Aktualizováno 24.11.2023: Ing. Petr Walter, narozen 19.10.1961, v současnosti vedoucí zahradnického oddělení Zoo Jihlava. Svazky StB Ostrava. "Pan Walter byl hodný estébák, protože dělal jen na ekonomické rozvědce..." JŠ
***
... Jde o člověka, který byl v minulosti oficiálně vedeným poručíkem Státní bezpečnosti a který se do zoo dostal za odměnu, neboť určitým lidem poskytl pomoc při výběrovém řízení. ...
***
Milé bývalé kolegyně a milí kolegové,
touto cestou bych Vám všem chtěl velice poděkovat za krásných deset let spolupráce v rámci mého působení v jihlavské zoo a zároveň bych Vám chtěl ozřejmit okolnosti a důvody ukončení svého působení v této organizaci. Nejdříve mi však dovolte vyjádřit vděčnost za všechny nezapomenutelné a skvělé zážitky, které jsem s mnohými z Vás zažil při získávání materiálů pro Vaše reportáže a články. Jsem nesmírně rád, že nejen díky těmto zážitkům jsem s Vámi mohl navázat kvalitní pracovní a nebojím se říct, že v mnoha případech i přátelské vztahy, jichž si i nadále velmi vážím.
Můj velmi osobní vztah k Zoo Jihlava se začal formovat již před lety, kdy jsem tam coby malý kluk pravidelně a s velkým zaujetím pozoroval nejen chovaná zvířata, ale i jejich chovatele. Mým největším dětským hrdinou se nakonec stal tehdejší ředitel pan Jiroušek. Coby ředitel a herpetolog mě jako milovníka plazů nesmírně fascinoval a o to více si vážím toho, že jsme spolu v průběhu času navázali krásné přátelství. S jihlavskou zoo jsem ovšem začal spolupracovat až později, a to ve svých šestnácti letech, kdy mi tehdejší paní ředitelka Eliška Kubíková dala důvěru a nechala mě v zoo každoročně přednášet o netopýrech a po ukončení studií mne nakonec v zoo i zaměstnala, za což jsem jí dodnes nesmírně vděčný. Díky této šanci jsem poznal nejen spoustu zajímavých a cenných druhů zvířat, z nichž se někteří konkrétní jedinci ukázali být osobnostmi v pravém slova smyslu, ale měl jsem možnost se seznámit i s mnoha skvělými lidmi a navázat krásná přátelství. Hlavně jsem však mohl naplno využít svoje znalosti o přírodě a svůj dar srozumitelnou formou mluvit k lidem a s lidmi o zvířatech, zoologických zahradách a potřebě ochrany nejen zvířat, ale celé přírody.
Práce tiskového mluvčího, ke které jsem se v zoo nakonec propracoval, pro mě byla zpočátku sice nečekaná, ale velmi mě naplňovala, protože byla pestrá, akční a hlavně nesmírně smysluplná. Zkrátka jsem se v této pozici ani na chviličku nenudil, protože zatímco jsem jeden den mluvil s novináři, provázel handicapované děti nebo jsem moderoval za přítomnosti výjimečné osobnosti nějakou akci v zoo, druhý den jsem pro změnu učil mladé chovatele betonovat sloup u voliéry, chytal anakondy nebo krokodýly, fotil jsem zvířata, psal texty na jmenovky, vyráběl jsem dřevěný nábytek pro obchod se suvenýry nebo dělal komentovaná krmení zvířat, případně jsem vyučoval žáky a studenty od mateřských až po vysoké školy. Tato práce byla zkrátka něco jako nikdy nekončící dobrodružství a splněný sen.
