Podle amerického psychologa Philipa Zimbarda je dnešní společnost spíše jevištěm patologických jevů než prostředím k osvojování společenských rolí. A má zřejmě políčeno na mladé muže. Domnívá se, že se izolují, vyhledávají fiktivní světy počítačových her a ztrácejí dovednosti nezbytné k tomu, aby v budoucnosti obstáli ve společnosti.
… Samotu, do které jsou dospívající vehnáni v důsledku nefunkčních rodin, zaplňují počítačovými hrami a virtuálními světy. Trpí jejich zdraví, schopnost najít zaměstnání i partnera. …
… Člověk je totiž do značné míry vydán společenským silám, které nemá ve své moci – je to přirozené, nevyhnutelné i správné. Je společenským tvorem a jeho psychika se vyvíjí jen ve společnosti a v komunikaci s druhými. Zimbardo je ale přesvědčen, že současná společnost se stává spíše jevištěm patologických jevů než prostředím, v němž si osvojujeme společenské role. Společenské struktury již nejsou oporou naplněného života, ale spíše svádějí na scestí.
Zimbardo líčí epidemii, na niž nemáme lék – mladí lidé nejsou schopní vést takzvaný „normální život“. Jedním ze symptomů pak je, že samotná zmínka o „normálním životě“ zvedne leckoho ze židle: Nejsme snad natolik osvícení, že víme, jak relativní je pojem „normální“? …
Rodiče na děti nároky „normálního života“ raději vůbec nekladou. Po svých dětech totiž nežádají, aby dospěly, a ubezpečují je, že hlavní je, aby byly šťastné.
… Dnes žijí dospívající nejčastěji se svou matkou, od níž se buď učí, jak snášet samotu, což není dobrý vstup do partnerského života, nebo jak kočovat ze vztahu do vztahu, což také není dobrý vstup do partnerského života.
Na partnerstvích svých rodičů mladí lidé nezakoušejí sílu i tíhu dlouhodobých vztahů. Spíše je považují za důkaz, jak hloupé je obětovat se pro záležitost, která bude za pár let jen nepříjemnou vzpomínkou. Partnerské vztahy se téměř staly synonymem marnosti – spíše si na nich uvědomujeme, co ztrácíme a co všechno musíme pro druhého obětovat, než to, co získáváme. …
Mezi mladými lidmi proto narůstá procento těch, kteří se rozhodnou nekomplikovat si partnerstvím život. Zatímco se ještě před několika lety rodiče obávali, aby děti nezačaly žít sexuálně příliš brzy, dnes se často obávají, aby vůbec začaly vést sexuální život.
… Zimbardo si všímá, že obzvlášť zranitelní jsou dospívající chlapci, kteří se často izolují, vyhledávají fiktivní světy počítačových her a stávají se od raného věku konzumenty pornografie – webová stránka Pornhub se umístila ve Velké Británii na 35. místě nejnavštěvovanějších u dětí ve věku od šesti do čtrnácti let.
Čas u počítače připravuje děti o mezilidské schopnosti, což se neodráží jen v chování ve společnosti, ale i v intelektuálních dovednostech – schopnost komunikace s druhými je neodlučitelně spojená s rozvojem sebereflexe i s intelektem. …
… Obzvlášť zasažení jsou mladí muži z nižších tříd, kteří na sobě pocítili restrukturalizaci pracovního trhu – mnoho manuálních pracovníků nahradily stroje a ze statistik vyplývá, že člověk, který jednou ztratí manuální práci, bude s největší pravděpodobností trvale nezaměstnaný. Tito muži si následně obtížněji hledají partnerky, a proto se z nižších tříd postupně zcela vytrácí rodina. …
… Pasivita je podle Zimbarda dalším negativním jevem, s nímž se mladí lidé potýkají. Projevuje se nejen poklesem jejich zájmu o brigády a zaměstnání, horšími výkony ve škole, neochotou opustit domov, ale i stažením do samoty a negativním až agresivním vztahem ke společnosti. Vymezování vůči ní se pak zdá být jednou z únikových cest ze složité společenské situace. A rezignace na všechny závazky vůči druhým je symptomem takového odmítnutí. …
… Dětství je naplněno představou, že se stane něco úžasného, dospělost je schopností vypořádat se s tím, že se nic úžasného nestane. Zimbardo poznamenává, že dnes po něčem úžasném pokukují i rodiče dospívajících dětí, přičemž nevidí, že jejich potomek potřebuje právě během dospívání více pozornosti. Proto vyzývá rodiče, aby své děti obdarovávali především časem.
V uplynulém desetiletí se neustále omílalo, že nejlepší investicí do budoucnosti dítěte je jeho vzdělání. V této době se ale rovněž ukázalo, že tato pravda má své meze. Vzdělání je důležité, ale ještě podstatnějším vkladem rodičů může být, učiní-li vše pro udržení rodiny.
* * *
J.Š.23.8.2015
Read more...