Jistý Michal Sedloň v 50. letech napsal krásnou budovatelskou báseň. Jmenuje se Krmička vepřů:
Tak, jak mi pusa narostla / povím to, soudruzi, zkrátka / řečnit, to není starost má / starám se o prasátka. Každý den z výběhu vyháním / narůžovělá hejna. Cítím, ta práce je mi vším /je všední, přec neobyčejná...
On a ona. Oba max. 170 cm a váha dost přes sto kilo, kolem padesátky. Jedou v tramvaji a nadávají. Mrmlají na tenhle stát, na vládu. Za všechno může... Mluví schválně nahlas, šíří nespokojenost jako svou pravdu. Za všechno může Havel, Kalousek, Babiš, uprchlíci, lobbisti, podnikatelé. Za všechno vždycky může někdo jiný.
Opatruji je, s láskou dbám / o jejich vzrůst a zdraví. Vždyť vím, že na stůl přijde vám / šunka i bůček, ovar z hlavy...
Česko má čtvrtou nejnezdravější stravovací kulturu na světě. Před námi je jen Arménie, Maďarsko a Belgie. V dalších neřestech jsme na tom ještě „lip“. Ve spotřebě ovoce a zeleniny versus jídla z fast foodu jsme dokonce třetí nejhorší, za Ázerbájdžánem a Slovenskem. V drogách jsme druzí za USA. V alkoholu první. V olympiádě neřestí bychom měli třetí místo na světě. Zato v optimismu jsme podle některých analýz kolem stovky, podle jiných až někde za sto třicátým místem na světě. Aby ne, když jsme toxikováni horem dolem. Takhle zaflákaný organismus těžko dokáže produkovat hormony štěstí, to ví každý lékař.
Šlichtu jim liji v koryta/ s přáním, ať hezky přibývají. Aby měl dost, ať dosyta / se vepřového dělník nají...
Naše kuchyně prakticky denně dává na jeden talíř sacharidy a bílkoviny, knedlíky nebo brambory a maso, většinou tučné, což ve výsledku dánašemu žaludku 20krát větší práci (musí vytvořit obrovské množství kyselin), než kdybychom si dali k obědu maso se zeleninovou přílohou nebo naopak jen moučné jídlo bez gigantické porce masa. Tohle brutální překyselení organismu vede k rakovině a mnoha dalším závažným nemocem.
Když buržoust cpal se vepřovou / po mně prskf leda slinou. Nebyla mu dost fajnovou / ženská vonící dřinou. Tehdy jsem zrovna nenáviděla / ta tlustá funící těla. Ale dnes, zrovna mazlím se s nimi / s prasátky leskle růžovými...
Samozřejmě se na tom podepsala historie. Kachny s knedlíkem, vepřo knedlo, to všechno bývala sváteční jídla. Ale později jsme si přece mohli dovolit svátek každý den! Ano, socialistický stát vepřové dotoval, pomeranče a banány byly jen před Vánoci.
Opatruji je, s láskou dbám / o jejich vzrůst a zdraví. Vždyť vím, že na stůl přijde vám / šunka i bůček, ovar z hlavy...
Vědci to testovali na krysách, které jsou nám fyziologicky podobnější, než by se zdálo. Skupina, která měla neomezený přísun potravy, žila mnohem kratší dobu než skupina krmená střídmě.
Pracante, který den co den / překráčíš normy s celou směnou / vidím tě, jak si spokojen / utřeš svou bradu zamaštěnou/ a řekneš mámě, no tak vida / zas jednou dobré pochutnání / a naše vláda řád mi přidá. Dík za tu lásku, za uznání...
Takže v jednom s těmi mrmlaly z tramvaje lze souhlasit, společnost je otrávená, jen se asi neshodneme proč. Myslím, že náš svět je stejný, jako jsme my. Dokud se nezměníme, pak se těžko změní náš svět. Tak. Fejeton je hotov. Jdu si dát kachnu se šesti a tři pivíčka, abych to rozhořčení spláchl.
LN, Pátek, Tomáš Belko, textař, 10.7.2015
Read more...