Vážené sestry a bratři.
Na květnové Radě konané dne 19. 5. 2010 přečetl br. Hradec jeho článek, který byl vzápětí zveřejněn ve ZPRAVODAJI č. 3 pod titulkem Slovo do diskuse. Jak se posléze ukázalo, už se předem počítalo s tím, že bude ve Zpravodaji otištěn. Tuto vazbu vycítilo hned několik bratrů, kteří mně hned ten večer po konání Rady volalo a říkali mi, že se musím nějakým způsobem obhájit. Proto jsem nelenil a tentýž večer jsem zavolal br. Z. Kovaříkovi s tím, že až bude mít Hradcův článek v počítači, aby mi jej poslal proto, abych se mohl náležitě obhájit a nedopustil se nějakých omylů pod návalem okamžitých dojmů, které mi z jeho projevu zůstaly. Br. Zdeněk Kovařík mi ještě skoro v noci článek v plném znění poslal s přáním dobré noci. Zdeňku, se zpožděním Ti děkuji, zvláště za demokratický způsob, s kterým jsi k celé věci přistoupil. Kéž by se tyto demokratické principy v naší KPV dodržovaly i ve všech ostatních případech.
Je pravda, že jsem v tomto článku nebyl jmenován, ale každému z členů Rady muselo být jasné, že část Hradcova článku se týkala mé osoby vzhledem k tomu, že na Radě konané dne 17. 2. 2010 jsem četl názory našeho klatovského výboru a na požadavek téhož výboru jsem tento náš názor k některým současným problémům v KPV rozdával na březnové Radě konané dne 17. 3. 2010 zde po stolech. Br. Hradec svoji kritiku vztahuje k těmto našim názorům, ale bohužel naprosto zkresleně, nevystihuje smysl toho, co jsem četl a co jsem později na březnové Radě rozdával. Zda to byl jeho zlý úmysl nebo pouhé přeslechnutí, si netroufám posoudit. Při tomto rozdávání článku mne br. Hradec zastavil a řekl, že jsem komunista. Pro mne je toto strašlivá urážka!
Proto mne dovolte, abych o sobě velmi stručně něco řekl a tím se i představil, jaký já jsem to tedy komunista:
Můj otec v prvé světové válce dobrovolně přešel do ruského zajetí a tím se stalo, že na vlastní oči viděl t.zv. slavnou říjnovou revoluci. Jako malý chlapec jsem začal vnímat jeho častá vyprávění o zvěrstvech která tuto revoluci provázela. Otec vždy svá vyprávění končíval slovy: „Nedej bože, aby se k nám bolševismus dostal." Ve druhé světové válce vstoupil do odbojové skupiny ÚVOD - Ústřední vedení odboje domácího, ale díky jeho spolubojovníkům vyšetřovaným na Gestapu nebyl zatčen. V době po zlikvidování Lidic založil vlastní skupinu, kterou pojmenoval na paměť zlikvidované vsi ,,Lidice", jejímž členem jsem se stal i já s úkolem soustředit v ní své vrstevníky. Po válce byl otec v Klatovech zvolen předsedou Svazu národní revoluce, odkud byl po únoru 1948 vyakčněn, a to včetně mne a našich budoucích kompliců. Rovněž jsme se angažovali v posledních svobodných volbách v r. 1946 proti komunistické straně, která získala naprostou většinu, a to 40,3%, což znamená, že skoro půl našeho národa volilo komunisty. Svržení Jana Masaryka z okna dne 10.3.1948 bylo pro nás signálem znovu zahájit naše odbojové aktivity. Při akci v souvislosti s pohřbem prezidenta Beneše dne 9.9.1948, byli moji rodiče zatčeni a po mém návratu do Klatov jsem byl zatčen i já, ale na pouhé tři týdny. Moje matka byla propuštěna po sedmi měsících bez soudu a otec po osmi měsících byl při soudu konaném na Pankráci osvobozen. Koncem září jsem byl spolu dalšími bratry vyakčněn ze Sokola, a to na doživotí. V březnu 1949 jsem byl degradován armádním generálem Ludvíkem Svobodou z podporučíka na vojína. 20.11.1949 jsem byl při akci - převodu skupiny politických uprchlíků v čele s generálem Podlezlem, kterému se podařilo uprchnout z komanda litoměřické věznice - zatčen spolu s Jendou Prantlem a Dr. Jiřím Krbcem, v pozdější době lékařem v Leopoldově. Můj otec v souvislosti s touto akcí byl zatčen 23.11.1949 podruhé a 4.3.1950 bez důkazů propuštěn. Matka byla z našeho domu vyhnána, po letech štvanice po různorodých podnájmech nalezla spočinutí ve vyhnanství na samotě na Šumavě (bez vodovodu a s jednou žárovkou), kam jsme se po propuštění z vězení v r. 1960 s otcem k mamince vrátili. V červnu 1950 nastali nové výslechy a otec byl zatčen potřetí a to trvale. V prosinci 1950 se konal s námi tzv. monstrproces v Klatovech. To říkám jen proto, aby br. Hradec pochopil, že opravdu nejsem komunista, a aby si uvědomil, jak je snadné lichým slovem člověku ublížit. Netrvám na tom, aby se mně omluvil, to ponechám na jeho svědomí.
