Jenže je to o práci. A makat skoro nikdo nechce. Tak proč se nezabývat ptákovinami. To žádnou práci nedá, že? No nic. Mám toho ještě v sobě tolik, že by to vydalo na román. A myslím, že takových jako jsem já, je spousta. Náš problém je v tom, že o tom neumíme mluvit, a když už, tak nás nikdo neposlouchá. Proto si to pojďme alespoň psát a třeba se nám podaří cestou mailů a dalších vymožeností dnešní doby obejít ty zkorumpovaný grázly a najít cestu k řešení toho svinstva.
Včera jsem si přečetl v novinách malé srovnání platů v Česku, Německu a Rakousku. A je to venku. I když velice nenápadně a bez velkých titulků. Dočetl jsem se tam, že naši sousedé si vydělají minimálně čtyřikrát víc než my. Pořád se nemohu zbavit otázky, proč? Spousta lidí v tomhle absurdistánu dře jako koně. Ne osm hodin denně. Ale deset, dvanáct i šestnáct hodin (mimochodem takovéto směny nařídil svým zaměstnancům podnikatel roku pan Bláha z Liberce.) Lidi u něj dřou bez přestávek a zajištěného stravování za pár šupů a žádná inspekce práce na ně nemá, protože papírově je vše OK). Taky proč by se měla nějaká inspekce zajímat o pracovní podmínky takovýchto dnešních otroků?
A novodobých otrokářů je v tom našem slzavém údolí spousta. Zákony tvořené v době největší síly ODS v čele s panem Klausem byly takto úmyslně tvořeny. Je absurdní, že člověk, který má největší zásluhu na devastaci našeho hospodářství, si klidně sedí na Hradě a hraje si na prezidenta. Ptám se sám sebe, jak je možné, že člověk, který způsobí újmu na majetku nebo zdraví druhému nenese žádnou odpovědnost.
Samozřejmě, nebyl na to sám. Podíl na devastaci naší země mají všichni, co zasedli po takzvané velké sametové do svých politických pelíšků. Německo, zem, která prohrála světovou válku, se za dvacet let vypracovala na skvěle prosperující ekonomickou velmoc. A kde jsme my? Máme rozkradené hospodářství, všichni jsme zadluženi až po uši a jezdíme po rozbombardovaných silnicích. Páni politici udělali za dvacet let naší zemi takové škody, kterým se nevyrovnají ani škody vzniklé nacistickou okupací. Země zničené válkou dostaly retribuce. A co dostaneme my? Další daňové zatížení a ožebračení nás i naší "milované vlasti". A ti, co za to vše nesou plnou odpovědnost, se nám jen smějí a vesele kradou dál.
Ptám se: Proč mám já platit za prohrané arbitráže, za rozkradené miliardy, za devastaci svého života? Já chci a mám na to právo, aby zaplatil skutečný viník. A na viníka není těžké ukázat. Musí se ale chtít. Já, jako malý človíček tohle nezvládnu. Ti, co by to měli dělat, to nedělají, protože mají strach, nebo jsou také zkorumpovaní mocí. Mám na mysli naše ubohé novináře a sdělovací prostředky vůbec. Místo aby takovéto otázky kladli odpovědným, zabývají se bulvárem a nicotnostmi. Stačí si otevřít kterékoli noviny, nebo si pustit zpravodajství. Nikde nenajdu ani zmínku o škodách způsobených naší politickou garniturou. Nikdo se nezajímá o to, proč si naši sousedé vydělají dost na slušnou životní úroveň. Kecy o naší nízké produktivitě neberu. Málokdo dře tak jako my! Nikdo se nezajímá, proč dřeme jen za stravu (a to ještě mizernou) a byt (vždyť kolik z nás má víc než patnáct tisíc
čistého.) To opravdu stačí jen na to žrádlo a ubytovnu. Páni novináři totálně zklamali. Jsou zbabělí a zkorumpovaní. To už dnes vím.
Ostatně korupce je v našem českém údolí beztrestná, protože nikdo nikomu nic nedokáže a každý na každého něco ví. Jak se potom pohnout z místa? Aroganci státní moci cítím jako obrovskou zvůli a nespravedlnost, jako naprostou devalvaci a devastaci své práce a dřiny. Ptám se, proč se páni novináři nezajímají o to, kolik lidí ve skutečnosti dělá a kolik lemplů musí živit. Vždyť je to tak jednoduché. Produktivních lidí není ani milion. Tak každý z nás musí živit dalších devět lidí. No a to aby se jeden udřel.
Když si jdu koupit po celodenní práci do Globusu chleba, něco málo na něj a jedno pivo, protože na víc mi nezbude, může mě vzít čert, když vidím u kasy naše cikánské spoluobčany, jak se vesele baví u vozíků narvaných uzenými kýtami, kartony cigaret a dalšího luxusního zboží. To mám potom rudo před očima. A říkám si. Dokud budou jezdit cikáni s plnými vozíky a já jen s poloprázdným košíkem, tak vím, že si nemohu dělat žádné iluze. Až to bude obráceně, já potáhnu narvanej vozík a venku bude žebrat vyhublej cigoš, tak budu vědět, že strana a vláda udělaly vše pro to, aby má práce byla odměněna po zásluze a ti, co dělat nechtějí a nebudou, pískali kudlu. Ale to je asi těžká naivita, že? Tak páni novináři, co vy na to? Témat, kterými bychom se měli zabývat, je opravdu spousta.
Jenže je to o práci. A makat skoro nikdo nechce. Tak proč se nezabývat ptákovinami. To žádnou práci nedá, že? No nic. Mám toho ještě v sobě tolik, že by to vydalo na román. A myslím, že takových jako jsem já, je spousta. Náš problém je v tom, že o tom neumíme mluvit, a když už, tak nás nikdo neposlouchá. Proto si to pojďme alespoň psát a třeba se nám podaří cestou mailů a dalších vymožeností dnešní doby obejít ty zkorumpovaný grázly a najít cestu k řešení toho svinstva.
Když to dokážou Arabové, tak proč bychom to nemohli dokázat my? Vždyť jde o jediné. Zbavit moci škůdce a nechat je uhradit veškeré škody, které tady napáchali.
PS. Strašně si přeji žít normální život. Nic víc.
Václav Říha, 2011
Komentáře
půjde, opustit tuto zlodějnou a korupcí prolezlou zemi a přispívat svým rodičům
z vysokých zahraničních platů na penze, aby měli aspoň tolik, co statisíce bývalých důstojníků, policajtů, estébáků, bolševických tajemníků a milicionářů.
Neboť bez Pána Boha, milý pane Řího,aTˇsi všichni říkáte co chcete, bez Něho to nikdy nedáte dohromady. Aspoň se trošičku nad tím pokuste zamyslet.