Mnozí z nás jsme se s tímto pojmem setkali ve fyzice v nauce o teple, kde má tato veličina své kořeny a dále v průběhu času, ve všech možných oblastech. Některým z nás není úplně jasné co vlastně entropie popisuje, protože se jedná o jednu z nejnáročnějších fyzikálních veličin z hlediska pochopení jejího obsahu. Navíc se jedná o velice zajímavou veličinu, obecnějšího charakteru, kterou lze popisovat i jiné zákonitosti přírody, vesmíru a lidského snažení.
… Entropie a její nárůst v přírodě, v uzavřeném systému našeho životního prostředí charakterizuje naši cestu k zániku a sebedestrukci. Z energetického pohledu je využívání neobnovitelných energetických zdrojů, jaderné energie a prostředků, které převyšují přirozenost přírody zatěžující naše životní prostředí. Toto zatížení neustále narůstá společně s entropií a chaosem v podobě hurikánů, nadměrného tepla, sucha nebo dešťů. Příroda sama o sobě nezná chaos, má svůj pevný řád a jen my jej společně s nárůstem entropie vytváříme, protože využíváme fyzikálních zákonitostí do krajních mezí, které nejsou k životu zapotřebí.
… Pokud přijdou do styku dvě tělesa, jedno teplé a druhé studené, předají si teplo. Původní teplé zaznamená úbytek entropie a původní studené zaznamená nárůst entropie. Celková entropie obou těles však naroste, protože dojde k degradaci energie, klesne teplota. Z toho plyne, že vše ve vesmíru směřuje k nárůstu entropie, která v komplexním pojetí pouze narůstá společně s chaosem a dezorganizací. To je problematika, která se netýká pouze techniků, ale také filozofů apod.
ENTROPIE V DENNÍM ŽIVOTĚ
Entropie je tedy mimo jiné definována jako míra neuspořádanosti systému a je možné na ni pohlížet a měřit ji jako chaos, dezorganizaci systému. Pojem entropie se v běžném životě nevyužívá v takové míře jako když se bavíme o energii a její přeměně, přesto by se náramně hodila k popisu určitého chování a snažení. Využití tohoto pojmu v netechnických oblastech není ničím novým a bylo na toto téma napsáno několik článků a dokonce knih. Ukažme si tedy několik příkladů ze života, kde entropii a její nárůst lze snadněji pochopit, a také využít pro popis děje.
… Mít dezorganizovanou, vysoce entropickou armádu znamená nemít armádu žádnou. Snaha mít jednotné velení je nezbytným prostředkem k vedení válek. Jedna armáda složená z deseti divizí je desetkrát silnější než deset armád po jedné divizi. Evropská unie bude jako jeden stát silnější než dvacet samostatných států. Podobně USA by jako 50 samostatných zemí nevytvářelo tak silné hospodářství. Staré klišé "rozděl a podrob si", lze přepsat na "navyš nepřítelovu entropii a porazíš jej snadněji".
… Víme, že mechanické tření je vždy doprovázeno produkcí entropie a snížením výkonu. Můžeme to zevšeobecnit na denní život. Když to v osobním životě nebo v práci "skřípe", neboli jde ztuha, přináší to nárůst entropie a nevěstí to pochopitelně nic dobrého. Špatné vztahy na pracovišti snižují produktivitu a zvyšují entropii. Doufejme, že budeme jednou schopni objevit procedury ke kvantifikaci entropie generované při netechnických procesech a možná i označit její primární zdroje a hodnotu.
Také víme o volné expanzi (nebo explozi) a nekontrolovatelných chemických reakcích, generujících entropii, které jsou vysoce nevratné. Podobně jako bezuzdné otevření úst a vyslovení určitého, afektem podpořeného, výroku doprovázeného nárůstem entropie a nenapravitelnou škodou na mezilidských vztazích. Pošlete-li jednou svého šéfa kamsi, těžko se to dá vrátit se slovy já to tak nemyslel, entropie naroste až do výše vaší výpovědi.
