"Byl jsem překvapen a trochu šokován. Byrokracie je na celém světě velmi podobná. Když lidé musí učinit obtížné rozhodnutí, hledají jednoduché zdůvodnění a doufají, že se problému zbaví. A myslím, že v to doufají i v tomto případě: že to prostě vzdám."
***
Danby Bloch není ojedinělým případem: je jedním z Britů, kteří chtějí po brexitu získat občanství EU. Jeho rodiče pocházejí z bývalého Československa. Úřady však jeho žádost zamítly s odkazem na takzvané Benešovy dekrety.
Kilian Kirchgeßner
Danby Bloch se posadil k videorozhovoru ve své pracovně, elegantně zařízené místnosti s mnoha oxfordskými policemi na knihy. Danby Bloch na chvíli zmizí z obrazu, jen si musí rychle pro něco dojít, zavolá pětasedmdesátiletý muž, a pak se vrátí s černobílou zarámovanou fotografií, na níž jsou dva smějící se muži.
"Tohle je fotografie mého otce s jeho otcem z roku 1938. Setkali se v Berlíně. Nejsem si jistá, která ulice to přesně je, ale určitě je to v Berlíně-Mitte. Fotku pořídil kolemjdoucí a na budově v pozadí vlaje nacistická vlajka."
Jeho otec Rudolf Bloch vyrůstal jako syn v židovské rodině v Československu, v severních Čechách, v tehdy prosperujícím regionu. Rudolf Bloch byl chemik, velmi uznávaný vědec: doktorát získal v Basileji, dlouho bádal v Karlsruhe, pak pracoval v Anglii a nakonec se mu podařilo včas uprchnout do tehdejší Palestiny.
"Myslím, že se vždycky cítil jako Evropan. Ale rozhodně byl hrdý na to, že je Čech, protože Česká republika byla v té době nejdemokratičtější, nejmodernější a nejpokrokovější zemí ve střední Evropě a svým způsobem i v celé Evropě. Mluvil česky, ale jeho mateřštinou byla němčina."
Přání: pas EU pro děti a vnoučata
Danby Bloch žije v Oxfordu už desítky let, v dnešní České republice byl tento 75letý muž poprvé teprve před několika lety. Pak ale chtěl Danby Bloch požádat o české občanství po brexitu. Takové případy jsou časté, říká Stephan Heidenhain. Němec je právník v Praze, zastupuje mnoho klientů z Velké Británie a také z Izraele - většina z nich má předky v Německu nebo Rakousku, a proto se tam chtějí naturalizovat. Cílem je podle něj získat pas EU.
"Starší lidé, kterých se to týká, to z velké části dělají kvůli svým dětem a vnoučatům. Staří lidé říkají. Pro mě je to všechno stejné. V 75 letech Anglii stejně neopustím, ale rád bych to udělal pro své děti nebo vnoučata."
Česká republika teprve před několika lety změnila své zákony tak, aby umožňovaly vracení občanství - pozorovatelé se však domnívají, že to bylo zaměřeno především na osoby pronásledované komunistickým režimem, které se nyní chtějí po útěku vrátit domů.
Benešovy dekrety mají dopad i dnes
Danby Bloch, muž z Oxfordu, narazil na překážku své vytoužené naturalizace, kterou nečekal: jeho otec ztratil občanství - tehdy ještě československé - v roce 1945 na základě takzvaných Benešových dekretů, informovaly ho úřady. Ve skutečnosti byli všichni Čechoslováci, kteří se před druhou světovou válkou nazývali Němci, vyhnáni a odsunuti - a to včetně mnoha československých Židů kvůli jejich německému mateřskému jazyku. Advokát Heidenhain to komentuje sarkasticky.
"Problém je v tom, že nejsou zahrnuti ti lidé, kteří zahynuli během holocaustu a 10. srpna 1945 již nebyli naživu. Všichni ostatní, kteří ještě žili, pod něj formálně spadají, protože byli v evidenci československé správy vedeni jako Němci."
Ještě několik měsíců po válce bylo možné požádat o zachování občanství, ale v poválečném zmatku tak učinilo jen velmi málo přeživších Židů. Neexistuje žádná statistika, kolik z nich by dnes chtělo znovu získat české občanství - za to není zodpovědný žádný centrální úřad, ale příslušná krajská správa. Když si Danby Bloch přečetl v poště ze severních Čech, že jeho přání nemůže být splněno, protože ze všeho nejvíc ho trápí Benešovy dekrety, nevěřil svým očím.
"Byl jsem překvapen a trochu šokován. Byrokracie je na celém světě velmi podobná. Když lidé musí učinit obtížné rozhodnutí, hledají jednoduché zdůvodnění a doufají, že se problému zbaví. A myslím, že v to doufají i v tomto případě: že to prostě vzdám."
Read more...