Stoupá počet rozvodů, klesá počet sňatků, rodí se méně dětí, selhává vzdělání, výchova, nejsou pozitivní vzory takřka ve všem. Přestává fungovat rodina jak fungovala po generace, mizí rozdíly mezi muži a ženami, alarmující znaky nemocné společnosti. Na nenormální chování reagujeme nenormálními zákony, tedy nutně i jejich autoři nemohou být normální.
Je naivní si myslet, že to vše napraví nějaká úmluva, či stále nové zákony a represe. „Les už dávno hoří“ a my se snažíme „globálně“ řešit úmluvami jen zlomek následků tohoto „požáru“. Žádné zákony a peníze nemohou vyřešit základní problém – postupující rozklad společenské funkce rodiny, lidských vztahů, které jsou základem všeho.
Politici ztratili smysl pro realitu a kontakt s ní, v marné a marnivé víře, že penězi, zákony a nařízeními jde vyřešit vše. Je to čirý alibismus. Je-li narušena duše a podstata člověka, nelze ji napravit penězi a zákony, ale jen kvalitní rodinou, výchovou, vzděláním, příklady a vzory. Jsou-li kvalitní, nese si člověk potřebné „zákony a zásady“ v sobě a není třeba tisíců zbytečných zákonů, které podstatu neřeší a problém jen zvětšují.
Nefunguje-li rodina a nevychovává děti k tomu, aby nedělaly co se nemá, nemohou ani fungovat peníze a zákony, aby to napravily. Je to nepřirozené, tedy nutně nefunkční. Bude to zase jen z velké části nemravný byznys, který nic neřeší a nevyřeší. Před pár lety se do neziskového sektoru dávalo ročně 14 miliard z toho 10 miliard na platy? Kolik je to asi dnes?
Investice do rodin, výchovy a vzdělání jsou tou nejlepší investicí, kterou může stát udělat – bohatě se mu vrátí. Jinak bude stát „investovat“ do ztracených investicí jakou je bezpochyby Istanbulská dohoda, v rozporu se zdravým rozumem, dobrými mravy a zákony přírody. Před 100 lety potkat na ulici manželský pár tvořený stejným pohlavím, by byl nepředstavitelný. Dnes je to „normální“. Bude-li nastavený vývoj pokračovat, za dalších 100 let se budou dít věci, které bychom dnes považovali také za nepředstavitelné – to je princip Istanbulské dohody, popírající lidskou přirozenost. Tu lze, jak dnes vidíme, ovlivňovat a měnit. Potom to, ale nemůže skončit jinak než další tragédií na kterou doplatí všichni.
Politici by měli chodit trvale mezi lidi, aby viděli skutečné problémy, skutečný život a nalézali potřebná efektivní řešení. Životem v „kancelářích a na recepcích“, bez existenčních starostí, je nenaleznou, nemohou.
Dnešní svět platí daň za bezbřehý, nemorální konzum, který přeprogramovává společnost k víře, že konzum je ten „pravý“ život. Stále více lidí si uvědomuje, že je to falešná cesta, která vede do mravní a následné hospodářské bídy.
V bídě se těžko tvoří skutečné hodnoty. Konzum nemá být cílem života, ale základnou, která umožňuje vytvářet a udržovat potřebné hodnoty – aby člověk nezblbnul a lidstvo přežilo.
Jan Šinágl, 7.11.2018
* * *
Mons. Petr Piťha: „…Počátek modlitby je touha poučit se. Mám na mysli poučení z dějin. Čím je kdo mladší, tím víc ho to nezajímá. Jsme nepoučitelní a podle toho dopadneme. Svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože svoboda je celistvá, jediná a nedělitelná. Má povahu moře, které není součtem kapek, stejně jako déšť. Svoboda buďto je a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, nebo není a je nesvoboda. …“
Komentáře
epshark.cz/.../...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.