Závěr
Entropie a její nárůst v přírodě, v uzavřeném systému našeho životního prostředí charakterizuje naši cestu k zániku a sebedestrukci. Z energetického pohledu je využívání neobnovitelných energetických zdrojů, jaderné energie a prostředků, které převyšují přirozenost přírody zatěžující naše životní prostředí. Toto zatížení neustále narůstá společně s entropií a chaosem v podobě hurikánů, nadměrného tepla, sucha nebo dešťů. Příroda sama o sobě nezná chaos, má svůj pevný řád a jen my jej společně s nárůstem entropie vytváříme, protože využíváme fyzikálních zákonitostí do krajních mezí, které nejsou k životu zapotřebí.
Například teplo domova (20°C) vytváříme ve vzdálených elektrárnách pomocí páry o teplotě několika set °C, těžíme uhlí (zdevastujeme krajinu a nastavujeme životy v dolech), uhlí spálíme (což je nejprimitivnější využití jedinečné chemické suroviny, která není nahraditelná), pak ohříváme páru, tou roztáčíme drahou turbínu, tou poháníme generátor a tím produkujeme elektrickou energii. Pak následuje dlouhé ztrátové vedení a pak teprve my, co tím zbytečkem drahé energie vytápíme špatně zateplené budovy, drahá švejkovina... Přitom je dostatek tepelné energie všude kolem. Jediným výrazným primárním zdrojem energie na Zemi, který nezpůsobuje nárůst entropie je energie slunečního záření. Slunce si svou entropickou daň zaplatí svým zánikem za miliardy roků a my s ním, pokud nezanikneme mnohem dříve vlivem vlastního chaosu, neuspořádanosti, nevratnosti a entropie a nejen té energetické.
Datum: 21.3.2002
Autor: Dalibor Skácel
***
Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (1. část)
Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (2. část)
Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (3. část)
Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (4. část)
Nadační fond Svědomí národa: Příběh vědkyně MUDr. Soni Pekové, PhD.
***
Komentáře
„Entropický“ režim je tak odsouzen ze své podstaty stát se v poslední instanci obětí svého vlastního smrtícího principu, obětí nejzranitelnějš í, dík svému osudnému nedostatku jakékoli vnitřní intence, která by ho nutila tak říkajíc čelit sobě samému. Život je naopak schopen tím úspěšněji a vynalézavěji – v duchu svého nepotlačitelnéh o směřování proti entropii – vzdorovat svému znásilnění, čím rychleji znásilňující moc tuhne a kornatí.
Umrtvujíc život, umrtvuje tedy společenská moc i sebe samu – a tím posléze i svou schopnost umrtvovat život.
Jinými slovy: život lze dlouho a velmi důkladně znásilňovat, zplošťovat, umrtvovat, – a přece ho na-konec natrvalo zastavit nelze: třeba tiše, v skrytu a zvolna, – přeci jde dál; třeba tisíckrát sobě odcizen, – přeci se vždy znovu nějakým způsobem vrací sám k sobě; byť byl sebevíc znásilněn, – přeci jen nakonec vždycky přežije moc, která ho znásilňovala.
Nemůže tomu být jinak dík hluboce kompromisní povaze každé „entropické“ moci, která potlačuje a může potlačovat život jen tehdy, když nějaký život existuje, a která je tedy koneckonců zároveň na život existenčně odkázána, aniž by ovšem on byl existenčně odkázán na ni.
Jediná síla, která může život na naší planetě skutečně zničit, je ta síla, která nezná kompromisu: totiž globální kosmická platnost druhého zákona termodynamiky.
Václav Havel
Karel Oliva, LN, 1.7.2021, Poslední slovo, Délka školní docházky
Což je docela nadějné. Pokud porozumíme přírodním i kulturním zákonitostem, aspoň víme co se to kolem nás (ale i v nás) děje...
VM
Měřitelná míra neuspořádanosti v mnoha lidských oborech. Tedy i v oblasti pořádku spíše chaotického pořádku v lidské společnosti. Domnívám se, po zkušenostech organizování záchrany a ochrany obyvatelstva před covidem, je v Česku na velmi nízké úrovni.
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.