Premiér Václav Klaus v USA na Chicagské univerzitě – 1995
Zde je pro historii zaznamenán přepis článku, který vyšel v novinách Nedělní Hlasatel, Illinois o účasti premiéra Klause na konferenci.
1. května 1995 uspořádali studenti na University of Chicago, konferenci s názvem – Začlenění střední Evropy do Evropské unie a západního světa.
Hlavním řečníkem byl tehdejší premiér ing. Václav Klaus. Další diskusní příspěvky pronesli prof. Gary Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, prof. John Gould, děkan University of Chicago, Schoul of Business, prof. Stehen Holme, ředitel programu Ústavnost ve východní Evropě, prof. Anne Krueger, víceprezidentka pro ekonomický výzkum The World Bank, prof. Cass Einstein, Právo a politická věda University of Chicago, Mr. Michael Mussa, ředitel výzkumu International Monatery Fund.
Zatímco někteří řečníci neměli v podstatě velké výhrady proti způsobu jakým pan Klaus a jeho vláda postupují při přechodu od komunismu ke kapitalismu, nutno konstatovat, že se ozvaly i kritické hlasy. Profesor Holmes z právnické fakulty Chicagské univerzity obvinil pana Klause z "Machiavelismu v tom nejlepším slova smyslu“. Jinými slovy pan Holmes řekl, že pro pana Klause účel světí prostředky. Takže politický význam akcí je pro pana premiéra daleko přednější než jakýkoliv ekonomický smysl.
Podle pana Holmse, "skutečnou strategií pana Klause je udržet se u moci se stranou, kterou reprezentuje a hospodářské výsledky mají jen potvrdit tuto skutečnost."
Profesor Holmes podotkl, že něco jiného je "budování státu a něco jiného je jeho rozbíjení". A že "za slovem integrace se' západní Evropou" pana ministerského předsedy se "neskrývá nic jiného než přivtělení České republiky k Německu".
I česká veřejnost začíná cítit, že pan Klaus často něco jiného říká a něco jiného dělá. A podle potřeby ignoruje principy volného trhu, které tak horlivě, a často jen teoreticky, propaguje.
Profesor Sunstein kritizoval některé prvky zakotvené v České ústavě, které nemají s demokracií nic společného. Mimo jiné jako příklad uvedl nelegální policejní metody, které může česká policie beztrestně používat. Tato kritika značně zneklidnila pana premiéra, který se odvážil tvrdit, že nic podobného v České republice vůbec neexistuje. Profesor Sunstein na to prohlásil: "My máme doklady o tom, že to tak skutečně je přímo zde v budově"!
Většina posluchačů této konference se skládala ze studentů Chicagské univerzity, kteří většinou nejsou příliš zasvěceni do detailů událostí v České republice a tak si pan premiér myslel, že má ulehčenou úlohu. Dovolil si pronášet polopravdy, pololži a dokonce i otevřené lži. Naneštěstí pro pana Klause se však konference zúčastnili i lidé, kteří jsou velmi podrobně seznámeni se současnou hospodářskou a politickou situací v této zemi.
Pan premiér měl asi štěstí, že ho "Velká rodná strana" pokládala za spolehlivého a tak ho vyslala již v roce 1966 na nějaký ten měsíc do Itálie a v roce 1969 na Univerzitu Cornell v USA, takže se dnes může ohánět "studiemi v zahraničí". Nemůže být sporu o tom, že jak rodina pana Klause tak i jeho paní byly pozitivně prolustrovány již na konci padesátých a na začátku šedesátých let. Zatímco pan Klaus a jeho paní spokojeně a bez problémů studovali na vysoké škole, jiní, kteří nepocházeli z tak "dobrých rodin" nemohli studovat vůbec, mnohdy ani na středních školách.
Konference, i přes některé kritické názory a diskusní příspěvky zmíněných profesorů probíhala celkem podle plánu a dalo by se říci, že by vyzněla úspěšně ve prospěch pana premiéra, kdyby nebylo té nešťastné poslední části, otázek z fóra, kde byl pan premiér, jak se říká "doslova položen na lopatky".
