Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

st pro 11 @09:00 -
OS Praha východ: ing. Petr Vlček

Nejnovější komentáře

  • 06.12.2019 09:24
    Vzhledem k udané skutečnosti je vidět že zde má převahu levice.

    Read more...

     
  • 03.12.2019 21:46
    O co jde. Rusům nejde o spolupráci a mírové soužití, ale o ...

    Read more...

     
  • 30.11.2019 11:10
    “Jediná země, kterou vám dáme, budou vaše hroby.” Vzkaz finské ...

    Read more...

     
  • 29.11.2019 20:29
    Pan Vodička zapomněl poděkovat panu velvyslanci za mírové ...

    Read more...

     
  • 21.11.2019 11:51
    Když se řeči jenom vedou realita je za horizontem - Máme v ...

    Read more...

     
  • 21.11.2019 11:47
    Herečka Bára Hrzánová: „Já bych pro české politiky navrhla ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Když mně strana a vláda podruhé poslala do vězení, rozhodli mocipáni ve sboru tak zvané „nápravné výchovy“, že mne seznámí s dalšími československými tábory nucených prací.

Předtím jsem poznal Ostrov nad Ohří (Jáchymov). Poté mne poslali z vězení v Hradci Králové po vyhlášení rozsudku do Valdic (Jičín), Pankráce a odtud do Plzně-Bory. Všude jsem strávil po jednom dnu, okoralém chlebu a kolečku salámu, vhodného pro psy. Když jsem dorazil na Bory, špinavý, nemytý a hladový, poslali mne soudruzi do tzv. přijímacího oddělení, abych se naučil, to co jsem už jako podplukovník letectva zapomněl, pochodovat, zdravit a zopakoval si vpravo a vlevo bok a čelem vzad. Doba, mezitím kdy jsem neměl pořadovou výchovu, byla vyplněna navlékáním špendlíků a hlaviček na drátky.

Protože vrchní zločinec Husák prohlásil, že v Československu žádní političtí vězni nejsou, udělali z jednoho politického oddělení třetí. Tak jsem se ocitl ve společnosti Havla, Dienstbiera, Litomiského, ale také tří kněží, Duky, Lízny a Rožánka. Patřil k nim také pracovník Olomouckého arcibiskupství Vlček.

Byla to úctyhodná společnost, kdybych pominul, že tam byli také vrahové, lupiči, loupežníci, prznitelé malých děvčátek a vlastních dcer. Mezi nimi ovšem měli výsadní postavení bezcharakterní ničemové, kteří za pytlík čaje nebo mizerné cigarety na nás dohlíželi a hlásili vše, co uznali za vhodné.

Tomuto spolku „šéfovali“ tři bachaři, přičemž ten nejnižší byl nejblbější a ten nejvyšší byl bývalý kantor. S tím prostředním se jakž tak dalo vyjít, nebyl mstivý ani zlý. Ten nejblbější zvaný PIONÝR (abychom nezapomněli) se jmenoval Sedláček s bachařskou hodností poručíka. Ten vrchní byl bývalý kantor Kalina, bezcharakterní mizera s hodností majora. Měl bych dodat, že tenhle člověk přežil i prověrky bachařů, které organizoval a prováděl jeden z bývalých udavačů a agentů StB.

Byla to skutečně skupina lidí, kterou by nevymyslel a nedal dohromady ani ten nejvyšší světovládce.

Největší autoritu na tomto oddělení mělo dva kněží – páter Duka a Lízna. Krátce po mém příchodu nás opustil Jiří Dienstbier, který si odsloužil tři roky. Největší úctě a pozornosti se těšili ne Václav Havel, ale Dominik Duka a nezničitelný, nepoddajný a rozhodný odpůrce režimu, jezuita Lízna.

S Dominikem Dukou jsem navázal brzy přátelství a stýkali jsme se kdykoliv to bylo možné. Je to člověk velice vzdělaný a má ohromný rozhled. Každý, kdo ho pozná, si ho musí vážit a ctít. Zažil jsem i příhodu, kdy ho ten mizera Kalina poslal „do díry“ s odůvodněním, že se bez souhlasu učil španělsky. Neuvěřitelná je představa, že když se Dominik Duka dostavil po sametovém podvodu do věznice, tak mu tenhle bezcharakterní mizera šel podat ruku!

