, vše rychle a navždy opustit.

Obuv a šaty, které mají na sobě musely často vydržet stovky kilometrů dlouhé pochody do nejisté ciziny. Staří lidé a novorozeňata z velké většiny nemohli tyto útrapy dlouho snášet, resp. vydržet, nemluvě o nedostatečné zdravotnické péči, pokud vůbec byla. Mnoho z nich zemřelo za nepředstavitelných, nelidských podmínek. Dodnes většina jejich potomků či příbuzných neví, kde se popel či pozůstatky jejich zavražděných blízkých nalézají. Byli to lidé, kteří žili podle křesťanských zásad, starali se o vzdělání svých dětí, byli pilní a mohli nás a naši společnost obohacovat…

Výsledkem tohoto masakru na duši a majetku byla zničená příroda, kultura a následný morální propad společnosti. Z mapy Československa zmizelo přes 3300 jmen měst, vesnic a osad, často i se samotnou vesnicí. To byly také naše „Lidice“, mnohdy větší a rozsáhlejší. Zrovna tak jako se SRN omluvila za zločiny páchané na nevinném obyvatelstvu v době války vojáky SS či Wehrmachtu, měla by se omluvit i Česká republika za zločiny páchané partyzány, národními gardami, československými vojáky a civilisty, ale v době míru a navíc i civilisty, na nevinných spoluobčanech, chce-li se ČR počítat mezi vyspělé demokratické země.

Totéž platí o zločinných Benešových dekretech, které následně tento zločin a etnickou čistku posvětili, včetně Postupimské dohody. Je ostudné, že tyto dekrety jsou stále součástí českého právního řádu. I dnešní následovníci tehdejších mocností by se měli omluvit za tuto obludnou etnickou čistku spáchanou z velké části na naprosto nevinných, kteří se provinili jen tím, že hovořili i německy, tedy na principu nepřípustné a nemravné kolektivní viny.

V principu nevidím rozdílu, kdyby po listopadu 1989 byly vyhlášeny i „Havlovy dekrety“, které by nařizovaly namátkou např.“

1. 1) Zabavení veškerého majetku všem vysoce postaveným komunistickým funkcionářům
2. 2) Zřízení národního tribunálu na potrestání nejvíce odpovědných členů KSČ
3. 3) Zveřejnění seznamu všech členů KSČ, Lidových milicí, spolupracovníků a členů StB, všech jejích udavačů mezi krajany v zahraničí
4. 4) Doživotní zákaz činnosti ve veřejných funkcí všech členů a kandidátů KSČ
5. 5) Nucenou deportaci všech komunistů i s jejich rodinami a malými dětmi do Ruska, Číny, Severní Koreje či na Kubu

Dalo by se jich napsat jistě více. Nepochybně by pak tato dnešní konference byla o něčem jiném, pokud by bylo vůbec zapotřebí ji konat. Benešovy dekrety zahájily likvidaci elity naší země, kterou později úspěšně dokončili komunisté likvidací poledních demokratů a jejich stran. Naše země tak postupně začala ztrácet paměť, duši, tradici, kulturu a tolik potřebnou, skutečnou elitu. Velký národ si ji dokáže nahradit, malému se to nemusí vždy podařit. Příkladů v historii nalezneme dost.

Švýcaři jako malý národ to dobře vědí a nedovolí si hazardovat se svoji elitou tak jako náš národ. Podobně jako Benešovy dekrety zlikvidovaly elitu a posunuly náš národ na Východ, mohly „Havlovy dekrety“ pomoci obnově skutečné elity a cestě zpět na Západ, kam nepochybně patříme.

Že u nás žádná elita není, resp. nedostává prostor v médiích svědčí i to, že skandální způsoby prezidenta Václava Klause v Chile se neodvážil nikdo z veřejně známých a uznávaných osobností zkritizovat. Podobně jako všichni politici, známé osobnosti a organizace za lidská práva mlčí k hladovce politického vězně Ing. Jiřího Fialy. Máme jednostrannou, chcete-li, poloviční elitu, chybí nám elita skutečná, tedy i mravní, ochotná se svým osobním příkladem angažovat, riskovat a zasadit se za nápravu věcí veřejných.

Přiznám se, tak jako jistě mnozí z vás, že jsem až donedávna o sudetoněmecké problematice mnoho nevěděl a pokud jsem se něco ve svém mládí dozvěděl, tak slovo Sudety u mne automaticky evokovalo představu nacismu, fašismu, prostě něčeho špatného. To byl výsledek cíleného působení komunistické propagandy, trvající takřka 50 let a která působí na většinu obyvatel ČR dodnes.

