Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 14.10.2018 15:44
    Poslední komentář na těchto webových stránkách je ze dne ...

    Read more...

     
  • 13.09.2018 23:18
    Situace v Diplomatickém servisu byla zhodnocena komplexním ...

    Read more...

     
  • 24.08.2018 12:01
    Tento případ boje politických stran proti nepohodlnému vysokému ...

    Read more...

     
  • 24.08.2018 11:58
    Ke článku KDYŽ SE V PRAZE NĚKDO PŘÍLIŠ DOTKNE REŽIMU BENEŠ ...

    Read more...

     
  • 18.08.2018 07:31
    Pane Mikolášku, bohužel odkaz není funkční? Prosím o zaslání ...

    Read more...

     
  • 18.08.2018 07:16
    Vážený pane Pánku, první zpráva, potomci JAB o tom moc neví.

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Náš profesor matematiky byl člověk nemocný a i když nás počítat naučil celkem slušně, na veselé příhody náladu nikdy neměl. Spolužák Bouška byl výborným  počtářem, ale měl jednu vadu. V řeči používal skoro za každou větou slova „Ano prosím“. To však našemu profesorovi lezlo tak na nervy,že jednoho dne resolutně prohlásil: “Bouška, jestli ještě jednou řeknete – ano prosím – uvidíte jak s vámi zatočím.“ Odpověď studentova ze setrvačnosti zněla: “Ano prosím.“ To bylo na nemocného profesora příliš. „Bouška, jděte ke kamnům, otevřete dvířka, strčte tam hlavu a třikrát zařvete – jsem vůl.“ Vysoká litinová kamna byla v padesátých letech v každé třídě starší školy. Jak zněl profesorův příkaz, tak se také stalo, s chutí a z plných plic. „Sedněte si“ zazněl profesorův pokyn po vykonané exekuci.

Neuplynulo ani pár minut, když někdo zaklepal na dveře třídy. Vstoupil student z vedlejší třídy a zamířil si to k profesorskému stolku. „Pane profesore, profesor Procházka se nechá poroučet a prosí vás, abyste vyšetřil, kdo na něho řval z kamen, že je vůl.“ Bylo to poprvé za celou dobu co nás profesor učil, kdy se na jeho tváři objevil úsměv a v očích mu klukovsky zajiskřilo.   

 

Josef Hůrka

19.4.2018

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)