A teď k některým jeho mylným výrokům:
Pochopitelně budu reagovat pouze na ty body, které se mě nejvíce dotkli: Vytýká mi, že jsem kritizoval předsednictvo, aniž byla přítomna většina členů předsednictva. Nemohl jsem tušit, že někteří členové předsednictva mají důležité jednání na ÚSTRU a naším výborem jsem byl pověřen, abych na této Radě přečetl naše názory na dění v KPV. Že někteří členové předsednictva nemají v předsednictvu vůbec co dělat, jsem neřekl, je to naprostá lež.
Dále z Hradcova projevu cituji: „Nejdůležitějším bodem bylo: kde jsou peníze, které KPV dostalo od utečenců, v dolarech! Konec citátu."
Ano, ptali jsme se, co se stalo s takzvaným Emingerovým fondem. Nebylo nám totiž lhostejné, že na internetu je informace, že z tohoto fondu se ztratilo osm mil. korun. Každý si může v naší republice tuto zprávu přečíst. Vzhledem k tomu, že považujeme naši Radu za uzavřenou společnost, nepokládali jsme za nevhodné o tomto problému na Radě hovořit a myslet si, že to bude hříchem. Naopak jsme se domnívali, že naše představitele podnítíme k nějaké adekvátní reakci, a že nám podají zprávu, jaká je skutečnost.
Dopisem ze dne 20.3.2010 jsem obdržel od neznámého pisatele z Liberce dokumenty obsahující: Původ finančních prostředků Nadace, dále: Zápis zjednání smíšené komise KPV ČR a Mze, a prohlášení Otakara Raulíma. Všechny dokumenty jsou podepsány O. Raulímem a proto jsme tuto zásilku nepovažovali jako anonymní. Pisatel se omlouvá, že zásilku nepodepsal, neboť ji posílá bez vědomí O. Raulíma. Dále jsem obdržel osmnáctistránkový elaborát z projednávání trestního oznámení na Ing. Husáka - dřívějšího tajemníka KPV, podaného O. Raulímem a další dokumenty o vzniku Nadačního fondu. Tyto dokumenty jsme na našem klatovském výboru KPV prostudovali, a po poradě s ekonomy jsme došli k názoru, že by Rada - tedy vy všichni - měla být s touto skutečností seznámena a neměla by být Radě utajována. Jedná se totiž o majetek Nadačního fondu ke dni 21.1.2006 v hodnotě 24,509.008,26 Kč. Jak je nám všem známo, z tohoto fondu jsou poskytovány finanční částky na zdravotní pomůcky, rekondice, pobyt ve Smilovicích, jsou vypláceny třítisícové částky těm, kteří dovršili vysokého věku apod. Pochopitelně bude-li ukončena činnost KPV, ztratí členstvo i tyto výhody. Bratra Hradce musím upozornit, že jsem nikdy nežádal, nežádám a nebudu žádat o příspěvek z tohoto Nadačního fondu. Díky našemu Předsednictvu a své píli - pracoval jsem do svého šedesátého sedmého věku na procenta k důchodu bez pobírání důchodu, mám tedy dostačující důchod a tuto výhodu opravdu, ale opravdu nepotřebuji. Nadace byla založena Ing. Emingerem a Husákem jako Nadace pro zdravotní a soc. výpomoc členů KPV cca v roce 1994 nebo 1995.
Teprve dne 17.2.1997 byla zaregistrována na Praze 4 pod č.j. 296/1997.
