KSČM chce ANO a Andreje Babiše „vydírat“ zdaněním tzv. církevních náhrad. Domnívám se, že veřejnost tomuto nápadu zatleská teprve tehdy, až komunisté půjdou sami „v čele mas“ a nejprve si sami nechají zdanit své restituce. Považují-li vrácení ukradeného majetku za „příjem“, který má být zdaněn, pak určitě nebude problém přesvědčit stovky tisíc bývalých členů KSČ a KSČM, aby zaplatili daně za jim porevolučně vydaný majetek jejich předků. Po této obětavé akci avantgardy pracujícího lidu ve prospěch státu se jistě přidají i „zrestituovaní“ neko munisté a nakonec i „hrabiví církevní preláti“. Čest (a úspěch) práci, soudruzi!
Ad LN 5. 6.: Cynikové, LN Dopisy redakci Milan Březina, Praha, 8.6.2018
* * *
Komunistům nikdy morálka nic neříkala. Jen o ní hovořili, když nebyli u moci. Nedivme se proto, že místo mlčet o svých kolosálních krádežích od roku 1948, požadují zdanění majetků od těch, kterým ho barbarsky, primitivně ukradli. Stud a hanba je pro ně neznámý pojem. Neméně otřesné je, že tzv. „pravice“ k tomuto požadavku v podstatě mlčí. Pro ni je největší „problém“ trestně stíhaný, vlastně nestíhaný, premiér. Samozřejmě, mnoho členů, sympatizantů a na ně napojených struktur si po roce 89 bohatě nakradlo. Babiš je ohrožuje jejich minulostí. Nemohou si ho ničím „koupit“ jako předešlé premiéry, proto se ho snaží zlikvidovat. Ani náhodou vystupovat tvrdě proti KSČM – i proto si 75% poslanců zvolilo svým prvním místopředsedou Vojtěcha Filipa, předsedu KSČM a usvědčeného agenta StB. Tady samozřejmě všechna média mlčela a mlčí jako hrob. Není to o vládě a moci komunistů, ale o vládě a moci bezcharakternosti, nezodpovědnosti nikoho za nic. Stejný princip jako za totality, kdy totožné struktury přešly do demokracie a která je jim stejně „ukradená“. Podpora premiéra Babiše trvale stoupá, protože průhledným mediálním masážím už nevěří nikdo, kdo si dokázal zachovat trocha zdravého rozumu.
Výstižně popsal situaci Jiří Hanák v LN: „Neměli bychom zapomenout ani na čerty v rudých kytlicích, kteří se malou dírkou tolerance dnes dobývají do blízkosti vládní moci. Ačkoliv dopadli v historii svobodných voleb vůbec nejhůře, díky tupému antibabišovství demokratických stran se dostali do pozice tvůrců vlády: zachce-li se jim, vládu ANO + ČSSD podpoří, nezachce-li se jim, nepodpoří. A dovedou vydírat. To uměli komunisté vždycky. Přirození spojenci dnešního Hradu. … A pan Babiš by měl se svou stranou vystupovat vůči Hradu i vůči rudým kytlicím jako sebevědomá politická síla, nikoliv jako rozbředlá žemlovka. Pak by možná bylo i lépe.“
Jak to dnes vypadá v Rusku, komunistickém „vzoru“, v zemi, kde „zítra znamená včera“, vypovídá článek níže (LN 8.6.2018). Nejvíce vypověděla o stavu dnešního Ruska reakce chudých žen z městečka Strunino, nedaleko Moskvy o dostupnosti zdravotní péče: „Mnohé z nás na cestu vlakem do okresního města Alexandrova nemají peníze.“ Pár kilometrů od Moskvy žijí lidé, kteří nemají 27 rublů (9 korun) za lístek - nepřekonatelná překážka dostupnosti zdravotní péče. Mimochodem toaletní papír se začal v SSSR vyrábět až 60.letech – s návodem na použití…
Jan Šinágl, 8.6.2018
* * *
… Nástup Putina k moci byl po hubených letech hospodaření jeho předchůdců poznamenán šťastnou okolností. Raketovým vzestupem cen ropy. Protože západní stratégové již dlouho označují oligarchický systém v Rusku za „benzínku převlečenou za stát", nastaly ruské ekonomice lepší časy a lidé to rychle pocítili. Putin navíc pochopil, že na to, aby se udržel u moci opravdu dlouho, nejlépe až do smrti, musí absolutním způsobem ovládnout tok informací v Rusku. Informace o tom, že za vzestup životní úrovně nemůže Putin, ale cena ropy, zůstala většině Rusů utajena. Ne náhodou začaly stoupat vraždy novinářů, jejich bití a zastrašování právě za Putinovy éry. Nejprve bylo třeba odpůrce psychicky ovládnout, zastrašit, odradit. Posledním mrtvým novinářem na Putinově účtu je v době, kdy tyto řádky píšu, Nikolaj Andruščenko. O tom, že Putinovi velice záleží na pozměněné formě reality, svědčí fakt, že nikdo z novinářů nezemřel rukou kata jako za Stalina, ale vždy jsou na vině „neznámí chuligáni". Ostatně z prostředí pouličních gangů Putin vzešel, zná jeho sílu a pravidla. Gangstery zná a rozumí si s nimi.
15) Po roce 2010 začal ale počet zavražděných novinářů opět klesat. Přesná čísla a jména novinářů jsou na stránkách https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_journalists_killed_in_ Russia.
Z knihy Alexandry Alvarové PRŮMYSL LŽI (str.46-47).
* * *
Komunisti po vojne ukradli Československú republiku v stave, kedy bola na úrovni Rakúska a Fínska, výkonnejšia než Taliansko. Nasledovalo 40 rokov komunistického šafárenia. Iste, bol tu viditeľný pokrok! Zlepšili sme sa takmer dvojnásobne, oproti roku 1938. Lenže za ten čas, stratený komunistickým experimentom, nás Taliansko predbehlo päťnásobne, Rakúsko šesťnásobne a Fínsko až osemnásobne. Kvôli komunistom sme prišli o dobu povojnového hospodárskeho zázraku, a túto stratu už tak ľahko nedobehneme. (Keďže sa na sociálnych sieťach začal opticky zvyšovať počet ľudí, ktorí považujú komunizmus nie za zdroj našich problémov, ale za "staré dobré časy", tak treba pripomínať základné učivo.)
Zdroj: Hardt, John Pearce; Kaufman, Richard F. (1995), East-Central European Economies in Transition, M.E. Sharpe, ISBN 1-56324-612-0. V prvom komentári pod statusom nájdete aj tabuľku s prepočtom na paritu kúpnej sily (PPP).
* * *
Tajemné dětství Putina. Matka ho počala s alkoholikem. Ve vesnici, kde se narodil Stalin
* * *
Přepište dějiny! Ruské archivy ničí dokumenty o obětech Gulagu
„S totalitou která neuznává a nepřiznává svoje bývalé násilí, ale podporuje pietní udržování zločineckých míst mimo své území, nelze spolupracovat. Nezbývá než budovat obranu.“
K.Mrzílek
Read more...