Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ve věku devadesáti let zemřel Jan Wiener, jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě a plukovník britského Královského letectva.

PRAHA Veterán vzdušných bitev druhé světové války ve středu podlehl v pražské Ústřední vojenské nemocnici dlouhé nemoci. Včera to oznámil Jiří Pehe z pražské New York University, kde Wiener v posledních letech přednášel.

Držitel řady vyznamenání byl jedním z posledních žijících pamětníků práce 311. československé bombardovací perutě v britském Královském letectvu za druhé světové války. Pozdější politický vězeň, exulant, univerzitní pedagog a aktivní podporovatel Občanského fóra získal pověst neúnavného bojovníka za spravedlnost.

Podle jeho dlouholetého přítele a někdejšího disidenta Jana Urbana byl Wiener „nádherným vzorem pro mladé lidi, příkladem svobodného a nezlomného ducha, usilujícího o spravedlnost“.

Jan Wiener se narodil 26. května roku 1920 v Hamburku do českoněmecké židovské rodiny a od začátku 30. let vyrůstal v Praze, kde vystudoval tehdejší německé gymnázium ve Štěpánské ulici.

Po roce 1939 byl pro svůj židovský původ perzekvován, podařilo se mu ale opustit protektorát Čechy a Morava a odcestovat za svým otcem, který žil tou dobou v Jugoslávii. Wienerova matka zahynula v roce 1942 v terezínském ghettu.

Po napadení Jugoslávie v dubnu 1941 spáchal Wienerův otec sebevraždu a on sám se snažil přes Itálii dostat do svobodné zóny ve Francii. V Janově byl však zadržen a následně strávil téměř tři roky v italských vězeních a táborech.

Po invazi Spojenců do Itálie v červenci 1943 se Wienerovi podařilo utéct a konečně se dostal do Velké Británie, kde vstoupil do služeb Královského letectva (RAF). Sloužil jako letecký navigátor a střelec u 311. bombardovací perutě. Vždy proti proudu Když válka skončila, vrátil se do Československa, kde mimo jiné vyučoval na jazykové škole. Po únoru 1948 se ovšem ocitl podobně jako řada dalších vojáků ze Západu v nemilosti, v roce 1950 byl jako údajný špion odsouzen k pěti letům odnětí svobody.

Po odpykání trestu se v roce 1957 potřetí oženil a v první polovině 60. let se mu podařilo získat povolení k vystěhování do Spojených států amerických, kde působil například jako univerzitní učitel historie. Začátkem 80. let také přednášel na soukromé škole v západním Německu.

Události roku 1989 mu umožnily znovu se vrátit do Československa, kde už ve Špalíčku na Václavském náměstí spolupracoval s Občanským fórem, později přednášel dějiny střední Evropy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a rovněž na pražské pobočce New York University. Byl autorem několika historických knih, kupříkladu o atentátu na Reinharda Heydricha. Před třemi lety také vyšla v češtině jeho životopisná kniha s názvem Bojovník – vždy proti proudu.

Wienerův životní příběh se stal námětem několika prací, o jeho osudy se zajímala například dokumentaristka Helena Třeštíková. Od bývalého prezidenta Václava Havla obdržel v roce 2001 medaili Za zásluhy I. stupně. čtk, ma

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)