... A protože čeští soudci jsou převážnou měrou osoby málo vzdělané, hloupé, bezcharakterní, za své chyby neodpovědné a až na výjimky nekonečně líné, vypadá stav na exekuční frontě tak, jak jsme toho denně svědky. ...
Vzpomínáte si, jak skončil exekutor Karel z mého námětu na seriál? Jeden z inspirátorů seriálu, ten nejbrutálnější, nejbezohlednější, a proto nejúspěšnější a nejbohatší z českých exekutorů Tomáš Vrána ohlásil ukončení své živnosti za okolností, jež nemohou mého fiktivního exekutora Karla nepřipomenout.
Problém soudních exekutorů ukazuje dysfunkčnost práva v České republice v té nejplastičtější podobě. Problém není ani tak v exekučním řádu, ten je novelisován snad každé dva měsíce, jako v celkovém nastavení systému.
Exekutoři, ačkoli vykonávají činnost, jaká je v právním státě vyhrazena soudům a kvasisoudním orgánům, jsou podrobeni zcela nedostatečné kontrole. Dohled jejich Komory nepočítám, ta je účinná zhruba stejně jako dohled České advokátní komory nad advokáty nebo komory lékařské nad lékaři, kontrola ze strany ministerstva je náhražková a nesystémová (a nefunguje rovněž): hovořím především o kontrole ze strany soudu.
A protože čeští soudci jsou převážnou měrou osoby málo vzdělané, hloupé, bezcharakterní, za své chyby neodpovědné a až na výjimky nekonečně líné, vypadá stav na exekuční frontě tak, jak jsme toho denně svědky.
Soudní kontrola je nezastupitelná a klíčová. Probíhá dvojím způsobem, jednak na procesní úrovni, jednak následně formou rozhodování kompensačních sporů.
Každou exekuci nařídil (nebo, po jedné z novel, jejím provedením exekutora pověřil) exekuční soud a ten by měl projednávat spory mezi exekutorem, stranami a dalšími nezúčastněnými osobami. Projednání jejich podání by mělo být především rychlé: k čemu je mi rozhodnutí o excindační žalobě, které trvá byť jen půl roku, když např. počítač exekutorem neoprávněně odňatý jsem si stejně musel pořídit znovu? Nehledě na to, že soudy shodně s exekutory vyžadují, abych měl ke všem svým věcem nabývací doklad, např. fakturu na mé jméno; obecná promlčecí doba je tříletá, avšak exekutor si může podle zavedené praxe (nikoli podle zákona!) v bytě nebo domě, kde má povinný trvalý pobyt, vzít cokoli, a nemám-li o nabytí doklad, vlastnictví před exekutorem ani před soudem neprokážu, i kdyby to byl sto let starý porcelánový servis.
Neméně důležité je rozhodování o kompensačních sporech. Soudy by měly přiznávat nejen náklady na pořízení nové věci bez ohledu na to, že poškozený zvýšil hodnotu svého majetku (ovšem nedobrovolně: toto české soudy roky řešily v případě sporů o zhodnocení poškozeného motorového vozidla po nehodě), ale rovněž by měly odškodňovat transakční náklady a nemajetkovou újmu, která neoprávněným zahrnutím věci do soupisu vznikla. A také by měly být řešeny případy, kdy exekutoři zabavují šikanosně, jen aby povinného přinutili zaplatit, ačkoli je jasné, že hodnota věci nemůže nikdy pokrýt ani dražební náklady. Mobiliární exekuce jsou přitom obecně nedostatečně účinné a měly by být vedeny pouze tehdy, jeví-li se vyhlídky na výtěžek předem jako přiměřeně vysoké.
Nic z toho ovšem soudy nedělají, pro špatného českého soudce je jednodušší žalobu zamítnout a dát za pravdu exekutorovi; přitom tato regulační funkce je v celém systému klíčová: excesy nechť se řeší v kárném řízení, ale běžná pochybení by měla být pod hrozbou exemplární náhrady, jak je tomu v zemích, kde právo skutečně funguje.
Žel, dokud bude justice personálně naplněna tím, čím je naplněna dnes, nic se k lepšímu nezmění, a záplatování exekučního řádu povede pouze k větší obezřetnosti a vychytralosti exekutorů.
http://paragraphos.pecina.cz/2015/09/vrana-konci-vrana-konci-prepinam.html
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.