Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Srdečně zdravím, přeji vše dobré a budu se těšit na setkání v lepších časech. Ta pandemie má jedinou výhodu, a to, že jsem mohl začít překládat pro synky a vnoučata obsáhlé memoáry mého otce. Jde to pomalu a tak Vám posílám jen ochutnávku v rozsahu sedmi stran, kde otec popisuje události z května 1945, ještě před zatčením SMERŠem. 

S přáním pevného zdraví a sil pro realizaci Vašich užitečných aktivit!

--
A.N.Kelin

5. 1. 2021

… Moje hořké životní zkušenosti  mne přesvědčily, že do policie a ostatních orgánů, určených pro ochranu státu a jeho občanů měli být přijímáni pouze lidé s vyšším vzděláním, vysoce kvalifikovaní, zkušení, citliví, nikoli lidé náhodní. …

***

Vážený pane Šinágle,

klidně to zveřejněte i s těmi několika překlepy, které tam stále ještě zůstaly. A děkuji Vám za profesionální úpravu a členění. Já jsem těch pár stránek pokusně umístil na FB, abych zjistil, jak na ten text bude reagovat české auditorium. Ozvali se mi z Nakladatelství Paseka, že mají zájem celou knihu vydat. Takže mi nezbývá, než ten překlad dokončit. Bude to práce na několik měsíců. Jde o 818 stran strojopisu, který odpovídá cca 400 stranám ve Wordu. Text je místy velice emotivní a obsahuje specifické výrazy z kozáckého dialektu. Otec to stačil matce narychlo nadiktovat krátce před tím než zemřel  na pátý infarkt. Já se střídám s manželkou ve špitálech a na operacích, takže moc sil a času nezbývá. Ale snad se zadaří.                             

P.S:  Pro doplnění posílám ještě zkrácený překlad dalších částí otcových memoárů, který jsem před pár lety napsal pro Pouť smíření v Želivském klášteře

Podle střízlivých odhadů sloužilo ve Wehrmachtu a posléze v SS resp. Waffen-SS 100 000 donských, kubáňských, těreckých a sibiřských kozáků. Na konci války, 1. června 1945, předali britští vojáci 29 000 kozáků, žen i dětí příslušníkům NKVD a poslali je tak na jistou smrt. Toto je příběh zrady, kde není spravedlivých, ani vítězů, jen poražených a velké bolesti. 

Britští gardisté byli většinou skotští horalové pocházející z roty Y, 8. Argyle a pluku Sutherland. Zatímco někteří strážci plnili svěřenou povinnost s lehkomyslným pobavením, jiným se z toho, co museli provést, udělalo fyzicky špatně. Katolický kaplan irského pluku, který celý akt sledoval, později řekl, že to, co se stalo, bylo ostudné, a že se do konce života bude za Brity stydět. Vzpomínal také, jak viděl některé strážce, kteří do kozáků strkali svými puškami, plakat. „Tohle bylo poprvé, co jsem viděl horala plakat. Osobně jsem viděl, kolik vojáků bylo morálně zlomeno. Několik vojáků dokonce zašlo tak daleko, že vytáhli několik rodin z transportů a i přes řev důstojníků je pustili na svobodu. Není divu, že někteří strážci byli blízko vzpoury a odmítli se zúčastnit. Londýnský irský pluk, který dostal rozkaz se k evakuaci kozáků připojit, odmítl nastoupit, protože sami měli dostatek zkušeností s represí v jejich vlastní zemi a s kozáky zjevně sympatizovali ". Major Davies později k tomu řekl: „ Kozáci mě mohli zlynčovat. Místo toho mi nepřestávali věřit a prosili mě, ať to zastavím. Bylo to hrozné a na vše vzpomínám s opravdovou hrůzou. Byl to opravdu ďábelský plán."

Aktualizováno 21.4.2022: Dokonalá diagnosa Putina, Ruska i Západu (Alexej Kelin, ČRoPlus 18.4.2022 – 10:34 hod.)

***

„Proč vás do Mladých pionýrů přijali až v šesté třídě? Bylo to opravdu tak špatné?“ „Samozřejmě. Nebyl jsem žádný pionýr, byl jsem chuligán.“ „Děláte si ze sebe legraci?“ „Neurážejte mě. Byl jsem opravdový hajzlík.“

 ***

„To byl ale vážně dvůr s velkým D,“ vyprávěl jeho bývalý spolužák a dlouholetý přítel Viktor Borisenko. „Samí grázlové. Nemytí, neoholení chlapi s cigaretami a lahvemi laciného vína. Neustálé pití, nadávky, rvačky. A uprostřed toho všeho byl Putin… Když jsme ale byli starší, vídali jsme ty neslavné konce grázlů ze dvora. Zpíjeli se do němoty, ocitli se na samém dně. Mnozí skončili ve vězení. Jinými slovy, nepodařilo se jim z toho dostat…“ Putin, mladší než grázlové a drobné postavy, se s nimi snažil držet krok. „Pokud ho někdy někdo jakkoli urazil,“ vzpomínal jeho přítel, „Voloďa se na toho dotyčného okamžitě vrhl, poškrábal ho, pokousal, trhal mu vlasy po chomáčích – obecně dělal cokoliv, jen aby ho nikdo nikdy neponížil.“