Samozřejmě, že pan premiér má nárok na vyslovení svého osobního názoru. Horší však je, že není schopen zodpovědět některé faktické a odborné otázky. Posud'te sami jak pan ministerský předseda odpověděl na následující otázku:
"Asi před rokem byl v novinách The Washington Post uveřejněn článek, který napsal B. Ottaway. V něm' cituje výsledky průzkumu pana Mitchell Orensteina, který studuje přechod České republiky od centrálně řízeného hospodářství ke kapitalismu na Institutu pro vztahy mezi Východem a Západem při univerzitě Yale. Pan Orenstein udal, že do konce roku 1993 získala Česká republika do Fondu národního majetku 1.7 miliardy dolarů z prodeje majetku do soukromého vlastnictví. Z fondu však již vyčerpala více než jednu miliardu na zaplacení dluhu neprosperujících státních podniků. Rád bych věděl, pane premiére, jaká je finanční situace Fondu národního majetku ke dnešnímu dni, to je kolik jste dostali za prodaný majetek a kolik již vláda z fondu utratila. A kdybyste neměl údaje ke dnešnímu dni, jaká byla situace fondu do konce roku 1994''.
Odpověd' pana ministerského předsedy Klause: "Já bych rád věděl, proč Vás to zajímá?"
To byla celá odpověď, na kterou se zmohl český premiér. Kdyby takto odpověděl kterýkoliv vládní činitel na západě, tak by byl naprosto vyřízen a novináři a korespondenti rozhlasu a televize "ho roznesou na kopytech".
Slovní výměna mezi dotazujícími se a panem premiérem vypadala pak asi následovně: "Pane, jestliže jsem Vám správně rozuměl, tak Vy jste vůbec neodpověděl na moji otázku a Vy jako ministerský předseda byste měl o stavu tohoto fondu něco vědět!"
Odpověd' pana premiéra: "Já to vím, ale já nechápu, proč by Vás to mělo zajímat"! V tom okamžiku bylo všem přítomným jasné, že pan ministerský předseda prostě není schopen odpovědět na jednoduchou, ale faktickou otázku. Tazatel pak jen slušně podotknul, že "tyto transakce" o kterých pan premiér nehodlal polemizovat "mají dalekosáhlý ekonomický dopad ".
Pan premiér nemohl za žádných okolností připustit, že jeho vláda nakládá s penězi z Fondu národního majetku stejným způsobem jako by si s nimi počínal hazardní hráč v hernách Las Vegas. Klausova vláda totiž vybírá peníze z tohoto fondu a subvencuje s nimi neprosperující státní podniky, které by jinak musely již dávno zkrachovat. Jedině díky těmto finančním injekcím, které s tržní ekonomikou nemají naprosto nic společného, jsou tyto podniky uměle udržovány při životě. Tyto subvence také vysvětlují uměle nízkou nezaměstnanost v České republice, kterou se pan Klaus tolik chlubí.
Pro pana premiéra a jeho vládu by bylo neúnosné přiznat, že peníze z fondu jdou, jak se říká "přímo do kanálu". A proto se již dnes v českém tisku ozývají hlasy, že brzy přijde čas, aby se celý fond zrušil. Proč by také existoval, když již dnes je poloprázdný? Česká vláda stačila peníze rozfofrovat opravdu v rekordním čase. A výsledek jejího hospodaření není jistě záviděníhodný. Podniky jsou nenávratně pryč a peníze také. Ale vraťme se k tomu, jak se pan premiér snažil zodpovědět několik málo otázek v Chicagu. Že to byla katastrofa, není třeba dodávat. Stačí jen podotknout, že po jedné z otázek se do "odpovědi“ vmísila paní v červených šatech sedící v prvé řadě auditoria, údajně paní Klausová, které se vůbec nikdo na nic neptal, aby panu premiérovi pomohla v úzkých. Bylo to po tom co se pan premiér "vyznamenal" zajímavými odpověďmi na kladené otázky.
Na otázku zda v privatizaci všechno neskoupili komunisté, kteří jediní měli nějaké peníze pan Klaus odvětil, že "komunisté měli tak málo peněz, že si mohli dovolit zakoupit jedině nějaký maličký obchůdek nebo trafiku". Pan Klaus zapomněl vysvětlit jak je možné, že v mnoha správních radách zprivatizovaných podniků se to jen hemží bývalými komunisty a estébáky.
