Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Paní senátorka nepochopila hloubku problému či morální povinnost každého člověka a zvláště na pozici zákonodárce - zastat se práva a spravedlnosti bez ohledu na „společenskou podporu potratového zákona“.

***

Milí přátelé, vážení příznivci

Naše petice za právo dětí na život má za sebou projednání v Ústavně – právním výboru Senátu ČR. Toto jednání, které se uskutečnilo dne 11. října, se odlišilo od jednání ostatních výborů díky určitým vstřícným postojům senátorky – zpravodajky Kovářové. Členka výboru senátorka Chalánková, iniciativu a argumentaci přítomného pana Kratochvíla ze spolku Nejmenší z nás dokonce označila jako „vynikající“. Samotný návrh na zrušení potratového zákona byl však, již ve zpravodajské zprávě, odmítnut na základě „dlouhodobé společenské podpory stávající právní úpravy“. Závěr schváleného stanoviska ÚPV k petici předkládám v úplném znění:

(…) S ohledem na tyto společenské poměry Ústavně-právní výbor nemůže podpořit petici za obnovení legislativní ochrany lidského života. Nicméně s ohledem na závažnost celé problematiky, kterou je lidský život a jeho ochrana stanovená ústavním zákonem, Ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR apeluje na

… Proto je lepší nekrmit umrtvující systémy zbytečně velkou pozorností. Nenechat si brát drahocennou energii a jít vlastní, tvořivou cestou, ale přitom se neuzavírat před světem. …

Civilizace vnímá zatím jen potíže, ne bytostnou krizi. To ke změně nestačí. Až koronavirus nás přinutil k rozhodnutí. Setrváme v bezduché oddělenosti, iluzorní kontrole, umrtvující složitosti, víře v technologickou spásu a narůstající neudržitelnosti, nebo budeme spolupracovat se Zemí? Píše Jan Piňos v páté, závěrečné části článku.

Tento text, který je kvůli délce rozdělen do pěti částí, první, druhá, třetí a čtvrtá již byly zveřejněny, ve mně zrál dlouho, ačkoli jasný názor na význam strachu, sílu manipulace, podstatu zkoušky, jíž nás koronavirus vystavuje, a směr jejího řešení mám od počátku, kdy zasáhl do našich životů. Události uplynulého roku mou prvotní intuici jen utvrdily. Text beru jako střípek snah o větší nadhled a komplexnější, vyváženější pohled na události, které za rok změnily svět. Mým cílem není shromáždit aktuální fakta a komentáře, shrnout odbornou diskuse ani ukázat selhání státu.

Navzdory délce textu, není možné, aby postihl většinu aspektů souvisejících s krizí. Respektuji, že koronavirus je pro velmi malý počet lidí velmi nebezpečný, a toto riziko nepopírám. Vycházím ze situace v naší zemi, kterou znám nejen z dostupných informací, ale především z osobní zkušenosti. Všechny základní aspekty této krize jsou však v zemích průmyslového světa podobné. Nemůže to být jinak, když vyrůstají ze stejně nehostinné půdy západní civilizace.

Nerespirujme, svobodně dýchejme!

„Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost,“prohlásil americký státník Benjamin Franklin (1706–1790). Naštěstí existují lidé, kteří ani pod velkým tlakem strachovíru neztrácejí dech, srdce ani hlavu. Není jich zřejmě málo, ale většinou si to nechávají pro sebe. Překvapilo mě proto, kolik lidí zareagovalo v březnové době největšího temna vstřícně na něco u nás natolik extrémního, jako je občanská neposlušnost.

***

„Jsme lidé, kteří mají dost stavu, kam se tato země dostala, a snaží se bojovat nejen za zbytky zdravého rozumu, ale především za práva dětí na vzdělání, proti nesmyslným opatřením a za stále více pošlapávanou svobodu.“