To opravdu nedokážeme vzdát poctu jedné významné a úctyhodné osobnosti jinak než za cenu nevděku a uražení jiné? - Na desátý ze slavných čtrnácti bodů prezidenta Woodrowa Wilsona, jenž požadoval autonomii pro národy Rakousko-Uherska, se totiž mimo jiné odvolávali představitelé budoucího Československa při prosazování samostatnosti státu.
Při vší úctě k odkazu a odvedené práci sira Nicholase Wintona, považuji tuto iniciativu starosty Jana Čižinského za nevhodnou, byť jeho pohnutky dokáži pochopit. Nejprve jsme hlavní nádraží v Praze pojmenovali po císaři Františku Josefovi, poté po presidentu USA Woodrowovi Wilsonovi, poté jsme ho odjmenovali a zmohli se pouze na Wilsonův pomník před „jeho“ nádražím. Nyní by mělo být opět přejmenováno na Nádraží Nicholase Wintona. Když už nebylo možné navrátit původní název po vzniku ČSR, proč nezvolit i jména zapomínaných hrdinů naší země, kteří zachránili mnohem více lidských životů a vykonali toho tolik pro naši zemi? Sir Winton zachránil 669 židovských dětí, Přemysl Pitter nepochybně stovky českých, německých a židovských dětí, Jan Antonín Baťa zachránil 2000 židovských rodin, nemluvě o jeho obrovské podpoře protinacistického odboje. Dr. Emil Hácha zachránil 1200 studentů za Protektorátu. Jistě si všichni tři zaslouží daleko více, aby i jejich jména byla navržena panem starostou. Obávám se, že o těchto našich velikánech pan starosta nic neví, jinak by těžko tento návrh mohl podat. Jsme zvláštní zemí, která se i po 70. letech stydí za své skutečné hrdiny a raději o to více uctívá hrdiny z jiných zemí.
Neustálé přejmenovávání nevypovídá nic pěkného o nás, naší společnosti, její kulturní vyspělosti a hodnotách, které ctí. Až budou jejich jmény pojmenovány významná místa v Praze, budeme moci říci, že jsme se vyrovnali s naší minulostí. Do té doby budeme stále pokrytci. Most Edvarda Beneše v Ústí nad Labem o tom svědčí více než dostatečně, včetně mnoha soch tohoto slabocha, bezpáteřního člověka a válečného zločince, majícího na svědomí prokazatelně tisíce zbytečně utracených lidských životů! Před Benešem varoval i TGM, preferoval Antonína Švehlu, předsedu Agrární strany. Bohužel, ke smůle naší země ho zradilo jeho zdraví…
Mimochodem je příznačné a dost smutné, že jméno zachránce mnoha švédských Židů, kteří už byli na cestě do koncentráku, švédského diplomata Raula Walenberga, je zmiňováno minimálně. Džugašvili jej nechal „ztratit“. Po letitém hledání jeho živoření a úmrtí v Bulavu, se posléze omluvil až M.Gorbačov.
Jan Šinágl, 3.7.2015
* * *
Z české historie: ztraceno a nalezeno
JUDr. Otília Hrehová odsuzuje Jana Baťu jako za totality!
JAN BAŤA A ZÁCHRANA 2000 ŽIDOVSKÝCH RODIN
Milan Zelený: Čtyři města, most, továrny… jak Jan A. Baťa měnil Brazílii
* * *
Aktualizováno 10.7.2015
Ad LN 2.7.: Sbohem, sire Nicholasi
Jako mnozí v této zemi jsem přesvědčen, že zachránce (nejméně) 669 československých židovských dětí si zaslouží náležitou poctu. Neodpustím si ale přitom dovětek, že ta pocta nemá být pouhým nedůstojným pokrytectvím, jímž jedině bude, pokud nám čin sira Nicholase zároveň nebude inspirací, příkladem hodným následování. A řekl bych, že k tomu se sotva najde příhodnější doba než ta dnešní.
V čem už se s některými navrhovateli neshodnu, je nápad pojmenovat po Nicholasi Wintonovi právě to pražské nádraží, které dnes už opět oficiálně nese jméno Wilsonovo, přestože lidověje to stále spíše „Hlavák“. Navíc to nejsou ještě ani čtyři roky, co se do Vrchlického sadů před nádražím vrátila za nacistů odstraněná socha tohoto amerického státníka, jenž byl v oficiálním prohlášení československého státu ze dne 28. října 1918 spolu s T. G. Masarykem výslovně jmenován jako jeden z našich osvoboditelů. A právem. Na desátý ze slavných čtrnácti bodů prezidenta Woodrowa Wilsona, jenž požadoval autonomii pro národy Rakousko-Uherska, se totiž mimo jiné odvolávali představitelé budoucího Československa při prosazování samostatnosti státu.
Těžko uvěřit, že tohle nevědí ti z pražských komunálních politiků, kteří navrhují přejmenování právě Wilsonova nádraží. Vždyť by to ve skutečnosti znamenalo, že si podle nich bud prezident Wilson tu poctu, aby po něm bylo pojmenováno nejdůležitější pražské nádraží, zaslouží méně než sir Nicholas, nebo že si jí už užil dost.
Mimochodem, jak by asi u nás bylo vnímáno, kdyby se náhle Georgetownská univerzita ve Washingtonu rozhodla přejmenovat ne velké nádraží, ale pouhou malou lavičku Václava Havla, byť i po nějaké velmi významné a veřejností uznávané osobnosti českých dějin?
A co by asi tomu všemu řekl příslovečně skromný sir Nicholas, který navíc možná měl lepší povědomí o souvislostech moderních československých dějin než leckterý z těch, jimž nechci upírat dobrou vůli, ale o jejichž citu pro věc mám značné pochybnosti.
To opravdu nedokážeme vzdát poctu jedné významné a úctyhodné osobnosti jinak než za cenu nevděku a uražení jiné?
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog
LN Dopisy redakci, 10.7.2015
* * *
P.S.
Připomínám, že na budově Wilsonova nádraží po znovuodhalení jeho pomníku stále není jméno presidenta USA Woodrowa Wilsona?! Mimochodem vláda ČSR porušila slib presidentovi USA, že po vzniku ČSR budou mít národy autonomii a která byla podmínkou souhlasu USA se vznikem ČSR. To byl skutečný začátek Mnichova! J.Š.
Komentáře
Rovněž považuji návrh přejmenování hlavního (minuskule je záměrem) pražského nádraží za nevhodný a až zavádějící, asi by se měl hledat vhodnější objekt pro úžasnou osobu N. Wintona.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.