Určitě jste si však sami jistě všimli, že zejména od doby vypuknutí COVIDU jsem byl čím dál tím více nedostupný, že příspěvků i tiskových zpráv bylo z mé strany méně a že jsem mimo pracovní dobu přestal brát telefon a odpovídat na e-maily. Důvodem tohoto útlumu však nebyla moje lenost, ale prostě a jen to, že mi to nejdříve bylo doporučeno, později dokonce zakázáno. Prvopočátky všech těchto neblahých změn je podle mého třeba hledat již v roce 2018, kdy se zoo ujalo nové vedení. Vzhledem k tomu, že bylo tvořeno stávajícími kolegy, z nichž jsem některé považoval dokonce za přátele, svitla všem zaměstnancům včetně mě obrovská jiskra naděje, že zoo, která byla už tehdy skvělá, bude ještě lepší a ještě víc se zlepší i vztahy v kolektivu zaměstnanců. Tato naděje byla ostatně posílena i poté, co byly ze strany nového vedení představeny velkolepé plány rozvoje zoo. Nové vedení bylo zpočátku skutečně tolerantní a přátelské. To se však ve výše jmenované době začalo rapidně měnit, až nakonec nastal úplný opak. V důsledku toho začali mnozí zaměstnanci do práce chodit naprosto vystresovaní, někteří kvůli zhoršující se atmosféře začali sami odcházet, zkušeným pracovníkům v důchodovém věku nebyly prodlužovány smlouvy a na některé nepohodlné zaměstnance byl dokonce vyvíjen nátlak, aby odešli. Já sám jsem v té době začal být odstřiháván od informací o dění v zoo a společně s kolegy z nově vzniklého marketingového oddělení jsem se začal stávat obětí bossingu. Postupem času nám bylo zakázáno chodit na porady a naše oddělení bylo zčásti zrušeno a přeskupeno, byť jako jediné v zoo vykazovalo ve srovnání s předchozími lety několikamilionový zisk. Zlomovým bodem této situace se stal uměle vykonstruovaný případ údajné krádeže pletiva, která nebyla nikdy prokázána, a kdy byl jeden ze zaměstnanců na jejím základě okamžitě propuštěn.
Bohužel či spíše bohudík jsem byl svými rodiči i dalšími nejbližšími lidmi vychován tak, abych byl za všech okolností slušným člověkem, abych pokud možno vždy říkal pravdu a nebál se zastat slabšího proti silnějšímu, abych se postavil za toho, kdo je v právu, proti tomu, kdo činí bezpráví, a to i v situaci, kdy bych tímto postojem měl uškodit především sám sobě. Proto jsem se nikdy nebál říci svůj názor na situaci v zoo, opakovaně a hlasitě jsem se všech deptaných kolegů zastával, když bylo třeba, pomáhal jsem jim s právními záležitostmi, a nakonec jsem jednomu neprávem propuštěnému kolegovi doporučil jako advokáta svého dobrého přítele. Právě z těchto důvodů nové vedení zaměřilo svůj hněv a zášť na mě, ostatně v té době jsem byl již jedním z mála jeho hlasitých oponentů, a coby dlouholetý pracovník jsem dostatečně podrobně znal bývalou i současnou situaci v zoo. Smutným faktem je, že další vystupňovaný bossing se bohužel odrazil na mém fyzickém i psychickém zdraví, takže jsem část roku 2022 musel strávit v pracovní neschopnosti. I v této době jsem se však na dálku snažil pracovat a pomáhat svým kolegům. Koncem března letošního roku jsem se naplno vrátil zpět do práce a po třech dnech jsem dostal okamžitou výpověď, jejímž důvodem bylo zrušení pozice tiskového mluvčího. V dané situaci jsem musel během hodiny odevzdat klíče od zoologické zahrady a od kanceláře, SIM kartu od služebního mobilu a v návaznosti na to mi byl okamžitě zablokován rovněž přístup ke služebnímu počítači, ve kterém jsem měl rozdělanou práci. Zaměstnancem zoo jsem sice nadále během výpovědní doby zůstával, avšak po toto období jsem měl zaměstnavatelem nařízeno zůstat doma na základě tzv. překážek v práci, a nemohl jsem tak již dále pracovat, reagovat na Vaše případné dotazy nebo se s Vámi oficiálně rozloučit. Místo tiskového mluvčího bylo, jak jsem uvedl výše, zrušeno, avšak já to považuji za účelový krok, protože tato pozice samozřejmě dál formálně existuje, byť nese jiný název a navíc, bývalá kolegyně, která na dané pozici nyní působí, se jako tisková mluvčí zoo i prezentuje. Protože jsem byl formálně zaměstnancem Zoo Jihlava až do konce srpna, z toho vyplývající závazky mi nedovolovaly vysvětlit pravý důvod mého odchodu dříve.