Dozorčí rada má 3 čl., funkce je tříletá. Členy první Správní rady byli: Mgr. Otakar Raulím, JUDr. Stanislav Drobný, Ing. Hušák.
Zhruba před Vánocemi roku 2004 Ing. Husák a JUDr. Drobný vyzvedli v ČSOB obnos peněz ve výši 211.644,00,-Kč čímž, jak říká O.Raulím ve své výpovědi na policii, vznikla Nadačnímu fondu škoda nejméně v této výši. Dále se dočítáme, že si Ing. R. Husák zhruba před rokem 1999 vypůjčil jeden milion korun, aniž byla tato půjčka odsouhlasena Správní Radou. Tento milion korun si převedl na svůj soukromý účet v Investiční a poštovní bance v ul. Bělehradské - Praha. Tento milion korun Husák teprve vrátil na upozornění auditorky Ing. Douškové v listopadu 2004. To znamená, že jej měl na svém účtu cca. 5 let ke své volné disposici. Buďme proto rádi, že Husák zpronevěřil na určitou dobu pouze 1 mil. korun a ne těch 8 mil. korun, jak je doposud zveřejněno na internetu.
V roce 1998 zemřel zakladatel Eminger, takže včele zůstali jen Husák a Drobný. Proto požádali Raulíma o vstup do Správní Rady (v níž nesmí být jen dva členové), s podmínkou, aby vše zachoval v naprosté tajnosti. Vzhledem k dřívějším nesrovnalostem podal O. Raulím dne 29.1.2007 trestní oznámení na Ing. Husáka. Policie po provedeném šetření celou věc odložila z důvodu promlčení. Br. Nerad u výslechu na polici řekl - cituji: „Mezi členy nadace jako i konfederace panovala bezmezná důvěra" konec citátu. Bratře Hradce, v části svého projevu k Předsednictvu říkáš, cituji: „Vybrali jsme si je my, zvolili jsme si je my a my jim věříme." Konec citátu. Z výše uvedeného je nutno se poučit a stále vycházet z poučky, kterou říkali již naši předkové: Důvěřuj, ale prověřuj.
Díky br. O. Raulímovi a br. Miroslavu Neřádovi, který je od 24.4.2007 předsedou Správní rady Nadačního fondu, Nadační fond funguje a vy, co žádáte o příspěvek a pomoc z Nadačního fondu, dbejte pokynů br. Nerada při vyplňování potřebných formulářů. Vždyť se jedná o peníze a pořádek. Ještě musím poznamenat, podle poslední informace které se mi dostalo, Nadační fond nemá prý nic společného s účetnictvím KPV, pouze slouží Politickým vězňům. Mimo jiné jsem také zaslechl, že na tomto nadačním fondu není již mnoho peněz, ale to by nám měli říci povolanější, přesto, že mně bylo řečeno, že nám do toho nic není, neboť nadační fond není součástí financí KPV, ale musím podotknout, že byl založen právě pro sociální výpomoc pol. vězňů.
K dalšímu bodu br. Hradce, br. Hradec říká, cituji: „Nakonec jsem dostal největší duševní ránu, kterou jsem mohl dostat. (Toto mi zůstalo z celého vystoupení v paměti) Prohlásil? Musíme určit, jak majetek KPV bude rozdělen po ukončení činnosti..........dále říká Hradec: On chtěl jenom peníze. Zklamal mne." Konec citátu.
K tomuto bodu : Dostala se našemu klatovskému výboru následující informace: při ukončení KPV budou rozděleny 4 mil. korun, ale nevěděli jsme, budou-li rozděleny mezi členy KPV, nebo pouze mezi mukly.
Proto byl proveden výpočet, kolik obdrží člen nebo mukl a tím se došlo k názoru, že při tomto rozdělování zbývajícího majetku budou problémy.
Došli jsem tedy k názoru, bratře Hradce, cituji: „Nebylo-li by lépe vrátit majetek státu pro charitativní účely, jak říkají Stanovy ze dne 30.8.2004, čl. 24, odst. 2, neboť tento majetek formou dotací jsme od Státu získali a loňským odhlasováním, že o majetku rozhodne Sněm, může působit dojmem, že jsme státní dotaci vytunelovali. Nebo je tu další možnost, a to přenechat tento majetek Následnické organizaci" (konec citátu). Z tehdejšího výpočtu je jasné, že se nejedná o horentní sumy, ale s celým tímto problémem by jsme se vyrovnali čestně a náš případný odchod by odpovídal mravním hodnotám, a tím by odpadlo vzájemné podezřívání. Bratře Hradče opravdu jsem nechtěl jenom peníze, pravý opak, veškerý majetek KPV vrátit státu s tím, aby byl přerozdělen pro charitativní účely.
