Události, jež sledujeme od nedělního poledne, jako reakce na úmrtí Václava Havla, mají různé podoby. Od těch brutálních, anonymních, nenávistných zvratků až po teatrální adorace modly. Václav Havel skonal klidně a tiše. Adekvátní by tedy byla naše tichá a klidná vzpomínka a přiměřená pieta. Václav Havel byl jistě váhající, pochybující a také občas chybující. Byl však zároveň lidský, pokorný a především byl autentickým nositelem pevných hodnot. Logicky ho tedy nemohli mít všichni rádi. Už za svého života nastavoval svou pouhou existencí zrcadlo těm méně vzdorujícím. Obávám se, že překotná snaha o vytvoření okamžité konstrukce „masarykovské ikony“ není jen výrazem emocí, nýbrž i pragmatické úvahy.
Havlův obraz a odkaz se obalí do trikolóry, převáže mašličkou a umístí do muzea. Případně se postaví sochy, pojmenují ulice, náměstí, letiště, přijme se zákon o zásluhách a bude klid, tzv. „klid na práci“. A končit to bude hrníčky s portrétem exprezidenta na Karlově mostě. Nezájem, zesměšňování a někdy i pohrdání teď někteří rafinovaní technologové moci nahrazují účelovým a pokryteckým klaněním. Chtějí se také ohřát i v lesku jeho smrti. Typicky české přeskakování z extrému do extrému. A typicky české je i to, že si skutečné osobnosti všimneme až po jejím odchodu. Respekt a úctu je jednodušší vyjadřovat postavě z učebnic dějepisu. Tradiční česká povaha se nyní projevuje v celé své „kráse“. Sledujeme absurdní drama, jak příznačné u Václava Havla. Dochází i k drobnému přepisování dějin a rolí jednotlivých postav. Kdo si koho a od kdy vážil, kdo koho tzv. přivedl do OF atd.. Permanentní konfrontace pokračuje dále, i když skrytě. Je to smutné, trapné a skoro až nechutné.
Přeji Vám klidný zbytek adventu. Poslední adventní svíce hoří i za Václava Havla.
Petr Havlík, 20.prosince 2011
* * *
Rozloučení s prezidentem Václavem Havlem
Ideje Občanského fóra a myšlenky Václava Havla prostoupily život karlovarských občanů víc, než tomu bylo v mnoha jiných městech republiky. Listopadové demonstrace jimi byly nabyté a vlévaly neopakovatelnou energii mezi nás a my jsme ji pak znásobenou šířili do svého okolí. V mnohých se ta euforie ukotvila, jako jeden z nejsilnějších životních zážitků. Bez ohledu na to, jak jsme pak následně klopýtali životem, proklopýtali jsme se do svobody a přivedli jsme do ní své sametové děti.
Zásluhy pana prezidenta Václava Havla měly kořeny v hluboké historii, v komunistických kriminálech. Jen jeho éterická bytost mohla dát revoluci sametový přídomek. On vynesl naší národní hrdost do nejvyšších pater světového zájmu a také respektu. Dokázal strašně moc, i když mnozí by jsme chtěli ještě více. Jeho očekávaný odchod nás zaskočil. Dlouho se budeme vzpamatovávat z té ztráty, protože až když jsme ho ztratili dojde nám, co v něm bylo. Asi až nyní si najdeme čas a více se zamyslíme nad jeho výstupy. Snad nás to pak semkne, abychom dokázali jít lépe a zodpovědněji za pravdou a láskou proti lži a nenávisti, proti amorálnosti, která by nás svedla do hamižného pekla.
Zvu Vás všechny, karlovarské pohrobky, kteří vnímáte odchod prezidenta Václava Havla podobně jako já a většina lidí v mém okolí. Přijďte prosím v den pohřbu, v pátek, v podvečer (od 16:30), zapálit poslední svíčku na cestu k pomníku T.G.Masaryka. Vytvořme most světla a energie, který svede oba prezidenty k sobě na společnou nebeskou pouť.
Jiří Kotek,
aktivista a mluvčí OF, 21.prosince 2011
* * *
Komentáře
Ještě ve dvě hodiny se prezident Václav Klaus skláněl před rakví Václava Havla, před čtvrtou hodinou už se dobře bavil na večírku sportovního centra Erpet ve společnosti poslance Borise Šťastného či exprimátora Prahy Pavla Béma, informuje bulvární deník Aha! a přidává fotografie.
parlamentnilisty.cz/.../...