Můj švýcarský kamarád si mi postěžoval, že když běžel letenským parkem, zakopával o psy: „Co jste to za národ, že má každý druhý psa?“ A hned si sám odpověděl: „Protože vy Češi si nedůvěřujete!“
A tak já, k Čechům důvěřivá, jsem zalistovala v psích příslovích. Vypadl na mě citát Roberta Greinera: „Láska ke psům jde víceméně ruku v ruce se ztrátou důvěry v lidi.“
„Aha,“ řekla jsem si, „znamená to snad, že když jsme v počtu chovaných zvířat na počet obyvatel, tedy dvou milionů psů a milionu koček, první v Evropě, jsme ze všech národů nejméně důvěřiví ke svým bližním?“ Psychologové se shodují v tom, že zvíře je pojistkou proti osamělosti. Když jsme tedy v počtu chovaných zvířat první v Evropě, cítíme se my Češi nejosaměleji? Chybí nám bezvýhradná láska, kterou umí dát jenom máma nebo pes?
Nacházím další citáty slavných pejskařů: „Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe." (Josh Billings). „Jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku, je koupit si psa.“ (George Bernard Shaw) „Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli.“ (Konrád Lorenz). „Můj kokr je můj nejupřímnější obdivovatel. Miluje mě, aniž četl mé knihy.“ (Rudyard Kipling). „Člověk je psí představa o tom, jak by měl vypadat Bůh.“ (Holbrook Jackson), „Psi ztělesňují naše pouto s rájem.“ (Milan Kundera).
Pes je evoluční zázrak. Díky juvenilnímu chování dokázal unikátní věc - odzbrojit nás, odstranit náš přirozený štít ostražitosti a odstupu. Psi jsou na rozdíl od vlků až do smrti mláďata, stávají se objektem lásky a péče, kterou rodiče dávají svým dětem. Simulují děti, starším lidem zastupují vnoučata. „Pes je dětsky oddaný a stále se chová jako mládě - a to je ve zvířecím světě vlastnost unikátní,“ tvrdí biolog Stanislav Komárek.
I když Aristoteles napsal, že být psem je výsada, po staletí tomu tak nebylo. Dodnes používáme hanlivá psí rčení: nasadit psí hlavu, vypeskovat, sepsout, zima jako v psinci, psota, mizerné psí počasí a bídný psí život, studený jako psí čumák, krutý jako pes. Kacířům, ateistům nebo lidem vyznávajícím jiné náboženství se nadává do nevěřících psů. Charlie Chaplin si myslel, že život je sice pes, ale žít je psina. Pes je totiž bůh rozpustilosti, byl stvořen pro děti. Většina pejskařů na své miláčky nedá dopustit a je ochotná dopřávat jim totéž co sobě. Mnohdy je k nim laskavější a shovívavější než k partnerovi a dětem. Jen za psí krmivo a psí propriety utratí Češi pět miliard korun ročně.
Můj pes mě naučil milovat všechna zvířata a trpět s jejich utrpením. Těžko se já, Pražačka, smiřuju s postojem ke psům na venkově. Třem sousedům jsem tam koupila pro psy delší řetěz k boudě - aspoň něco. Proslulému Horníčkovu bonmotu - „Život začíná, když chcípne pes a děti vypadnou z domu“ - se směju, ale když mi před třemi týdny umřel pes a děti byly už dávno z domu, nezdálo se mi, že by se můj život rozsvítil. Axel Munthe, švédský lékař, spisovatel a ochránce zvířat, prohlásil: „S lidmi, kteří nemají rádi psy, nelze dělat nic jiného než je politovat.“ A já dodávám: Chovejme se ke svým spoluobčanům jako ke svým psům!
Olga Sommerová, režisérka, LN, Pátek, 29.1.2016
Read more...