A proč Vám tento dopis píšu právě 17. listopadu? Protože přestože jsem se narodil v roce 1987 a totalitu si tak prakticky téměř nepamatuji, dva moji prastrýcové byli odsouzeni k nuceným pracím v Jáchymově, a i díky rodinné historii se mi tak nacistická, komunistická i jakákoli jiná ideologie nesvobody hluboce příčí. Právě proto, že jsem komunismus téměř nezažil, bych si nikdy nepomyslel, že budu 34 let po revoluci vyhozen za svoje názory, zastávání se slabších a za ideje slušnosti a zdravého rozumu a na základě toho, že vedení plně dá na doporučení a rady člověka, který se nejen klíčovým způsobem podílí na rozhodování o důležitých věcech v rámci Zoo Jihlava, ale zastává významnou roli i v oblasti vnějších činností zoo, a to v otázce styků s úřady, politiky a sponzory. Jde o člověka, který byl v minulosti oficiálně vedeným poručíkem Státní bezpečnosti a který se do zoo dostal za odměnu, neboť určitým lidem poskytl pomoc při výběrovém řízení. Po příchodu do zoo se tomuto člověku díky obrovskému vlivu na vedení podařilo do fungování této organizace zavést estébácké praktiky zacházení se zaměstnanci, na které byl zvyklý z minulosti. Zatím je však situace v zoo špatná pouze z pohledu chovaných zvířat a zaměstnanců, avšak těchto podprahových změn si běžný návštěvník nemá šanci všimnout. Smutným důsledkem všeho je to, že mnoho slušných, poctivých, pracovitých a schopných lidí v zoo buď již nepracuje, nebo se bojí ozvat. Zároveň je třeba si přiznat, že s ohledem na typickou českou povahu umí většina lidí nadávat a kritizovat pouze nepřímo, potají, a když dojde na lámání chleba, téměř nikdo se nikoho nezastane, neřekne nahlas pravdu, případně se k lidem, kteří mu dosud pomáhali, otočí zády. K tomu jistě přispěla i vypuštěná lež, že kvůli mému odchodu nebudou peníze na odměny pro zaměstnance a možná ani na výplaty, protože se hodlám se zoo soudit, což není pravda. Jsem přesvědčen, že příslušní lidé by měli nést důsledky za své jednání, ale nikoliv zbaběle schovaní za instituci, kterou si berou jako rukojmí ke svým osobním zájmům. Obávám se, že v takovéto situaci se budou problémy zoo bohužel jen dále prohlubovat a je mi líto, že s tím již nemohu nijak dále bojovat.
Děkuji Vám za přečtení tohoto dlouhého rozlučkového dopisu a přeji Vám vše dobré. Na závěr mi v duchu předchozího textu a v návaznosti na svátek 17. listopadu dovolte jeden apel na nás všechny. Važme si slušnosti, svobody, pravdy a lásky a nebojme se prosím za tyto hodnoty bojovat tak, jako ti před námi, z nichž mnozí za ně dokonce položili život. Věřím, že pokud budeme žít a jednat v duchu těchto univerzálních idejí, budeme si moci alespoň na sklonku života říct, že jsme žili život, za který se nemusíme stydět a budeme tento svět moci opustit se vztyčenou hlavou, čistým srdcem a rovnými zády.
S upřímným pozdravem, s díky a s úctou
Martin Maláč, bývalý tiskový mluvčí Zoologické zahrady Jihlava
v Nové Vsi dne 17. listopadu 2023
Read more...