Vůbec neumím pochopit Tvůj výklad, nechápu Tvé duševní postupy, které vedly k takovému obrácenému výkladu. Zřejmě u Tebe dochází k nějakému zkratu vnímání, nebo snad jde o zlý úmysl, abys mne zostudil? Ale proč, ptám se?
V nedávné době jsem si zakoupil knihu o Mašínech s názvem Cesta na severozápad. Zde jsem objevil, že jsi byl souzen s touto skupinou, což Tě vyneslo 22 let trestu. Dalo by se tedy říci, že jsme jedné krevní skupiny a proto mám k tobě následující prosbu. V zápisu z Rady konané 17.2.2010 vypracovaného paní Ing, Matějíčkovou, (dcera MUDr. Naděždy Kavalírové, pozn. J.Š.) bohužel náležitě zkresleném - tedy nepravdivém - se uvádí, cituji: „Br. Hradec upozornil, že předsednictvo jsme si zvolili na Sněmu. Naším cílem je zlikvidovat bolševismus". Konec citátu. A zde bych potřeboval Tvoji radu. Jak chceš likvidovat bolševismus v době kdy již nebudeme existovat? Jistě to bude zajímat nejen mne, ale i ostatní sestry a bratry, kteří se nenechají uplatit získanými výhodami k tomu, aby přestali bojovat proti bolševismu. Tedy buď tak hodný a poraď nám, rádi si tuto Tvoji radu vyslechneme!
Po ukončení Hradcova projevu mne však překvapila reakce naší předsedkyně sestry Nadi, která jásavým a jejím krásným hlasem vykřikla: Ano, to jsme potřebovali slyšet! Nechala hlasovat, aby příspěvek byl uveřejněn ve Zpravodaji, což bylo většinou z vás odhlasováno, přesto, že jste měli možnost si skutečnou pravdu ověřit v materiálu mnou rozdaném na březnové Radě.
Když vše shrnu, musím konstatovat, že podobné podvrhy, a to jak zápisů, tak smyšlených a neskutečných projevů, nevedou a nepovedou k celistvosti KPV.
9.6.2010 jsem byl pozván spolu se sestrou Honovou na pohovor k našemu Předsednictvu, kde jsme se měli zpovídat z Usnesení z našich členských jarních schůzí. Toto Usnesení jsme zaslali na naše Ústředí doporučené. V Usnesení jsme se vyjádřili mimo jiné, že nesouhlasíme s ukončením KPV a vylučováním našich členů v nesouladu s našimi Stanovami. Při této příležitosti jsem vyslovil následující požadavek: má-li být uveřejněn článek br. Hradce, aby byl rovněž uveřejněn můj článek, na který reaguje br. Hradec ve Zpravodaji, a to proto, aby členská základna mohla oba články porovnat. Předpokládám, že by to bylo demokratické. Br. Zdeňkem Kovaříkem jsem byl však upozorněn, že je již vzhledem k termínu pozdě. Proto žádám, aby tak bylo učiněno v dalším čísle Zpravodaje s patřičným upozorněním na návaznost obou článků, včetně této mojí obhajoby.
Vážené sestry, vážení bratři, konáním dnešní Rady jsme vstoupili do druhého pololetí roku 2010 a je nanejvýš nutné ujasnit si, chceme-li pokračování života naší konfederace, či se podřídíme názorům některých členů z našeho Předsednictva na její ukončení. Čekají nás podzimní členské schůze. Na těchto schůzích tento naléhavý problém projednejte, sdělte vaše názory doporučenou poštou Předsednictvu. Na příští Radě náš výbor požaduje umožnění prostoru pro konstruktivní diskusi členů Rady kteří o ni projeví zájem, neboť nemůže být nic důležitějšího, než-li: Budem nebo nebudem?
Přemýšlejme, diskutujme, konstruktivní diskuse není přece hříchem a nemůže být považována za rozbíjení naší jednoty ani nepřátelství. Naopak, buďme jedna rodina. I v rodině nastanou chvíle, kdy problémy musí být prodiskutovány proto, aby zůstala celistvá.
Děkuji.
František Wiendl
předseda pobočky č. 26 KPV - Klatovy
Komentáře