Sbírání plastových víček prý Čechy baví. Mají zábavu a ještě pomohou nemocným dětem s financováním zdravotních pomůcek a nákladné léčby, kterou nehradí zdravotní pojišťovny - „Denně se v ČR otevře více než 5 milionů PET lahví, což je více jak 10 tun víček za cca 70 000,-Kč. Pojďme je vrátit zpět do oběhu a využít znovu ve výrobě a zajistit potřebným alespoň tuto pomoc!“ Pro mě rozhodně ne! Spotřeba nápojů v neekologických plastech pro mě není argument, jak pomoci potřebným českým dětem! Uvrhnout občany do sběrového běsnění a zastřít tak základní problém.
Se šílenstvím sběru plastových víček se asi setkal každý z nás. Sběrná místa v obchodech, školách, knihovnách a na nich umístěné letáčky s fotografiemi dětí na vozíčku, polohovacích postelích a prosbou jejich rodičů: „Sbírejte s námi, prosím! Prosíme vás o pomoc!“
21. století, Česká republika, děti narozené se zdravotním postižením a jejich rodiče, kteří by pro své handicapované děti udělali cokoli, aby jim ulehčili jejich bytí na tomhle světě. Bohužel ne všechny kompenzační pomůcky a léčebné pobyty hradí pojišťovna, a ne všichni rodiče pocházejí z vyšších příjmových skupin, aby si vše mohli zafinancovat sami. Taková je dnešní realita, drsná a neměnná.
Osobně těmto dětem mohu pomoci pouze finančním příspěvkem, vodu v PET lahvích nekonzumuji a pokud ano, tak zřídka. Nejsem a nebudu víčkař i proto, že mě tahle bohulibá činnost uráží za bezradné rodiče, kteří se zde chytají každého stébla. Jako speciální pedagog vím, že dětí s postiženími neubývá, stále častěji se rodí děti s kombinovanými poruchami, tudíž „víčkaření“ bude i v budoucnu pokračovat.
… Fotky míst z celé ČR, kde stojí pytle s plastovými víčky, hromady pytlů, plakátky s výzvami, akce konané pro Patriku, Patrika v kočárku a u ní otec, který zavazuje pytel s víčky. Patrika ve vertikalizačním stojánku, pořízeném z peněz za víčka, Patrika na papírových krabicích s víčky, odvoz 230 kg víček, víčka, víčka a znovu víčka. Unavená Patrika s nepřítomným výrazem, posazená na velký pytel s víčky, který stojí pod tabulí jedné brněnské základní školy. Zkrátka a dobře život malé Patriky a jejich rodičů je spojen s barevnými šroubovatelnými uzávěry PET lahví. Barevný plastový smutek…a naděje. Naděje pro Patriku.
Jistá Laďa v dubnu 2015 rodičům Patriky na jejich FB nechala vzkaz: „Co kdybychom začli naše těžce nemocné děti léčit ze státních peněz a na přistěhovanou sociální verbež bychom začali sbírat víčka od pet lahví?“ (doslova na FB)
Na to matka Patriky odpověděla: „Tak s tím souhlasíme….ale to se tady nikdy nestane ….bohužel žijeme v ČR... takže musíme sbírat dál víčka pro naše milované nemocné dětičky. Děkujeme Vám za pomoc a za každé víčko pro Patričku.“
Z její odpovědi vyzařuje přijetí role věčných sběračů i rezignace matky zároveň. „Chceme pomoci svému dítěti, musíme to dělat…jiná cesta není. Sbírat je ta šance…“
Ptám se a nejsem sama. Co je to za stát, kde se dlouze a pořád žvaní o integraci a inkluzi zdravotně a psychicky postižených dětí, kde se čerpají nekonečné prostředky z fondů na romskou minoritu, na invazivní projekty k pochopení islámu a utlačované homosexuality, za stát, kde není možné zajistit důstojný život a rozvoj těžce handicapovaným dětem, které naše medicína s velkými ovacemi přivádí hrdě na tento svět?
„Denně se v ČR otevře více než 5 milionů PET lahví, což je více jak 10 tun víček za cca 70 000,-Kč. Pojďme je vrátit zpět do oběhu a využít znovu ve výrobě a zajistit potřebným alespoň tuto pomoc!“
Pro mě rozhodně ne! Spotřeba nápojů v neekologických plastech pro mě není argument, jak pomoci potřebným českým dětem! Uvrhnout občany do sběrového běsnění a zastřít tak základní problém.
A závěr? Zatímco se nelegální uprchlíci v utečeneckých táborech v naší zemi budou rozvalovat na postelích a řvát, že oběd číslo 2 nebyl dost halal, budou čeští rodiče a další občané tohoto státu dál sbírat pokorně barevný plast. O miliardu korun na jejich nemocné děti nikdy žádný ministr České republiky nepožádá.
Solidarita s potřebnými českými občany a účinná pomoc jim zůstává pro naše vrcholné politiky jen nezajímavým a prázdným pojmem!
http://pravyprostor.cz/plastova-vicka-pro-handicapovane-deti-a-miliarda-korun-pro-uprchliky/
* * *
Škoda, že autorka článku snižuje jeho hodnotu emotivními a urážlivými výrazy „přistěhovanou sociální verbež, rozvalovat na postelích a řvát“ apod.
K tématu všeobecné péče o děti bych připomněl současnou kauzu FOD (Fond ohrožených dětí). Jak to, že odvolaná ředitelka, bývalá komunistická prokurátorka JUDr. Marie Vodičková, není volána k odpovědnosti za způsobené škody v řádech stamilionů korun? Peníze od státu investovala velikášsky do nemovitostí a zaměstnancům neplatila či se zpožděním. To nemluvím o údajném mezinárodním obchodu s dětmi, který měl dle webu K213 FOD podporovat? Odstoupit a zbavit se tak osobní odpovědnosti jen dokazuje, že Vodičková se vůbec neměla stát ředitelkou. Zná snad někdo charakterního komunistického prokurátora?
Bylo by zajímavé zjistit, kolik v FOD činily náklady na jedno dítě měsíčně? Obávám se, že v řádech desitek tisíc korun?! V SOS vesničkách jsou jistě také nemalé, ale těžko stejné, nebo vyšší. Osobně bych podporoval usnadnění adopce, aby děti poznaly skutečné rodiče, skutečné rodinné domy, byty, tedy domov, než jen „jednu mámu a dům“, při vší úctě k těmto pečovatelkám a vychovatelkám. Adopce by byla také daleko méně finančně náročnější.
Jan Šinágl, 15.8.2015
JUDr. Marie Vodičková a finanční kolaps FOD!
FOD: Bude bývalá komunistická prokurátorka JUDr. Marie Vodičková obžalována?
Read more...