Terezínský internační tábor pokračoval ve své činnosti - věznil Němce v letech 1945-1948
Bavorský premiér Horst Seehofer a jeho sudetoněmecký doprovod, uctili památku obětí nacionálně-socialistického násilí v Terezíně. Zachovali se k památce německých obětí, které zde byli vystaveny českému násilí, jako obětem druhé třídy. To je ostudné. Zdá se, že v médiích nebyly ani hodny zmínky. Aby se všem lidem dostalo spravedlivě na vědomí, co se tam dělo za násilí během národnostního oslepení a jak tam lidé trpěli, je nutné doplnění.
„V Terezíně je na jedné tabuli poukazováno na to, že tato malá pevnost v letech 1945 až 1948, sloužila jako internační tábor pro Němce i nadále. Ani tato část tábora nezůstala před Seehoferem při prohlídce utajena“, napsaly „Sudetendeutsche Zeitung“ (Sudetoněmecké noviny) – č. 48, Mnichov, 2.prosinec 2011 – bez fotografie.
Po skončení války byl tento původně internační tábor, Čechy označen jako Koncentrační tábor (KT) Terezín a udržován v činnosti pod velením velitele Aloise Průši.
Hans G. Adler, jeden z národních socialistů, pražský Žid, který byl v koncentračním táboře Terezín internován, píše k tomu ve své knize „Terezín 1941-1948. Tvář nuceného společenství“, následující:
„Osvobozením Terezína utrpení na tomto místě neskončilo… Do malé pevnosti Terezín byli sváženi Němci z Čech a říští Němci – utečenci… Většina z nich, mezi nimi mnoho dětí a dospívajících, jen proto, že byli Němci..? Toto zní znepokojivě a povědomě; člověk slovo „Žid“ vyměnil jednoduše za slovo „Němec“. Onuce, do kterých byly Němci „oblečeni“, byla potřísněny hákovými kříži. Lidé byli uboze vyživováni, týráni a nevedlo se jim o nic lépe, jak tomu bylo v německých koncentračních táborech… Počet vězňů se měnil a sotva přesáhl počet 3000. Jen několik málo vězňů bylo obžalováno a odsouzeno ze spáchání zločinu. Mnoho vězňů bylo zabito, nebo v koncentráku nepřežili…“
Od konce války bylo zaregistrováno v koncentračním táboře Terezín 1100 mrtvých Němců, z toho 670 jmenovitě. Celkový počet mrtvých je odhadován na 1300 až 1400.
Edith Bergler
Vídeň, 2. prosinec 2011
E-Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP)
Informieren Sie sich auch im Internet unter http://hausderheimat.npage.de/
(Překlad Jan Šinágl)
P.S.
Příští rok budeme vzpomínat 70.výročí lidické tragédie. Nevinné terezínské oběti si zasluhují stejné piety, jako nevinné oběti z Lidic, Ležáků a mnoha dalších míst na území bývalého Československa, které jsou dosud neznámé, resp. nezveřejňované a utajované. Zločin je vždy konkrétní a kolektivní vinu jen na základě jazyka připustí a uzná jen barbarský národ, kterému se takové postoje, zvláště trvají-li delší dobu, nutně vrátí v podobě dalšího zla. Protiněmeckou náladu a pogromy po druhé světové válce lze pochopit. Zamlčovat své vlastní zločiny proti lidskosti a připouštět jen vinu druhé strany, není znakem kulturnosti a vyspělosti národa, ale jeho malosti, zbabělosti a strachu z odhalení vlastní minulosti. Pokud chceme stavět budoucnost na lži a mlčení, čeká nás v budoucnosti opět setkání s vlastní minulostí, byť v jiné formě, ale se stejným dopadem na duši národa, ne-li horším, ze kterého už nemusí být návratu. I národy zanikají a ty malé vždy, dříve či později, když se trvale chovají jako ten náš. Zmizí národ, zbude jen pár lidí hovořících česky a budou nahrazeny schopnějšími, ať už v positivním, nebo negativním smyslu. Každý může k záchraně svého národa přispět svoji troškou, ale nesmí očekávat, že co bylo ničeno 60 let se vrátí za 20 let a samo, pokud vůbec a konat aktivně s vědomím, že se stavu vyspělé, demokratické země dožijí jen ti nejmenší z nás. Je to i o víře, naději, důvěře - a odvaze sám konat. Upřednostňovat jen pohodu, vlastní zájem a profit, je jistou cestou do nového otroctví a bídy. Nastávající dobu berme jako výzvu každému z nás a novou naději. J.Š.
Komentáře
Rozhodně si nemyslím, že by šlo o nějaký zločin a kolektivní vinu na základě jazyka. V případě odsunu a exesů na československé strané po válce se musíme bavit o konkréntních lidech s konkrétními osudy. Byli po válce internováni v Terezíně skutečně jenom nevinní nebo tam byli s nimi třeba i bývalí bachaři? Nejsem žádný profesionální historik, ale troufnu si odhadnout, že tam byli zastoupeni obojí s jejich rodinnými příslušníky. Tady nejde o žádné zamlčování. Pokud se uctívá památka obětí nacismu, tak by bylo zcela nemístné uctívat památku jejich vrahů i když mezi nevinnými ve stejném dni. Na tomto pietním aktu nevidím nic špatného. Pokud chcete uctít památku jiných nevinných, udělejte to někdy jindy a někde jinde při jiné přiležitosti ...