Naštěstí už ne tolik na mladou generaci, která se začíná zajímat stále více o minulost své země. Potřebuje znát fakta a získat vědomosti. K tomu patří otevřený dialog a podobné konference jako je tato dnešní. Kdo dnes ví, že čeští Němci tvořili 1/3 obyvatelstva a dokázali přitom vytvořili svojí poctivou a kvalitní prací mnohem větší část národního důchodu země, než jen jeho jednu třetinu?

Mnoho našich jmen zní německy, nebo je německých. To znamená, že i v mnoha z nás je také trochu německého a ani dnes to nikomu nepřijde zvláštní či nenormální.

Nezapomeňme, že právě díky společnému soužití a zdravé konkurenci se po staletí vytvářely hodnoty a vyprodukovaly to nejlepší ať už z české, německé, židovské či jiné strany. Měli bychom se k této vzájemně prospěšné a obohacující symbiose opět začít vracet a hlásit.

Sudetským Němcům se kdysi říkalo „der Böhme“. Osobně raději používám výstižnější výraz čeští Němci. Byla to značka kvality a důvěryhodnosti. Jakoby v sobě spojili ty nejlepší německé a české vlastnosti, formované navíc krajinou kde po staletí žili. Stále nám zde chybí. Poznal jsem jich v poslední době mnoho a musím říci, že jsem byl překvapen jaký vztah stále mají ke své rodné zemi. Možná jsou stále v mnohém větší vlastenci než většina Čechů. Je obdivuhodné, jaký vztah si i po tolika letech a po takovém bezpráví, dokázali udržet ke své rodné zemi. Přirovnal bych je ke švýcarským Němcům, také jsou po staletích jiní a ochotni bojovat za svoji vlast stejně tak jako italští, francouzští či rétorománští Švýcaři. To pochopí a uzná každý rozumný člověk. Proč má český člověk takový problém se sudetskými Němci? Nedivme se mu, když byl po léta obětí cílených lží a desinformací ovlivňován a formováno jeho myšlení tak jak si moc přála. Bylo by proti přírodě chtít očekávat, že se toto šedesátileté působení změní přes noc.

Málokdo např. ví, že kdysi v Karlových Varech protestovalo proti Hitlerovi 70.000 Sudetských Němců, jak nám ukázal pan Čáslavský v jednom ze svých pořadů ze starých filmových archivů v ČT. Také asi málokdo z vás ví, co se stalo 4.3.1919? Sudetští Němci protestovali - neozbrojeni - za své právo na sebeurčené obsaženého ve Wilsonových 14 bodech. Výsledek: 54 mrtvých, mezi nimi bylo 20 žen, 2 mladiství, 3 dětí ve věku 11 – 13 let, a 104 těžce zranění. Většinu mrtvých napočítalo městečko Kadaň (25) a Šternberk(15), mrtví byli v Karlových Varech, Chebu, Hostinném a ve Stříbře.

Vše má své příčiny - a následky.

Přítomnost zatěžovaná minulostí

Je ostudné, že komunisté jsou dnes v Parlamentu ČR i v EP! Tedy následovníci těch, kteří tuto etnickou čistku realizovali a která měla za následek tolik životů, tragických lidských osudů, likvidaci staletých domovů nevinných! Je třeba stále mluvit o zločinech komunismu stejně jako o zločinech nacismu, fašismu a zasadit se o odsouzení komunistických zločinů mezinárodním tribunálem! Stejně tak, jako byly odsouzeny zločiny nacismu a fašismu v Norimberku či v Jugoslávii!

Komunismus byl v mnohém horší než fašismus. Fašismus zabíjel a vraždil nevinné hlavně v době války, komunismus v době míru, v drtivé většině nevinné, bezbranné a loajální občany, kteří se stali také obětí zrůdného režimu, tak jako sudetští Němci po roce 1945! Zlo je nutné vždy pojmenovat, jasně definovat a odsoudit. Nikdy není pozdě.

Sudetským Němcům je neustále předhazována masová kolaborace s Hitlerem, které se ve velké většině nedopustili a přesto byli za ni kolektivně potrestáni, jako by byla zločinem mateřská řeč. Na druhé straně za kolaboraci se stejně zločinným komunistickým systémem, který byl mnohem horší a kdy se kolaboraci docházelo masově a prokazatelně a kterou podporovala i vláda ve formě hesla se „Sovětským svazem na věčně časy“, nikdo u nás potrestán nebyl.

