Nedělejme si iluze, Čína se chová jako novodobý kolonizátor, který jde tvrdě za svým cílem. Pavel Kohout (článek vlevo) to ekonomicky popsal zcela přesně.
Jako ekonom nepíše o drastickém porušování lidských práv v Číně, o utlačování národnostních menšin, obchodu s lidskými orgány. Komunikovat je lepší než válčit, ale válka už je v plném proudu, bez jediného výstřelu – viz budování Hedvábné stezky. Nechť komunikují politici, kteří se Číně umí postavit, ne ti, kteří jsou jí používaní pro své cíle. Je smutné, že tak vynikající sportovci jako Jaromír Jágr a Pavel Nedvěd se nechají pro tuto strategii ohrožující svobodu a demokracii, použít. Nemají to zapotřebí, aby hráli roli tzv. „užitečných idiotů“. Rodina Jágrů si za komunistů užila své, i proto zvolil Jaromír Jágr číslo 68 na svém hokejovém dresu. Ten kůň řehtá práve v Číně!
Zrovna včera odvysílala ČT1 vynikající film Je třeba zabít Sekala, podle námětu a scenáře Jiřího Křižana. Otřesným způsobem připomíná rozšířené rysy české povahy.
Především strach a obava dominuje a určuje chování ohrožených, aby přežili za každou cenu. Z konce filmu a jeho poselství o mravním selhání a následném trestu po zvytek života mrazí.
Ve vztahu k Číně se chováme v principu podobně. Ovládne-li naši mysl opět strach, nemůžeme očekávat jiné následky než stejné či podobné jako v nedávné minulosti. Kdo nebojuje za skutečné hodnoty, dočká se jen zaslouženého otroctví vnějšího i vnitřního a svobodu ztratí. Kdo vymění peníze za svobodu, ztratí nakonec obojí.
Měli bychom si to připomenout při nadcházejícím 74. výročí konce II. světové války v Evropě a nezapomínat, že za velkých obětí skončila až 2.září 1945 v Jihovýchodní Asii.
Jan Šinágl, 1.5.2019
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.