„Věděl příliš mnoho o sovětských zařízeních, která byla i v Československu. Jeden z jeho kolegů dal případ před pár lety prošetřit, ale nic se nezjistilo.“
… Karel Koutný se dostal z vězení o rok dříve než jeho žena Anna. Nejdřív přežil podivnou autohavárii (řídil a kdosi proti němu náhle rozsvítil silné světlo) – a na začátku roku 1973 zmizel.
Exilový časopis Listy tehdy (listopad 1973, č. 5-6) o jeho případu informoval následovně: „Karel Koutný byl po odpykání trestu propuštěn letos po novém roce a začal se starat o děti. Byl to nezdolný optimista, kterého ani vězení nezlomilo. Koncem února se však Koutný nevrátil z práce domů. Jeho přátelé se domnívali, že byl opět zatčen. Po několika dnech však sdělila VB babičce, že Koutný záhadně zmizel a že na břehu brněnské přehrady byla nalezena jeho aktovka.“
Za tři týdny pak bylo oznámeno, že mrtvola Karla Koutného byla nalezena v přehradě a že zřejmě spáchal sebevraždu. Žádost příslušníků rodiny a přátel, aby mohli vidět nalezenou mrtvolu, byla bezpečností odmítnuta s odůvodněním, že tělo je v takovém rozkladu, že by bylo necitlivé vůči rodině ukazovat je v tomto stavu. Rodině i přátelům bylo řečeno, že musí věřit, že v zacínované rakvi je tělo Karla Koutného.
Podivná sebevražda
Identifikace nebyla povolena ani manželce mrtvého, paní Koutné, kterou přivezly jen na den pohřbu dvě dozorkyně z opavské věznice, kde si odpykávala svůj trest a která se důrazně dožadovala, aby mohla mrtvolu svého manžela vidět.
V brněnských kruzích přátel, kteří znali rodinu Koutných, vyvolala tato záležitost velké vzrušení a především mnoho pochybností: v době, kdy údajně Karel Koutný spáchal sebevraždu utopením, byla přehrada pokryta silným ledem, který v místech, kde byla nalezena aktovka, byl zcela neporušený.
Kromě toho všichni, kdo se před touto událostí stýkali s Koutným, potvrzují, že sebevražda vůbec neodpovídala jeho náladě ani charakteru. Spíše soudí, že znal mnoho věcí, pro které byl někomu nepohodlný.
Anna Koutná-Tesařová vzpomíná, že její manžel měl podle svědků spoutané ruce a nohy, a že i lékaři tehdy vyjadřovali pochybnosti nad tím, zda mohlo jít o sebevraždu. Anna se domnívá, že její muž, který se po kurzu na Sibiři stal „nositelem vojenského i státního tajemství“, mohl být zavražděn, protože „věděl příliš mnoho o sovětských zařízeních, která byla i v Československu. Jeden z jeho kolegů dal případ před pár lety prošetřit, ale nic se nezjistilo.“
Celý článek: https://hlidacipes.org/na-pohreb-ji-privezli-z-vezeni-musela-verit-ze-v-zapecetene-rakvi-je-opravdu-jeji-manzel/
P.S.
Informujeme o nevyšetřených zločinech, ale nikdo nemá odvahu najít a vyšetřovat pachatele možná stále žijící mezi námi?! Nevyšetřované zločiny se dějí i dnes. Média, včetně Hlídacího psa mlčí, aby nepopudily. Psát o zločinech minulosti nikoho a nic neohrožuje…
J.Š.
Read more...