Na otázku jak je možné, že česká vláda diskriminuje proti americkým státním občanům tím, že jim nechce vydat majetek, který jim komunisté ukradli, pan Klaus řekl: "Mně je divné, že by nějaký Američan žádal nějaký majetek, když se zde všichni anebo skoro všichni mají dobře“ a že „je nemožné něco vracet po padesáti letech“.
Panu premiérovi zřejmě někdo zapomněl vysvětlit, že ukradený majetek nebude nikdy ničím jiným než zase jen ukradeným majetkem. Ale to je asi těžké vysvětlovat člověku, který nedělá žádného rozdílu mezi penězi, které byly poctivě vydělány a penězi získané nekalým způsobem, například z prodeje drog. Na otázku zda by pan premiér mohl vysvětlit systém kupónové privatizace pan Klaus odvětil:
"To byla vlastně jednoduchá záležitost. Každý občan republiky si mohl zakoupit kupónovou knížku s 1000 body za nominální poplatek 30ti dolarů. Mechanismus jak tento systém vlastně pracuje však pro nedostatek času vysvětlovat nemohu, nehledě na to, že by to stejně málokdo pochopil". Tímto arogantním prohlášením se panu Klausovi podařilo urazit nejen pány profesory, ale i většinu účastníků konference. Pan Klaus však neopomenul podotknout, že systém kupónové privatizace je nyní dalším vývozním artiklem České republiky. Zatím však zřejmě neví, zdali o tento artikl bude mít vůbec někdo zájem.
Pan Klaus si také dovolil tvrdit, že "většina exulantů jsou vlastně ekonomičtí uprchlíci". V tomto názoru se pan Klaus naprosto neliší od takových soudruhů, jako byl Gustav Husák nebo Lubomír Štrougal, Miloš Jakeš, Biľak a Indra. Možná, že pan Klaus měl na mysli někoho z okruhů svých bývalých přátel z Prognostického Ústavu nebo z Československé státní banky.
Anebo je obeznámen s případy kdy "Velká rodná strana a vláda" přepravovala až na hranice anebo dokonce vysílala přímo do zahraničí "své lidi". Zde je třeba připomenout panu Klausovi, že tato kategorie osob, které se také někdy nazývají exulanty, jsou vlastně jen výjimky. Většina exulantů, kteří se různými způsoby dostali na svobodu, tak učinili z naprosto jiných důvodů. Mnozí museli odejít, aby si zachránili holé životy před komunistickou diktaturou a perzekucí a to bez groše v kapse. Jiní nechtěli být občany třetí třídy ve vlastní zemi, sloužit komunismu, a přitom pět slávu "Velké rodně straně" a volat "Se Sovětským svazem na věčné časy". .
Pan ministerský předseda se tak trochu zesměšnil svou teorií o ekonomických uprchlících i před často politicky naivními Američany, kteří jsou však velmi dobře obeznámeni s Castrovou diktaturou na Kubě a kteří ví, že se v ničem neliší od diktatur, které panovaly v bývalých komunistických zemích Východní Evropy. Natož když si dovolil tvrdit takovéto nesmysly před lidmi, kteří nejen že nemohli studovat na československých vysokých školách jako pan Klaus a jeho souputníci.
P.S:
Interpretace víceméně neúspěšné kupónové privatizace v ČR je u nás doma stále do značné míry poznamenána nedostatečným (někdy zásadním) porozuměním problematiky, dnes hlavně ze strany veřejnosti (a voličů). K tomu nahrává Klausův zájem neúspěchy buď nepřiznat nebo je schvalovat na "standardní investiční rizika". Nic nemůže být dále pravdě“.
Kamil Lamač, Kanada
* * *
Za toto vystoupení pana Andreje Babiše „klobouk dolů“!
Teď je to na nás občanech – samo se ještě nikdy nic neudělalo – až na bídu!
Vystoupení pana Andreje Babiše v OVM dne 13.11.2001 – I.část
Vystoupení pana Andreje Babiše v OVM dne 13.11.2001 – II.část
Read more...