Domnívám se, že by si občané republiky, věřící nebo nevěřící měli vážit, že katolická církev do svého čela v Čechách postavila Dominika Duku, že byl jmenován arcibiskupem a kardinálem. Ne všichni mají to štěstí, že se mezi nimi narodil a žije člověk s takovým charakterem, rozhledem, obětavostí, vlastenectvím a se vstřícností, jako je kardinál Duka. Jsme se svoji ženou pyšní na to, že ho smíme považovat za svého přítele, děkovat mu za vše, co pro nás v minulosti udělal a popřát mu zdraví a dlouhý život.

Ještě bych měl dodat, že jsem mu „prorokoval“, že se stane kardinálem. Když se mne zeptal, jak jsem k tomu došel, odpověděl jsem, že bude pro mne potěšením, že si budu moci tykat s kardinálem. Pravdou je, že jsem si přál, aby tento výjimečný, slušný a vzdělaný člověk se stal v Čechách hlavou katolické církve. Jsem rád, že se tak stalo a přeji si, aby v jejím čele byl co nejdéle, aby mu to zdraví dovolilo. A také mu přeji touto cestou spolu se svojí manželkou jen to nejlepší s poděkováním za vše a za naše přátelství.

Plukovník letectva v.v.

 

Ing. Zbyněk Čeřovský

* * *

SRN pronásleduje a odsuzuje nacistické zločince dodnes. U nás jsou komunističtí „hájeni“, tabu pro média. Díky tomu si výše popsaní bachaři a jejich nadřízení užívají blahobytu nepotrestáni – jistě ještě mnozí žijí mezi námi. Pronásledován je jen premiér a nově kněží, jako nebezpečí nejvíce ohrožující naši zemi. Obávám se, při vší úctě k několika málo skutečným občanům zákonodárcům, že nejvíce ohrožuje zemi neschopný parlament, který jen tlachá, žvaní, hádá se jako malé děti, kdy hlavní problémy země vůbec neřeší. Včerejší vystoupení tlachala za ODS Stanjury a dalších, vysílané přímo na ČT, bylo ukázkové. Samozřejmě, že jeho podivně vydělané miliony „investigativce“ Kubíka a Slonkovou nezajímají. A že by se podobných výtečníků ve Sněmovně i jinde našlo! Ve včerejších událostech bylo také ukázkové podání ruky předsedy Senátu Kuberu představiteli arabského emirátu. Nechtěl mu vůbec pustit ruku, přitom Arab už se díval zcela jinam. Nebudu to dále rozebírat, to už si jistě domyslíte sami…

 

Jan Šinágl, 28.3.2019

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.71 (7 Votes)
Share

Komentáře   

-4 #1 Jan Šinagl 2019-04-02 10:35
Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo, že to je od slova "vězeti".
Je to tu samej kriminálník. Po mě se předvedl pan plk. z Borů. Když tam byl, tak asi ještě plukovníkem nebyl. Byl to geniální nápad někoho z MO po Sametu - všechny povýšit na plukovníky - a bude klid! Z poručíku byli rázem generálové /B.-K.- P./ a MO přežilo.
Na těch Borech už asi nezažil - Vojenské oddělení, co bylo přímo naproti vchodu v posledním patře. Šéfovali tomu dva staří práporové jeden včelař - komunista, druhý lidovec. Mé bydlení mělo číslo 10.s oknem na jih a tak jsem slyšel klikat zvon někde u šraněk. Za stravu jsem platil - Účet čís. 110 - P.T. Pan Karel Bažant za 18 obědů v září.....216.-K čs--zde--voj.od dělení. Trestnice pro muže v Plzni závodní kuchyně č. 362.//Z Kapucínské mám také účet za stravu//.
Tak tady jsem předběhl J.E. Dominika Duku o možná pár let. Ale jeho tátu - rtm. Františka Duku v Praze-Kapucínsk á jenom o pár týdnů. Já končil 14.ledna 1949 a on tam přišel asi za měsíc. S F. Dukou jsem se setkával v roce 1953 v Hradci Králové. Byli jsme zaměstnáni v jenom podniku - Československé stavební závody Praha-Strojní závod. On Krajská strojní stanice Hradec Králové s ředitelem Bečkou a kádrovákem Krůčkem a já ta samá firma - Krajská strojní stanice Pardubice. On byl mistrem v dílnách, já strojmistrem po stavbách v kraji Pardubice. Ale nepochlubil jsem se mu s mou "kriminální" minulostí. To nevěděli ani naše dvě dcery. Svatební foto /v uniformě/ se někde poschovávala a pověděli jsme si to až po "sametu".
Tož tak.
K.B.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)