O výročí jeho popravy a dalších vlastenců, informovaly včera Události ČT, jak jinak krátce a jako jednu z posledních zpráv…
Už 20 let čtu každé léto na našich letních táborech dětem při večerním čtení z knihy povídek Otakara Batličky Sázka v klubu AGS, kdy jim nejprve vyprávím o jeho dobrodružném životě. Děti jsou nadšeny, některé už znají mnohé příběhy zpaměti, ale chtějí je stále znovu slyšet. Vždy je ale dokáži překvapit. Každá povídka, byť opakovaná, je tak vždy originální, danná atmosférou večera a spontáními reakcemi dětí. Kniha už se mi rozpadá a nové v tomto provedení se skvělými ilustracemu už nejsou k dostání ani v antikvariátech. Je pro mne ctí, že mohu odkaz Otakara Batličky šířit touto cestou, když toho naše společnost není schopna. Jeho knihy by měly být součástí povinné četby na ZŠ. Úžasnou formou sdělují dětem mravní hodnoty, které z naší společnosti mizí, resp. zcela zmizely. Bez nich ji nečeká nic dobrého. Nedivme se, že děti a mládež neznají české hrdiny a vlastence, zato znají Hitlera...
Jan Šinágl, 14.2.2021
***
Zapomenutá výročí narození dvou velkých mužů naší země!
***
Hvězda Mittenova
Obyvatelé malé vesničky ležící v srdci švýcarských Alp klidně spali. Stříbrné měsíční světlo zalévalo vysoko zasněžené střechy. Bylo kolem jedné hodiny po půlnoci, ale vysoko nad vesničkou na nejvyšším bodě pohoří blikalo světlo.
Ponocný, provázený statným vlčákem, vzhlédl k oknu a zabručel si do hustého plnovousu: „Á - pan profesor Mitten zase hlídá hvězdy. Ten člověk nespí už od doby, kdy já jsem ponocný - deset let. Co jen na těch hvězdách vidí!?“
Jako by se chtěl přesvědčit o tom, že tam ve hvězdách opravdu není nic k vidění, vzhlédl ponocný vzhůru k obloze, na které zářily třepotavým leskem hvězdy. Nehybně stály na svých místech a údolí odpočívalo v klidu a míru.
Hvězdář a matematik profesor Mitten pobýval opět jako každou noc ve své soukromé hvězdárně. Byl to penzista, původně profesor matematiky na univerzitě v Ženevě. Po odchodu do důchodu si vyhledal pro svůj cíl ideální místo. Zde v horách si zakoupil pozemek a na něm nechal podle svých dlouho připravovaných plánů postavit dokonalou hvězdárnu.
Žil v horách úplně sám. Jednou týdně mu lidé z vesnice přinesli potraviny, poštu a různé nezbytnosti. Ve dne spal a v noci dlel duchem mimo tento svět - ve hvězdách. Sedí ve velké okrouhlé místnosti s kupolí místo střechy v pohodlné lenošce, bílý plnovous mu splývá na prsa, nohy má obalené houní. Je schýlen nad kupou výpočtů a poznámek a spokojeně si říká:
„Našel jsem tě, má hvězdo! Objevila ses v nekonečnu před deseti lety. Noc co noc jsem pozoroval tvůj běh kosmickým prostorem. Tvá dráha vedla bezpečnými cestami, ale pak ses ze své cesty odchýlila! Dnes, ano, dnes přesně za tři hodiny poznám, zda jsou mé výpočty správné! Dnes přijde, hvězdo, která neseš moje jméno, Mittenova hvězdo, tvůj konec! Bylo mým životním cílem objevit novou hvězdu - našel jsem tebe! Sledoval jsem tě a žil jsem s tebou - a za dvě hodiny je mi souzeno, abych spatřil tvůj konec!“
Tak mluvil starý profesor sám k sobě. Rozvážně přistoupil k ohromnému dalekohledu a otočením kola nařídil tubus do směru své hvězdy. V zorníku dalekohledu se objevilo několik zářících hvězd. Vzadu, daleko, daleko vzadu plála namodralým jasem Mittenova hvězda! Astronom Mitten ji upřeně a soustředěně pozoroval. Vesmír je klidný, tak jako jiné dny - a přece se něco děje!
V nekonečném prostoru nedaleko Mittenovy hvězdy se objevil malý světelný bod, obklopený mlhovinou. Profesor na něj zaostřil svůj přístroj. Ano! Blíží se zkáza jeho hvězdy! Letí vesmírem rychlostí tisíců kilometrů za vteřinu! Výpočty profesora Mittena jsou až do této chvíle správné. Kometa, procházející dráhou jeho hvězdy, rudě zářila. Profesor vidí jasně, jak jeho hvězda začíná pociťovat blízkost obávané komety. Hvězda žhne bílým světlem, přecházejícím chvílemi do oslepujícího jasu.
Profesor křečovitě svírá hledí dalekohledu, na čele se mu objevují kapky potu. Jeho, jeho hvězda je blízká zkáze! Tam, milióny světelných roků daleko, se v příštích několika minutách odehraje katastrofa - srážka dvou nebeských těles! Teď!
Před očima starého hvězdáře zaplálo světlo, tisíce jiskérek všech možných barev se před jeho očima rozlétly! Jinak nic neporušilo vzhled hvězdného nebe ani noční klid malé švýcarské vesničky. Všude vládl pokoj a mír. Hvězdy stály na svých místech jako jindy a bílý měsíc dál zaléval malou vísku v údolí svým stříbrným studeným světlem.
Když se ráno rozednilo, ponocný se podivil, že světlo ve hvězdárně profesora Mittena ještě svítí. Nebylo nikoho, kdo by jej zhasl! Profesor a matematik Mitten ležel mrtev pod svým dalekohledem. Skončil svoji životní pouť v téže chvíli, kdy jeho hvězda - Mittenova hvězda - ukončila svou pouť vesmírem.
Z knihy Otakar Batlička: Sázka v klubu AGS a jiné povídky a kreslené seriály.
***
„Země, která zapomněla na své hrdiny, se na ně rozpomíná.“
Václav Havel, Brookwood, Anglie, březen 1990
Komentáře
KM.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.