S pomocí vlajky, která má na jedné straně srp a kladivo (spolu s odkazem na naši petici www.bezkomunistu.cz) a na druhé hákový kříž, upozorňuji na různých místech, že jsou to identické symboly stejně bezprávných režimů. Pod těmito symboly byly stamilióny lidí vražděni, mučeni, vězněni, nebo odsuzováni k životům v nelidských podmínkách.

U lidí, kteří se s touto moji výzvou, nebo chcete-li poselstvím nechtějí vyrovnat, narážím na nepochopení a předsudky. Uvažují, jako bych byl komunista či nacista, podle toho na kterou stranu vlajky se právě dívají. Kdo se ale pokusí nad tím více a nezaujatě zamyslet, nutně dojde k poznání, že musíme přehodnotit naše myšlení a režimy, vládnoucí pod těmito symboly, už nikdy nepřipustit k moci.

Ono pomyslné srovnání Benešových a Havlových dekretů by nedopadlo stejně tak, jako srovnání obou stran výše uvedené vlajky. Na vlajce není rozdílu mezi oběma jejími stranami – mezi dekrety by byly rozdíly zcela jistě! Zatímco Benešovy dekrety byly nemravné, nezákonné a uskutečnily se, Havlovy by byly mravné, zákonné a skutečně potřebné – a neuskutečnily se!

Jak jsem se k této problematice dostal? Díky panu Tomáši Pecinovi - https://www.pecina.cz/ , schopnému, charakternímu, vzdělanému člověku, postrachu české, neschopné až paralyzované, postkomunistické justice. Působí v ČR jako publicista a překladatel. Svými skvělými právnickými vědomostmi pomáhá nezištně mnoha lidem. Díky jemu jsem se měl možnost seznámit i s touto temnou stránkou naší země a jejích dějin. Mj. Ústavní soud ČR vyhověl jeho stížnosti, jako u několika dalších, ohledně povinnosti všech soudců a státních zástupců zveřejnit své členství v KSČ.

Od té doby se pokouším svoji, zejména publicistickou činností, vnášet více světla do této tak dlouho zamlčované, temné minulosti. Chci věřit a doufat, že většina občanů naší země je schopna přehodnotit své dosavadní postoje, až pozná pravdu o minulosti své země. Napadá mne výrok Jaroslava Haška: „Dějiny už máme, nyní zbývá napsat historii.“

Apeluji na charakter a osobní odpovědnost každého občana, abychom mohli šanci na skutečnou demokracii uchopit a realizovat. Ta začíná už v mateřských školkách a pokračuje na dalších vzdělávacích stupních. Ve Švýcarsku jsem poznal, jak může demokracie fungovat a jak se mohou občané dobře cítit v zemi s funkční demokracií.

Jsem si dobře vědom, že i kdybychom zde zavedli švýcarské zákony, demokracii by nám nezajistily. Tu tvoří především kvalita lidí a občanské společnosti. Skutečný demokrat zná svá práva, ale především dbá svých povinností, právě v zájmu zajištění svých práv a ostatních spoluobčanů. Nemůžeme proto očekávat rychlý návrat demokracie po tak dlouhé době totalitní devastace téměř všeho, zejména lidského myšlení a křesťanských hodnost.

O to více jsme povinováni na jejím návratu pracovat s vědomím, že její návrat do naší země urychlíme, a že doba jejího návratu bude podstatně kratší než doba jejího odcházení. Není podstatné kdo co kde a kolik udělá, ale aby každý z nás dělal maximum a nebál se postavit jakékoliv formě zla se kterým se potká. Návrat skutečné demokracie bude přímo odviset i od míry počtu odborně a mravně nezpochybnitelných osob, které zaujmou odpovědná místa v naší společnosti.

Bez pravdy není žádná nadějeplná budoucnost

Pravda je základem každého vzkvétajícího soužití mezi lidmi. Proto bychom ji měli od každého státu, který chce prosperovat a nazývat se demokratickým, očekávat.

Rodinní příslušníci a příbuzní sudetských Němců mají nezadatelné právo vědět, co se s jejich zavražděnými rodinnými příslušníky či příbuznými stalo.

Proč se tak urputně náš stát brání přispívat k pravdě o naší minulosti. Filmy Davida Vondráčka „Zabíjení po česku“ a „Řekni, kde ti mrtví jsou“, vzbudily značné emoce. Na tom druhém jsem měl tu čest spolupracovat. To ukazuje, jak nutné je vnést světlo do této temnoty a v případě potřeby každý jednotlivý případ vyšetřit. Ještě žijí postižení, kterým můžeme navrátit trochu důstojnosti. Když jim dokážeme sdělit pravdu, máme potom i skutečnou šanci ke smíření.

