Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 30.05.2020 10:44
    Nejen barvy, ale i charaktery časem blednou. Pane plukovníku ...

    Read more...

     
  • 30.05.2020 08:44
    Ústupčivost. Čechů hlavní úspěch komunistické normalizace.

    Read more...

     
  • 26.05.2020 13:57
    Když se jedná pouze podle zákonů, spravedlnost ostrouhá.

    Read more...

     
  • 24.05.2020 12:19
    Prozatím nám je dovoleno kritizovat zatím co komunisté konají.

    Read more...

     
  • 24.05.2020 07:40
    Svět kanonů a raket nahradily rudé knížky a hoaxy. Chceme ...

    Read more...

     
  • 23.05.2020 11:24
    Česká objektivita připomíná jednonohého invalidu. Genocida ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

„Věděl příliš mnoho o sovětských zařízeních, která byla i v Československu. Jeden z jeho kolegů dal případ před pár lety prošetřit, ale nic se nezjistilo.“

… Karel Koutný se dostal z vězení o rok dříve než jeho žena Anna. Nejdřív přežil podivnou autohavárii (řídil a kdosi proti němu náhle rozsvítil silné světlo) – a na začátku roku 1973 zmizel.

Exilový časopis Listy tehdy (listopad 1973, č. 5-6) o jeho případu informoval následovně: „Karel Koutný byl po odpykání trestu propuštěn letos po novém roce a začal se starat o děti. Byl to nezdolný optimista, kterého ani vězení nezlomilo. Koncem února se však Koutný nevrátil z práce domů. Jeho přátelé se domnívali, že byl opět zatčen. Po několika dnech však sdělila VB babičce, že Koutný záhadně zmizel a že na břehu brněnské přehrady byla nalezena jeho aktovka.“

Za tři týdny pak bylo oznámeno, že mrtvola Karla Koutného byla nalezena v přehradě a že zřejmě spáchal sebevraždu. Žádost příslušníků rodiny a přátel, aby mohli vidět nalezenou mrtvolu, byla bezpečností odmítnuta s odůvodněním, že tělo je v takovém rozkladu, že by bylo necitlivé vůči rodině ukazovat je v tomto stavu. Rodině i přátelům bylo řečeno, že musí věřit, že v zacínované rakvi je tělo Karla Koutného.

Podivná sebevražda

Identifikace nebyla povolena ani manželce mrtvého, paní Koutné, kterou přivezly jen na den pohřbu dvě dozorkyně z opavské věznice, kde si odpykávala svůj trest a která se důrazně dožadovala, aby mohla mrtvolu svého manžela vidět.

V brněnských kruzích přátel, kteří znali rodinu Koutných, vyvolala tato záležitost velké vzrušení a především mnoho pochybností: v době, kdy údajně Karel Koutný spáchal sebevraždu utopením, byla přehrada pokryta silným ledem, který v místech, kde byla nalezena aktovka, byl zcela neporušený.

Kromě toho všichni, kdo se před touto událostí stýkali s Koutným, potvrzují, že sebevražda vůbec neodpovídala jeho náladě ani charakteru. Spíše soudí, že znal mnoho věcí, pro které byl někomu nepohodlný.

Anna Koutná-Tesařová vzpomíná, že její manžel měl podle svědků spoutané ruce a nohy, a že i lékaři tehdy vyjadřovali pochybnosti nad tím, zda mohlo jít o sebevraždu. Anna se domnívá, že její muž, který se po kurzu na Sibiři stal „nositelem vojenského i státního tajemství“, mohl být zavražděn, protože „věděl příliš mnoho o sovětských zařízeních, která byla i v Československu. Jeden z jeho kolegů dal případ před pár lety prošetřit, ale nic se nezjistilo.“

Celý článek: https://hlidacipes.org/na-pohreb-ji-privezli-z-vezeni-musela-verit-ze-v-zapecetene-rakvi-je-opravdu-jeji-manzel/

P.S.

Informujeme o nevyšetřených zločinech, ale nikdo nemá odvahu najít a vyšetřovat pachatele možná stále žijící mezi námi?! Nevyšetřované zločiny se dějí i dnes. Média, včetně Hlídacího psa mlčí, aby nepopudily. Psát o zločinech minulosti nikoho a nic neohrožuje…

J.Š.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)