Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Za komunistů bylo lépe, myslí si podle průzkumu agentury STEM třetina až polovina populace. Byl jsem na konci osmdesátých let sice jen náctiletý, přesto si dovolím tuto stručnou poznámku k tématu, neboť se zdá, že jsem tehdejší realitu vnímal o mnoho důsledněji, než mnoho respondentů uvedeného průzkumu. Nejde vůbec jen o pro ně nicotnou možnost volně cestovat, jde o celkový stav společnosti, ekonomiky, politiky a obecně o prostředí, které nás obklopovalo. To si nepamatují, jak nebylo možné volně mluvit (natož psát např. takovéto, v mém případě často “protirežimní” texty)?

Nepamatují si špinavá a okopaná města, kde na většině ulic padala lidem omítka z domů na hlavy? Nepamatují si stejně tak vypadající venkov? A jak žalostný byl stav opravdu mnohých památek? Nepamatují si ostatně téměř celou infrastrukturu v katastrofálním stavu? Nepamatují si, jak jsme za našimi západními hranicemi, například v Západním Německu (pokud se do něj někdy podařilo vycestovat), vyjeveně pozorovali upravenou krajinu, kvalitní, uklizené a čisté silnice, výborné značení, nové čerpací stanice, zářící obchody a celkově upravená města či vesnice? Nevnímají, že takové prostředí k životu máme dnes také doma a připadá nám to běžné ba nepodstatné?

Nepamatují si naše socialistické zdravotnictví a o léta nižší věk dožití? Nepamatují si „úžasné“ životní prostředí ve velkých městech, kde 2-3 tisíce mikrogramů emisí na m3 nebyla žádná výjimka?

Nepamatují si, jak v odporných obchodech neustále mnoho produktů chybělo, jak museli i základní potraviny jako mléko nebo máslo pravidelně shánět v několika obchodech najednou? Jak téměř cokoliv podstatnějšího bylo nutné řešit přes známé či za úplatky, neexistoval výběr a bez rozmyšlení jsme brali v podstatě cokoliv západní provenience? Nedokážou si spočítat, že vzhledem k běžným (středním – nikoliv průměrným) výplatám a nominálním cenám dnes bylo tehdy dráž, téměř u všech komodit (viz např. možná ne absolutně objektivní, přesto dosti výmluvná stránka)? O pochybné nebo zdraví ohrožující kvalitě či zaostalé úrovni mnohých produktů ani nemluvě.

Nepamatují si tu totální ekonomickou neefektivitu a plýtvání zdroji? A ten politický marasmus? Nebo všudypřítomné drobné či větší úplatkářství (dnešním slovníkem korupci), často kvůli získání věcí běžné potřeby? Opravdu by raději žili tito zapomnětlivci v totálně nesvobodném prasečáku, hlavně že by jim bez přílišné námahy „ti nahoře“ dali nažrat?

Nechce mi tomu uvěřit. Mohl bych tak jistě pokračovat, určitě si každý rozumně uvažující člověk dosadí do výčtu to své (tak jako např. autor tohoto článku). Ano, nelíbí se mi dnešní systém, který se širokým obloukem téměř nezadržitelně vrací zpět do socialismu. Vadí mi všudypřítomný státní dirigismus, pokrytectví vnucené politické korektnosti a velké množství dalších problémů současnosti, které se mě dotýkají. Ale nedá se to s minulým režimem prostě srovnat. Kéž bychom mohli těm brblajícím hlupákům dopřát trvalý exkurz zpět do doby reálného socialismu, se všemi atributy tehdejší doby a s vědomím, že pro ně není cesta zpátky. Moc bych jim tu studenou sprchu přál, aby pak dokázali odlišit nostalgii vlastního mládí od zvráceného a neobjektivního vnímání reality minulého režimu. Já prostě nehodlám zapomínat…

http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=21368

* * *

Nelze očekávat, že se společnost, deformovaná po generace totalitou, začne v demokracii chovat obratem demokraticky. Naopak, využije, resp. zneužije jejích výhod stejně přirozeně jako za komunismu. Nelze požadovat vyspělou demokracii po generacích mravní a ekonomické devastace národa a země. Demokracie je funkční jen pokud je vyspělá občanská společnost. Ta se u nás teprve začíná tvořit. Bez vyspělé občanské společnosti požírá demokracie sebe samu. Proto bych neodsuzoval starší generace. Žily po většinu života v jednom nenormálním „světě“, bez rozhledu, vzdělání a pravdivých informací. Žily a myslely provinciálně, neznaly svět, řeči, znaly jen nejbližší „kopec a hospodu“, nevěděli a dodnes neví nic o skutečném světě. Nemůžeme se proto divit, že se jim stýská po starých „jistotách“ a neodpovědnosti za své životy, kterou přebral stát a kdy to špatné vytěsňují ze své paměti. Požadavek „jistot“ je cestou k jisté bídě. Vyspělá společnost omezuje nejistotu. Dává každému možnost, aby si sám její stupeň svými schopnostmi určil. Nadstandardně pomáhá jen nemocným a postiženým. Podporovat lenochy a neschopné na úkor poctivých, pracovitých a slušných vede dříve či později ke zkáze a bídě – jak mravní, tak následné hospodářské.

Jan Šinágl, 1.2.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)