Jen ten kdo přizná vinu, může doufat v odpuštění. Pokud se ale budeme nadále pohybovat v mlze, budou všechna česko-německá setkání jen polosrdeční záležitostí a neupřímným, podvodným kompromisem. Chceme snad na takovém nemravném základě stavět naši budoucnost s evropským sousedem a nejsilnější ekonomickou zemí Evropy?

Dost mne překvapilo, že při nedávné návštěvě bavorského premiéra Horsta Seebachera v Praze se dostavilo kolem 45 zástupců německých médií, ale na TK nepoložili ani jednu otázku přímo jemu či jeho českému protějšku? Ovšem, povoleny byly jen tři…? Jednu jsem položil premiéru Petru Nečasovi právě na toto téma. Pravda byla umně, diplomaticky skryta. Jde skutečně jenom o hospodářské vztahy? Němečtí politici se našim skrytým, nevysloveným obavám, přizpůsobili, aby alespoň mohla proběhnout jednání. Chceme snad v této nedůstojné křeči neschopnosti pokračovat? Pokud ano, nemůžeme se potom divit dalšímu morálnímu propadu naší společnosti.

V mém druhém domově, Švýcarsku, by nikoho nenapadlo považovat druhého za „nešvýcara“ jen proto, že mluví jinou řečí. Pro každého Švýcara, podobně jako pro každého Američana, je naprosto přirozené, být hrdý na svůj etnický původ, ale v zahraničí vystupuje ne jako německý, italský, francouzský či retorománský Švýcar, ale jako Švýcar. Jiné národnostní skupiny jsou obohacením každé demokraticky vyspělé země za předpokladu, že se s ní ztotožní a považují ji za svůj domov. U sudetských Němců tomu tak bylo. Ve velké většině dobře vycházeli se svými spoluobčany českého původu. Až politika toto staleté, prosperující společenství narušila a zničila.

Bylo by zajímavé si zkusit představit, jak by asi vypadalo území dnešní České republiky, kdyby zde po dlouhá staletí žili jen Češi - ostatně i první Češi přišli také na území, kde se jejich předkové nenarodili. Obávám se, že by naše země vypadala zcela jinak, pokud by vůbec byla – včetně naší zlaté, stověžaté Prahy. Ostatně i dle celonárodní ankety si občané ČR nedávno jako Největšího Čecha zvolili Karla IV. a ten jak víme neměl jen české kořeny. Takových příkladů bychom našli jistě mnoho.

Aby se daly věci do pohybu, založili jsme spolek Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, který se mj. dal za cíl provádět i objasňování zločinů v naší minulosti – www.sudetsti-nemci.cz – osobně jsem podal např. TO ve věci nalezení ostatků 283 lidí loni v srpnu v Deštné v Orlických horách, protože byly v rozporu se zákonem, tedy bez patřičného šetření,  prohlášeny za zbytky 200 let starého hrobu. Policie už případ vyšetřuje. Dokonce se mi přihlásil i první korunní svědek ze SRN.

Nedávno mi také volal pan Jiří Wonka z Vrchlabí, že ví o dvou hrobech, kde se ještě několik hodin po masakru hýbala země. Mimochodem má také německé předky. Jeho bratr Pavel Wonka byl posledním obětí komunistického režimu – zavražděn v dubnu 1988.

Pokud chceme jít smysluplnou a nadějnou cestou obnovy a vybudování Evropy, nebude ji nikdy možné uskutečnit na základě zamlčovaných zločinů v minulosti a popírání pravdy.

Vše podstatné o i další moji práci a činnosti se můžete dozvědět na mých webových stránkách – www.sinagl.cz

Mne těší a potvrzuje kvalitu jejich obsahu, že návštěvnost po roce provozu přesáhla už přes 2 miliony návštěvníků, z 247 zemí a stále narůstá. Věřím, že i mnozí z vás už oceňují mé týdenní Bulletiny českém jazyce a občasné i v německém a anglickém. Pokud nejste v mém adresáři a měli byste zájem o pravidelné zasílání Bulletinů, prosím kontaktujte mne – buď zde, nebo na můj e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Závěrem mi dovolte tři citáty:

* * *

„Který stát byl tak silný, že nemohl být zničen nenávistí do základů?“

„Je snadnější rozbít atom než lidský předsudek.“ Albert Einstein

„Mým největším úkolem je ochránit můj lid před jejich politiky.“ Císař Franz Josef

* * *

Děkuji vám za pozornost

Jan Šinágl, Kutná Hora, 13.května 2011

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)